Armádní muzeum Žižkov - Vstupte a zatají se vám dech
Máte rádi historii? Máte rádi vojenskou historii? Zajímají vás všelijaké historické zbraně, vojenské předměty, přestřelky, bitvy, uniformy, vojenské události? Zajímají vás předměty, které drželi v rukou osobnosti naší minulosti? Zajímají vás historické souvislosti?
Anebo vás „jen“ zajímá, jak vypadal vojenský život vašeho pradědečka kdesi v zákopech Velké války? Jakou zbraň asi držel v ruce, jakou nosil uniformu, jak vypadal jeho každodenní život v zákopech?
Armádní muzeum na Žižkově bylo po rekonstrukci znovu otevřeno 28. října.
Nechme stranou mnoho zbytečných informací, jako že bylo otevřeno už před devadesáti lety v roce 1932 nebo že tato rekonstrukce byla Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství oceněna titulem „Stavba roku“ atd., atd. Tohle všechno by zabralo spoustu zbytečného místa, které raději věnujeme úžasným fotografiím z expozic...
Teď má expozice sedm okruhů. Od úsvitu našich dějin po současnost. Od pazourkových nožů, přes hroty šípů, středověké obouručné meče, kroužkové košile, kuše, palcáty, vybavení mušketýrů, popravčí meč... až po exponáty ze dvacetiletého života našich vojáků v Afghánistánu, občas i nějaká interaktivní expozice. Vzal jsem to letem světem, ale nechci ubírat prostor fotografiím. Během prohlídky se určitě nudit nebudete. Vyčleňte si na návštěvu několik hodin, odpočinout si můžete v místní kavárně, ale i na mnoha místech a zákoutích. (Vstupné je zdarma pro všechny!)
Dvě osobní vzpomínky...
Ještě před uzavřením muzea před rekonstrukcí jsem se svým synem chodil do tohoto muzea celkem pravidelně. Zajímalo ho a zajímá všechno, co jsem zmínil v prvních odstavcích. Střídaly se dvě situace: když se Ondra zastavil u jednoho svého oblíbeného děla a začal hýbat s nějakými součástkami, ozvaly se samozřejmě daleko slyšitelné kovové zvuky. Brzy se objevil kustod. Byly dva druhy těchto zaměstnanců. Jeden kustod se rychle otočil a při odchodu z místnosti prohodil nahlas přes rameno: „Já tady vůbec nebyl, ale dejte bacha na závěr, je těžký! Jestli ten závěr vašemu klukovi rozbije nějakej prst, tak je to na vás! Ať si to střílení kluk užije!“ Kdežto druhý kustod už zdálky volal: „Nesahejte na to dělo, rozumíte? Nesahejte na něj, mohli byste ho poškodit!“
Při jedné návštěvě jsme s Ondřejem natrefili na výstavu, věnovanou okupaci našich zemí. Z prosvětleného prostoru jsme vešli do pološera, kde jsme ztuhli a oběma nám naskočila husí kůže. A zatajil se nám dech... Proti nám stál oddíl esesmanů. Každý esesman s rozkročenýma nohama, na opasku pistoli, v letní hnědé košili, na levém rukávu pásku s hákovým křížem, kalhoty strčené do vysokých bot, ruce za zády, nesmiřitelný a tvrdý výraz ve tváři. Každá postava vytvořila písmeno A. Za prvním stály další dvě postavy, následně čtyři a tak dál. A AA AAAA... Všechno nasvíceno tak, že jsme ztuhli. Všichni esesmani se nám po příchodu do toho prostoru dívali do očí... Husí kůže nám naskakuje ještě dnes. I když nám po několika vteřinách došlo, že jsou to papírové figuríny. Uff...
Přeji muzeu vstřícné, informované a pohodové zaměstnance. A věřím, že muzeum dokáže vytvořit ještě mnoho expozicí, které se nesmazatelně zaryjí do paměti každého návštěvníka tak, že si bude prožitek pamatovat hodně dlouho.
Přijďte se podívat do Armádního muzea na Žižkově, stojí to za to!
foto: Armádní muzeum Žižkov
Zobrazení: 643