Sedm statečných

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pondělí 1. prosinec 2025 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Léta si žijete svůj chlupatý život. Často není ideální, ale je váš a vy jste více či méně spokojení. Najednou, jako by lusknutím prstu, se ocitnete v útulku. Vyhlížíte svého majitele, z hodin jsou však rychle dny, ze dnů měsíce a z měsíců roky. Po nějakém čase vám dojde, že na vás už asi vysněný život nečeká. Že jediný způsob, jak opět vyběhnout do hor, prohnat pošťáka nebo hrdě hlídat svoje území, je odebrat se do říše snů, fantazie nebo nekonečného multivesmíru.

Majlou 51/2023

Toho dne se nad vrchovinu přihnala mračna tak černá, že proměnila pravé poledne v noc. Stáda zůstala na pastvinách, protože nikdo tak prudkou změnu počasí nečekal. Ovce se třásly, namačkané v jednom velkém houfu. Nebyla to však bouřka, co jim nahánělo hrůzu. Silný vítr nesl něco horšího než studené kapky, bylo to zlověstné vlčí vytí. Vytí smečky připravující se na lov. Znělo stále blíž. Když pak probliknutí blesku odhalilo první vlčí siluety, nebylo pochyb o tom, které stádo si vybraly.

Majlou nahnal ovce do jednoho chumlu a rychle je přepočítal. Žádná sice nechyběla, ale tím výčet dobrých zpráv pro dnešek skončil. Cítil je daleko dříve, než se ukázali na okraji lesa. S vlky se už utkal, ale tahle smečka byla největší, jakou kdy viděl. Vlci využili svou početní převahu, stádo obestoupili ze všech stran a začali vyčkávat na chybu osamělého strážce. Měli z něj respekt, více než padesátikilový odhodlaný bojovník bylo něco, co nechtěl mít nikdo zakousnuté ve hřbetu. Majlou běhal vytrvale dokola, štěkal, cenil zuby a na každé přiblížení reagoval výpadem. Několikrát se dostal do krátké potyčky. Z jedné si odnesl tržnou ránu na hlavě, ale bránil stádo vytrvale dál. Těžko říct, kolik uteklo času, ale Majlou začal cítit, že mu ubývají síly. Nohy mu tuhly, štěkot slábl a vlci byli stále blíž. Jeden z útoků už nedokázal zachytit, jeho soupeř ho povalil na záda, druhý se mu zakousl do nohy a další se rychle blížili. Už se začínal loučit se životem, když vtom se ozvala rána a jeden z vlků se na něj bezvládně zhroutil. Další rána, bolestné zavytí, které se začalo vzdalovat. Ve chvíli, kdy se nad ním sklonil statkář s doutnající kulovnicí, upadl do bezvědomí.

Po probuzení v útulkovém kotci se musel Majlou trochu zorientovat. Byl to jen sen, kterých měl za ty tři roky v útulku už opravdu hodně. Jeho podvědomí mu tak vykresluje touhu najít si svého pána, který by měl dostatek zkušeností a nejlépe louku, kterou by mohl hrdě a pečlivě hlídat.

Viktor 387/2023

Po úmrtí matky a adopcí rodinou Starků vyrůstal Viktor na Zimohradu. Díky kvalitnímu výcviku a neméně kvalitní stravě dospěl ve zlovlka dělajícího čest svému plemenu. Jak šel čas, stávaly se dny mrazivější a mrazivější. Stále častěji se objevovala také znamení, pro která nebylo jiné vysvětlení než brzký příchod zimy plné hrůz. Pod tíhou blížících se událostí neměl král severu jinou možnost než posílit Noční hlídku, která bude všem běsům čelit jako první. A tak se Viktor dostal na Černý hrad. Působení v Noční hlídce bylo pro někoho peklo na zemi, pro jiné poslání a pro Viktora ten pravý domov. Těšil se na každou výpravu podél ledové zdi, sám si lovil a hlavně cítil sounáležitost s ostatními členy hlídky. Přál si, aby jeho služba nikdy neskončila.

Roh! To je zvuk lesního rohu z horní strážnice. „Na zeď někdo útočí!“ vykřikl vyděšeně jeden z mužů, který byl s Viktorem na lovu v přilehlém lese. Všichni lovci se okamžitě rozeběhli zpět na základnu. Snad je to jen skupinka divokých, která to rychle vzdá. Viktor však divoké necítil. Cítil něco děsivého a temného, něco co cítil naposledy jako štěně, v těch nejodlehlejších částech Vlčího lesa.

Jak se blížili zpět k Černému hradu, bylo stále jasnější, že tohle není jen tak. Hustý dým, křik a snad všichni poštovní havrani ve vzduchu s voláním o pomoc do každého koutu známého světa. Viktor přiběhl ke zdi jako první a nemohl uvěřit scéně, která se před ním otevřela. Doslova moře bílých chodců a nemrtvých valících se přes zdánlivě nepokořitelné ledové hradby. „Tohle je moje území!“ rozohnil se zlovlk, mohutným skokem doplachtil mezi běžící nepřátele a trhal a trhal a trhal.

Byl to projíždějící autobus, který Viktora vytrhl z říše fantazie. Tenhle „výlet“ se mu vracel nejčastěji, když se dlouze zahleděl na měsíc. Povahu ovčáka v sobě nezapře. Když se k nám do útulku dostal, byl pokousaný. Asi další bitva na zdi. I přes svůj věk si rád hraje a aportuje. Ideální by pro něj byl domeček s přístupem na zahrádku, kde by mohl hlídkovat a držet na uzdě Nočního krále.

Alvin 98/2023

Pražské letiště odbavilo v loňském roce více než 16 milionů cestujících z celého světa. „Gejtama“ proudí lidé mladí, staří, všech ras a vyznání. Všichni mají jedno společné: nikomu z nich nevěřím. Jsem desátník Alvin a na letišti hledám drogy, zbraně, výbušniny nebo hotovost.

Jako každá směna i ta dnešní začala koordinačním briefingem. Lidský parťák tam ještě prdne kafe a jde se do akce. Letadlo z Vietnamu mělo kufry čisté. Z několika košil bylo cítit, že si někdo asi práska dal, ale to není v mém dosahu. Další a další kufry za mě čisté. Teda čisté. Vaše spodní prádlo z dovolených bych zařadil na seznam bakteriologických zbraní. Kolikrát z toho ve službě ani neobědvám. Myslím, že dnes bude klid. Pašeráci moc dobře vědí, že přes můj čumák neproklouzne ani zrnko.

Tak tohle jsem hodně dlouho necítil. Je to syntetika, ale o drogy nejde. Maximálně nový druh, na který nejsem školený, ale to spíš ne. Tohle musím určitě označit.

Jen co parťák ten kufr otevřel, zbělal a začal vykřikovat nějaké kódy do vysílačky. Do pár minut bylo kolem tolik hlídek, že jsem to ještě nikdy nezažil. Vyklidily celou halu a i mě odvedly za vymezený perimetr. Ve chvíli, kdy se objevil týpek v brnění, bylo všem jasné, na co jsem narazil. Moc se mu ke kufru nechtělo, pak se nad ním dlouhé minuty skláněl, a když pak zvedl palec vzhůru, všem se viditelně ulevilo.

Ta bomba byla aktivní. Asi teroristi. Každopádně jsme já i parťák dostali metál, volno a všude o nás psali.

No a teď, teď mám jinou misi. Jsem agent v trojském útulku. FBI má podezření, že tu dochází k machinacím při dodávkách piškotů. Vždycky je vypátrám, když je má někdo z ošetřovatelů v kapse, ale zatím jsem na nic nekalého nepřišel, a to už tu pátrám od roku 2023. Možná, že je to tu čistý. Každopádně jsem typ, který rád běhá, jí a užívá si života. Potřeboval bych se zapojit do nové operace, nejlépe s názvem Poznej svět.

Mirda 41/2023

Já vím, že tady ta psí mňamka není, ale když do ní kousnu, Matrix řekne mému mozku, že je křupavá a výborná. Stejně jako ten les, ve kterém stojíme. Je to jen kód.

Máš pravdu Mirdo, ale není to lepší než skutečný svět? Ve skutečném světě není o pejsky jako ty zájem. Jsi starší, černý a velký pes. Takoví zůstávají v útulku nejdéle a někdy se nedočkají vůbec. Sám jsi v útulku momentálně nejdéle ubytovaný hafan, takže víš, o čem mluvím.

Nabízím ti dva piškoty, jeden modrý a druhý červený. To je tvoje poslední šance. Potom už není návratu. Vezmeš modrý piškot – příběh končí, probudíš se ve svém lese a budeš věřit čemukoli, čemu budeš chtít. Vezmeš červený piškot – zůstaneš v útulku Troja a budeš čelit dát svému stigmatu.

Mirda je desetiletý pes, který hůř slyší a ví, že mladší ani zdravější už nikdy nebude. Je v útulku největší pamětník a fronty se na něj rozhodně nestojí. Přesto si vybral červený piškot a pořád věří. 

Jack 507/2023

Jack měl obrovskou radost. Je tu víkend. Hned ráno vyrazil s člověčím parťákem na dlouhou procházku. Na louce přinesl dvakrát míček, ale pak se nechal zmámit vůněmi, které příroda nabízí, a už ho kulatý nesmysl nezajímal. Čmuchal tady, čmuchal támhle, sem tam lehce zahrabal a zase běžel dál. Dalo hodně práce vytrhnout ho z jeho průzkumnického rauše, ale příslib lesa zafungoval dostatečně. Mezi stromy byl Jack také jako doma. Omrknul houby, pokusil se odtáhnout jednu hodně velkou větev a přeznačkoval každý pach, který mu nehrál do noty. Parťák se mu několikrát pokusil hodit klacek, ale na to fakt nebyl čas. Jo, u rybníka pod lesem to bylo jiné. Vrhnout se do vody a z útrob temných hlubin přinést aport, to je něco, co by mohl dělat celý den. Je jedno, že rybáři z toho nemají úplně radost. Může být tenhle den ještě lepší?

Ve chvíli, kdy se však chystal na další majestátní šplouchanec, všechno zčernalo. Tak Jacku, tvůj čas vypršel. Máme jen jeden set na virtuální realitu, je vás tu hodně a musíte se vystřídat. I když se Jack na VR pátky vždycky moc těší, návraty jsou pro něj těžší a těžší. V útulku čeká už od roku 2023 a každé větší rozptýlení je vzácné. Našel se uvázaný u stromu a všichni v útulku ho mají rádi. Je veselý, rád baští, jen je občas hlavou trochu jinde. Už se moc těší, až ze svých zážitků bude moci po vašem boku odstranit slovo virtuální.   

Jackob 849/2023

Jeho jméno se zločinci bojí byť jen šeptem vyslovit. Po celém městě vzbuzuje strach, ale také naději na lepší budoucnost. Praha už zažila několik maskovaných hrdinů, ale žádný nepřežil dlouho. Jackob byl však jiný. Velký, silný pes s komplikovanou povahou, ale srdcem na správném místě. Dnes v noci se opět vydá na hlídku.

Město se mě bojí. Viděl jsem jeho pravou tvář. Ulice jsou jako dlouhé stoky, stoky plné krve. Až se kanalizace konečně zanesou, všechna havěť se utopí. Nahromaděná špína jejich hříchů a vražd jim napění kolem pasu. Všechny děvky a politici vzhlédnou a budou křičet „Zachraň nás!“ A já jen tiše zašeptám: „Ne.“ Moje spravedlnost je bez kompromisů, svéhlavá a někdy krutá. Občas se obrátí na Boha, ale jestli dovolí vše, co jsem viděl, buď tam není, nebo je to pěkně sadistickej parchant. Zatím musí stačit krvavá stopa, která se táhne od překupníků drog až po ty nejhorší vrahy. Krvavá stopa, která každé ráno mizí na vrátnici trojského útulku. Jsem noční strážce, pán stínů, plenitel piškotových pytlíků. Jsem Jackob.

Že ty zase sníš o komiksovém multivesmíru? Kdo jsi byl tentokrát? Spider-pes, Dogpool, nebo jsi měl dnes chuť na něco temnějšího? Tak pojď, Jackobe, půjdeme na procházku a třeba dnes bude tvůj šťastný den. Tady v útulku nikdy nevíš.

Lucky 769/2023

Tady se posaďte, já jsem Lucky, těší mě. Prošel jsem si vaše životopisy, doporučení a mohu vám pogratulovat, byli jste vybráni do druhého kola. V tomto kole se utkáte s dalšími dvaceti uchazeči o možnost mě adoptovat. Jsem osmiletý a velmi energický kříženec amerického stafordširského teriéra, ale to už dávno víte, jinak byste se nepřihlásili. Položím vám několik otázek. Proč bych si měl vybrat právě vás? Ok, ok, láska ke zvířatům, dostatek zkušeností, ale takových mám za rohem hromadu. Řekněte něco, co by přetáhlo tenhle pohovor na vaši stranu. Jestli nevíte, tak se budeme muset rozloučit. Dnes mám takových sezení ještě 12 a můj čas je drahocenný. Síto v prvním kole budu muset asi upravit. Já a všichni hafani kolem, kteří hledají nového pána, nemají čas věčně se přehrabovat v zástupu nekompetentních nápadníků. No, bude to dlouhý den. Další prosím.  

Je v našem útulku takový zájem o pejsky, že se musí dělat výběrové řízení? Je Lucky moc vybíravý? Jak jinak vysvětlíte, že je v útulku už od roku 2023? Je celý příběh pravdivý nebo jen tančíme na vlně fikce? To vám prozradíme na konci pořadu.

Závěrem

Ročně náš útulek přijme zhruba tisícovku pejsků. Pro většinu rychle dorazí vyděšení majitelé, někteří najdou brzy nový domov a pak je tu skupinka těch, kteří stráví v útulku dlouhé roky. Nejčastěji se jedná o velké, černé psi, kteří potřebují pevnou a zkušenou ruku. Víme, že popsaných potenciálních majitelů moc není, ale přesto věříme, že takové domovy jsou, a to nejen v říši za zavřenými psími víčky.

Zobrazení: 1087