Mirakulum – 12 hektarů čiré zábavy

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pondělí 29. červen 2026 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Když se řekne Milovice, mnoha lidem se ještě dnes jako první vybaví šedivé memento vojenské historie, opuštěné kasárny a dekády sovětské přítomnosti. Pokud ale do tohoto středočeského města zavítáte dnes, z dálky vás místo vojenských povelů přivítá dětský smích, vůně dobrého jídla a šplouchání vody. Na desítkách hektarů se zde totiž rozkládá místo, které jasně září na mapě rodinných výletů v České republice. Vydali jsme se prozkoumat toto obří zážitkové království na vlastní kůži, abychom zjistili, zda dokáže splnit sliby o celodenní zábavě pro celou rodinu. Pojďte s námi, park Mirakulum otevírá svoje brány.

Z naší krásné Prahy jste v Milovicích do hodiny, a to i v případě silného provozu. Svého plechového miláčka ustájíte zdarma a hned na parkovišti jsou bezplatné toalety. Značka ideál, obzvlášť jestli jako praví unavení rodiče, cestou pijete litry kafe či energeťáku. Na pokladně pak nepřijde žádné velké překvapení. Dítě do 90 centimetrů má vstup zdarma, ostatní platí 400 korun. O víkendech, svátcích a prázdninách jsou ceny ještě o pár korun vyšší. Samozřejmě je možné využít různé slevy pro seniory, ZTP nebo použít kupón, který byl k nalezení v časopisu Mateřídouška, ale ve finále „vypláznete“ zhruba tolik, jako na jiných podobných výletech. Zkušené rodiče to jistě nerozhodí.

Gastro zóny kam oko dohlédne

Prakticky okamžitě po vstupu stojíme u prvního „stánku“ s občerstvením. Velká výdejní okna, spousta stolů se slunečníky a solidní nabídka. Takových míst nabízí Mirakulum opravdu hodně. Na každém rohu je jídelna nebo alespoň stánek s kávou a zmrzlinou. Z počtu a rozsahu gastro zón usuzujeme, že o víkendu to tady musí být slušný masakr. Kdo je připraven, však není překvapen. V parku jsme chtěli být na desátou, kdy je oficiální otevírací doba, ale nabrali jsme zpoždění, takže začneme rovnou obědem a můžeme zmíněné zóny prozkoumat. Svatý grál v podobě párku v rohlíku nechybí, a tak si i synátor přijde na své. My si dáváme salát, abychom neměli černé svědomí až tam odpolko napereme zmrzku a ledová kafíčka. Pikador stál 60 korun, řecký salát 195 a hambáč 225. Opět kvalita i cena odpovídající standardům většiny rodinných výletů.

Hurá na atrakce

Nafukovací trampolíny jsou super, děti je milují a právě v tom je ten problém. Většinou u nich stojíte, sledujete hustý shluk těl a čekáte, jestli jedno z potlučených dětí bude pro dnešek to vaše. V Mirakulu se bát nemusíte. Tahle obří lákadla jsou tu hned čtyři. Děti se pěkně rozprostřou a pravděpodobnost srážky klesá na minimum. Když se dítko dostatečně proskotačí, jdeme dál a narážíme na bludiště. Musím říct, že tady je bludiště opravdu bludiště. Mysleli jsme si, že ho jen projdeme, ale solidně jsme zabloudili a zoufalé výrazy dětí, které jsme míjeli, svědčily o záludnosti této zelené pasti. Chyběl už jen Minotaurus. Unikli jsme, a tak stojíme před další výzvou. Obrovský hrad plný prolézaček čeká na svoje objevení. Prozkoumali jsme několik pater, sjeli po všech možných klouzačkách, ale to nejzábavnější se skrývalo pod povrchem. Pod hradem vede spleť podzemních tunelů bez jediného paprsku světla. Rada, kterou můžete nalézt na webu, abyste nezapomněli přibalit baterku, teď dostává praktický rozměr. Pustili jsme se do průzkumu. Syn vpředu s lehce svítící baterkou, já v těsném závěsu a v naprosté závislosti na mém malém průvodci. Musím říct, že chvíle kdy se Matěj zastavil, otočil a slabým hlasem zeptal „Viděl jsi to?“ byl jeden z nejsilnějších zážitků, který si odsud odvezu. Nic nás však nakonec nesežralo, nenakladlo do nás vajíčka nebo neodneslo do jiné dimenze, a tak můžeme pokračovat. Další naše zastávka se stala highlitem celého výletu. Velké houpačky v malých uměle vytvořených údolíčkách. Když byl počáteční strach překonán, létali všichni stále výš a vypadalo to, že dnes už jinam nepůjdeme. Odchod jsme nakonec museli vyměnit za kopeček dobré zmrzliny a slib, že se ještě vrátíme. Zmrzlina i kafíčko opět v pořádku, je čas na tubing. Několikrát se svezeme a je na řadě lanové bludiště. Desítky věží, prolézaček a hradů spojených lanovými mosty. Chvílemi jsme se celkem zapotili, ale nakonec jsme to zvládli celé. Naše těla však potřebují zregenerovat. Nabíráme směr do zadní části areálu, kde se nachází zvířátka. Výběh s minikozičkami je naprosto boží. Vůbec se vás nebojí, můžete je hladit a drbat až do večera. Ještě zamáváme daňkům a vracíme se na velké houpačky. Slib je slib.

Pomalu domů, ale brzy se zase uvidíme

Cestou k obřím houpačkám jsme ještě prozkoumali jedno podzemí, kde jsem si připadal jako ve hře Vietcong a pohoupali se na malé houpačce dělané pro dítě a dospělého. Takové řešení konstrukce jsem ještě neviděl. Pak už přišlo na řadu svištění ze strany na stranu, až se nám všem houpal svět. Po necelých šesti hodinách lehce unavení odcházíme. Doma si pak pro zajímavost otevřeme mapu a nestačíme se divit. Vodní svět, ptačí město, důl a autodrom, kyvný kolotoč a další atrakce, které jsme minuli, nebo prostě nestihli. Nedá se nic dělat, do Mirakula se budeme muset ještě vrátit a vás zveme srdečně s sebou.

Zobrazení: 261