Hana, Váňa, Tono a ti druzí…

Rubrika: Kultura Zveřejněno: čtvrtek 1. květen 2025 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Duben byl štědrý na nová divadelní představení či výstavy. Velmi očekávaná byla například premiéra inscenace Hana podle knihy Aleny Mornštajnové v Divadle na Vinohradech (4. 4. 2025). Dramatizace románu se ujal Jiří Janků, režie pak Petr Svojtka, prověřený tvůrčí tandem, který má neodolatelný smysl pro humor a skvělé nápady. Hanu uvedlo již Mahenovo divadlo v Brně (2019) a Klicperovo divadlo v Hradci Králové (2021 v režii Diany Šoltýsové). Román, který vyšel v roce 2017, získal mnohá ocenění a prozatím byl přeložen do dvaceti dvou světových jazyků. Práva na další překlady jsou prodána do dalších pěti zemí, například do Etiopie či Ázerbájdžánu. Příběh Hany je velmi silný, takže zrovna tady pan Svojtka a pan Janků svůj pověstný humor museli nechat stranou. Ženu, která trpí pocitem viny, neboť se domnívá, že nosí smrt svým blízkým, velmi emotivně ztvárnila Andrea Elsnerová. Skvěle hraje jak mladou a důvěřivou dívku plnou snů, tak i stárnoucí zlomenou a životem zkoušenou ženu. Nutno dodat, že příběh vychází ze skutečných událostí, k nimž došlo mezi lety 1933 až 1963 ve Valašském Meziříčí. Na různých platformách má představení vysoké hodnocení jak od redaktorů, tak od diváků. Obrázek si musí udělat každý sám. Rozhodně stojí za vidění a doporučila bych mít po ruce kapesníček.

Dianu Šoltýsovou jsem v souvislosti s hradeckou Hanou zmínila záměrně, neboť má, společně s Michalem Kernem „na svědomí“ úchvatné představení jménem Váňa. Tohle monodrama současného britského dramatika Simona Stephense na motivy Čechovovy hry „Strýček Váňa“ zaslouží pozornost všech milovníků divadla. Michal v něm hraje osm postav, žen i mužů, které střídá v neuvěřitelném tempu jen pomocí drobné mimiky, gest či postojem těla. Nečekala jsem, že se v nich tak rychle a bez problémů zorientuji a to přiznám, že jsem Čechovův originál nikdy neviděla. Herce a režisérku pojí dlouholeté přátelství a, jak se říká, slyší na sebe, což je na představení znát. O kvalitě tohoto kusu svědčí i to, že je téměř nemožné sehnat na něj vstupenky. Srdečně gratuluji všem, kteří inscenaci připravili i Divadlu v Řeznické, že je uváděna právě tady. 

Divadlo v Dlouhé premiérovalo svého Golema již na konci března, ale já ho viděla až v dubnu, v rámci 27. ročníku  festivalu Dítě v Dlouhé.  Pověst o pražském Golemovi, postava rabiho Löwa, legenda o doktoru Faustovi a jeho smlouvě s Mefistofelem, to vše a ještě mnohem víc v představení najdeme. Autorská inscenace režiséra Jakuba Vašíčka a dramaturga Tomáše Jarkovského (oba jsou divákům známí zejména z jejich působení v Divadle Drak) pojali představení jako rodinný titul (doporučuje se dvanáct let a výše). Kouzelné jsou scény divadla (loutkového) na divadle. Před návštěvou tohoto kusu bych doporučila připomenout si zmíněná témata, jak to vlastně s tím Golemem a Faustem bylo.

15. dubna byla zahájena retrospektivní výstava jednoho z našich nejznámějších fotografů, který je velmi dobře známý i v zahraničí, Tono Stana. Narodil se na Slovensku, kde studoval na střední umělecko-průmyslové škole, poté přesídlil do Prahy a studoval fotografii na FAMU. Je tedy logické, že součástí výstavy, pokud má být retrospektivní, jsou i jeho školní práce. Stano začal tvořit v 70. letech minulého století, byl součástí tzv. Slovenské vlny, kde se svými kolegy bourali klišé inscenované fotografie. Vystavené jsou jeho nejznámější akty, kterým říká raději figurální kompozice. Jeden z nich – „Smysl“ se stal mnohokrát obětí plagiátorství, na některých napodobeninách se ale autor dohodl, jako například použití na obal k filmu Showgirls Paula Verhoevena.

Uzavřeli jsme smlouvu, oni si hlídali své americké teritorium, a když někdo neznámý použil tu fotku ilegálně, filmová společnost na něj podala žalobu. 

Vystaveny jsou mnohé fotografie osobností, které navštívily MFF Karlovy Vary, pro který navrhl i hlavní cenu Křišťálový globus. K výstavě je připraven i doprovodný program, komentované prohlídky či výtvarné a fotografické workshopy pro dospělé a seniory. Sám autor považuje tuto výstavu za svou nejzásadnější, takže se určitě zajděte podívat do  Městské knihovny na Mariánském náměstí. Trvá do 24. srpna.

A ještě se zmíním o již tradiční výstavě Motýli: Kouzlo přitažlivosti v Botanické zahradě, v expozici Ornamentální zahrady. Už více než dvacet let patří výstava motýlů ve skleníku Fata Morgana k vrcholům programu této zahrady. K vidění jsou téměř čtyři desítky tropických druhů. Nechybí mezi nimi nádherní Morpho peleides s blankytně modrými křídly, noční martináči Attacus atlas, velcí soví motýli rodu Caligo nebo známý motýlí cestovatel monarcha stěhovavý (Danaus plexippus) a s nimi další barevné babočky, otakárci, ale i bělásci. Třeba i na vás, stejně jako na mě, nějaký motýl usedne, je to parádní zážitek. Součástí je i interaktivní výstava zaměřená na detail motýlího těla –  Tajemství motýlího života. Tady dostanete odpovědi třeba na otázky Jak vidí motýli svět? Jak funguje jejich sosák? A co skrývají jejich křídla? Otevřeno je denně od 9 do 19 hodin. Ale pospěšte si, motýli odletí po 25. květnu.

fota motýlů - Botanická zahrada hlavního města Prahy / Hana – Divadlo na Vinohradech / Golem - (c) Martin Špelda, Divadlo v Dlouhé / Tono Stano - Galerie hlavního města Prahy / Váňa – Didi.art, foto Martin Straka

Zobrazení: 327