Kolín - gotiky chlouba

Rubrika: Cestování Zveřejněno: neděle 29. červen 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Při pohledu na mapu východně od Prahy by se mohlo na první pohled zdát, že rovinaté a pro někoho skoro až jednotvárné Polabí nenabízí příliš mnoho turistických možností. Pohled druhý už odhalí něco jiného.

Kolín, město asi šedesát kilometrů od Prahy.

Možná někoho napadne otázka, proč jet na celodenní výlet zrovna do Kolína… A ten někdo by se mohl zeptat: co bych tam vlastně měl vidět? Ano, Kolín je totiž všeobecně považován za výrazně průmyslové město. Chemie, elektrotechnika, rafinerie, tiskárny, cukrovar, pivovar, prostě nač si vzpomenete... Je někdo zvědavý na místní rafinerii minerálních olejů? Na chemičku Draslovka? Někdo by se ale mohl chytnout na exkurzi v místní automobilce Toyota.

Roku 1845 byla dokončena železniční trať mezi Prahou a Olomoucí. A ve spojení s lodní dopravou na Labi to znamenalo bouřlivý průmyslový rozvoj.

Jenže tyhle nové časy průmyslu jako kdyby tak trochu upozadily bohatou kolínskou historii.

Nedaleko původní osady, která pak dostala jméno Starý Kolín, za časů Přemysla Otakara II, tedy ve 13. století, vzniklo nové královské město. Město, zvané během těch časů Colonia Nova ad Albim, Colonia Nova, Colonia super Albea, Colne uf der Elbe, Neu Köln an der Elbe, Nový Kolín... Kolín.

Město s pravidelnou šachovnicovou uliční sítí a velkým obdélníkovým náměstím je považováno za nejstarší doklad pravoúhlé urbanistické koncepce v Čechách.

To nejlepší na konec? Ne, to nejlepší na úvod.

 

Gotiky chlouba

Už jste slyšeli, co je gotiky chlouba? Jasně, Chrám svatého Víta. Druhé místo? Kolínský chrám svatého Bartoloměje! Svatá Barbora v Kutné Hoře by byla někde vzadu s bronzovou, možná bramborovou medailí.

A to pořadí je možná jen díky písničce Václava Neckáře a nedobré průmyslové pověsti města Kolína.

Tenhle chrám stojí na mírném návrší nedaleko náměstí. Prostě dominanta. Na stavbě je vidět, že Kolín byl už tehdy, někdy kolem roku 1260, velmi, ale velmi bohatým městem. Když se podíváte na jakoukoliv stavbu, vidíte i dnes, jaké finanční prostředky měl investor k dispozici. Tady k tomu přispěly nedaleké stříbrné doly. Kolínští měšťané si mohli dovolit postavit stavbu, nad kterou se dodnes tají dech. (Stříbrné doly v nedaleké Kutné Hoře byly objeveny až později.)

Tehdy si určitě neplánovali, že za osm set let půjde o jednu z nejvýznamnějších památek gotického stavitelství ve střední Evropě.

O sto let později si kolínští měšťané, podléhající pouze králi, pozvali Petra Parléře, aby jim už postavený chrám trochu přestavěl. Prý obyčejná rekonstrukce. Sem tam nějaká přístavba, úprava, ale gotický vzhled chrámu zůstal zachován. Petr Parléř stejně nestihl všechno, co zamýšlel.

Roku 1796 postihl město i chrám rozsáhlý požár. Stavba byla sice opravena, ale rekonstrukce se dočkala až na přelomu 19. a 20. století.

V interiéru uvidíte jak gotické stavební prvky, náhrobky významných donátorů chrámu, tak barokní obrazy nebo další vybavení. Jen u nádherného gotického oltáře vám průvodce s úsměvem prohodí: „Krásná gotika, viďte? Úplně ukázková. Ale když už je něco echt gotického, gotika to není.“ Průvodce má pravdu, kamenný oltář pochází právě až z doby posledních oprav. Přestavba tehdy proběhla v duchu historizujícího purismu. Ale stejně to všechno působí úžasným dojmem. I s okolními stavbami.

Chrám samozřejmě dodnes slouží i k duchovním účelům. Velikonoční pašije na Velký pátek jsou v tomto prostoru a s úžasnou akustikou nezapomenutelné.

Prostor zvaný Bartolomějské návrší zahrnuje i další zajímavé objekty. Třeba zvonici, kostnici, zahrady, starou farní školu, pozůstatky hradeb...

Zakoupíte-li si vstup do chrámu, máte v ceně vstupenky i vstup do těchto prostor a míst.

Zvonice

Zvonice byla postavena na počátku 16. století, protože věž kostela byla staticky narušena a vznikla potřeba umístit dva zvony někam jinam.

Samozřejmě se zvonice postupem doby měnila. Občas požár, jindy záměr a úmysl. Nemá cenu tady popisovat, kdy kde kdo jak zvonici měnil k obrazu svému. Určitě si sami při návštěvě všimnete různých stavebních prvků, které tak trochu spolu nesouvisí... Třeba zaregistrujete gotickou nápisovou desku, která připomíná stavbu zvonice v roce 1504. Viditelná spára v jejím sousedství je otiskem vysoké zdi, která až do roku 1820 ohraničovala bývalý chrámový hřbitov. Na východním průčelí je v blízkosti levého nároží patrný zazděný vchod někdejší pavlače, spojující kdysi zvonici a sousední chrámovou věž. Na jižní straně umožňuje vstup do zvonice pozdně gotický portál s původními okovanými dveřmi z roku 1504.

Zajímavost z pohledu městského strážníka? U zdi zvonice býval v minulosti umístěn železný kruh, k němuž v době bohoslužeb městský biřic připoutával pachatele mravnostních deliktů, a tak je vystavoval veřejnému posměchu. Kde že ty časy jsou…?

V suterénu zvonice vzniklo lapidárium s kamenickými prvky, které pochází přímo z kostela svatého Bartoloměje. V prvním patře najdou návštěvníci vystavený chrámový poklad, například kalichy nebo ornáty. Nejvýše ve zvonici, kde byla původně místnost věžníka, najdete výstavní síň pro různé příležitostné výstavy.

Kostnice

Kostnice je místo, které určitě neosloví každého. Jako kdybychom známé „memento mori“ chtěli vytlačit z našich životů. Nebo je nám jen nepříjemný pohled na něco, co bývalo lidskou bytostí jako my.

Ale při prohlídce můžete vždycky zůstat venku, do kostnice nevstoupit a kochat se touhle barokní stavbou z roku 1733 zvenku nebo obdivovat stavební prvky vedle stojícího chrámu, třeba úžasné chrliče na střechách.

Tahle kostnice se v žádném případě co do rozsahu sice nemůže měřit s kostnicí v kutnohorském Sedlci, přesto zanechá v člověku podobné pocity... Pocit pomíjivosti lidského bytí. Co jste vy, byli jsme i my. Co jednou zbyde z nás? A co po nás tady zůstane? Nejen tady člověka napadne, že prach jsme a v prach se obrátíme...

Hned vedle vchodu vpravo uvidíte kostlivce s kosou. Rozhlédněte se pořádně... Kolem vás symboly pomíjivé pozemské slávy — patriarchální a papežský kříž, biskupská berla, papežská tiára, meč a vladařské žezlo s jablkem. Zvednete oči a na stropě uvidíte archanděla Gabriela, který svolává všechny k poslednímu soudu. Vzpomenete si na všechny svoje dobré i špatné skutky? Komu jste pomohli, komu jste ublížili?

Kosti, vyplňující apsidy, pocházejí ze zrušených hrobů bývalého svatobartolomějského hřbitova a ze hřbitova Jana Křtitele z kutnohorského předměstí.

Zahrady

Nezdá se, ale uprostřed husté městské zástavby najdete ojedinělý a výjimečný relaxační prostor. Prostor mezi hradbami. Dříve hřbitov, dnes zahrady. Městský hřbitov města Kolína užívaný od vzniku kostela ve 13. století až do zákazu císaře Josefa II. Ten roku 1784 zakázal pohřbívání uvnitř zástavby opevněných měst.

Přestože jsou hroby mnoha generací dávných obyvatel Kolína pod dlažbou, pěšinami, trávníkem a záhony dodnes zachovány, došlo na počátku 19. století k odstranění náhrobků a v roce 1820 byla zbořena i vysoká hřbitovní zeď, která areál kostela oddělovala od dnešní Brandlovy ulice. Nikdy nic nemá člověk míti za definitivní.

Zdaleka tu není prostor postihnout vše zajímavé a důležité. Součástí tzv. Bartolomějského návrší je samozřejmě i městské muzeum. Nemávejte rukou, že už jste všechno viděli a zajděte i sem, nebudete litovat.

Jeruzalém na Labi

A teď něco úplně, ale úplně jiného! Od křesťanských památek se přesuňme k těm židovským.

V předbělohorském období patřila kolínská židovská obec mezi největší v Čechách a Kolín byl označován jako „Jeruzalém na Labi“. Tendence růstu počtu židovského obyvatelstva pokračovala i v pobělohorském období.

Tak, jako jsou složité dějiny samotné české země, stejně tak jsou složité i dějiny Židů v českých zemích. Tenhle článek si vážně nečiní nárok na úplnost historických faktů…

Přeskočme některá historická období…

Židovská komunita v Kolíně je považována za jednu z nejstarších a nejdůležitějších židovských komunit v dějinách Čech.

V devadesátých letech 16. století v Kolíně působil Becalel, jediný syn pověstného pražského rabína Jehudy Löwa. Becalel zde založil ješivu (vyšší náboženskou školu).

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava bylo židovské obyvatelstvo Kolína deportováno do koncentračních táborů ve třech hlavních transportech. Hlavní transporty vedly přes koncentrační tábor Terezín do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Celkem bylo z Kolína odvlečeno a zavražděno 2.232 lidí. Většina z nich byla zavražděna v táboře Osvětim-Březinka.

Co po našich tehdejších spoluobyvatelích zůstalo?

Bývalá židovská čtvrť v Kolíně patří k nejcennějším památkám svého druhu na území Čech. V Kolíně se dochovala část židovského ghetta se synagogou a dva židovské hřbitovy.

Starý hřbitov, kde se pochovávalo do roku 1887 a najdeme zde téměř 2 700 náhrobků, a nový, kde se pohřbívá dodnes, s tisíci náhrobky. Na starém hřbitově je pochován i výše zmíněný syn pražského rabína Jehudy Löwa (Maharala). Na novém hřbitově byl roku 1950 odhalen památník obětem holocaustu.

Synagoga

Celé židovské město je tak trochu utajeno. Trochu schováno ve změti uliček a přestavěných ulic. Ačkoliv nedaleko svatobartolomějského návrší, tak musíte trochu tápat, kde že to vlastně jsme…

Přitom se jedná o jednu z nejstarších a nejcennějších synagog na území Čech. Je zmiňována před rokem 1422. Teprve na konci 17. stol. se dočkala barokní přestavby a rozšíření přístavbou jižní lodi. Její výzdoba byla dokončena roku 1696.

Svému účelu sloužila s omezeními až do zániku Židovské náboženské obce v Kolíně v roce 1953. Z vybavení synagogy se na původním místě dochoval ranně barokní svatostánek (arón hakodeš), datovaný rokem 1696. 

Nějak jsem se rozepsal… A tak nemám prostor vypsat sem všechno, co byste v Kolíně měli navštívit.

No, třeba vás tenhle článek jen inspiruje a vy si zjistíte další informace!

V Kolíně na viděnou!

 foto: Ladislav Renner / Kolin - pohled z Prachovny /  Josef Čáslava / Hana Krejbichová /  Aleš Otava

Zobrazení: 59