Titulku se nemusíte bát. Opravdu se stav naší společnosti po roce 1968 vracet nebude (tedy snad, člověk v současné době se nemůže divit téměř ničemu). Normalizací myslím stav postupného uklidnění a návrat do kolejí před březnem 2020 a to i v rámci práce Městské policie hl. m. Prahy.

Už z toho začínají být střípky, že? Ze vzpomínek na dobu před příchodem té střapaté neviditelné kuličky. Vzpomínám si na přeplněnou městskou dopravu, a to v jakoukoliv hodinu. Na snahu ulovit místo k sezení při obědové pauze. Na nespočet kulturních akcí, při jejichž výčtu člověk mohl jen zoufat nad svojí smrtelností. Ani v práci to nebylo jiné. Kolegové, kteří se uvolili přizvat mě do auta, často nevěděli, kam dřív skočit. Obzvláště při hlídce na

Buďte pozdraveni Mirku, Jarko, Jindro, Červenáčku a Rychlonožko… Tak takto se jmenuje první kapitola zbrusu nové knihy nakladatelství Albatros, které z mého skromného pohledu udělalo naprosto výborný knižní počin. Ten počin se jmenuje Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera. Jedná se o nádhernou knihu sytě žluté barvy, která ve vás vyvolá nostalgii a chuť vrátit se do dětských let.

Jednou z častých příčin dopravních nehod v České republice je nedodržení bezpečné vzdálenosti mezi vozidly. Při nárazu zezadu hrozí takzvaný opěrkový syndrom, whiplash (odborně podvrtnutí krční páteře). Zranění nemusí lidé po nehodě ani poznat, příznaky se mohou projevit až za několik měsíců a mohou být velmi závažné.

S Honzou jsme se potkali na jeho hausbótu na Smíchově, kde s rodinou už rok spokojeně žije. Je zde nádherný klid, přestože nad námi – na Strakonické - přejíždí nepřetržitě desítky aut. Tohle místo má své kouzlo, kterému propadl nejeden z herců z jeho filmů. Setkání bylo milé a nutno podotknout, že většinou nebylo třeba klást otázky, protože jakmile se pan režisér rozpovídá, je velmi těžké ho zastavit. Jeden se až nestačí divit a

Vážení kolegové,

poslední data ukazují, že se epidemická situace pomalu zlepšuje, a tak se připravujeme na rozvolňování hygienických opatření, která se dotknou i výkonu vaší služby. Děkuji vám za práci, kterou v těchto komplikovaných podmínkách každý den odvádíte. Jsem rád, že většina z vás využila dobrovolnou možnost očkování.

Na

JUDr. Ladislav Rozenský, Ph.D. pracuje jako strážník v Praze 15 od roku 2009. Nejprve jako okrskář, pak jako člen pravidelné autohlídky a od 1. dubna je vedoucím tří tamních okrsků. Po ukončení doktorandského studia oboru Ekonomika a řízení na ČZU v Praze aktuálně působí jako interní doktorand na Ústavu bioetiky při 1. lékařské fakultě UK. Součástí jeho vědecké práce byla měsíční studijní stáž v Brazílii. Nejen o ní jsme si spolu

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
k červnovému číslu našeho měsíčníku mi přišel tentokrát velmi stručný, zato výstižný, pokyn od našeho grafika. „Buď prosím stručná, máme málo místa!“ Jsem zvyklá poslouchat, takže budu co ….? STRUČNÁ.
Kolegové vyrazili na šestý pražský obvod – jeden s kamerou, druhý s blokem a tužkou, přesto jedno místo, jeden čas. Jak vypadala služba Martina a

„Vím, že jsme se na to připravovali a pak jsme před klubovnou vztyčili vlajku, zpívali jsme hymnu skautskou i státní a potom někdo z těch činovníků, ale to už nevím tak přesně. (…) Vím, že to byl pro nás zážitek. Vím, že tu byl někdo z těch činovníků, myslím, že někdo z Prahy. Slibovali jsme. Bohužel jsme to brzy potom museli opustit. Říkám, celej život to ve mně zůstalo. Třeba taková maličkost, že má skaut udělat každej den dobrej skutek. Já nevím,

Soudnictví je tady od počátku věků. Krátce poté, co byl spáchán první zločin v dějinách, a došlo k odhalení viníka, byl vynesen první trest. K soudům a trestům docházelo v každé společnosti. V historii se trestalo nejen za násilné a majetkové trestné činy.Trestalo se také za rouhání, náboženské vyznání nebo politické smýšlení. Můžeme jen doufat, že se snad tahle historie už nebude opakovat.