Na každé koruně záleží

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: čtvrtek 1. leden 2026 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Před lety jsem pracovala v jedné známé nadaci a od té doby se změnil můj pohled na dobročinnost. I z toho důvodu se snažím v každém čísle našeho časopisu informovat o nějaké nadaci či charitativní společnosti. Mám obrovskou radost, že i  v naší organizaci jsou lidé, kteří myslí i na jiné.

V červnu jsem zmínila spolek MODŘÍ ANDĚLÉ. Ten založilo v roce 2020 šest strážníků MP Praha 15. O jejich činnosti jsem si povídala s Radimem Antlem. Andělé jsou spjati s FOD Klokánek Štěrboholy, který se nachází v jejich služebním obvodě. Pořádají ale i různé charitativní akce a finančně stále podporují i další dobročinné projekty, nyní blízce spolupracují s Nadací policistů a hasičů. Shánějí finance, ale s těmi, které podporují, jsou i v úzkém kontaktu, tráví s nimi čas a užívají si společné chvíle. Například předloni navštívili léčebně ozdravný pobyt maminek a dětí pozůstalých po zemřelých policistech a hasičích v Kašperských Horách. Vloni v prosinci připravili Mikulášské nadílky v CSOP Praha 15 nebo v Kreativní skupině sousedů pro radost a pohodu v Horních Měcholupech. Aktuálně chystají únorový charitativní ples na Dubečském Špejcharu, kde vystoupí dlouholetá podporovatelka MA Kateřina Steinerová & Her Swing Boys.

Další srdcaři jsou strážníci z OŘ Praha 1. Ti již dvacet čtyři let podporují děti z Dětského domova Sázava. DD byl založen v Uhlířských Janovicích v roce 1941 pro válečné sirotky. V letech 1954 – 1998 sídlil v Ratajích nad Sázavou. Do Světlé se přestěhoval v roce 1998. Žije zde 24 dětí ve třech rodinkách po 8 dětech. Na služebně na Kampě strážníci s dětmi tradičně povečeří a potom jim předají vánoční dárky koupené každému „na tělo“, za peníze, které mezi sebou vyberou. U těch menších jde především o hračky, starší uvítají poukaz třeba na nákup kosmetiky. Pokud to situace dovolí – v době covidové to nebylo možné – pak k nadílce dojde pod ozdobeným vánočním stromkem na náměstí na Kampě, přímo pod Karlovým mostem. Děti zpívají koledy, ano, i ti velcí puberťáci, kteří nenechají svoje malé kamarády na holičkách, a i ony dávají dárky „svým“ strážníkům. S dětmi vždy přijíždí Alena Nováková, která už  není jen ředitelkou domova, je to už kamarádka pánů Stejskala, Kozára i Molnára. No, není divu, po těch letech.

Centrum KOMPAS (Centrum komplexní a dlouhodobé péče o děti a rodinu) působí při Fakultní Thomayerově nemocnici. Tady pomáhají znevýhodněným, hendikepovaným a ohroženým dětem, rodinám s dětmi se specifickými zdravotními potřebami a také rodinám v náročné životní situaci ohrožující péči o dítě. Na podporu centra pořádají strážníci z OŘ Praha 4 mezi sebou předvánoční sbírku už od roku 2010. Za vybrané peníze potom pořizují věci, které jsou v danou chvíli na místě třeba. Několikrát to byly například monitory dechu pro miminka, hygienické prostředky, jako jednorázové pleny, mycí pěny, čistící ubrousky nebo rukavice. V loňském roce zakoupili židle pro vybavení nové ambulance, fonendoskopy či osobní váhu. A protože se tady zaměstnanci občas necítí úplně bezpečně, přislíbili svou pomoc kdykoliv to bude potřeba. Ostatně, to naplňuje naše motto: Pro metropoli bezpečnější.

Chocerady, obec v okrese Benešov, kde žije přibližně jeden tisíc a čtyři sta obyvatel. Nachází se tady také Dětské centrum, které poskytuje zdravotní pobyty pro děti do 18 let, ambulantní péči fyzioterapeuta i psychologa, odlehčovací službu pobytovou či ambulantní a vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. Právě tohle centrum, ještě v době, kdy sídlilo ve Strančicích, si vybrali strážníci z OŘ Praha 11 v čele s Michalem Beránkem a začali jej podporovat. Za peníze, které mezi sebou každoročně vyberou, nakupují jednorázové pleny, vlhčené ubrousky a dětskou kosmetiku – vše, co je zde tolik potřebné. Už to dobře vědí, protože i v tomto případě jde o dlouholetou tradici. Ředitelem centra je MUDr. Pavel Biskup, a to již od roku 1992. Byl to právě on, díky komu se podařilo přestěhovat zařízení do nových a důstojných prostor v Choceradech poté, co ve Strančicích bylo nežádoucí. Stejně jako v předchozích příkladech i tady nejde jen o spolupráci, ale o přátelství.

Nejsme necitliví, umíme pomáhat i mezi sebou. V roce 2024 jsme pomohli Matouši Beránkovi, vloni Pavlu Málkovi, rodině po zesnulém Petru Štěpánkovi či Marku Pendlovi a jeho dětem poté, co zemřela naše dlouholetá kolegyně, Markova manželka Romana. Dobročinnost úzce souvisí s pocitem štěstí (podobně jako sex), protože pomáhání druhým uvolňuje v mozku látky štěstí (jako endorfiny a oxytocin) a dává životu smysl, což vede k větší spokojenosti a pocitu naplnění. Pomáhat může každý. Obvykle nejvíc darujeme v předvánočním čase, ale mnozí z nás přispívají kontinuálně (lze si vyžádat potvrzení o daru a snížit si daňový základ). Je stále tolik potřebných, kterým může naše pomoc, když ne restartovat, tak alespoň ulehčit život. Nedávno jsem viděla spát na ulici bezdomovce přikrytého slabou dekou. Šla jsem s vnučkou ze školky a ona povídala: „Bezdomovci nemají kde spát a ani kde se umýt, to je smutný.“ Vysvětlila jsem jí, že každý z nás může poslat jednu, dvě či více stovek na účet Armády spásy a tím zajistit, že se tito lidé mohou v teple vyspat, dostat polévku s pečivem a teplý nápoj, mohou vykonat osobní hygienu, dostane se jim zdravotní prohlídky a základního ošetření a také si mohou promluvit se sociálním pracovníkem. A ještě jsem dodala, že jsem to před pár dny udělala. Když jsem potom dostala mailem zprávu o tom, že „moje“ nocleženky byly uplatněny, měla jsem radost, že jsem tak někomu mohla pomoct.   

A tak pomáhejme, sobě navzájem, ale i těm, které jsme v životě neviděli. Pomáhejme nezištně, třeba i my budeme jednou pomoc více lidí potřebovat.

Zobrazení: 134