Nová doba si žádá New Leaf

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pátek 1. květen 2026 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Bezdomovectví je celospolečenský sociální problém, který ale sám o sobě není protiprávní. To, že se nám někdo „jen nelíbí“, neznamená, že jej strážníci mohou hned „automaticky“ tzv. řešit. Aby tomu tak bylo, musí se tito lidé dopouštět nějakého protiprávního jednání. Pár vět, které si může dát tiskový mluvčí Městské policie hl. m. Prahy rovnou do patičky e-mailu místo jména a kontaktu. Otázek na toto téma je nepočítaně. Můžete se vyjádřit k situaci v sadech Vrchlického? Na metru Kobylisy? Na Palmovce? Jakým způsobem bude městská policie postupovat? Jaká přijmete opatření? Ano, strážníci jsou v první linii a často se s lidmi bez domova potýkají, ale vyřešit problém, který je globální, opravdu není v jejich silách. Stačí se podívat kamkoliv po světě. I přes obrovské výdaje na nespočet sociálních programů, se nedaří s tématem pohnout. Možná se však karta obrací, možná bude rok 2026 rokem, kdy vylétla první vlaštovka naděje nebo spíš nový list naděje. Rokem, kdy se objevil New Leaf.

Pro představu

Sčítání lidí bez domova proběhlo několikrát a vždycky se objevila určitá rozdílnost. Rozptyl je aktuálně mezi 3 000 a 5 000 lidmi bez domova, kteří se nacházejí na území hlavního města Prahy. Asi jiný počet by byl, kdybychom započítali ještě ty, kteří na území Prahy žijí v nejistém nebo dočasném ubytování. Může se stát, že nějaký provozovatel komerční ubytovny z měsíce na měsíc provoz uzavře, a v tu chvíli je číslo zase někde jinde. Ten počet by mohl být i více než dvojnásobný. Když se podíváte na Prahu a započítáte ty v nejzranitelnějších kategoriích, jako jsou lidé na ulici, případně v noclehárnách, azylových domech nebo ústavních zařízeních, kteří po propuštění zůstanou venku, potom by mohlo být číslo klidně i nějakých 11 000celkem. To jen pro představu, s jak velkým problémem se v naší metropoli potýkáme i přes mnohaletou snahu řady neziskových organizací. V rámci reportáží pro náš časopis jsem byl nalévat polévku s pracovníky Armády spásy, s terénním programem Naděje Praha jsem zase obcházel stany a přístřešky s nabídkou pomoci a teplých ponožek. Všechny zmíněné aktivity měly jediný cíl, získat důvěru a vtáhnout lidi do soukolí sociálních služeb. Tam následně přes mnoho pater pomoci začlenit jedince zpět do řádného života. V tomto systému pracuje mnoho skvělých srdcařů, kterým se podařilo zvednout z ulice nejednu zbloudilou duši. Bohužel i tento systém má svoje limity a na zásadní posun nestačí. Díky nedávno zveřejněným výsledkům projektu New Leaf, to však vypadá, že by zavedený systém mohl brzy dostat parťáka, který mu výrazně ulehčí. O co jde?

Držitelé Nobelovy ceny ekonomové Abhijit Banerjee a Esther Duflo změnili přístup k chudobě tím, že začali používat randomizované kontrolované experimenty. Jejich práce je shrnuta například v knize Poor Economics. Jedno z nejdůležitějších zjištění jejich výzkumu bylo, že dát lidem peníze přímo funguje lépe než složité programy. Velká část důkazů sice pocházela z projektů GiveDirectly v Africe, ale jednoho dne si v kanadském Vancouveru řekli, proč to nezkusit i u nich. Vybrali skupinu 50 lidí, rozdali 7 500 kanadských dolarů a experiment mohl začít. Výsledky byly natolik pozitivní, že bylo jen otázkou času, kdy se myšlenka chytí na dalších místech. A tím dalším místem se stala Česká republika.

Projekt v naší matičce Praze začal celoplošným screeningem, v rámci kterého dostávali lidé velmi podobné otázky jako respondenti v Kanadě. Nikdo předem nevěděl, o jaký projekt se jedná a za jakým účelem dotazníky vyplňují. Dále byla nastavena kritéria, kdo se může zapojit a kdo ne. Účastníci museli být bez domova kratší dobu než 2,5 roku. To je z toho důvodu, že dle výzkumů a praxe sociálních pracovníků trvá přibližně 2 až 2,5 roku, než na ulici ztratíte většinu sociálních návyků, které potřebujete pro život. Dále musí být občany České republiky. Aby byl výzkum co nejméně komplikovaný a nebyl problém s jazykovou bariérou, byli zapojeni pouze Češi. Participanti projektu také nesměli trpět závažnou psychickou nemocí nebo závislostí. Lidé se na ulici dostávají i z důvodu psychických onemocnění. Toto onemocnění může vážně ovlivnit rozhodování, co s částkou 100 000 Kč udělají. Projekt byl samozřejmě modifikován na české prostředí a jeho specifika.

Asi bych chtěl být u toho okamžiku, kdy účastníkům oznámili, že jim věnují sto tisíc korun na dřevo. Hádám, že mnoho z nich tomu vůbec nevěřilo, někteří to nemohli „pobrat“ a jiní zase propukli v jásot, ale to není důležité. Důležitá jsou tvrdá data, a na těch se rozbily některé zažité stereotypy spjaté s bezdomovectvím. Obdarovaní neutratili hned všechno za alkohol a drogy. Takže peníze nezapříčinily zvýšenou spotřebu drog a alkoholu. Nejvíc lidé utráceli za jídlo, oblečení a bydlení. Dokonce došlo ke snížení spotřeby návykových látek o dvacet pět procent. Na stereotyp o nemakačenkách štítících se práce, odpověděl průzkum daty, která ukázala, že po dvanácti měsících mělo osmdesát procent účastníků zaměstnání. Také mýtus o dobrovolném pobytu na ulici dostal trhliny, když si více než polovina účastníků nalezla bydlení. Řada lidí také začala obnovovat vztah s rodinami a v padesáti procentech došlo ke zvýšení duševní pohody. No, abychom jen nechválili, projekt měl samozřejmě také svá negativa či negativní zjištění. Dva z účastníků jednoduše sbalili prachy a vypařili se. Pro mnoho lidí bez domova tento styl pomoci není vhodný a stále nemáme analýzu, kolik peněz ve skutečnosti stát ušetří. Výzkum je také lehkou obžalobou stávajícího systému, kdy se ukazuje, že sociálním pracovníkem nemůže být každý a že míra zahlcení stávajících profesionálů je naprosto neúnosná.

Bude zajímavé sledovat, jestli se bude projekt dál rozvíjet nebo se ukáže jako slepá vývojová větev. Každopádně pro strážníky se ani v tom nejoptimističtějším scénáři ještě na dlouhé roky nic měnit nebude. Zimní humanitární opatření, kontrola squatů, neustálá smršť oznámení, vykazování z místa, oznámení a pořád dokola.

Zobrazení: 87