Majaland den ve světě včelky Máji

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pondělí 29. červen 2026 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Někdy jsou to i týdny plánování, dlouhé tahanice o přehození směn v práci, dopování se vitamíny, aby nepřišla rýmička a nakonec vše zhatí celodenní bouřka nebo vichr na hraně orkánu. Zrealizovat rodinný výlet je často drama s nejistým koncem. V blízkosti Letiště Václava Havla však vyrostl park, který se „směje“ živlům do tváře, park skrytý pod mohutnou střechou, která eliminuje jednu z mála množin, kterou prostě nenaplánujete. Vydali jsme se tam s redakčním zápisníkem, abychom zjistili, zda toto pestrobarevné království inspirované slavnými pohádkami belgického týmu ze Studia 100 stojí za návštěvu.

Cesta k parku je pro většinu řidičů přímočará. Tuchoměřice, kde se Majaland nachází, leží těsně u dálnice D7 a parkování u nákupního centra je zdarma a kapacitně dimenzované tak, že ani během víkendové špičky nemusíte kroužit dlouhé minuty v uličkách. Pohodlně zaparkujeme, proletíme „nákupákem“ a už stojíme u kasy. Když jsme do Majalandu vyráželi, říkali jsme si, že nevíme, co od výletu očekávat. Syn ještě nikdy na větší atrakci, jako je horská dráha, nebyl a nevíme, jak zareaguje. Argument, že v nejhorším pojedeme za hodinu domů, vzal za své ve chvíli, kdy na pokladně zasvítila částka 1947 korun. Teď už tu budeme celý den, i kdyby byla jediná atrakce házení kamení do kyblíku s vodou.

Po hlavě do světa včelky Máji

První věc, která nás po vstupu překvapila, je velikost celého prostoru. Hala s rozlohou kolem devíti tisíc metrů čtverečních a vysokými stropy dává zapomenout na klasické dětské herny vestavěné do bývalých skladišť. Tady se ocitáte v pohádkovém lese nadživotní velikosti. Všude kolem vás rostou obří stébla trávy, masivní barevné květiny a ze stropu visí obrovské listy, které vytvářejí iluzi, že jste se sami zmenšili na velikost hmyzu. Vizuál tedy v pořádku, ale co samotné atrakce? Na rozdíl od běžných heren, kde najdete převážně nafukovací hrady a plastové prolézačky, Majaland vsadil na skutečné pouťové a lunaparkové atrakce, ovšem v interiérovém provedení. No, jsem na to zvědav. Rozjíždíme se pomalu a jako první volíme dinosauří kolotoč. Vyšvihneme se na záda velociraptora a kroužíme. První test vyšel na jedničku, teď něco ostřejšího. Velká, ale opravdu velká skluzavka u zadní stěny haly byla jasná volba. Jezdí parádně, ale těch schodů. Hodinky počítající kroky a vystoupaná patra si sice chrochtají, ale stehna zažívají středověk. Co bychom však pro svoje ratolesti neudělali. Další zastávkou jsou malé šlapací lodičky. Příjemná slečna upevní malému námořníkovi plovací vestu a už drandí tam a zpět. Díky množství dětí a horší ovladatelnosti se plavidla občas zaseknou jak tankery v Hormuzu, ale na zábavě to neubírá.

Z mořeplavby jednomu vyhládne, a tak hurá do restaurace U Máji, která je stylizovaná jako včelí úl v pařezu. Jedná se o klasický koncept, kdy si na tác nandáte jídlo z vitrín plus to, které vám rychle připraví obsluha, a na kase posléze zaplatíte. Dáváme si tortillu a díky bohu mají i párek v rohlíku. Když není párek v rohlíku, vysloužíme si od malého velitele ošklivý pohled, který se následně promítne do našeho ošklivého hodnocení na Google. Dělám si legraci, ale pikador prostě musí být. Ceny jsou zhruba úměrné kvalitě a místu, kde se nacházíme. Za chvilku vyrážíme dál, i když víme, že se ještě vrátíme, protože ty dortíky ve vitríně se na nás jenom smějí.

Jen co bys hranolkou z gastrozóny dohodil, roztáčí svá kola dva kolotoče. Jeden malý, kde se na zádech žabiček proskotačíte nejen dokola, ale i nahoru a dolů, jako by vás tihle obojživelníci vzali na procházku kolem rybníčka, a jeden velký. Ten velký je klasický řetízkový kolotoč, který vás vynese do pořádné výšky. Oba dva jsme zvládli bez ztráty kytičky, a tak se můžeme odvážit na výzvu doposud největší, a tou je atrakce zvaná Padající list. Jedná se o sloup, kolem kterého jsou umístěny v jedné řadě sedačky. V jednu chvíli vás sedadlo veze nahoru, v té druhé padáte volně k zemi, chvíli se točíte dokola a zase pád. No, není to pro slabé povahy. Ani tady nepřišel pláč. Jsme tedy kvalifikováni na dominantu celého parku. Přes dvě stě metrů dlouhá horská dráha svištící čtyřicetikilometrovou rychlostí. S knedlíkem v krku se snažím manželku přesvědčit, že je na to syn ještě malý, ale asi se nevykroutím. Autorská práva na svoje články odkazuji Městské policii Praha a sedám do vozíku. Všemocná Cassandro, smiluj se.

Venkovní nášup

Na horské dráze jsem si vyzkoušel, že tyhle atrakce opravdu nejsou pro mě, ale zbytek rodiny a vlastně i osazenstva vozíku si to moc užil, takže asi dobrý. Atrakce Houpací strom a Tančící květinu mineme. Vypadají až moc divoce. Autodrom, balónkové jezero a lezecký strom jsou však jiná kapitola. Tam řádíme dlouhé desítky minut. Jako vítězové balónkové bitvy s cizími dětmi si zasloužíme zmrzlinu. Uvnitř mají jen nanuky, jdeme proto za kopečkovou do venkovního stánku. Projdeme dveřmi a kromě stánku objevujeme dalších 4000 metrů čtverečních zábavy. Nafukovací trampolína, hrady, skluzavky, prolézačky, létající kola, Paulovo dopravní hřiště a další hromada atrakcí. My už se asi nikdy domů nevrátíme.

Blížila se šestá hodina večerní, když konečně našemu malému šéfovi došli baterky. Zahlásil, že už by chtěl domů a my mohli přestat pošilhávat po život budících Aperolech. Odjíždíme příjemně překvapeni a v míru se zaplacenou částkou, která na začátku způsobila lehký šok. Za kvalitu se jednoduše platí.

 foto: Majaland

Zobrazení: 55