Jičín - Pro urážku starostenské nohy
Asi málokdo by si nespojil jméno tohoto města právě s pohádkovou postavou Rumcajse, Manky či Cipíska. Jičín je malebné město, které ovšem nežije jen pohádkou. Má bohatou historii, krásné náměstí, kostely, muzea a ještě malebnější okolí.
Keltové, Jan Lucemburský i Albrecht z Valdštejna
Pokud bychom chtěli na malou chvilku zavítat do historie, tak bychom museli nastavit hodiny na stroji času až do doby kamenné, kdy na území dnešního města bylo doloženo první lidské doložené osídlení. V době římské zde pak žili Keltové – nejedná se jen o dohady historiků, ale o nesporný fakt, který si může návštěvník sám ověřit na vlastní oči a kůži v jičínském muzeu – šperky a nástroje denní potřeby jasně dokazují keltskou minulost.
Po Keltech pak následovali Slované, přesněji samotný rod Slavníkovců, který byl ovšem vyvražděn 28. září 995 na Libici. Předpokládá se, že tento rod byl spřízněn se samotnými Přemyslovci.
Asi historicky nejzajímavější období pro Jičín znamená středověk, kdy dochází k velkému rozvoji především v oblasti obchodu a řemesel. Mezi nejvýznamnější jména spojená s Jičínem jistě patří český král Jan Lucemburský, otec Karla IV., který roku 1337 prodává město šlechtickému rodu Vartenberků. Ti se k Jičínu zachovávají mnohem lépe než český král, a zaslouží se tak o jeho rozvoj a rozkvět okolních obcí.
Velmi důležité období pak nastává po samotné Bitvě na Bílé hoře roku 1620. Za své sídlo si totiž Jičín vybírá samotný Albrecht z Valdštejna. Nový panovník přivádí do města italské architekty, kteří jej dále zvelebili. Z této doby je například barokní kostel svatého Jakuba nebo kamenná vodárenská věž. Jak to v životě i v dějinách bývá, po období rozkvětu přichází úpadek. O ten se postarala nechvalně proslulá švédská i císařská vojska, která město drancovala a plenila. Pokud chcete vidět ukázku dobových bojů, těžké jízdy, pěšáků i samotného vévodu, navštivte známé Valdštejnské slavnosti, při kterých se město na čas zcela ponoří do slavné historie.
Jestli chcete poznat dějiny mnohem lépe a hlavně zajímavě, pak si jistě udělejte čas a navštivte Valdštejnovo muzeum a mincovnu. Vévoda měl totiž ambice razit vlastní mince – vy si pak ražbu můžete vyzkoušet na vlastní kůži, stanete se na chvilku dobovým pregéřem a na závěr si odnesete vlastnoručně vyražený čtvrttolar. Možná se dovíte i něco o vztahu vévody k astrologii. A dvě pozitivní zprávy – muzeum má otevřeno denně od devíti do sedmnácti hodin a součástí muzea je i Posezení u Valdštejna – zde si dejte dobrou kávu se zákuskem, abyste nabrali další sílu k putování Jičínem.
Když vás poznávání neomrzí, navštivte další známou jičínskou instituci – Regionální muzeum a galerii, jejíž součástí je Muzeum hry. A abych nepsal nějaké hlouposti, nechám o sobě promluvit samotné muzeum: „Naše muzeum se silně orientuje na návštěvníka, kterému se zde snažíme vytvořit takové prostředí, ve kterém se bude cítit dobře a vstřebávání informací pro něj nebude nudným, nýbrž nevšedním a neobyčejným zážitkem. Profilujeme se jako „Muzeum hry“, což chápeme především tak, že návštěva muzea má být pro návštěvníka hrou. Hrou objevování informací, hrou vnímání, hrou poznání… Za takto směřovanou muzejní expozici bylo Regionální muzeum a galerie v Jičíně oceněno nejprestižnější tuzemskou muzejní cenou – prvním místem v soutěži Gloria Musealis v roce 2003.“ (www.muzeumhry.cz)
Hurá do pohádky
Když budete mít štěstí, tak samotného Rumcajse potkáte v období turistické sezóny nejen na ukazatelích, ale třeba i osobně. Snad nemusím psát, jak pana legendárního loupežníka s bambitkou na žaludy poznáte – onen červený vysoký klobouk opravdu z dálky nepřehlédnete.
Rumcajs - pohádková postava z knih autorů Václava Čtvrtka a Radka Pilaře. Chcete-li dnes navštívit Rumcajsovu domácnost z doby, kdy ještě nebyl slavným pohádkovým loupežníkem, ale počestným jičínským řemeslníkem, vydejte se od Valdické brány dolů, do uličky Pod Koštofrankem. Najdete tam celou Rumcajsovu rodinu – tedy i Manku a Cipíska. Dále pravou ševcovskou dílnu, hernu pro děti, Mančinu bylinkovou zahrádku, Cipískovu ZOO, ale i občerstvení pro velké a malé návštěvníky. (www.rumcajsovasevcovna.cz). Rumcajsova ševcovna je malebné zákoutí s mnoha malými drobnostmi, které vám dokáží zvednout náladu. Jen malý kousek nad ševcovnou je pak zajímavě provedené dětské hřiště, kde můžete nechat své ratolesti pořádně „vyblbnout“.
U pohádky ještě zůstaneme – poblíž Jičína se totiž nachází i Rumcajsova jeskyně, odkud slavný loupežník vycházel do města a svého okolí. Cest k tomuto místu je povícero, my jsme při své návštěvě využili Prachov, odkud jsme šli po modré turistické značce rovnou k jeskyni. Výlet je to opravdu krátký, neboť neurazíte dohromady ani tři kilometry. Procházka pro rodiny s dětmi krásným, klidným, listnatým lesem s výhledy do okolí.
Ostatně okolí Jičína můžete procestovat nejen pěšky, ale i na kole. Ne nadarmo se o tomto městě píše jako o bráně do Prachova a tedy samotného Českého ráje. Již na výše zmíněné procházce za loupežníkovou jeskyní budete cestou narážet na pískovcové skály a povrch cest se začne měnit z hlíny na sypký materiál. Cyklostezek najdeme v okolí nespočet, a pokud máte rádi výhledy do okolí, tak nevynechejte například Zebín, Čeřovku, Veliš či Přivýšinu.
Jedeme tam
Můj osobní dojem z Jičína je tento: historické jádro opravdu stojí za návštěvu. Doporučuji vybrat si dva dny, kdy jej navštívíte – jeden klidný den, kdy budete mít dostatek času a náladu na poznávání historie v podobě muzeí. A další den, kdy se zde bude konat některá z mnoha akcí – osobně doporučuji Valdštejnské slavnosti (ale výběr je samozřejmě na vás). To bude historie vplouvat do všech koutů města a návštěvník již asi nebude mít chuť vyměnit trdelník či medovinu za klidné prostředí poznání muzea.
Pokud chcete získat více informací, pak kromě nového turistického portálu www.jicin.cz a infopanelů rozmístěných přímo v ulicích města je pro turisty připravená ještě jedna novinka. Audioprůvodce SmartGuide, kterého si každý může zdarma stáhnout do vlastního mobilního telefonu, nabízející informace o jičínských památkách v českém i anglickém jazyce. Zkuste jej ukázat dětem a uvidíte, že zaujme.
"Půjč mi kovadlinu a perlík," řekl kováři Štanclovi a narazil starostenský střevíc na kovadlinu a bil do něho perlíkem. To proto, že Humpál měl nohy jako sloní tlápy. Byl na ně moc hrdý, říkal jim moje slovutný nohy starostenský. Svýma nohama byl Humpál známý až po Mladou Boleslav a pro ty důstojné nohy vlastně držel už osmý rok úřad starosty. Měl zrovna začít rok devátý, když si vzkázal pro ševce: "Přijď, Rumcajsi, potřebuji nové střevíce."
A jak to bylo dál? Pokud to nevíte, tak zajeďte do Jičína, oni vám to tam všichni moc rádi poví…
Foto: Jakub Podobský, MIC Jičín, Biograf Český ráj
Zobrazení: 889