100 let kolonie Domov
Znáte žižkovské ulice Na Hlídce, Strážní, Na Vlastním, V Domově nebo V Bezpečí? Bydlet tam, to se člověk musí zcela v bezpečí i cítit, ne? Navíc, když nedaleko je i hospůdka „Za větrem“. O čem je řeč? O kolonii Domov.
„Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Domov státních i jiných veřejných zaměstnanců pro domky rodinné v Žižkově“ bylo založeno v říjnu 1919. V té době to nebylo nic neobvyklého, neboť vznikala řada organizací zaměřených na výstavbu bytových jednotek pro státní a veřejné zaměstnance. A o to přesně šlo. Zajistit slušné bydlení státním úředníkům. Projektu věnoval přízeň sám T. G. Masaryk, který tak chtěl podpořit ozbrojené složky nově vzniklého státu.
Jednotně koncipovaná kolonie rodinných domků Domov měla být vystavěna v lokalitě, kterou vymezují nynější ulice Za Žižkovskou vozovnou, Na Balkáně, Hraniční a V Domově. Jednalo se o šedesát tři přízemních jednodomků, dvojdomků a třídomků s podkrovím a oplocením, které navrhl dlouholetý spolupracovník architekta Jana Kotěry, Ladislav Machoň, ačkoliv nebyl první volbou. Původně navržené domy se zdály skromným státním úředníkům značně okázalé a tak se obrátili na architekta Machoně, který se dokázal vcítit do jejich představ. Inspiroval se anglickými zahradními městy a folklorní secesí, jsou zde patrné i prvky rondokubismu. Jeho cílem bylo postavit jakousi vesničku ve městě. Navrhl domky s arkýřovými štíty, dřevěným hrázděním a okrovou fasádou. K užívání domků bylo magistrátem města vydáno povolení přesně před 100 lety, tedy v roce 1922. Domky měly jednoduchý obdélníkový půdorys, v přízemí byla kuchyň, 2 pokoje, prádelna – koupelna a prosklená veranda, v podkroví pak mohli obyvatelé využít ještě jeden pokoj. K domu patřila také zahrádka, asi tak 200 metrů čtverečních velká, na níž byly vysázeny ovocné stromy. Byly tady i zahradní domky, které sloužily jako chlév pro chov prasat, koz nebo jako kurník. Inu, skutečné vesnické hospodářství.
Obyvateli kolonie byli převážně zaměstnanci policejních složek, nadstrážmistři, vrchní policejní inspektor, obvodní inspektor civilní stráže, policejní agent, policejní úředníci či policisté jako takoví. Proč se tomu tady asi lidově říkalo "Pendrekov“? Déle tu žil třeba poštovní kontrolor, telegrafní mistr, zámečník, montér elektrických podniků, zaměstnanci státních drah, ale i ředitel pojišťovny.
❞ Obyvateli kolonie byli převážně zaměstnanci policejních složek, nadstrážmistři, vrchní policejní inspektor, obvodní inspektor civilní stráže...
Roku 1923 se do jednoho z domků na rohu ulic V Bezpečí a Hraniční nastěhoval policejní inspektor František Mareš (zakládající člen družstva) s manželkou Zdenkou, a jejich dcera Zdenka tam žije i v současné době. Říkalo se, že právě on se zasadil o podporu TGM. Jeho domek je pojmem i v současnosti. Vypadá tak, jako před sto lety a na vstupní brance je stále ještě Marešova původní jmenovka. Zmíním-li konkrétně i další, kteří zde žili, pak to byl vrchní inspektor stráže Zajíček, obvodní inspektor Daněk, Pěnička a Babický, policejní inspektor Chlapec.
Zbudování celé kolonie bylo dražší, než se původně plánovalo (jak už to tak bývá). Finální cena byla něco málo přes 12 milionů, což v současné době odpovídá částce přibližně 240 miliónů Kč.
Zvolíte-li si pro svou procházku Kolonii Domov, která vypadá místy stále jako z pohádky (bohužel některé domky prošly tak rozsáhlou rekonstrukcí, že ty původní byste v nich stěží hledali), neměli byste minout ani zahrádkářskou kolonii Na Balkáně, kterou založili bulharští přistěhovalci - zahradníci nebo kostel Sv. Vojtěcha, původně tělocvičnu katolické tělovýchovné jednoty Orel.
Pro úplnost něco málo o architektu Machoňovi. Narodil se 28. dubna 1888 v Praze na Vinohradech (zemřel roku 1973). Patřil do nejsilnější generace českých tvůrců po boku Pavla Janáka, Jana Kotěry či Josefa Gočára. V Kotěrově ateliéru byl činný již od roku 1909. Jeho činnost byla neobyčejně rozsáhlá a mnohostranná – od urbanismu přes návrhy a rekonstrukce budov, interiéry, scénografii až k pomníkům. Byl reprezentant moderního klasicismu a funkcionalismu. Mezi jeho nejznámější realizace patří interiéry Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přestavba a interiéry Klementina, úprava Švandova divadla, nájemní domy v ulici Korunní na Vinohradech, vila sochaře O. Španiela Na Ořechovce, Ředitelství pošt a telegrafů, Palác Passage a budovy okresního soudu a finančních úřadů v Pardubicích, Československý výstavní pavilón na Světové výstavě 1876 ve Filadelfii (jen pro zajímavost – představen zde byl např. telegraf, telefon, psací stroj, šicí stroj a Thonetovy židle), Okresní úřad v Kutné Hoře, Poštovní úřad v Holešovicích, Sokolovna v Dobrušce, Gymnázium v Chomutově, Sokolovna s kinem v Praze Hostivaři, interiér bufetu a restaurace Koruna na Václavském náměstí, úprava kaple s hrobem J. A. Komenského v Naardenu, benzínová pumpa v Praze Na Radosti nebo přestavba zámku Panenský Týnec. Za zmínku stojí rozhodně i rodinný dvojdomek, který navrhl pro Josefa a Karla Čapky. Bratři zde žili od počátku dvacátých let 20. století. Po jejich smrti zdědili vilu pozůstalí rodinní příslušníci a nyní je majetkem MČ Praha 10.
Jak je vidět, v Praze je stále co obdivovat a objevovat. Kam se vydáme příště?
Dovolím si poděkovat Informačnímu centru Prahy 3, že mi umožnili zúčastnit se vycházky kolonií Domov s výkladem PhDr. V. Holzapfelové, Ph.D., přestože akce „Žižkovské kočárkování“ je primárně určená maminkám s kočárky a také panu Petru Ryskovi, autoru projektu Praha Neznámá, za inspiraci i za svolení k použití fotografií kolonie.
Zobrazení: 550