Vidím město, jehož sláva…

Rubrika: Cestování Zveřejněno: pondělí 29. červen 2026 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že Kutná Hora je druhé nejvýznamnější město v republice, protože tady bydlím. Pravdou je, že druhým nejvýznamnějším městem opravdu byla, ale ve třináctém století, a to díky bohatým výnosům stříbrných dolů. S touto pravdou jsem se naštěstí vyrovnala. Taky jsem si myslela, že město má Génius noci. I tady vím, že jsem pochybila, i když… Ano, věřím, že Kutná Hora má obojí génia loci i génia noci.

Cesta sem trvá něco málo přes hodinu, ať už zvolíte vláček nebo auto. Přivítá vás bývalé stříbrné velkoměsto, památkový klenot zapsaný na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (9. 12. 1995).  Město, které se může pyšnit svými slavnými rodáky jako je například Felix Jenewein – malíř a kreslíř s duchovní a symbolickou tematikou (ve městě je galerie nesoucí jeho jméno), Zdeněk Pešánek – průkopník kinetického umění, sochař a architekt. V GASKu najdeme aktuálně jeho jedno dílo, ale na podzim příštího roku je v plánu velká výstava tohoto „světelného mága“, který je mezinárodně považovaný za nedoceněnou osobnost české i světové meziválečné avantgardy. (Dožiju-li se této výstavy, určitě o ní budu včas informovat.) Jiří Orten – básník, autor například sbírek Mé město, Elegie; jeho jméno nese jak místní gymnázium, tak i soutěž mladých básníků a festival (Ortenova Kutná Hora).  Mikuláš Dačický z Heslova – humanistický spisovatel, autor Pamětí a Prostopravdy (známý též z filmu Cech panen kutnohorských, 1938), Gabriela Preissová – spisovatelka a dramatička, autorka Gazdiny roby a Její pastorkyně. Jaroslav Vrchlický – básník a překladatel světové literatury, navštívil coby student rozkvetlé údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory a byl unesen nádhernou jarní scenérie. Proto si vybral svůj pseudonym Vrchlický. V údolí Vrchlice je vytesán (Josef Chvojan, 1919) do pískovcové skály jeho reliéf – můžete se na něj podívat od Chrámu sv. Barbory. Narodil se tady i Josef Kajetán Tyl – autor textu české hymny, Jiří Louda – český heraldik, válečný veterán a autor návrhu současného českého státního znaku, Jaroslav Jareš – patřil k tvůrcům státní vlajky a znaku Československa z roku 1918, Emanuel Viktor Voska v KH narozen – spolupracovník T. G. Masaryka, organizátor zahraničního odboje, a mnozí další zajímaví a inspirativní lidé. Asi nějaké super podhoubí, nebo co…

V Kutné Hoře není potřeba spěchat od památky k památce. Stačí jen jít a dívat se. Cítit a vnímat. Tohle město musíte zažít. Pro někoho je příjemnější procházet se v poloprázdných uličkách, jinému vyhovuje, když je všude spousta turistů a probíhá tady zrovna nějaká zajímavá akce. Já vždy (tedy, když už jsem byla „velká“) ráda chodila městem pozdě v noci, respektive brzy ráno (odtud asi ten Genius noci).

Historie Kutné Hory sahá až do neolitu, ve 13. století vznikla osada Cuthna antiqua, která se tak rychle rozrostla, že v roce 1318 dostala od Jana Lucemburského první výsady královského hornického města. Bohatství kutnohorských dolů – zejména šachty Osel – se stalo jedním z pilířů královské moci v Čechách a hlavním zdrojem prostředků na velkolepé stavby Lucemburků po celé 14. století. Králové Karel IV. i Václav IV. si proto města velmi hleděli, podporovali je v různých sporech i při zvelebování městských staveb. Historie města je fascinující a vydala by na samostatnou knihu. Pokud vás zajímá více, snadno se do ní ponoříte v místních muzeích nebo odborné literatuře.

Stejně tak se všude dočtete, že ten největší poklad je chrám svaté Barbory, jeden z nejkrásnějších kostelů v České republice, který je zároveň zapsaný na seznamu UNESCO. Žádná fotografie, na níž jste chrám viděli, vás nepřipraví na okamžik, kdy před ním stanete. Je majestátní, elegantní a zároveň překvapivě lidský. Pro Kutnohoráky je to jednoduše „naše Barborka“. A to je z ní vlastně jen půlka. Původně měl být chrám jednou tak velký! O stavbě chrámu a nejen o ní vypráví Stříbrný jednorožec Ludmily Vaňkové – srdečně doporučuji ke čtení. Stojíte-li zády ke vstupu do chrámu, pak před vámi je po levé straně bývalá Jezuitská kolej, která byla založena v roce 1667 za účelem vzdělávání a šíření jezuitského vlivu v regionu. Vzpomínám si, že budova byla využívána jako vojenská kasárna. Teď je tu báječná galerie – GASK, vpravo pak kaple Božího těla a terasa se Sousoším světců, soubor třinácti soch z 18. století (takový kutnohorský Karlův most). Z terasy je fascinující pohled na Vlašský Dvůr, Hrádek či kostel sv. Jakuba. Původně se jednalo o hřbitovní kapli s kostnicí, budována byla současně s první etapou výstavby chrámu sv. Barbory. V současné době je kaple po kompletní rekonstrukci a je využívána pro turistické prohlídky a výjimečné komorní kulturní akce. Každoročně se zde, pro svou vynikající akustiku (je opravdu výjimečná), pořádají hudební koncerty. V 90. letech se stav kaple nesmírně zhoršil, ocitla se dokonce na seznamu 100 nejohroženějších památek na světě.

Krám s knížkami, podloubí, bílá kašna,

tudy jde cesta vzhůru, na Barboru,

panenka štíhlá, vysoká a strašná,

panenka havířů a pana kostelníka

v srdci mi klíčí, tiše odemyká

kamenné tajemství, kamennou Kutnou Horu.

(Jiří Orten, Modlitba, 15. XII. 1939)

Další ze seznamu UNESCO je katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, nejstarší stavba katedrálního typu ve střední Evropě, v níž se snoubí gotika s barokem v jedinečném stavebním stylu J. B. Santiniho-Aichla. Nedaleko katedrály se nachází hřbitovní kostel Všech svatých se světově proslulou kostnicí – unikátní připomínkou lidské pomíjivosti. Její výzdoba je tvořena téměř výhradně z lidských kostí. Tyto skvosty najdete v Sedlci, zhruba dva kilometry od centra města. Při cestě vlakem je to ideální první zastávka, pozor, zastávka na znamení.

Co tu máme dál? České muzeum stříbra, sídlící v gotickém Hrádku, či jeho pobočky v Kamenném a Tylově domě, někdejší královskou mincovnu a sídlo českých králů ve Vlašském dvoře (v průběhu 14. a 15. století se zde razily české mince), kamennou kašnu, morový sloup, středověký stříbrný důl (jeho návštěvu nedoporučuji těm, kteří trpí klaustrofobií), kostel sv. Jana Nepomuckého (je jedinou chrámovou barokní novostavbou ve městě). Klášter řádu sv. Voršily a kostel Nejsvětějšího srdce páně je chráněn jako kulturní památka České republiky. Od roku 1964 jej využíval okresní archiv, nyní je zde Církevní gymnázium a je také sídlem Vinných sklepů Kutná Hora. Klášter patří mezi nejvýznamnější stavby českého vrcholného baroka, autorem jeho projektu je slavný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Na klášter mám také osobní vzpomínku. Pracovala zde maminka mé spolužačky a díky služebnímu bytu v areálu kláštera jsem tu jako dítě trávila nejedno odpoledne po škole. Tehdy jsem samozřejmě netušila, že běhám po chodbách jedné z nejvýznamnějších staveb českého vrcholného baroka. Bylo to prostě místo, kde se dalo schovávat, objevovat a vymýšlet dobrodružství. A také tam prý strašila paní Perchta, já ji ale nikdy neviděla.

Kostel Matky Boží na Náměti byl založen pravděpodobně na místě starší hornické kaple před rokem 1357. Název na Náměti odkazuje na zbytky stříbrné rudy, která spadla při obchodování na zem, následně byla nametena na hromadu a prodána. Tady jsem trávila také hodně času, tedy v parku u kostela, protože pár metrů odsud jsem chodila na základní školu (teď je ve stejné budově moc pěkná knihovna). V kostele je pohřben Petr Jan Brandl (PS 11/23) – vrcholný představitel českého baroka, mistr šerosvitu a kolorista, autor oltářních obrazů i portrétů, který v chudobě v Kutné Hoře dožil svůj bohémský život.

Zelená oáza jménem Breüerovy sady (pod Vlašským dvorem) jsou ideálním místem pro procházku a relax, ale i pro zábavu. Například 8. srpna se tu bude konat rodinný festival JelenFest, 15. srpna proběhne čtyřicátý třetí ročník festivalu Kutnohorská kocábka, následně 29. srpna třetí ročník festivalu Beaty Léta.  V průběhu prázdnin bude z čeho vybírat i jinde. Galerie Středočeského kraje (GASK) nabídne vedle aktuálních výstav hudbu, architekturu a nový cirkus. K hlavním projektům patří výstava tří českých umělců s evropským přesahem Mölzer Kyncl Hilmar 1968–1978 a stálá expozice Labyrintem, která prezentuje sbírkový fond GASK. Patnáctého července a 19. srpna budou mít návštěvníci příležitost nahlédnout do známých i méně známých prostor jezuitské koleje s doprovodem Petra Adámka. Letní program uzavře 22. srpna vystoupení souboru nového cirkusu Cirk La Putyka s novou inscenací Splash. Příjemné chvíle lze strávit v galerijních zahradách, které jsou v létě otevřeny do 22 hodin. Dvacáté sedmé pokračování kultovního festivalu s přátelskou domácí atmosférou to je Tyjátrfest. Třídenní zahradní slavnost s programem divadelních, hudebních, tanečních, akrobatických, kouzelnických a dalších uměleckých vystoupení pro všechny generace, za níž stojí všem Kutnohorákům dobře známy Václav Veselý, proběhne ve dnech 20. až 22. srpna. Zahrady kláštera sv. Voršily letos poprvé hostí koncertní seriál Hudba na vinicích, který propojuje skvělou muziku se skvělým vínem. Nabídne koncert Davida Kollera, Olympicu (na bicí zde hraje další KH rodák), Čechomoru a dalších interpretů. Od 18. do 23. srpna proběhne Kutnohorský týden akordeonu – jedná se o 7. ročník mezinárodního hudebního festivalu v srdci historického města.

Je-li libo klidná procházka, pak je k tomu ideální naučná stezka Údolím Vrchlice. Není dlouhá ani náročná, vede půvabnými zákoutími kolem romantických zřícenin a na davy tam zatím rozhodně nenarazíte. Zhruba tříkilometrová stezka začíná asi dvacet minut chůze od chrámu sv. Barbory. Nabízí nádherné výhledy na některé z nejvýznamnějších památek města.​ Tak zvaná Královská procházka je vhodná pro pěší i cyklisty. Zajímavé jsou rozhodně Menhiry kolem města. Ty byly postaveny během roků 2012-13 kutnohorskými nadšenci za pomoci odborníků, kteří se věnují obnovování energetických bodů v krajině. Nejdřív vznikl kamenný kruh (kromlech) a postupně k němu přibyly další kameny v jeho nejbližším okolí i na okolních kopcích. Lokalita je některými návštěvníky spojována s energetickými místy v krajině a s keltským svátkem Beltain.

I v okolí je památek habakuk. Tak zmíním aspoň zámek Kačina, který patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách. V roce 2001 se stal národní kulturní památkou. Počátkem 50. let získalo zámek Národní zemědělské muzeum a vybudovalo tu spoustu expozic. Zámek je zakomponován do rozsáhlého anglického parku, který byl vysazen již roku 1789. Jedním z nejcennějších a nejoblíbenějších objektů na zámku je Chotkovská knihovna. V letních měsících proběhne na Kačině 17. ročník celoprázdninového festivalu netradičních prohlídek a divadelních představení v rámci Kutnohorského kulturního léta. Můžeme sem přijet i na muzikál 50! Odstínů, který je parodií na romanticko-erotický román Padesát odstínů šedi (1. srpna ve 20 hodin).

Kutná Hora inspirující

Kutná Hora si zahrála v mnoha českých, ale i hollywoodských filmech. Natáčel tady například Geoffrey Rush a Liam Neeson (Bídníci), Johnny Depp (Z pekla). Město můžeme vidět i ve filmech Červený bedrník, Rytíři ze Šanghaje, Příběh rytíře, Napoleon, Edith Piaf, Královská aféra, Aféra s náhrdelníkem, Colditz a mnoha dalších snímcích. Z českých je to třeba Fany, seriál První republika a Zločiny Velké Prahy. Jejich spoluautorem, stejně jako Četnických humoresek, je další známý rodák, Michal Dlouhý. Město je středobodem české středověké hry Kingdom Come: Deliverance 2 je i deskovou hrou zasazenou do českých zemí 13. století, kde se hráči stanou hlavami jednotlivých řemeslnických cechů a snaží se rozšiřovat jednak síť stříbrných dolů, ale také budovat samotné město (Kutná Hora: Město stříbra).

Kde se ubytovat asi radit nebudu, protože málokdo v „Kutný“ zůstává přes noc, ale kam zajít na oběd napsat můžu. Klasika je Restaurant Dačický – nabízí staročeskou kuchyni, dobré pivo a stylovou výzdobu, restaurace V Ruthardce, která má krásný výhled ze zahrádky, dobrou kuchyni, ale i zajímavou historii. S domem i celou Ruthardkou je totiž spjata jedna z nejtemnějších kutnohorských pověstí. Bohatý měšťan Jiří Ruthard měl jedinou dceru – krásnou Rozinu, o kterou se ucházelo mnoho ženichů… (neprozradím, co se stalo). Restaurace Čtyři sestry naproti Vlašskému dvoru a také památníkům T. G. Masaryka a K. H. Borovského – rodinná baby i dog very friendly restaurace s příjemnou zahrádkou, U Kata – kousek od kostela Matky Boží na Náměti a třeba ještě restaurace Na Pašince, která sice není v centru města, ale určitě neprohloupíte, když popojedete na Kaňk. V roce 2023 jste ji mohli vidět v televizní kulinářské show – Pohlreichův souboj restaurací – kde zvítězila. My vždy milovali zajít k McKouňovi – do rychlého občerstvení na Palackého náměstí, tedy úplně v centru, kde nabízejí jak hotovky, tak obložené chlebíčky, burgery či tortilly.

O Kutné Hoře bych mohla psát ještě dlouho. Jakmile uzavřu jedno téma, objeví se další. Ale to nejdůležitější udělat nemůžu. To musíte sami – přijet, projít se podél Barbory, ztratit se v křivolakých uličkách, posadit se na lavičku ve Vlašském dvoře nebo se jen dívat do krajiny nad údolím Vrchlice. Pak možná pochopíte, proč se sem lidé nevracejí jen kvůli památkám, ale kvůli atmosféře, kterou si odvážejí s sebou.

Pro mě je Kutná Hora přesně takovým místem. Nejen souborem památek, ale živým městem plným příběhů, vzpomínek a překvapení. Městem, které znám celý život a které mě přesto stále dokáže něčím překvapit.

A já budu doufat, že se tu budete mít královsky.

p.s.

Neměla bych zapomenout na sladkou tečku na závěr – to je čokoláda Lidka. Továrna Lidka fungovala v Kutné Hoře od roku 1918. Po roce 1948 byl podnik znárodněn. V roce 2018 se do obnovy čokoládovny pustili manželé Lada a Pavel Bartošovi a jejich Lidka sbírá ocenění po celém světě. Jejich obchůdek byste neměli minout. Narazíte na něj cestou od Barbory k Vlašskému dvoru na Komenského náměstí. Jakou si vyberete, to už nechám na vás.

foto: GASK, D. Lapáček, M. Kadečková, M. Yatsiuk, J. Kafka, Š. Melovič, J. Pospíšilová, J. Moravčík, A. Krtil a LIDKA

Zobrazení: 245