Nový rok přináší nové zážitky

Rubrika: Kultura Zveřejněno: čtvrtek 1. leden 2026 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

S novým rokem přichází i další dávka tipů na kulturní zážitky. Původně jsem chtěla zmínit jen jeden, ale závěr roku byl na události tak bohatý, že jsem výběr musela rozšířit.

Začít můžeme v Botanické zahradě hl. m. Prahy v Troji, kde je od konce listopadu otevřena výstava Křišťálová zahrada. Stejně jako loni v ní hrají hlavní roli monumentální skleněné květy, stromy a fantastické tvary z dílny sklářského mistra Jiřího Pačinka, jednoho z nejvýznamnějších českých i světových sklářů současnosti, a jeho týmu ze sklárny Pačinek Glass. Letos se k projektu připojili také studenti UMPRUM, kteří vytvořili jedinečný videomapping pro kapli sv. Kláry, a Prague Philharmonia, která speciálně pro tuto výstavu nahrála hudební doprovod. Ten propojuje světlo, prostor i zvuk do jediné křišťálově čisté symfonie. Můžeme se těšit na největší osvětlený strom se skleněnými ozdobami v Praze, interaktivní světelné prvky, audiovizuální show či magickou proměnu skla během dne i večera. Atmosféra nás snadno přenese na jinou planetu – planetu skleněných květin. Výstava je přístupná do 15. února 2026, večerní atmosféru je možné zažít od čtvrtka do neděle mezi 17. a 21. hodinou. Během dne je otevřeno denně od 9.00 do 16.00. Své kouzlo má ale i denní světlo. Zahrada navíc nabízí komentované prohlídky vedené odbornými průvodci, nebo dokonce samotným Jiřím Pačinkem. Letošní ročník se koná pod záštitou České komise pro UNESCO, což podtrhuje jeho umělecký význam.

Po pěti letech se znovu otevřela hlavní budova Muzea Prahy na Florenci. Středobodem nové expozice je slavný Langweilův model Prahy, nejcennější exponát muzea, který byl letos zařazen ministerstvem kultury mezi kulturní památky. Tentokrát jej muzeum představuje netradičně – nikoli jako celek na ploše téměř 20 m², ale po částech ve dvanácti unikátních cylindrických vitrínách. Můžeme nahlédnout do života na různých místech staré Prahy, setkat se prostřednictvím živých obrazů s postavami z rozličných sociálních vrstev konkrétní doby a „osahat si“ historii pomocí interaktivních her. Vrcholem zážitku je Živý sál, který diváka doslova pohltí: z perspektivy řeky Vltavy sleduje proměny jejích břehů od Vyšehradu po Holešovice, od 19. století po současnost. Muzeum je zároveň prvním v Evropě, které má vlastní AI oddělení. To vytváří nejen kreativní obsah a softwarová řešení pro lepší návštěvnický zážitek, ale i muzejního chatbota Grifobota. Ten už nyní odpovídá na provozní dotazy, a do budoucna bude umět čerpat z muzejní databáze, sbírkové dokumentace či odborných publikací. Spodní patro budovy je vyhrazeno krátkodobým výstavám; první z nich bude otevřena v březnu. Za zmínku stojí i to, že muzeum bylo poprvé otevřeno před 125 lety.

Do třetice tu máme menší, ale velmi atraktivní výstavu QUBUS: THE BEAUTIFUL BEAST v Uměleckoprůmyslovém muzeu (pozor – pouze do 15. března). Výstava má podtitul Boj s krásou. Jde o první ucelenou přehlídku nezávislé české designérské značky a stejnojmenného studia. K vidění je kompletní portfolio Qubusu z let 2002–2025 včetně originálních sběratelských kusů, limitovaných edic, prototypů i architektonických realizací. Představena jsou díla Maxima Velčovského či Jakuba Berdycha Karpelise, zakladatele Qubusu, který byl na přelomu tisíciletí synonymem tzv. nové vlny českého designu. Je držitelem a zároveň autorem několika prestižních ocenění v oblasti kultury, umění a designu. Novinkou je speciální vstupenka Qubus Friends za 500 Kč, platná až pro pět osob.

Novinky v divadle? Máme! Pokud netrváte jen na klasických titulech či komediích, které útočí na bránice, neměla by vám uniknout novinka v Městských divadlech pražských – The Black Rider. O této inscenaci jsem se zmiňovala už v zářijovém a říjnovém čísle. Hra vznikla v roce 1990 z pera světově proslulého spisovatele Willliama S. Burroughse, hudebníka Toma Waitse a nedávno zesnulého režiséra Roberta Wilsona. V hamburské i londýnské inscenaci účinkovala Soňa Červená, stejně jako ve filmové verzi, kterou Wilson natočil v roce 1990. Tento hypnotický mezižánrový trip je nyní k vidění i u nás, v divadle Komedie. Jako velká obdivovatelka Toma Waitse jsem se těšila, ale zároveň i trochu obávala – jeho písně nejsou jednoduché na interpretaci. Obavy však byly zbytečné. Ne všichni herci jsou si sice ve zpěvu rovni, ale například Radek Melša ve svém podání písně November exceluje. Tomáš Dalecký v hlavní roli je okouzlující. ALE! Podle mého názoru jevišti naprosto vévodí Daniela Špinar. Ať už v rudých šatech a vysokých podpatcích či shrbená v pánském oděvu – je to Ďábel/Burroughs par excellence. Byla jsem jí naprosto uchvácena. A nejsem sama. Čekala jsem, až vyjdou recenze povolanějších a v podstatě se všechny shodly. Titulky zněly například takto: Daniela Špinar dělá z Black Ridera v Komedii nezapomenutelný zážitek. Na představení jsem šla po čtrnácti dnech znovu – a užila jsem si ho ještě víc. Doufám, že na něj zavítá každý, kdo má Waitse alespoň z poloviny tak rád jako já. Vždyť divadlo žije!

Zobrazení: 165