Třicetiletá tradice, kdy je každý dárce hrdina

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: neděle 1. únor 2026 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Nedokážeme bez ní žít a neumíme ji vyrobit. V souvislosti se stále složitějšími zákroky její spotřeba stoupá a počet dobrovolných dárců klesá. Nikdo z nás neví, kdy ji bude on sám nebo jeho nejbližší potřebovat. Někdo svou krev raději prodává farmaceutickým firmám. Podle Českého červeného kříže chybí aktuálně v naší zemi 80 000 dárců. Proto si třicetiletá tradice pražských strážníků zaslouží respekt a velké uznání. Kromě dvou hromadných odběrů, které se konají v lednu a červnu, absolvuje během celého roku nemálo z nich i další odběry soukromě.

Jedním z nich je Petr Ježek, který pracuje už téměř 32 let na OŘ Praha 3, aktuálně na pozici zástupce ředitele.

V rodině tradici dárcovství nemáme. V 90. letech to v povědomí lidí tolik nebylo, takže když v roce 1996 tenhle nápad mezi strážníky vznikl, tak jsem se ke kolegům přidal.

Kolik odběrů máte za sebou?

Dneska mám za sebou 127 odběrů. Snažil jsem se dávat 4x ročně, může se po 3 měsících. Pak jsem začal dávat i plazmu, u které se odběr může opakovat už po měsíci. Tu odstředí z plné krve a zase krev vrací, takže to je pro organismus jednodušší zásah.

Potřeboval jste někdy cizí krev vy sám?

Jako pacient jsem zatím krev nepotřeboval, to musím zaklepat. Moje dcera před dvěma lety na Silvestra měla popáleniny na noze, kdy jí nějaký chlapec poslal petardu do boty, takže ji lékaři léčili přípravky vyrobenými právě z plazmy. A shodou okolností se vloni, 30. prosince, popálil vnuk mého dědy petardou v obličeji. Přestože já osobně petardy a vůbec veškerou zábavní pyrotechniku odmítám, může se vám o zranění postarat někdo jiný. Je to nebezpečné i pro diváky.

Plánujete v dárcovství pokračovat? Máte nějakou vytyčenou metu ohledně počtu odběrů?

Nemám. Pokud budu po zdravotní stránce v pořádku a žíly budou sloužit, protože každý vpich nechá jizvu a stav žil kontrolují zdravotníci při každém odběru, tak plánuju dávat krev dál. Kromě trošku vyššího tlaku, jsem fit.

Máte v rodině pokračovatele?

Při každém odběru se mě sestřičky ptají, jestli tuhle tradici převezmou mé děti. Ale starší dcera má fobii z jehel, a když ji vidí, od malička omdlévá. U té mladší, 13leté, se zatím neví a manželka nesplňuje váhový limit.

Pravděpodobně zabrala i motivace lektorů Útvaru vzdělávání a do posledního hromadného odběru se zapojilo skvělých 9 prvodárců z řad čekatelů, kteří se na práci strážníka teprve připravují. Jedním z nich byl Jan Martinec.

Momentálně jsem na řízené praxi v rámci Útvaru vzdělávání, a když jsem viděl náborový leták, řekl jsem si, proč se k takové užitečné akci nepřidat.

Z jakého oboru jste k nám přešel?

Už na škole si mě našla novinařina, věnoval jsem se mediálním studiím, ale touha obléci si jednou uniformu ve mně přetrvávala od dětství. Psaní mi docela šlo, a kariérní vyhlídky nebyly špatné, ale potřeba přispět svou trochou k bezpečnosti hlavního města byla silnější.  Po deseti letech jsem cítil, že potřebuju změnu a usoudil jsem, že je ideální čas k rekvalifikaci na obor, který mě přitahoval už od mala.

Máte dárce krve v rodině?

Dědeček byl v minulosti pravidelným dárcem krve. Musel s tím skončit ze zdravotních důvodů.

Potřeboval jste vy sám, jako pacient, cizí krev?

Byl jsem na relativně invazivním zákroku, kdy byly pro případ komplikací v záloze krevní konzervy, ale nakonec nebyly třeba.

Už víte, na jakou část Prahy budete v uniformě dohlížet?

V rámci řízené praxe mi zbývají už jen 2 týdny a pak půjdu na Prahu 6.

Na transfuzní stanici nechyběl ani náš dárce-rekordman Petr Růžička, o kterém jsem v našem časopise psala už před sedmi lety. Jako strážník pracuje od roku 1996 (aktuálně na OŘ Praha 12) a dárcem krve se stal již čtyři roky předtím. Jak sám říká, bylo to prý z vypočítavosti. Absolvoval tehdy vojenskou základní službu v Bratislavě a za odběr dostal opušťák. Na vojně jsem sice nebyla, ale jeho motiv chápu. A pokud v tom skutečně trochu vypočítavosti bylo, mnohonásobně to odčinil. Počet jeho odběrů je totiž úctyhodný.

Aktuálně mám 398 odběrů. Pětistovku se mi asi splnit nepodaří, člověk nemládne, ale chtěl bych dotáhnout aspoň čtyřstovku.

Jako dárce jste zažil situaci, která se stává výjimečně a určitě stojí za to ji připomenout.

Už to bude asi 19 let. Tenkrát jsem sloužil jako okrskář na ulici, těsně po ranním dohledu na přechodech. A zavolali mi z transfuzního oddělení, že k velmi komplikovanému porodu potřebují moji krev, byl jsem poslední vhodný dárce s mou krevní skupinou. Okamžitě jsem volal našemu řediteli. Ten tenkrát neváhal, nechal mě stáhnout z ulice na služebnu, odevzdat zbraň a služebním vozidlem pod majáky mě nechal co nejrychleji dopravit na transfuzní oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Při dalším odběru jsem se dozvěděl, že maminka i chlapeček přežili a maminka dala svému narozenému chlapci křestní jméno po mně. Prý jako ocenění za rychlou pomoc. To bylo hodně milé.

Petře, pro vás je dárcovství vlastně i taková osobní terapie…

Ano, darováním krve jsem se pokoušel zbavit strachu z injekčních stříkaček a jehel. To se nepovedlo, strach z nich mám dodnes. Ale jak říkám, je to jedno malé píchnutí, které nikoho nic nestojí, ale hodně lidem pomůže. 

Darovaná krev pomáhá zachránit zdraví a životy, odměnou bezplatných dárců je zasloužený dobrý pocit z pomoci druhému. Ale je tu ještě jeden bonus – zdravotní stav každého dárce je pod lékařskou kontrolou. Ve spojitosti s tím, jste dnes zažil překvapení.

Ano, cítil jsem se v pohodě, ale kontrolní EKG odhalilo arytmii. Byl jsem z toho hodně překvapený.  Takže jsem dnes krev nedaroval a po dalším odborném vyšetření skončil v pracovní neschopnosti. Podle kardioložky může nezjištěná a neléčená arytmie skončit fatálně. Sice to byl k dnešním narozeninám nečekaný dárek, ale dodatečně jsem rád, že se na to přišlo a věřím, že se dám do kupy a na tu čtyřstovku dosáhnu.

To vám, Petře, všichni moc přejeme, a až se tak stane, nezapomeňte mi dát vědět. Ráda o tom napíšu.

Trochu historie

S krví je historicky spojeno jméno českého profesora a lékaře Jana Janského. Ten v roce 1907 zveřejnil výsledky svého výzkumu, který potvrdil existenci čtyř základních krevních skupin dnes známých jako O, A, B, AB. Zjistil, že můžeme krev třídit podle konkrétních rozdílů ve vlastnosti krvinek. Moderní komunikační metody pro sdílení poznatků v různých oborech tehdy ještě neexistovaly, proto Janský netušil, že Rakušan Karl Landsteiner o pár let dříve odhalil tři krevní skupiny.

Objev Janského vznikl vlastně náhodou. Po sebevražedném pokusu jedné pacientky provedl psychiatr Janský úspěšně transfúzi krve, přestože byla oficiálně zakázaná. Po tomto úspěchu se rozhodl potvrdit hypotézu, že shlukování krvinek může souviset s psychickými poruchami. Proto v roce 1905 provedl experiment, při kterém odebral krev pacientům i zdravotnímu personálu a sledoval jejich vzájemné reakce. Nakonec zjistil, že vztah mezi psychiatrickými nemocemi a srážením krve neexistuje. Ale ukázalo se, že se krev různě shlukuje, a na základě těchto reakcí rozdělil krev do čtyř skupin. Tak vznikl významný objev, protože do té doby nebylo zcela jasné, proč někdy transfúze krve selhávají, i když se krev dárce a příjemce zdály na první pohled stejné.

Karl Landsteiner popsal existenci tří skupin v roce 1901, Janský objevil o šest let později tu čtvrtou (dnes AB), správně klasifikoval všechny čtyři a označil je římskými písmeny I – IV. Tento objev zůstal bohužel několik let prakticky bez povšimnutí a širší uznání získal až po své smrti. Až v roce 1910 uznal jeho práci americký lékař William Moss, a v roce 1921 Janského prvenství uznala i americká lékařská komise. Přesto v roce 1930 získal Nobelovu cenu pouze Landsteiner. Na počest jeho narození byl poprvé v roce 2004 vyhlášen 14. červen jako Světový den dárců krve.

Jan Janský zemřel v pouhých 48 letech na srdeční problémy. Jeho objev krevních skupin navždy změnil medicínu a každý den zachraňuje nespočet lidských životů. Na jeho počest je dobrovolným dárcům v České republice udělováno jedno z možných ocenění – Medaile prof. MUDr. Jana Janského.

Ocenění Českého červeného kříže

Morální oceňování bezpříspěvkových dárců provádí od roku 1960 Československý, resp. Český červený kříž, a to několika stupni podle počtu bezpříspěvkových odběrů:

Za první odběr se uděluje odznak „Kapka krve“.

Za 10 odběrů bronzová Medaile prof. Janského, za 20 odběrů stříbrná, za 40 odběrů zlatá medaile.

Dále jsou udělovány Zlaté kříže ČČK: 3. třídy za 80 odběrů, 2. třídy za 120 odběrů a 1. třídy za 160 odběrů.

Za úctyhodných 250 odběrů náleží dárci Plaketa ČČK Dar krve – dar života, která se předává na celostátním slavnostním shromáždění ČČK.

Podpora státu

V České republice je dárcovství krve považováno za dobrovolný chvályhodný čin, jehož hlavním důvodem by měla být pomoc druhým. Nicméně, stát si uvědomuje důležitost dárců a poskytuje jim určité formy uznání a podpory. Dárce krve má nárok na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Nedojde-li k odběru, poskytuje se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci.

Mezi další výhody patří:

  • Možnost odečíst si od základu daně 3000 Kč za každý bezplatný odběr krve.
  • Nabídka různých bonusů u pojišťoven. Více zjistíte na jejich webových stránkách.
  • Pravidelná kontrola zdravotního stavu a dobrý pomoc z nezištné pomoci.
Zobrazení: 221