Soběslav

Rubrika: Kultura Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Zdeněk Modálek

Co se Vám vybaví, když zaslechnete jižní Čechy? Mně určitě sluncem zalitá příroda, hrady, vodáctví a všeobecná pohoda. Doby, kdy jsem v tomto kraji trávil snad každé léto, však již dlouho tlí pod silným nánosem času a já začínám zjišťovat, že kdysi tak oblíbená místa budou potřebovat znovu objevit. A prvním takovým místem bude Soběslav. Město s dlouhou historií, nespočtem památek a krásnou okolní přírodou. Tedy tak si jí pamatuji já. Na úseku mezi D1 a D3 zamávám Čapáku a po necelé hodince a půl jízdy se mohu přesvědčit, zda tomu tak stále je, město pětilisté růže nás vítá. Záměrně píši nás. Pro dnešní průzkum jsem se vybavil dvouletým synem Matějem, protože nic tak neprověří připravenost města na turisty, jako rodič s hyperaktivním svištěm. Tak jdeme na to.

Naše první kroky vedou do místního infocentra. Kromě praktických rad ohledně dětských hřišť, získáváme také několik letáků, které nám postupně představují město. Hned ten první obsahuje mapu společně s výčtem toho nejdůležitějšího, co Soběslav nabízí. Není toho málo. Historie města sahá až do doby bronzové. První písemná zmínka o Soběslavi pochází z roku 1293, kdy již byla majetkem pánů z Rožmberka. V roce 1390 pak obdržela od Jindřicha z Rožmberka městská privilegia podle vzoru královských měst. Není tedy divu, že zvýrazněných míst je na mapě víc, než by neznalý turista čekal. No, není čas ztrácet čas, směr Blatské muzeum.



Blatské muzeum

Expozice soběslavského Blatského muzea je rozdělena do dvou domů, které od sebe dělí jen několik desítek metrů. Z infocentra to je blíže do Smrčkova domu, a tak naše první kroky vedou tam. Muzeum je klimatizované, disponuje výtahem na kočárek a v každém patře nějakou atrakcí pro ty nejmenší. Nic tak nebrání klidnému nasávání historie zdejšího kraje. Ukázky lidového umění, řemesel, krojů zakončené výstavou obrazů a soch místních umělců jsou balzámem na duši, zkoušenou agresivním uměním sociálních sítí. Teď už jen přesvědčit Matěje, že si v dětské herně užil dost a ťapeme přes náměstí do druhé části muzea umístěné v Rožmberském domě. Vstupenka platí i zde, a tak už nás příjemná slečna vede zahradou vstříc dalšímu poznání. A je opravdu na co koukat. Zdejší největší přírodovědná expozice v jižních Čechách představuje místní lesy, louky a pole, skály, okolí lidských sídel, živočichy vzácné či úplně vyhynulé, rostliny a minerály. Na vše dohlíží vycpaný medvěd, z kterého je synátor přirozeně paf. Mně se samozřejmě zvířata také líbí a je velká škoda, že jsme nepřijeli o den později. Mohli jsme zhlédnout vernisáž nově instalované výstavy Savci Táborska. Co naplat, spokojíme se tedy s umělecko-historickou expozicí připomínající čtyřsetleté působení Rožmberků ve městě. Také není špatná a jejím prostřednictvím se s muzejní částí loučíme. Samozřejmě nesmí chybět nákup magnetek, ale to už je opravdu vše.



Sakrální putování

Každý vyráží na výlety za něčím jiným. Někdo za dobrým jídlem, jiný za přírodou a někdo rád obdivuje kostely a jejich architektonické styly či výzdobu. Patříte-li k posledním  jmenovaným, tak i Vám má Soběslav co nabídnout. Jednou z dominant místního náměstí je kostel svatého Petra a Pavla. Byl vybudován v letech 1360 – 1380 na místě původního gotického kostela a pyšní se unikátní sklípkovou klenbou v chrámové lodi. Údajně zde byl pokřtěn Petr Vok z Rožmberka. Stačí ujít jen několik málo metrů a můžete se pokochat stavitelskou perlou jižních Čech. Kostel svatého Víta je dle letáčku vrcholným dílem gotiky období Václava IV. Těžko uvěřit, že tak výjimečná stavba sloužila během let například jako seník. Druhým kostelem výčet sakrálních staveb nekončí. Každý, kdo by měl chuť, může ještě navštívit kostel svatého Marka, kostel Českobratrské církve evangelické, kapli Panny Marie Bolestné a křížovou cestu. Musím se přiznat, že my jsme všechna místa z časových důvodů nenavštívili. Blíží se poledne a my toho máme před sebou ještě dost a dost.

Hrad vědomostí

Další zastávkou je gotický Rožmberský hrad postavený ve 14. století, a váže se k němu krátká legenda. „V dobách, kdy hrad patřil Zdeňku ze Šternberka, a v Soběslavi řádily tlupy polských vojáků, se zde ve sklepích začaly zjevovat tajemné postavy v černých kápích, které zahalovaly jejich tváře a z nich občas probleskly červené oči. Bytosti lidské či nadpřirozené procházely tato místa a nedopřály klidu obyvatelům hradu.“ Myslím, že my se však tajemných postav bát nemusíme. Po staletích, kdy byl hrad vypalován, zanedbáván a používán k nedůstojným účelům, musí jeho nynější podoba těšit i toho nejzachmuřenějšího ducha. Hrad je zrekonstruován a slouží jako městská knihovna a komunitní centrum. Vše velmi citlivě zakomponované.



Nožičky mého malého parťáka začínají ztrácet švih a hlavně mu musím vykompenzovat to, že od vycpaných zvířátek v muzeu neměl zrovna velké rozptýlení. A možností je hned několik. Jen na náměstí jsem napočítal minimálně tři cukrárny. Zvolíme tu rohovou, a i když má provozovna od pohledu pohodlné posezení, necháme si dobroty zabalit s sebou. Uprostřed náměstí se nachází kašna, stromy a lavičky. Takovou relaxační zónu si nemůžeme nechat ujít. Za zvuku šumících stromů a tryskající vody je nám tak dobře, že ani neřeším polovinu zákusku nově zdobící Matějovo tričko. Je tu opravdu krásně.

Do věže a domů

Dojídáme, dopíjíme a za přísného dozoru svatého Floriána, který se tyčí nad kašnou, vyhazujeme všechny odpadky do koše.  Jsme posilněni, a tak se můžeme směle pustit do 165 schodů vedoucích na ochoz městské věže. Ta se, podobně jako většina hlavních památek, nachází na náměstí. Matěj to poměrně brzy vzdává, a pro mě se tak výstup na věž mění trochu ve Spartan Race. Ještě, že se cestou můžeme zastavit a vydechnout při prohlídce hodinového stroje a zvonařské expozice. Nicméně vrcholu stejně dosahujeme, a stojí to opravdu za to. Viditelnost je dobrá, zábradlí pevné, a tak se můžeme v klidu zasnít, jaký výhled se asi naskýtal lidem ve dvanáctém století, tedy v období vzniku samotné stavby. V dálce jsou vidět další místa, která jsme plánovali navštívit, jako Nový rybník, rozhledna Svákov a další turistické cíle. Bohužel jsem výpravu malinko časově podcenil. Pro kvalitní prozkoumání všeho, co Soběslav nabízí, by byly zapotřebí minimálně dva dny. S kraťoučkými nožičkami po boku možná tři. Za to však město nemůže. Všude nás ochotně přivítali, obsloužili a my se rádi opět za čas vrátíme.


 foto: Aleš Motejl

Zobrazení: 1104