Filmy, výstava i nové kulturní centrum

Rubrika: Kultura Zveřejněno: středa 1. říjen 2025 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Divadelní sezóna je v plném proudu, a tak si tentokrát dovolím zmínit dva filmové dokumenty, které dle mého názoru stojí za vidění a zamyšlení, kulturní Galaxii a jednu výstavu navrch.

Prvním je Velký vlastenecký výlet, který byl do distribuce uveden 21. srpna, a za kterým stojí režisér Robin Kvapil.

Myslíte si, že válka na Ukrajině je podvod? Že média lžou o počtech mrtvých a dopadech „speciální vojenské operace“ na Ukrajině? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny nového filmu.

Na základě této výzvy se přihlásilo na casting zhruba šedesát lidí, z kterých ve finále tři – dva muže a jednu ženu –  odvezl Robin a jeho štáb do válečných oblastí Ukrajiny (Charkov, Donbas) s cílem zkoumat, co se tam skutečně děje, a konfrontovat jejich představy s realitou. Film zachycuje skutečnou atmosféru války a hlavně reakce těch, kteří pochybují o faktech. A to i přesto, že jim nad hlavou lítají rakety, chodí mezi masovými hroby, schovávají se v krytech, mluví s dětmi v podzemní škole v metru, se zraněnými vojáky nebo truchlícími pozůstalými. K dispozici k tomu mají malé kamery, na ně zachycují dění svýma očima „bez cenzury“. Těžko se to popisuje, to se opravdu musí vidět. Scéna s knoflíky a pletacími jehlicemi je nepřenosná.

Realizace natáčení na válkou zmítaném území byla mimořádně náročná, do organizace bylo zapojeno i Ministerstvo vnitra ČR nebo Služba bezpečnosti Ukrajiny. Součástí štábu byl kriminolog a deviantolog Petr Pojman, který doprovázel filmaře jako bezpečnostní analytik, oporou v krizových a možných traumatických situacích byl psychiatr Petr Pöthe.

„Celé natáčení bylo organizačně extrémně náročné. Dvacet lidí ze štábu na frontové linii v Ukrajině, permanentně pípající aplikace mapující drony a balistické rakety nad námi nebo vzlétající stíhačky z Ruska. K tomu stále vypadávající GPS. Cítil jsem velikou odpovědnost za celý štáb, ohromný respekt k Ukrajincům, kteří se v tomto snaží žít a přežít,“  řekl producent filmu Jakub Drocár z Punk Film. Bohužel ani takovýto výlet nedokázal postoje českých fanoušků ruského prezidenta Putina změnit. Na mezinárodním filmovém festivalu v Piešťanech Cinematik získal film v září cenu diváků. Myslím, že to nebude jediné ocenění, které na svém kontě bude dokument mít. (Mimochodem, Mirka Spáčilová, redaktorka MF DNES, udělila filmu 65 %, tak to už je co říct!)

V kinech bude k vidění od 30. října velmi emotivní dokument Co s Péťou? režiséra Martina Trabalíka. Ten několik let působil na pozici osobního asistenta v Nautisu (Národní ústav pro autismus), kam jednou přivedli Petr Jochec s manželkou  svého syna Petra. Tady se Martin o Péťu dva roky staral a následně se rozhodl natočit film o tom, jaké to je pečovat o dítě s vážnou poruchou autistického spektra. Pan Jochec nečekaně před začátkem natáčení ovdověl a musel se začít starat o domácnost a děti zcela sám. Kromě Péti vychová i svou mladší dceru Vanessu. Přestože se jeho život změnil ze dne na den, od natáčení neodstoupil. Film není popisný, jen ukazuje „běžný“ život s téměř dvoumetrovým Péťou, který mívá několikrát denně to, čemu jeho otec říká záchvaty, při nichž křičí, ničí své okolí, případně fyzicky napadne otce. Jak Petrovi pomáhá Nautis a jaké trable ho potkávají při jednání s úřady. Scéna, kdy mu paní z úřadu „radí“, aby si Péťa sám podal písemnou žádost, nepotřebuje komentář. Předpremiéry v pražské Lucerně se pan Jochec zúčastnil a jeho srdečný projev a dojetí nad plným sálem vehnalo slzy do očí nejednomu z přítomných. V návaznosti na film byl připraven i sedmidílný podcast Co s nimi?, který přináší vhled do světa sociálních služeb a mezilidské péče. V něm se autoři zabývají tématy, která poukazují na nedostatky v systému, ale i osobními příběhy rodin, které dennodenně čelí náročné realitě péče o své blízké. Moderuje jej Lea Surovcová a první díl byl odvysílán 15. září.

Novinkou na kulturní scéně je otevření Kulturní stanice Galaxie. Bývalé multikino Galaxie na Hájích se proměnilo a jeden rok bude hostit pět subjektů: Dejvické divadlo, divadlo Minor, festival 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu, taneční platformu DanceConnected a studenty DAMU. DAMU sem umístí svůj magisterský program světelného a audiovizuálního designu pro živá umění. Aktuálně zde můžeme navštívit i interaktivní expozici Planeta Hlava inspirovanou knihou Davida Böhma a Ondřeje Buddeuse Hlava v hlavě a výstavu Sídliště, která kombinuje umění, architekturu a osobní příběhy lidí z Jižního Města. Součásti stanice Galaxie je i Big Bang Bar Krištofa Kintery s názvem Jak vám mohu pomoci?, který je uměleckým objektem s  936 lidskými pocity ve 3000 lahvičkách. Multikino bylo na Hájích otevřeno v dubnu 1996 a bylo první podobným zařízením v republice. Postupně však zájem o něj upadal a v roce 2019 byla Galaxie uzavřena. Počítá se s její přístavbou a nástavbou, a proto se zatím předpokládá pouze roční existence centra.

Neodpustím si ještě pozvání na výstavu Diva, která probíhá až do 9. dubna příštího roku v Českém muzeu hudby a která je věnována jedné z nejvýznamnějších osobností české i světové hudební scény, operní pěvkyni Soně Červené, u příležitosti stého výročí jejího narození (9. září 1925). Červená byla operní pěvkyní světového věhlasu, proslulou Carmen své generace, dámou s nevyčerpatelným elánem a chutí do života. Vystaveno je zde více než 200 exponátů pocházejících ze sbírek Národního muzea – Českého muzea hudby a Nadace Soni Červené, které zahrnují osobní předměty, divadelní kostýmy od špičkových návrhářů, archivní fotografie, audio a video záznamy i unikátní dokumenty z její životní i profesionální dráhy. Rozhodně doporučím navštívit autorské komentované prohlídky, které probíhají každou první středu v měsíci od 17 hodin.

Mějte báječný říjen a nejen ten!

 Foto: Co s Péťou? / Soňa Červená

Zobrazení: 69