Svět je jen jeden

Rubrika: Kultura Zveřejněno: neděle 1. březen 2026 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Až těsně do uzávěrky jsem čekala, abych mohla vidět novou hudební megashow “HUMAN ZOO – Gospelová Anarchie”, kterou premiérovala Nová Spirála na pražském Výstavišti. Předpokládala jsem, že o tom budu s nadšením informovat. Za projektem, který má mít pouze padesát repríz stojí režisér Viktor Tauš (Amerikánka) a hudební skladatel Roman Holý (Monkey Business). Tvůrci slibují velkou, hlasitou a vizuálně výraznou událost, na kterou se nebude chodit „jen koukat“, ale do které je potřeba vstoupit jako do ringu. Lákají na jména jako je Matěj Ruppert, Hana Holišová, Ondřej Ruml, Zea, Jan Cina, Lenka Dusilová, Dan Kranich, Rostislav Novák st. a další výrazní interpreti, herci, zpěváci, rappeři, tanečníci krumpu, ale také boxeři. Viděla jsem předpremiéru a vlastně neviděla. Odešla jsem o přestávce. Bohužel se mi to ve Spirále stalo již podruhé.

Opravdu nikdo z našich autorů neumí využít tento jedinečný prostor? Legendární Jesus Christ Superstar tady měl 1288 repríz. Věřím tomu, že například ze spojení bratrů Formanů a bratrů Cabanů by vzešla úchvatná show. Nemohu napsat, že Human Zoo nenabízí skvělé momenty, ale – alespoň v první půlce – jich nebylo tolik, aby mě přinutily zůstat. Na představení jsem potkala svého kamaráda, mladého a hodně nadaného herce, zpěváka, který zde i v jednom projektu účinkoval. O přestávce se mě ptal: Co na to říkáš? Pro jakého diváka je to asi určeno? Potom mi poslal zprávu: Odešel jsem teď. Nedal jsem to. Já se opravdu hodně těšila a potom mi došlo, jak dobrá reklama dokáže člověka zblbnout. Když vidíte dnes a denně zajímavé vizuály a ty nejlepší ukázky z představení, začnete věřit tomu, že to bude pecka. Můj názor je: tohle se nepovedlo. Jiná kamarádka „od fochu“ pěla samé superlativy. Je jasné, že svého diváka si Human Zoo určitě najde, já to ale nejsem.

Tak raději z jiného soudku. V Praze proběhne 28. ročník Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět. Slavnostní zahájení filmového festivalu, který pořádá společnost Člověk v tísni, proběhne ve středu 11. března v prostoru Pražské křižovatky. Vrcholem večera se již tradičně stane udělení ceny za obhajobu lidských práv Homo Homini. Letošním laureátem je Mikalaj Statkevič, politický vězeň a jedna z hlavních postav demokratické běloruské opozice. Festival založil v roce 1999 Igor Blaževič. Podmínkou pro zařazení snímků do promítání je jejich lidskoprávní obsah. V čele festivalu stojí od roku 2017 Ondřej Kamenický, který nejprve dělal pro Člověka v tísni dobrovolníka.

Letos nabídne festival přes stovku filmů ve čtyřech tradičních soutěžních sekcích a osmi sekcích nesoutěžních, programových. V mezinárodní soutěži by měl patřit mezi nejočekávanější snímek, který se pohybuje na pomezí hrané rekonstrukce a dokumentu Hlas Hind Radžab. Ve filmu přijímají dobrovolníci Červeného půlměsíce tísňové volání šestileté dívky, která uvízla v autě pod palbou v Gaze a prosí o záchranu. Zatímco se ji humanitární pracovníci snaží udržet na lince, dělají vše, co je v jejich silách, aby k ní dostali sanitku. Sekce Máte právo vědět by měla mapovat odpor proti režimům, tradicím i moci. Zaujala mne anotace k filmu Žena, která dráždila leoparda, který je v rámci této sekce uváděn. Je o básnířce, feministce a akademičce Stelle Nyanzi, která je zatčena za urážky ugandského prezidenta a diktátora Yoweriho Museveniho. Ve vězení je vystavena ponižování a mučení. I z tohoto důvodu se o dva roky později rozhodne kandidovat v parlamentních volbách v naději, že zabrání Musevenimu získat šestý prezidentský mandát. Ukázka, kterou jsem viděla, byla velmi výmluvná a doufám, že na film stihnu zajít. Doporučen mi byl i film o maďarské rapové hvězdě s názvem Tak to mělo bejt. Dvacetiletý Pogány Induló žije s ADHD i velkou popularitou, má panické ataky, kolapsy, užívá drogy, pije alkohol, stává se terčem politiků, hledá sám sebe. Předpokládám, že to bude hodně zajímavé. Ještě zmíním hraný film režiséra Džafara Panahího Drobná nehoda, v němž svede náhodné setkání dohromady bývalého politického vězně a muže, v kterém pozná svého mučitele z vězení. Autor si na základě vlastních zkušeností a prožitků pokládá otázku: můžeme se krutému systému pomstít na jednotlivci, který mu oddaně slouží?

Jeden svět není ale jen přehlídkou filmů, je i místem setkávání lidí, kteří za lidská práva bojují. Letos k nám dorazí mezinárodně uznávané tvůrčí i aktivistické osobnosti, které svou odvahu prokazují před kamerou i v reálném životě.  Dokumentaristka a bývalá vojačka Alisa Kovalenko z Ukrajiny, výše zmíněná legendární bojovnice za lidská práva Stella Nyanzi z Ugandy, jeden z nejúspěšnějších bulharských režisérů současnosti Stefan Komandarev z Bulharska a norský filmový režisér a scenárista Gunnar Hall Jensen. Na programu jsou i debaty, podcasty, výstava či dopolední projekce pro základní i střední školy Jeden svět na školách. Všechny projekce doplní moderované debaty s tvůrčími i odbornými osobnostmi. Na hlavní pražskou část festivalu plynule navážou Pražské ozvěny. Ty tentokrát zavítají hned do sedmi pražských kin a spolu s regiony potrvají až do 24. dubna. Festivalových měst je 60, včetně Prahy. Vybrané filmy jsou každoročně po skončení festivalu dostupné ke zhlédnutí na platformě Jeden svět online.

Mezinárodní festival krátkých filmů Pragueshorts, organizovaný již po dvacáté pod hlavičkou MFF Karlovy Vary proběhl v pražských kinech už na konci února, ale pokud by měl někdo zájem, může filmy vidět až do konce března online na streamovací platformě KVIFF.TV. Pragueshorts Film Festival je realizován za podpory Státního fondu audiovize a hlavního města Prahy. Vloni na festivalu zabodoval u diváků film Hurikán Jana Sasky.

A ještě jeden filmový festival, na který je dobré upozornit: Dny evropského filmu. Od roku 1993 nabízí českému publiku co nejpestřejší výběr oceňovaných snímků evropské kinematografie. Probíhá v Praze, Brně a Ostravě. Filmy následně putují i po dalších menších městech. 33. ročník festivalu se koná 9. – 19. dubna 2026.

Pod čarou – musím zmínit knihu Ley Surovcové (PS 3/2024) Chci jenom bejt, která vychází v březnu. Lea, mimo jiné reportérka ČT, naslouchá lidem, kteří se ocitli v náročné a pro některé již závěrečné etapě života. V jejich vyprávění se zrcadlí radost, láska, lítost, hrdost a mnoho dalších emocí. Deset rozhovorů tvoří mozaiku života, který se pomalu uzavírá, ale přesto zůstává plný světla. Součástí publikace jsou i jemné ilustrace Lucie Charvátové, které vznikly na základě přání jednotlivých respondentů.

Zobrazení: 94