Jménem zákona vás vyzývám...
abyste něco konal
abyste něco strpěl
abyste se něčeho zdržel
Čím víc kliknutí, tím více peněz z reklamy. To je svět internetového zpravodajství. Titulky seriózních webů se čím dál více přibližují bulváru a s realitou mívají pramálo společného. Doba se zrychluje. Mnoho čtenářů nepovažuje za nutné číst alespoň několik úvodních vět, natož celý článek. Očima přelétnout titulek, udělat si názor a hurá do diskuse! Tak to holt chodí…
Zůstaneme-li u strážníků, pak se můžeme dozvědět, že strážníci spoutali muže v metru, protože neměl roušku. Že strážníci spoutali muže, protože parkoval na zákazu zastavení. Že strážníci spoutali dívku, která odhodila nedopalek cigarety. Že policisté zpacifikovali muže, protože spal na autobusovém nádraží.
Novinářská zkratka se ale uplatňuje i v případě, že se jedná o případy kdesi na druhé straně oceánu... Policisté zavraždili muže, který jen nevědomky platil falešnou bankovkou. Policisté zastřelili muže, který se dopustil přestupku při jízdě na kole. Policisté zastřelili muže, který jen hledal věci ve svém autě.
Diskuse jede, z klávesnic se kouří, všichni vědí, kde je pravda a jak to mělo být. Počet kliknutí narůstá, inzerent je spokojený, majitel domény je spokojený a spokojení jsou i diskutéři, kteří se se světem podělili o svůj právní názor.
Že je pravda někde jinde? A koho to zajímá? A vůbec, jak k tomu vlastně takový obyčejný člověk v Česku přijde, že najednou leží na ulici spoutaný? Zničehonic???
Čas od času můžeme narazit v tiskových výstupech naší městské policie na větu: „Strážníci dotyčného pro důvodné podezření z trestného činu omezili na osobní svobodě a předali Policii ČR.“ Zmíněná slova můžeme v našich podmínkách zaregistrovat nejčastěji v případech, kdy strážníci omezují na osobní svobodě řidiče, který řídil pod vlivem alkoholu a hodnota alkoholu v jeho dechu činila víc jak jedno promile. Další časté případy jsou v případech sprejerství, kde se jedná o trestný čin vždycky bez ohledu na způsobenou škodu.
Strážníci tady využívají ustanovení Trestního řádu – zákona č. 141/1961 Sb. Připomeňme si znění paragrafu 76, odstavce 2: “Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů: Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu...” Ano, pachatele trestného činu smí omezit na osobní svobodě kdokoli.
Co to znamená v praxi? Končí každý podnapilý řidič a každý sprejer v poutech? A předchází tomu rvačka zúčastněných nebo alespoň zběsilá honička? Kdepak, praxe je mnohem klidnější, žádná Kobra 11. Prostě se dotyčný vyzve slovy „Jménem zákona,“ aby vyčkal na místě. Pokud to okolnosti dovolí, řekne se mu, proč má vyčkat, proč se nemá vzdalovat a proč už na místo jede hlídka státní policie. Popřípadě se dotyčný předvede na služebnu Policie ČR. Přestože je naplněn obsah výrazu „omezení na osobní svobodě,“ probíhají tyto zákroky většinou v klidu, za plné spolupráce omezovaného a není třeba hrát divadlo pro kolemjdoucí. Výjimky se samozřejmě najdou, zvláště je-li onen podezřelý pod vlivem alkoholu či drog.
Trochu statistiky: za rok 2019 pražští strážníci omezili na osobní svobodě a předali policejním orgánům 445 osob, u kterých vzniklo důvodné podezření ze spáchání trestného činu.
Další případy, kdy se „takový obyčejný člověk” ocitne spoutaný na ulici, je v souvislosti s takzvaným „neuposlechnutím výzvy úřední osoby.“
V zákoně o obecní policiii je tato výzva zmíněna dvakrát: v paragrafu 7, odstavec 4: Strážník je při provádění zákroku povinen, pokud to povaha a okolnosti zákroku dovolují, použít odpovídající výzvy. Pokud to povaha zákroku dovoluje, použije strážník před výzvou slov „Jménem zákona!“
Další zmínka je v paragrafu 18, který se týká použití donucovacích prostředků: „Před použitím donucovacích prostředků podle odstavce 1 písm. a) až g) je strážník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání slovy "jménem zákona" s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků...“ Pod písmeny a) až g) najdeme klasický seznam donucovacích prostředků: hmaty, chvaty, údery a kopy; slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek; obušek a jiný úderný prostředek; pouta; úder služební zbraní; hrozba namířenou služební zbraní; varovný výstřel ze služební zbraně a také technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (tzv. botička). Ale oprávnění strážníka k něčemu vyzvat je obsaženo třeba i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Jenže tady nastává problém. Každý totiž zná svoje práva, ale už málokdo zná svoje povinnosti. A navíc si myslí, že jeho práva jsou nekonečná a bezmezná. Mnoho lidí je přesvědčeno, že znají zákony lépe než policisté a strážníci. Často se stává, že chtějí s policisty a strážníky diskutovat o svých právech ve chvíli, kdy hrozí nebezpečí z prodlení.
Přitom přestupek „neuposlechnutí výzvy úřední osoby“ byl obsažený v § 47 odst. 1, písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., kdy přestupku se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby (dříve veřejného činitele) při výkonu její pravomoci.
V novém zákoně č. 251/2016 Sb. (Zákon o některých přestupcích) se tento přestupek objevuje v paragrafu 5, což jsou přestupky proti veřejnému pořádku. Finanční sankce může dosáhnout až deseti tisíc korun.
❞ Mimochodem, kdo je vůbec úřední osoba? Není to jen strážník nebo policista. Okruh takových osob je poměrně široký: soudce, státní zástupce...
Mimochodem, kdo je vůbec úřední osoba? Není to jen strážník nebo policista. Okruh takových osob je poměrně široký: soudce, státní zástupce, prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní
správy nebo jiného orgánu veřejné moci, příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce, notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, finanční arbitr a jeho zástupce, fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží.
Výzva úřední osoby se definuje jako tzv. faktický pokyn. Výzva musí být vyslovená či projevená při výkonu pravomoci úřední osoby a s tímto výkonem pravomoci musí mít výzva souvislost. Je zapotřebí uvést, že jednání strážníka nebo policisty nesmí vybočit z rámce jeho kompetence a pravomoci a musí sledovat účel, pro který mu pravomoc a kompetence byly svěřeny.
Může tedy občan neuposlechnout výzvu ze strany úřední osoby? Několikrát se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, resp. Nejvyšší správní soud v rámci tzv. kasační stížnosti.
Jeden z prvních takových případů řešil Ústavní soud ČR na konci roku 1997. Navrhovatel neuposlechl výzvy, aby neodtahoval motorové vozidlo a bylo zajištěné „botičkou.“ Navrhovateli byla uložena ve správním řízení pokuta ve výši 1000 korun. Navrhovatel se jako živnostník zabývá odtahováním nepojízdných aut, majitel zablokovaného vozidla si u něj odtah objednal a navrhovatel tak plnil jeho zakázku. Strážník svým pokynem překročil své pravomoci.
❞ ...občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor...
Závěr Ústavního soudu? Ústavní stížnost je zcela zjevně neopodstatněná. Neuposlechnutím výzvy naplnil skutkovou podstatu přestupku a Ústavní soud se ztotožnil se závěrem Okresního úřadu, že občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Pokud je občan přesvědčen, že tímto jednáním bylo porušeno jeho právo či mu byla způsobena škoda, může se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným zákonným způsobem.
Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a ani žádná jiná právní norma nepřipouští, aby jednotliví občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli, nebo neuposlechli (č.j. ÚS 263/1997 ze dne 6. ledna 1998).
Tento závěr, že občan musí nejdříve uposlechnout výzvu, byl několikrát potvrzen v dalších soudních jednáních.
Například Nejvyšší správní soud v srpnu 2011 (č. j. 1 As 63/2011) ve svém rozhodnutí, kterým zamítl kasační stížnost proti sankci za neuposlechnutí výzvy vznesené policistou, mimo jiné uvádí: výzvy policisty jen podle subjektivní úvahy o tom, že se jedná o výzvu nesprávnou, představuje nikoli bezvýznamné ohrožení jednoho z pravidel fungování demokratické společnosti. Jde o jednání, které právě v uvedeném smyslu naplňuje zákonné formální i materiální znaky přestupku dle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Jedná se o zaviněné jednání (žalobkyně vědomě neuposlechla výzvy policisty), které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti (aby policie byla schopná přijímat odpovídající operativní opatření v případech, kdy je to zapotřebí pro řádné fungování společenských procesů) a je za přestupek výslovně označeno v tomto zákoně [§ 47 odst. 1 písm. a) citovaného zákona].
Zkusme si představit důsledky logiky žalobkyně třeba v jednání policie při řízení dopravy. Povinností policie je užitím přiměřených prostředků (§ 11 zákona č. 273/2008 Sb.,o Policii České republiky) bránit vzniku zbytečného škodlivého následku na zdraví či majetku občanů, těch přímo jednajících nebo jen náhodně dotčených [viz třeba § 10 odst. 1), 3), § 20 odst. 3), § 34 odst. 1), 2) citovaného zákona].
V uvedených a v řadě dalších případů musí policista jednat okamžitě prosazením účinného řešení (třeba zákazem nebo příkazem něco dělat či se něčeho zdržet, vykázáním občana z určitého místa, zastavením či odkloněním dopravy v zásadě bez ohledu na subjektivní výhrady jednotlivých dotčených osob). Jestliže by v těchto případech měla být nejprve prověřována správnost zamýšleného úkonu veřejného činitele k překonání leckdy velmi subjektivistických představ účastníků (šarvátek, tlačenice lidí, bezohlednosti chování v silniční dopravě) byla by jakákoli řešení takových situací paralyzována, hrozil by chaos (řešení musí přijít okamžitě) a neodvratně by následovalo obvinění veřejného činitele ze zavinění vzniku škodlivého následku (havárie, zranění) v důsledku jeho nečinnosti. I to má nepochybně ústavní rozměr a souvislost s ústavně definovaným smyslem existence a jednání orgánu veřejné moci.
Jistě, nelze nikdy vyloučit, že za úkonem policisty může stát nesprávná úvaha. To je ovšem řešitelné následně (stížností, náhradou škody dle zákona č. 82/98 Sb. atd.), primární je povinnost jednat hned
s motivací předejít vzniku škodlivého následku. Veřejný činitel v postavení policisty při operativním zákroku nemá komfort správního orgánu, čas a různé prostředky k dosažení zamýšleného legitimního cíle (formalizované dokazování, ověřování, opakované upozornění, pořádkové pokuty), a proto po něm také nelze požadovat v jednání limity, které existenci takových podmínek předpokládají.
Ke stejným závěrům dospěl jak Ústavní soud, tak Nejvyšší správní soud ještě několikrát (např. č. j. 6 As317/2016 nebo 5 As 313/2019), ale to už by docházelo v podstatě jen k opakování již výše napsaného.
Často se lze setkat s názorem, že strážníci a policisté netouží po ničem jiném než vyzývat občany ke skoku z mostu nebo okna. Mnozí se ohánějí svými vzpomínkami na dobu dávno minulou, kdy „policajt“ byl neomezený pán.
Vraťme se k základnímu pravidlu: každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Z toho plyne, že občan se musí řídit tím, co mu zákon ukládá, a ten mu mj. ukládá i uposlechnout pokynů strážníka nebo policisty.
Zobrazení: 8493