Někdy to není dobrý! aneb TAXI tým v praxi metropole

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: sobota 1. říjen 2022 Autor Jaroslav Urban

Všimli jste si, že zatímco ještě relativně nedávno jsme v pražských ulicích mohli zaregistrovat spoustu žlutých taxíků se střešními svítilnami, teď je vzácností a velkou náhodou takové auto zahlédnout? Ještě relativně nedávno jste v širším centru mohli zdvihnout ruku a zastavit si taxíka „z ulice“ bez objednání. Typických střešních svítilen však ubývá a je jich poskrovnu… Jako kdyby taxíky tak nějak „splynuly s davem“. Jen se ve velkém objevují vozidla s označením zahraničního zprostředkovatele na obou bocích. Oblast rychle zareagovala na rozvoj digitalizace, mobilů, rychlých dat a během několika málo let se neuvěřitelně změnila.

Taxislužba na území hlavního města Prahy samozřejmě patří tu problematiku, kterou také můžeme řešit. Jenže vždycky byla tak komplikovaná a složitá, že hlídkoví strážníci a okrskáři se jí vyhýbali jako čert kříži. Také proto kdysi v naší organizaci vznikla specializovaná skupina, která teď působí v rámci Hlídkového útvaru a jejíž prioritou jsou právě taxíky a taxikáři. O jejím renomé svědčí mimo jiné, že školí naše profesní kolegy v jiných městech nebo že si je volá na konzultace a řešení i Policie ČR.

To nejdůležitější bývá většinou na závěr článku. Tady však udělejme výjimku: jakmile se na kteréhokoliv strážníka obrátí zákazník nespokojený s taxikářem a poskytnutými službami, zavolejte na 156 a nechte se přepojit na vedoucího směny TAXI týmu. Určitě vám poradí, jak máte postupovat a velmi pravděpodobně hlídka přijede na místo. A to samé udělejte, pokud budete v roli nespokojeného klienta vy sami.

Ale zároveň platí, že „obyčejné“ přestupky, jako porušení různých zákazů, může každý strážník řešit ze své úrovně sám.

Skupina má čtyřiadvacet strážníků v přímém výkonu. Čtyři směny po šesti, dvě hlídky po třech. Tři hlídky se staví výjimečně, jen v případě, že jsou nějaké větší akce, jako koncerty nebo sportovní utkání. Důvod je prostý: v případě zjištění nějakého přestupku je nutné pořídit obrazový záznam, takže jeden strážník natáčí kamerou, jeden jedná s řidičem či zákazníky a třetí je zajišťuje. Každý strážník sice má osobní kameru, ale ta je pro dokumentaci přestupků poněkud nepraktická… Při jednání je totiž potřeba zachytit detaily, takže se zoomuje na různé nálepky, ceníky, střešní svítilny, doklady, natáčí se interiér vozidla, palubní deska a mnohé další. Tady by osobní kamera opravdu nestačila.



Cizí jazyky u strážníků z týmu? Výhoda, nikoliv podmínka. Jak říká strážnické přísloví: kolik jazyků znáš, tolik můžeš vyřešit přestupců… Jedná se se zákazníky, jedná se s řidiči. A ti čím dál více v poslední době pocházejí z východních a exotických zemí. Takže jako výhoda se jeví nejen univerzální angličtina, ale kupodivu také ruština. Při kontrolách předkládají pasy občané Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ukrajiny, Maroka, Jemenu či Nigérie, v poslední době i Číňané a Vietnamci.   

Poslední novela zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, týkající se našich pravomocí vůči poskytovatelům taxislužby a taxislužbě všeobecně, je účinná od prvního července 2020, tedy už přes dva roky (zákon č. 115/2020 Sb.). Legislativa prostě musela reagovat na stav, který vznikl s rozvojem nejrůznějších aplikací v osobní dopravě. Co nám jako strážníkům přinesla a přináší?

„Další změny, další učení se novému, ale už jsme si zvykli,“ říká Milan Kubica, vedoucí zmíněného týmu. „Oblast taxislužby se mění snad nejrychleji a nejdynamičtěji ze všech oblastí, které strážníci mohou v rámci své pravomoci řešit. I když teď nám stav vydržel už přes dva roky, to je skoro dlouho…“

Právě časté změny a složitost problematiky jsou důvodem, proč po dohodě s vedením pražské MP nebyl vydán žádný manuál pro hlídkové strážníky, zaměřený na taxislužbu. Kubica si jen těžce povzdechne: „Tak tlustý manuál by nikdo nečetl. A kdo by ho přečetl, byl by z něj celý spletený. A každých pár měsíců bychom nejspíš vydávali nový.“ Vedoucímu TAXI týmu musím dát za pravdu, celý spletený z pojmů jsem byl už po několika minutách…  

Novela, jak už bylo zmíněno, zavedla vedle klasické taxislužby (nebo na základě písemné smlouvy) i službu na základě elektronické objednávky, tedy „na aplikaci“. V celém zákoně se pro jízdu „na aplikaci“ užívá jen termín „elektronická objednávka“. U klasické taxislužby se nic nezměnilo. Pokud si cestující objedná taxi přímo z ulice nebo například telefonicky, bude mu poskytnuta přeprava vozidlem se střešní svítilnou, změřená taxametrem a  po jízdě dostane stvrzenku z tiskárny taxametru. Současně zůstává možnost objednat si přepravu a sjednat její podmínky v písemné smlouvě. Taková smlouva musí obsahovat údaje o trase, datu přepravy, cestujících a ceně (Už jste vdávali dceru? Ne? Tak tuhle službu můžete využít!).

Novela také odňala obcím některé pravomoci. Například zrušila zkoušky ze znalosti místopisu. Tady se v rámci liberalizace s vaničkou vylilo i dítě; do Prahy si teď může zajet taxikařit, kdo si zamane. Každý víkend tak do Prahy najíždí několik set dalších řidičů z blízkého i dalekého okolí. A podle toho to občas vypadá… Řidiči jezdí podle navigace v protisměru, prapodivnými a nelogickými trasami, nedokážou reagovat na přání zákazníka. Ale na druhou stranu, ne každý má potřebu se při jízdě vybavovat s řidičem. Asi bude rozdíl mezi mladými Angličany, kteří v Praze zažívají svoji horečku sobotní noci a střízlivým Pražákem, který pozná, že se řítí Legerkou v protisměru.

❞ Kolika taxikářům vydal magistrát doklad zvaný Průkaz řidiče taxislužby? Patnácti tisícům!...

Kubica mi v té souvislosti pokládá záludnou otázku: „Víte, kolik je jen v Praze evidovaných taxikářů? A tím nemyslím, kolik jich tady jezdí, ale kolika taxikářům vydal magistrát doklad, zvaný Průkaz řidiče taxislužby?“ Neodvažuji se hádat a rovnou se vzdávám. „Patnáct tisíc!“ I na Prahu docela vysoké číslo… (Jak o něco později z hlavy během pár vteřin spočítal kolega Karel, každý osmdesátý Pražan je taxikář, a jeden strážník týmu připadá na 630 taxikářů.)

A mimochodem, troufli byste si tipnout, který je největší dopravce v Praze a kolik má vozidel? Zapomeňte na všechny možné dispečinky. Firma, pojmenovaná po jednom z měst ve Střední Asii, vlastní přibližně dvě stě devadesát aut.

Využíváte odvoz v jakékoliv podobě? Voláte na dispečink, nebo objednáváte auto přes aplikaci? Ať už jedno nebo druhé, pořád se jedná o taxi a jako takové podléhá určitým pravidlům. Mimochodem, jako taxíky jsou brána i ta pseudohistorická vozidla, která oškubávají turisty v historickém centru nebo různé „drinkservisy“, jejichž řidiči po vaší prohýřené noci odvezou nejen vás, ale i vaše auto. 



Dnes můžeme poznat vozidlo taxislužby na první pohled jen podle jednoho jediného nenápadného znaku. A tím je žlutá nálepka s evidenčním číslem vozu, umístěná na čelním skle v levém dolním rohu. Rozdíl mezi vozidly se střešní svítilnou a taxametrem a těmi druhými bez tohoto vybavení? Řidiči z druhé skupiny vozidel můžou jezdit jen na tzv. „aplikace“ a nesmějí nabírat náhodné klienty z ulice. Zákon 111/1994 Sb. přitom stále přikazuje povinnost mít taxametr a střešní svítilnu, zatímco jejich absenci uvádí jako možnou výjimku.

První povinností, kterou řidič TAXI musí splnit, je nechat si na obci s rozšířenou působností vystavit Průkaz řidiče taxislužby. Chcete taxikařit? Vyplníte jednoduchou žádost, předáte fotografii, předložíte výpis z Rejstříku trestů (pokud jste cizinec, stačí někdy čestné prohlášení), zaplatíte 500 Kč a průkaz je váš. Ano, takhle jednoduché to je. Ještě se referent podívá, jestli splňujete podmínku spolehlivosti. Tenhle průkaz dostane každý, kdo umí točit volantem. Strážníci TAXI týmu mají přístup nejen do pražské databáze řidičů a vozů TAXI, ale i do podobné evidence na úrovni ministerstva dopravy. Takže se díky tomu můžou dostat k řidičům a autům evidovaným v úplně jiných regionech.

Další povinností řidiče je mít tenhle průkaz viditelně ve vozidle. Nasednete-li do auta taxi a neuvidíte na palubní desce Průkaz řidiče taxislužby, je něco špatně. Nasednete-li do auta s taxametrem, které nebude mít na palubní desce ani ceník, je něco špatně. Přijede-li vozidlo taxi se střešní svítilnou a taxametrem bez viditelného označení dopravce, je něco špatně (novela však nestanoví, kde by název dopravce měl být umístěn – text novely uvádí jen „viditelně“).

Další povinnosti, stanovené zákonem řidiči a dopravci přenechme našim kolegům z TAXI týmu. Kdybychom někdy něco chtěli řešit s řidičem taxíku, mohlo by se lehce stát, že bychom se ocitli v koutě. Jedni řidiči by vůbec nevěděli, co po nich chcete, zatímco druzí by to věděli naprosto přesně. Ti první by se na vás nechápavě dívali a nejspíš by ani nerozuměli, zatímco ti druzí by švejkovali a bazírovali na slovíčkách a přesné terminologii.

Kolega strážník na místě spolujezdce ve VW Transporter přijímá hovor na mobilu: „Dobrý den, tady TAXI tým. Co pro vás můžeme udělat?… Aha, vás přepojili z tísňové linky 156… Rozumím, ale nejdříve se vám představím. Dovolal jste se na Městskou policii Praha, skupinu TAXI, u telefonu je strážník… S kým hovořím, prosím? A jak vám mohu pomoci? Vydržte, budu si psát. Rozumím, vozidlo značky…, erzeta 2Kxxxxx jezdí podle vašeho názoru neoprávněně se střešní svítilnou, ano? A kde neoprávněně nabral klienty z ulice? Rozumím, u metra Želivského. Budeme se snažit prověřit vaše oznámení co nejdříve, samozřejmě to předám ostatním z týmu… Ne, prosím, to určitě nedělejte, nedopouštějte se žádného protiprávního jednání vy sám. Opravdu se nesnažte někoho zadržet na místě, blokovat a podobně.“    

Oznamovatel do telefonu říká, že se v problematice vyzná, jelikož právě on je „poctivým taxikářem“ a tihle ostatní těm poctivým kazí renomé.

Sedím v autě s kolegy ze skupiny TAXI a Robert právě přijal jedno oznámení, o kterém říká, že je celkem typické. Moje nadšení z poctivých taxikářů mírní kolegové, a že kdoví, možná ano, možná ne. Prý také možná ukázka konkurenčního boje pražských taxikářů. Možná má volající jen pifku na mimopražskou konkurenci a chce jí trochu otrávit život ve stylu „však oni ti měšťáci na něj něco najdou…“ V každém případě buďme rádi, že konkurenční souboj má zatím takovou klidnou podobu. Kdyby hořela auta, bylo by to horší. A jak mi k tomu říká Josef: „Podobná oznámení se vyrojí, když je v Praze nějaká velká akce. Přijedeme na koncert v Letňanech, pár taxíků v tu chvíli odjíždí a za pár minut přijímáme přes stopadesátšestku oznámení o černém taxíku na Ruzyni nebo vůbec někde na druhém konci Prahy… Zkrátka jedna hlídka musí odjet, a kontrol je rázem o polovinu méně.“



Za několik minut zvoní telefon opět. Tentokrát nám z linky 156 přepojili autohlídku z Prahy 1, která u Hlavního nádraží řeší taxikářku. Za pár minut jsme na místě, čekám akci… A ta se nekoná. Cizojazyčná taxikářka jen zastavila tam, kde neměla. Klasický případ, který mohli strážníci z obvodu vyřešit sami, což během chvíle řeší příkazem na místě. Když parťák z obvodu zaslechne, ze kterého oddělení jsem, hned slyším výčitku: „Jasně, tady jezdíš s taxikáři, ale abys udělal reportáž s námi z Opletalky, to tě ani nenapadne… A taky bychom ti dodali nějakou tu akci… S námi by ses nenudil! Tady se pořád něco děje!“ Věřím, měl jsem tady úvodní praxi a pár silvestrů. Když se o pár hodin míjíme v jakési ulici, stáhne okénko a připomíná mi: „Tak na mě nezapomeň!“ Doufám, že se kolega nerozmyslí a vážení čtenáři našeho časopisu se tak někdy v budoucnu mohou těšit na dramatickou a akční reportáž z nočních ulic centra.                  

Ve Washingtonově ulici máme štěstí na druhou hlídku z týmu. Ta dnes pomáhá pracovníkům pražského magistrátu. Pracovníci magistrátu dostali pravomoc kontrolovat na území Prahy (nejen) taxikáře, ale i kamiony a autobusy. Zrovna tady úředník kontroluje taxikáře v teplákovce z Ukrajiny, na nějaká pochybení narazil a bude je řešit. Jejich práce, odjíždíme. Když o několik hodin později vidíme na parkovišti tohle kontrolované vozidlo a vedle něj stejného řidiče v pantoflích, teplákové soupravě zn. čím víc pruhů, tím více… (značku si určitě doplníte sami) a s cigaretou v ruce, napadá mě, jaké jsou možnosti sankcí. S jistým zjednodušením a zapletením se do termínů: dopravcům hrozí pokuta až do 350 000 Kč, řidičům do jednoho sta tisíc, zprostředkovatelům do půl milionu nebo i zákaz činnosti.

❞ Úplně nejčastější pokuty jsou za nevystavený Průkaz řidiče taxislužby a v těsném závěsu je vozidlo nezapsané na dopravce...

Nejčastější prohřešky? Matouš odpovídá: „Úplně nejčastější pokuty jsou za nevystavený Průkaz řidiče taxislužby a v těsném závěsu je vozidlo nezapsané na dopravce. Když je to jinak v pořádku a řidič spolupracuje, je to za tři, čtyři, pět tisíc korun.“ Mnoho záležitostí jde do správního řízení.  

A v některých případech může přijít na řadu kauce. Kdy a v jaké výši se ukládá? Michal mi říká: „Hodně zjednodušeně se dá říci, že v případě, že pokuta bude relativně vysoká a hrozí, že se řidič bude vyhýbat správnímu řízení. Maximum jsem ze strany magistrátu zažil sto tisíc, minimum dvacet. Úředník obešel auto, zhodnotil stav auta, určil výši kauce, nasadila se botička, šmytec.“ Řidič někam zavolá a skoro vždycky se někdo s určenou částkou objeví. Následně se botička sundá a auto může být dále užíváno jako taxi. Jen škoda, že správní řízení je ze zákona neveřejné a tak se nedozvíme, jak to celé dopadlo. Ale jindy zmizí celé vozidlo i s botičkou.  

Na Václavském náměstí kontrolují kolegové několik řidičů parkujících taxi vozidel, která mají na boku logo (asi) největšího taxi dispečinku v Česku a na střeše svítilny. Pane řidiči, otevřete mi, prosím, pravé dveře a já vám nahlédnu do vozidla za účelem kontroly nálepky vozidla taxislužby.“ Všechno v pořádku, tihle taxikáři vědí a znají a navíc nemají potřebu něco hrotit, stejně jako naši strážníci. Úsměvy sem, úsměvy tam a občas to s jistou nadsázkou vypadá, že se potkali staří známí: „Pane strážníku, vždyť vy sám už mě tenhle měsíc kontrolujete potřetí!“ – „To víte, pane B---, důvěřuj, ale prověřuj, tak mi ukažte knihu taxametru.“ Kdepak, tady opravdu znají a nedají se nachytat, tady nám pšenka nepokvete.

Přesunujeme se na ruzyňské letiště. Za chvíli přilétá letadlo z Hanoje a na parkoviště se sjíždí taxi vozidla, která by mohl závidět brunejský sultán. Člověka napadá, jak se taxislužba s vozem za milion, za dva, může v dnešní době vyplatit. Kolegové zkontrolují dva vozy, ale všechny náležitosti jsou v pořádku. Jeden řidič nerozumí česky, ale řeší to originálně – rukama nohama žádá o chvilku strpení, vytočí přítele na telefonu, dává hovor na reproduktor a Matouš pak už sice mluví směrem k řidiči, ale z telefonu se ozve mateřština řidiče, který zatím poslouchá s napjatým výrazem ve tváři. Poté se jeho tvář rozjasní, někam sáhne, vytáhne patřičné doklady, předloží je ke kontrole a následně se celý cyklus opakuje.

O něco později jsme na Hradčanském náměstí. První taxík „na aplikaci“ trochu tápe, ale řidič naštěstí česky rozumí a spolupracuje. Ono mu také nic jiného nezbývá, protože povinnost součinnosti mu ukládá zákon. A kdyby této povinnosti nedostál, šla by odpovědnost a sankce za dopravcem. Když kolega Robert žádá řidiče o různá data a údaje, šofér vysloveně tápe. Jenže Robert by se mohl živit i jako taxikář: „Otevřete tu aplikaci. Teď klikněte na… a teď na tu modrou tečku… klikněte na třetí řádek… vidíte, dopátrali jsme se.“ Řidič se nestačí divit: „Tak to jsem ani nevěděl, že to v mobilu všechno mám! Tak to mám štěstí, že jsem vás potkal!“

❞ Otevřete tu aplikaci. Teď klikněte na… a teď na tu modrou tečku… klikněte na třetí řádek...

O chvíli později nemůže o štěstí, že nás potkal, mluvit řidič oktávky z Uzbekistánu. Už evidenční nálepka vypadá jako několikrát použitá. Tady si svoje znalosti ruštiny procvičí a opráší Karel. Tímhle případem strávíme téměř hodinu. Řidič se všemu diví a ani neví, co se po něm chce. A když už to pochopí, nesouhlasí nic. Tuhle kontrolu zakončuje Robert slovy: „Řidič Uzbekistánu nemá Průkaz řidiče TAXI, jezdí pravděpodobně na kamaráda, jízdu vykonal na jiného dopravce, než se kterým má smlouvu, nesouhlasí ani čísla na nálepce… Řidič sám má nějakou firmu, přes kterou by mohl podnikat v české taxislužbě, ale jezdí na jinou firmu… Těch pochybení je tam tolik, že by mu ve správku tu jeho firmu mohli zrušit. Tady prostě nesouhlasí vůbec nic. Snad jen řidičovo jméno, příjmení a státní příslušnost.“ Kdepak, tohle se na místě řešit nebude.

Na závěr je nutné opětovně zmínit, že tento článek nemohl postihnout veškerou problematiku a vysvětlit ji do hloubky. Může být jen letmým nahlédnutím do spletité a nepřehledné džungle, ještě větší a divočejší, než byla před novelou.

Zobrazení: 2219