K historii naší městské policie patří i fotbal

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pondělí 1. září 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Nejen prací a pracovními úspěchy živ je člověk. Občas je potřeba přepnout do jiného režimu. Potkat se v jiném prostředí, s jinými kolegy, při jiné činnosti.

A tak si na našem intranetu můžeme přečíst a následně do diářů zaznamenat, kdy se koná jaká sportovní akce. Šipky, bowling, volejbal, rafty, stolní tenis, badminton... Haló, řekl tady snad někdo, že „nejlepší sport je kafe a dort?“

Některé sporty naši městskou policií provázejí takřka od jejího vzniku. Třeba fotbal.

 

Počasí přeje, sluníčko svítí tak akorát, umělá tráva IV. generace se jen zelená a v areálu Pražačka na Praze 3 se pomalu scházejí hráči všemožných týmů. Vzduchem létají vtípky i drsné hlášky, odhady možných úspěchů i dotazy na účast konkrétního hráče, hecování soupeřů, shazování vlastních ambicí, dohady o systému soutěže, vyprávění zajímavé historky z poslední noční šichty, preventivní kritika rozhodčího, dotazy na značku piva a kvalitu klobás v místním bufetu nebo všeobecné brblání na všechno možné.

To je prostředí, kde se nedávno konal turnaj Městské policie Praha v malé kopané. Jednalo se už o XXIX. ročník Memoriálu Václava Huříka.

XXIX. ročník, úžasná tradice od roku 1996. Zní to jednoduše, ale za vším stojí lidé.

První reprezentační tým Městské policie Praha vznikl už snad roku 1994, možná 1995. Přesné datum, kdy se potkalo pár fotbalových nadšenců z řad strážníků a dohodlo, že to tedy spolu na hřišti zkusí, totiž nikdo neví.

Mgr. Karel Kreuzer, vedoucí Hlídkového útvaru, je u naší organizace přes třicet let. A také je jeden ze zakladatelů naší strážnické fotbalové reprezentace: „Dostali jsme jako organizace pozvánku na jakýsi turnaj. Už si nepamatuji, kdy a kam. Sešli jsme se spolu s Vaškem Huříkem. Pojedeme, nepojedeme? Dali jsme nakonec dohromady pár lidí, ani jsme se pořádně neznali, nevěděli jsme, jak je na tom kdo fotbalově...“ Takový důležitý moment, založení repre MPP a není nikde zaznamenaný? „Ano, to mě dodnes mrzí, že jsme si nevedli kroniku. Historii lovíme při občasných setkáních z hlavy, fotky z mobilů a flashek často skončily v uhlíkovém nebi. Nebo jsou rozeseté po všech možných mobilech.“

A ty poháry všude kolem? Odpovědí je mi zavrtění hlavou: „To pořád není to pravé ořechové.“

Pravdou je, že se nezačínalo tak úplně na zelené louce. Kreuzer vzpomíná: „Už když jsem k nám přicházel, tak jsme hráli hanspaulku (amatérská fotbalová soutěž, 5+1, hrající se  v Praze od roku 1971 pod záštitou Pražského svazu malého fotbalu – pozn. red.). Část hráčů z městské, část civilů. Ale postupem doby jsme v týmu zůstali už jen samí strážníci.“

Nastal čas na změnu názvu! V hanspaulské lize se objevil starý tým s novým názvem „Městská policie“. V té době se takhle přihlásit k naší organizaci... No, klobouk dolů!

Každý tým potřebuje svého bafíka, který přihlašuje tým u PSMF každé jaro a každý podzim do nové sezóny, kdo se stará o všechny organizační záležitosti, kdo zajistí pískání u jiných týmů, kdo zajistí sto a jednu dalších věcí... „Nějak jsem se toho ujal, už mi to zůstalo. Jako tomu převozníkovi. Takže támhle mám sklad s dresy, míči, pumpičkami a vším možným kolem fotbalu.“

Postupně vznikl SK MPP – Sportovní klub Městské policie Praha. Po dohodě s vedením se sepsaly stanovy, zavedla pravidla. K fotbalu se přidal Střelecký klub, ve spolupráci s oddělením prevence se strážníci i zaměstnanci začali potkávat na různých sportovních turnajích...

Kreuzer se ještě vrací do devadesátých let: „Tehdy se u pražské městské zkoušel i velký fotbal. Začalo to  náhodou, kdy italská policie pořádala svůj turnaj z finančních důvodů tady v Česku. Na poslední chvíli jim vypadl jeden tým. Nějakou náhodou, kterou dnes už nedokážu vysvětlit, oslovili nás. Asi zrovna jeli tramvají kolem Korunní (smích). A zase dilema: jdeme do toho? Párkrát jsme si zatrénovali v Kyjích a na Motorletu na velkém hřišti a co myslíš? - Šli jsme do toho!“

Italští carabinieri se asi nestačili divit. Naši strážníci ve svém prvním velkém turnaji vyřadili čtyři italské mančafty a rázem byli ve finále na Rošického stadionu. Ne, sladká tečka se nekonala, nováčkovské štěstí už bylo někde jinde. Ve finále se prohrálo na penalty.

Nějaké další zajímavé utkání ve velkém fotbale pod hlavičkou Městské policie Praha? Jen namátkou: ve vršovickém Ďolíčku na Bohemce utkání s týmem Policie ČR nebo na sparťanské Letné přátelské utkání Praha - Moskva.

Pokračování? „Velký fotbal vyšuměl do ztracena. Už potřebuješ víc lidí, propracovanější organizaci, každý má jinou směnu, byly problémy s pronájmem hřišť...“

Když ve spartánských podmínkách vznikl v roce 1996 Memoriál Václava Huříka, hrál se nejdříve v hale na Balkáně. Tehdy to byla vlastně největší sportovní akce v rámci organizace. Teprve později se turnaj přesunul do areálu Pražačka na Praze 3.

A mezitím v pražské fotbalové „hanspaulce“ stále bojuje tým s názvem Městská policie. Stabilizuje se, získává zkušenosti a hanspaulskou soutěží stoupá ligu od ligy výš a výš. A také se profiluje jako reprezentační tým naší městské policie.

Kreuzer se vrací do tehdejších časů: „Vzpomínám na první zahraniční turnaj v Chorvatsku. Pak se jezdilo i jinam, ale splývá mi to s jinými akcemi, promiň. Dneska už do zahraničí nejezdíme. Bylo to náročné s přípravou, organizací, finančně. Hrozilo zranění, dopravní nehoda, z pracovně-právního hlediska velké riziko.“

A na co nejraději z toho období Kreuzer vzpomíná? Odpověď zazní bez přemýšlení: „Na Mistrovství České republiky městských policií v malém fotbale v Pardubicích!!! Vyhráli jsme ho třikrát, z toho dvakrát po sobě. Někdy kolem roku 2010. Trojím vítězstvím jsme původně putovní pohár získali natrvalo. Když se ohlédneš, je to ten velký pohár támhle na polici.“

V Pardubicích se scházelo a bojovalo snad 35 – 40 týmů, hrálo se od rána do večera... A bylo to samozřejmě nejen o hře, ale hlavně o štěstí a výborné partě.

Pardubice pak od pořádání ustoupily, štafetu převzala Olomouc, dnes už jde „jen“ o neoficiální mistrovství ČR složek IZS. Kreuzer k tomu říká: „Letos se tenhle turnaj koná v polovině září. Už jsme přihlášeni, tak nám všichni držte pěsti!“   

A nějaké ostatní turnaje? Kreuzer pokračuje: „Vybíráme si. Na turnaje do dalších měst vyjíždíme jen občas, tradičně do Plzně. Ale třeba dlouho nás zvali do Hodonína. Tak jsme tam letos v lednu vyrazili. Přijeli jsme, viděli jsme, vyhráli jsme. Bylo to takřka mezinárodní klání, hrály tam i týmy ze Slovenska. Jen nevím, zda nás tam pozvou příště!“ (smích)

Zpět do minulosti.

V roce 1999 se stal zázrak! Z dnešního uspěchaného pohledu je neuvěřitelné, že vznikla „Fotbalová liga MPP“! Soutěž v malém fotbale, tedy 5+1. Soutěž mezi jednotlivými obvody a celoměstskými útvary.

Je zřejmé, kdo stál také u zrodu: „Bylo nás více, kteří tu soutěž pomáhali rozjet a pak držet při životě.“

Začalo se klasicky – rozlosování, převzatá pravidla, určené časy výkopu, pískání. Začátky opět na Balkáně, což tehdy byla až skoro kmenová hala MPP. Pak se akce přesunula do haly na Podvinném mlýně ve Vysočanech... Kdo nezažil, neuvěří. Jednotlivé útvary vycházely hráčům vstříc, kvůli zápasům podnikové ligy se jednotlivým strážníkům měnily směny, rozpisy a výsledky se pravidelně zveřejňovaly v časopise Pražský strážník, na poslední sportovní stránce...

Mezi účastníky soutěže figuroval dokonce tým žen.

Lidé se vzájemně potkávali, popovídali, vyměnili názory i zkušenosti.

Našel jsem ve starém čísle PS k tématu text kolegy Romana Vančaty: „Musím upřímně přiznat, že se mně a mým kolegům v rámci sportovních aktivit MP HMP mimo území hlavního města Prahy příjemně poslouchá od ostatních strážníků z nejrůznějších měst, včetně měst statutárních, že by v jejich podmínkách nebylo možné obdobnou soutěž v takovém rozsahu zorganizovat a už vůbec ne tolik let.“

Soutěž skončila po třinácti letech. Změnila se doba i situace.

A jak to dopadlo s týmem „Městská policie“ v hanspaulce? Skončil také kvůli personální a časové nouzi?

„Zatím ji hrajeme pořád. A pořád se k naší organizaci názvem hlásíme,“ říká Kreuzer a pokračuje: „Jen trochu stárneme. Když jsme začínali před třiceti lety, byli jsme mladí, krásní a šikovní. Vykopali jsme se až do první ligy, pak jsme se pohybovali mezi druhou a třetí. Teď už jsme jen krásní a šikovní. Skončili jsme u veteránů.“ (Tzv. „hanspaulka“ má celkově osm lig podle výkonnosti – pozn. red.)

Nicméně problémy se už objevují. Mladých hráčů se moc nehlásí, lidi nemají čas. Tým s tradičním názvem „Městská policie“ skončil loni na podzim ve třetí lize a už se do ní nepřihlásil. Se stejným názvem, jen s dovětkem VET letos na jaře svoji soutěž vyhráli. Ale do podzimu budou ve veteránské lize (nad 35 let) nastupovat jako „Městská policie Rokoska“. Kompromis, kdy se spojily dva týmy, které daly dohromady kolem 16 hráčů.

Kreuzer upozorňuje: „Co si budeme povídat, nejde tolik o název. Jde o partu, trochu pohybu, příjemně strávený čas. A občas o zajímavá setkání, kdy proti tobě najednou v dresu soupeře vyběhne Jan Koller, František Koubek nebo další bývalí ligoví hráči.“

Nastává konec fotbalového reprezentačního týmu naší organizace?

„Snad ještě ne. Jen jsme zjistili, že když hraješ malý fotbal, můžeš hrát i futsal. Od ledna do března hrajeme Golden Tour, což je liga různých organizací. Hrají jak podnikatelské firmy, tak úřady nebo příspěvkovky.“

S futsalem začali naši kolegové jezdit na mistrovství světa policejních týmů do Nizozemí. Tým na akci, kde se střetávají africké týmy, snad všechny evropské země a dokonce Austrálie, vyrazil asi desetkrát.

Pět účastí a jedno vítězství si „naše repre“ započítala i na neoficiálním mistrovství Evropy policejních týmů v Drážďanech.

Když jde o podobné oficiální akce, je cesta administrativně řešena jako služební cesta.

Karle, je nějaký sport, který neděláš? – „No, snažím se trochu hýbat, aby mi nezatuhly svaly. Jinak fotbal, pinčes, badminton… Teď mě začal hodně bavit padel. Ještě nedávno neznámý sport, ale teď zažívá ohromný vzestup.“

A poslední otázka: fotbal trochu umím, jak se k tobě dostanu? – „Myslím, že každý strážník má možnost mě kontaktovat. Jsem na intranetu, takže mailem nebo přímo na nějakém turnaji. Ale jak jsem říkal, nejde jen o fotbal, taky jde o zapadnutí, jsme pohodáři mezi pětatřicítkou a padesátkou. Chceme hráče do sboru, nikoli sólisty.“

Díky za příjemné povídání a přeji ještě spoustu úspěchů!

Zobrazení: 1038