Klenot se zvonem na nároží

Rubrika: Cestování Zveřejněno: neděle 29. červen 2025 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Ten pohled mě nikdy neomrzí. Vysoké věže monumentálního kostela Matky boží před Týnem, neboli Týnského chrámu (Mimochodem, víte, že ta severní věž se jmenuje Eva a ta jižní Adam?), o kousek dál palác Kinských a mezi nimi krásný věžový dům s bohatě zdobeným průčelím. Tuhle stavbu historikové považují za nejcennější středověký měšťanský dům v Praze. Ano, uhodli jste, zvu vás do domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, kam překvapivě vede i nejstarší stopa po císaři Karlu IV.

Historie

Stavba domu je datovaná do druhé poloviny 13. století. I když původně se zřejmě jedná o stavbu románskou, jak o tom svědčí ve sklepě nalezené zdivo z 12. století. Kolem roku 1310 došlo k dalším stavebním úpravám, během kterých byla postavena bohatě zdobená kaple. Nádherně členěná fasáda, kterou můžeme obdivovat dodnes, byla vytvořena ve čtrnáctém století. Díky této přestavbě se z domu stal městský palác věžovitého typu, který byl podle dochovaných informací přestavěn pro českého krále Jana Lucemburského.

Původně byl tento dům postaven jako obydlí pro bohaté měšťany. Ve čtrnáctém století se ale stal občasným sídlem vrcholných představitelů státu. Podle pověstí zde měla, po návratu z hradu Tetín, bydlet také babička svatého Václava Svatá Ludmila. V podzemí byla prý  kaple, kde měl kněz pro svatou Ludmilu tajně sloužit mše v období vlády kněžny Drahomíry, kdy byli křesťané za svou víru pronásledováni.

Kamenný zvon

Název domu byl odvozen od zvonu, jehož replika se dochovala na nároží domu. Zvon měl údajně připomínat vzpouru a vítěznou bitvu s pohany, ke které jeho hlas vyzval. Podle jiných historiků měl spíše poukazovat na historické události roku 1310. Jednalo se o to, že kaplan Elišky Přemyslovny měl údajně tímto zvonem dát znamení Janu Lucemburskému. Vladař si tak mohl se svým vojskem pro Elišku Přemyslovnu přijít a nenásilně obsadit Staré Město. V domě Elišky Přemyslovny podle Zbraslavské kroniky také roku 1333 bydlel její syn, v té době kralevic, později císař Karel IV. 

Průzkum a rekonstrukce 1975 – 1988

Ani o sedm set let později se ještě nevědělo, jak cennou architekturu tato stavba skrývá. Chátrající objekt byl využíván jako kanceláře, dílny a sklady. Teprve v roce 1975 propukly náročné restaurátorské práce, kterými se omšelý, v sousedství velkolepých staveb spíše nenápadný dům, pomalu zbavoval slupky získané pozdějšími přestavbami. Nalezené úlomky gotických prvků zdiva a kamene se restaurovaly přímo na náměstí před domem, za obyčejnou plechovou ohradou, kde fungovala jakási provizorní kamenická huť. Objev zachovaného gotického paláce v útrobách domu se stal odbornou senzací. Nikdo nečekal, že bude stylem architektury tak vznešený, výjimečný, odkazující na činnost francouzsky orientované dvorské huti. Důkladná regotizace vrátila domu téměř původní podobu, včetně tvaru střechy a oken, jejichž kružby se podařilo sestavit z nalezených kousíčků. Ve vnitřních prostorách byly odkryty dřevěné stropy a zpod omítek se vylouply středověké nástěnné malby obou kaplí. V úplnosti byla odkryta také gotická fasáda. Zjistilo se, že ve výklencích mezi okny stály kamenné sochy. Restaurátoři je z větší části znovu sestavili a nakonec se zřetelně rýsovaly podoby čtyř postav: dvou sedících, muže a ženy, a dvou stojících rytířů. Zrodila se hypotéza, že může jít o Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu a dva štítonoše, nebo dokonce jejich syny Karla a Jana Jindřicha. To znamenalo, že honosný objekt ve své době sloužil jako dočasné obydlí pro královskou rodinu, protože palác na Pražském hradě byl neobyvatelný.

Malý Karel opustil Čechy jako sedmiletý a do vlasti se vrátil až po deseti letech. Později ve svém vlastním životopise Vitae Caroli napsal: „Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Přemysla Otakara II. celý sesul až k zemi.“ Právě dům U Kamenného zvonu je jedním z pravděpodobných míst, kde Karel po návratu do Prahy v roce 1333 nějaký čas přebýval. Tím druhým je dnes již zaniklý dům U Štupartů, bývalý dvorec rovněž známý jako místo pobytu krále Jana Lucemburského a jeho rodiny, který stával na rohu Jakubské a Štupartské ulice.

A tak kdo ví, možná právě zde se 14. května 1316 ještě před rozbřeskem ozval v jedné z gotických síní pláč nemluvněte a čtyřiadvacetiletá královna Eliška k sobě přivinula svého syna.

Současnost
Po rekonstrukci byl dům slavnostně otevřen 29. 2. 1988 a stal se součástí Galerie hlavního města Prahy. Otevřeno je kromě pondělí od 10:00 do 20:00. Základní vstupné je 200 korun, v nabídce jsou slevy pro děti i studenty nebo rodinná vstupenka. Dům nabízí i tematické prohlídky pro školy a pro skupiny nad pět osob je možné s předstihem objednat prohlídku s průvodcem.

V sále ve 3. patře se mimo jiné konají koncerty a krásné prostory slouží také jako výstavní síň. Aktuálně můžete prohlídku domu spojit s výstavou Enter the Room. Vystavená díla se věnují vlivu herního prostředí na tvorbu nastupující generace. Prolínají se v nich hry, technologie, performance s narativním zážitkem. Vidět je můžete do 14. září. Více informací najdete zde: www.ghmp.cz

Zobrazení: 362