Asi už je jedno, kdo stiskl červené tlačítko jako první, která sankce, odvetná hybridní akce nebo sabotáž byla tou poslední kapkou. Kdo v právu byl a kdo nebyl. Jestli to způsobil západ, východ, socialismus, kapitalismu, levice nebo pravice. Po tolika letech to už opravdu jen málokoho zajímá a mě možná jako posledního. Já byl strážníkem Hlídkového útvaru Městské policie Praha už před rokem 2020 a jsem jím stále i 13 let po katastrofě. Ano, stále

Umět říci ve správný okamžik děkuji, není vlastnost, kterou by oplýval každý. Někdo vám neřekne nic, někdo děkuje za každou blbost (čtenář promine) a někdo svou vděčnost vyjádří skutkem. V tomto čísle vám přinášíme rozhovor s ředitelem Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy MUDr. Petrem Kolouchem, MBA. Člověkem, pro kterého je naprosto klíčová urgentní medicína, první pomoc a rychlost. Členem Aktivní zálohy Armády ČR, lékařem

Josefov, to je městská čtvrť, která je dnes spolu s Pražským hradem nejnavštěvovanějším místem v Praze. Od středověku tady bývalo tzv. “židovské město” – Judenstadt – část města, kterou obývali naši tehdejší spoluobčané izraelitského vyznání. V roce 1729 došlo k soupisu židovského obyvatelstva a domů ghetta. Bylo zaznamenáno 333 obytných domů, v kterých žilo 2335 rodin. Sedm rodin v jednom domě. A podobné

Současný člověk má velmi pohodlný život. Jedním otočením knoflíku si zapne teplo v domě, otočením kohoutku si natočí pitnou vodu, potraviny si kdykoliv nakoupí v obchodě, pračka vypere prádlo, myčka umyje nádobí a robotický vysavač vyčistí podlahy. Naši předkové měli ovšem život o poznání těžší. Co si vlastníma rukama nevypěstovali, nebo neudělali, tak zkrátka neměli. Není proto od věci si tuto ne příliš vzdálenou dobu připomenout, třeba

Mochov, to je obec ve Středočeském kraji, v okrese Praha-východ. Jen kousek od Čelákovic, devět kilometrů od Českého Brodu a jedenáct kilometrů od hranic Prahy směrem na Poděbrady. Existence obce je připomínána už roku 1360. Mochov, to bylo synonymum pro dobrou zeleninu, která se pěstovala všude kolem. Obec vstoupila do širšího povědomí i po velkých záplavách v roce 2002, kdy se v místních mrazírnách skladovaly vzácné knihy a

Kolegyně Jaroslava Pošvicová je výjimečně aktivní žena. Od roku 2006 slouží na OŘ Praha 14. Jako máma tří dětí (13, 6 a 4 roky) se po 25 letech vrátila vloni k rychlostnímu kajaku a hned si z Mistrovství České republiky 2019 odvezla medaili. S myšlenkou na vysněný cíl tráví v kajaku každou volnou chvilku a svůj život si bez vody nedovede představit.

Milé kolegyně, milí kolegové,

události posledních dnů mi připomínají scénku z jedné české pohádky … „Trubte na poplach! Zrušte poplach! Trubte na poplach! Zrušte …“ Přestože tuhle scénku miluji a vždy mě donutí k úsměvu, teď ve mně vyvolává smíšené pocity. Máte můj čím dál tím větší obdiv. Vstřebat tolik změn v tak krátkých časových intervalech, do toho nervozita,

Jsou profese, které jsou spojovány s ročním obdobím více než jiné. Topič se neuživí v letním kině, lyžařský instruktor má v létě volno, plavčík se může na zamrzlém venkovním bazénu taky leda tak klouzat…

Jednou z takových profesí je i záchranář Horské služby České republiky. Co si budeme povídat, i v dnes již klasickém filmu „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ je