Pozvánka do pekla a jedna medaile za druhou

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: neděle 1. březen 2026 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Po 27 letech služby u státní policie změnil Petr Vránek zaměstnavatele a od ledna 2024 slouží jako strážník-okrskář na Praze 6. Svůj život si nedovede představit bez pohybu, jeho celoživotní vášní je veslování. Na dvojskifu se svým bratrem sbírá medaile už od základní školy. Aktuálně v kategorii masters.

Petře, vaše veslařská historie je úctyhodně dlouhá. Jak to všechno začalo?

Mám jednovaječné dvojče, bráchu Pavla, se kterým jsme začali veslovat v 11 letech. Tehdy jsme se stali členy veslařského klubu Sepap Štětí. Byli jsme v páté třídě základní školy první, ale postupně se k nám přidalo dalších šest spolužáků a vznikla skvělá parta. Od jara do podzimu jsme byli u vody, nejprve trénink a pak koupání v Labi. Za tři roky, někdy v roce 1986,  jsme začali vozit medaile z mistrovství republiky v žákovských, později v dorosteneckých a juniorských kategoriích. To už jsme byli s bráchou členy Dukly Praha v Litoměřicích, kde nás trénoval olympijský medailista Zdeněk Pecka. Štěstí na výborné trenéry jsme měli i později v Praze, zmíním třeba olympijského vítěze Václava Kozáka.

A pak přišla základní vojenská služba?

Tu jsme chtěli absolvovat u Vojenské tělovýchovné jednoty v Litoměřicích, ale před naším nástupem ji zrušili, tak jsme si ji „odkroutili“ u Protivzdušné obrany státu v Chomutově. Po vojně jsem ještě nějaký čas vesloval, ale pak jsem se oženil, narodily se děti a odstěhovali jsme se do Krkonoš.

Dlouho jste ale bez vesla nevydržel…

Po sedmi letech jsem se vrátil zpět „do údolí“ a společně s bratrem jsme se v šestatřiceti rozhodli, že zase s veslováním začneme. A znovu jsme spolu usedli do lodi, už jako veteráni. Netušili jsme, co bude kategorie masters obnášet a měli jsme pocit, že máme natrénováno. Když jsme pak na startu stáli proti o 15 let starším, bylo nám trapně. Ale jen do chvíle, kdy jsme od nich dostali naděleno 50 metrů … Při pohledu na ty padesátníky jsem si uvědomil, že věk je jen číslo. Začali jsme tvrdě makat a výsledky se dostavily. V roce 2019 jsme poprvé startovali na mistrovství světa a přivezli jsme z Maďarska pět zlatých. Další účast nám znemožnil covid a pak jsme z mistrovství světa v německém Brandenburgu přivezli dvě zlaté.

Vám bylo tehdy šestatřicet, ale na netu na mě k mému překvapení vyskočila informace, že kategorie masters může být už od pětadvaceti…

On to má každý sport jinak. Ve veslování začíná kategorie A v sedmadvaceti a končí v pětatřiceti letech. My jsme začali v kategorii B, která má věkové rozpětí 36-42 let. Aktuálně mi je 54 a jsem ještě letos v kategorii D, pak mě čeká E a pokračuje to až do stovky nebo kremace. (smích)

Na rozdíl od mladých sportovců to asi zkušený veterán prožívá jinak.

Musím se přiznat, že ve srovnání se sportováním v mládí si to dnes, ve vyšším věku, užívám daleko víc. Člověk cítí vděk, pokoru a radost, že mu zdraví slouží a podařilo se mu obstát. Padesátka je na masters sportování ideální věk. Tělo je při dobré regeneraci schopné podávat velké výkony. Rychlost už nenatrénujete, ale vytrvalost ano. Veteráni dokáží zajet neuvěřitelné časy. Pak je nejhorší, když se hýbat přestanete. Já týden netrénuju, a už mě všechno začíná bolet. Je dobré se hýbat, dokud to tělo dovolí. Mám 80letého parťáka, který jezdí denně na kole 80 kilometrů do práce.

To už se pohyb stává drogou.

Jo, to už jsou normální feťáci. V práci se šetří a už se nemůžou dočkat, až sednou na kolo a přijedou domů o půlnoci.(smích)

Já mám na vodě natrénováno ročně cca tisíc kilometrů a jsou lidi o pět roků starší, kteří mají dvakrát tolik. Chodí ráno i večer, do toho ještě běhají. Tam totiž je zvláštní to, že ohledně kategorií se můžete na mistrovství světa přihlásit kromě té své i do kategorie mladší. Takže jedu třeba proti klukům o 15 let mladším a dokážu je předjet, protože mám natrénováno daleko víc. Oni mají rodiny, chodí dvakrát týdně. Já už mám děti odrostlé, můžu to sekat pětkrát týdně. Když někdo za mlada vyhrál mistrovství světa, tak to neznamená, že v kategorii masters všechny rozseká. Omyl. Přijdou na start a dostanou čouda od těch starých. Pamatuju si den, kdy jsme s bráchou jeli masters poprvé a neuvěřitelně nás zmastili. Pak vylezli na plato se slovy na naši adresu: „Tak vítejte v pekle!“(smích)

Závodíte po celé Evropě, pojedete s osmiveslicí Primátorky… stíháte toho hodně.

Do posádky osmiveslice jsme se s bráchou dostali vloni. Tvoří ji veslaři z celé republiky a dala se dohromady skvělá parta. Trénujeme samostatně a jezdíme na společná víkendová soustředění, kde se snažíme sladit. Po Evropě cestujeme díky seriálu „laufů“, to jsou 6kilometrové tratě s otočkou. Minulý rok jsme absolvovali Head of Prague a na závodech ve švýcarské Basileji jsme získali stříbro. To bylo fantastické, jedete na Rýnu historickou částí města pod mosty, pak se otáčíte a proti proudu nahoru. V listopadu bylo 14 stupňů, jeli jsme v kraťasech, úžasný zážitek.

Pro vás nejcennější medaile?

Asi Maďarsko a první start na mistrovství světa. Týden bylo fantastické počasí a povedlo se nám pět zlatých. Ale každý rok na tom člověk může být zdravotně jinak, takže když se mi teď nějaká placka povede, vážím si všech stejně.

Jak je veslování finančně náročné?

Registrace mě stojí 15 euro, VIP registrace 90 euro a každý start 35 euro. K tomu ubytování, doprava, jídlo. Dneska se mistrovství světa na laminátu už jet nedá, to jste bez šance. Všude vládne karbon, kevlar. Tak jsem si nechal udělat na zakázku novou loď za 350 tisíc plus vesla.  Jeden parťák pro nás koupil novou osmu za 1,5 milionu. Nezbývá než jít s dobou a investovat do moderního vybavení. Ale jak se říká, co sníš a zažiješ, už ti nikdo nikdy nevezme a o tom to je …

Jak dlouho taková loď vydrží?

Když se o ni staráte, tak klidně dvacet let. Kamarád si z těch moderních materiálů koupil kolo za 250 tisíc, to zvednete na malíčku, jak je lehké.

Jaký je váš tréninkový plán?

V plánování služeb mi vychází vedení vstříc, což jsem moc rád. Dneska mám třeba devítku, skončím v 16 hodin. Díky přístupu vedení se do naší posilovny pořídil veslařský trenažer, takže se chodí po práci veslovat a jsem rád, že to chytlo dost lidí. Ve volnu chodím do naší klubové posilovny. V létě po práci jedu do Štětí, kde máme úplně novou loděnici, vezmu loď a jdu na vodu. Takže cca 15 kilometrů odšlapu jako okrskář po Dejvicích a  dalších 15 si pak dám ještě na vodě. Ale chce to nezapomínat na regeneraci a odpočinek. Už si nepotřebuju nic dokazovat. Na závodech pak vidíte šedesátníky v neuvěřitelné kondici.

Takže teď bydlíte v Praze?

Ne, aktuálně dojíždím z Mělníka, jsem členem veslařského klubu ve Štětí, trvalý pobyt mám v Křešicích u Litoměřic. Já jsem všude zdejší. (úsměv)

Co vaše děti a sport? Chytlo je veslování?Mám tři děti po pěti letech, dvě nejstarší (syna a dceru) mám v Semilech, ty lyžují, mají instruktorská oprávnění a syn dělá kickbox.  A nejmladší syn je jak já, lyžovat neumí, ale taky cvičí. Veslovat umí ale všichni tři, to jsem je naučil, bral jsem je s sebou i na sportovní tábory.

Mě lyžování ani jiné zimní sporty nebaví. Rád lezu po horách, jezdím na kole, cestuju. Byl bych radši, kdyby nadšenci zimních sportů měli možnost odjet do hor, ale v českých nížinách bylo celoročně 20 stupňů. To bych byl spokojený.

Jak se vám v lokalitě Dejvic slouží?

Dejvice patří mezi lepší čtvrtě, a je to znát i na místních lidech, které jsou v naprosté většině bezproblémoví. Jako všude, máme i tady „svoje“ bezdomovce, na Hradčanské provádíme pravidelné kontroly. Ale třeba s Andělem je to nesrovnatelné.

Dá se říct, že jste si u městské polepšil? 

Všechno má svoje, U státní jsem 27 let dělal dopravní nehody, takže kompletně trestní řízení. Od zahájení po sdělení a předání státnímu zástupci. Děláte úplně všechno. Přijedete k nehodě, ohledáte, vyslechnete, nakreslíte plánek, chodíte k soudu, do správního řízení atd. Podle vašich podkladů se dělají znalecké posudky, za všechno zodpovídáte, ale je to neuvěřitelné množství  papírování. To je něco neskutečného.

Práce strážníka je jiná, pestřejší. Původně jsem uvažoval o tom, že bych šel do hlídky, ale nakonec jsem za okrskáře rád, mám čistější hlavu, pohyb mi vyhovuje. A taky už nechci sloužit noční, těch jsem si užil dost. U státní jsem dělal čtyřiadvacítky. Člověk si řekne, že služba jen sedmkrát za měsíc je super, ale pak zjistíte, že pokaždé jste následně 48 hodin v kómatu. Nikdo nemládne, po padesátce už chci větší klid.

Co máte letos zapsáno ve veslařském itineráři?

Už jsme přihlášeni na pražské Primátorky, na MR v Třeboni, ME v Mnichově, MS na Bledu ve Slovinsku. Na těchto akcích jsou tisíce závodníků z celého světa, je to fantastický zážitek. Veslování je úžasný sport v přírodě, s kterým můžete začít kdykoliv. Dneska můžete trénovat celý rok. Vezmete si na sebe věci z dobrých materiálů, a když se hýbete, tak vám zima není. Pamatuju pět bavlněných triček na sobě a za chvíli byl člověk durch.

Petře, díky za váš čas a zajímavé povídání a ať se vám daří ve sportu i mimo něj.

Zobrazení: 336