Co vozíme v našich autech?

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: neděle 1. červen 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

„Deku a polštářek? Kdyby si chtěli trochu zdřímnout...“ To mi po chvíli váhání odpověděla kolegyně z tzv. nepřímého výkonu, když jsem se jí zeptal, co podle jejího názoru vozí strážníci v kufru služebního auta.  Ne, nebyl to vtip. Myslela to vážně. Opravdu. Zeptal jsem se více lidí. A většina tápala. Někteří z dotázaných si nevzpomněli ani na povinnou výbavu motorového vozidla. Většina oslovených odpověděla pokrčením ramen a slůvkem „nevím.“

Vybavení strážníka samotného, ať už hlídkového nebo okrskáře, je víceméně neměnné. Sice se občas změní uniforma, ale to, co nosíme na opasku nebo různě po kapsách, zůstává stejné po mnoho let.

Kožený opasek s kovovou přezkou, plastové pouzdro na zbraň, kožené pouzdro na zásobník, kovová pouta v koženém pouzdře, pepřový sprej, tonfa nebo teleskopický obušek…

Časem nám povinně přibude PDA Panasonic s nejrůznějšími užitečnými aplikacemi, jako nahlížení do katastru nemovitostí, mapy, registr přestupků, evidenční karta řidiče, centrální registr obyvatel atd. atd.

A další zátěž na opasku: zbraň (většinou CZ 75 D, sedmnáct tisíc Kč), pětadvacet nábojů, druhý zásobník, záchranářský nůž Victorinox, vysílačka Motorola, brašna s administrativou, reflexní vesta…

Kdo má zájem, může si i jako pěší hlídka nebo osamělý vlk okrskář požádat o osobní kameru Axis či podkošilovou neprůstřelku. Nebo si do výbavy přidat platební terminál. Ano, i okrskář dostane v případě zájmu během několika dnů terminál (viz lednové číslo PS).

Vybavení pražského strážníka je upraveno nejen zákonem o obecní policii, ale i nařízením ředitele z roku 2021...

Vybavení pražského strážníka je upraveno nejen zákonem o obecní policii, ale i nařízením ředitele z roku 2021 (výstrojním a výzbrojním řádem). V něm si můžeme zkontrolovat, co je naší povinnou výbavou (a co samozřejmě také budeme hradit, když něco z toho vlastní vinou ztratíme). Šedivá teorie, zelený strom života, známe to každý.

Časem si pořídíme pořádnou baterku nebo aspoň menší světýlko pro noční kontrolu dokladů. A také dezinfekci, jednorázové latexové rukavice dostaneme na služebně nebo od kolegů záchranářů, popřípadě rovnou menší lékárničku. Určitě byste doplnili další věci.

Jen pro zajímavost: když jsme před několika lety vážili všechno vybavení na opasku, dostali jsme se na hmotnost kolem pěti kilogramů. Každou směnu a každým krokem tak pomyslně přemístíme pár hromad uhlí. Kdo by se potom ještě divil tomu, že nás občas z té vší zátěže bolí záda, kolena, pravý kyčel, celý člověk? Ona se ta kila nastřádají a spočítají.

Trochu jsem si jako bývalý okrskář s doposud bolavými koleny posteskl... Snad mi prominete.

A dovolím si ještě jednu poznámku: pokud si laskavý čtenář myslí, že strážník si pořídil tzv. taktickou vestu s mnoha kapsami a úchyty jen proto, aby vypadal jako mistr světa Rambo, je tento čtenář na omylu. Taktická vesta totiž lépe rozloží hmotnost vybavení a záda nejsou tolik zatěžovaná. A u strážníků v autohlídkách je „klasické“ umístění výstroje a výzbroje poněkud nepraktické při používání bezpečnostních pásů.  

To, co nosíme na opasku nebo na taktické vestě v ulicích, je každému znalému zřejmé na první pohled, těm ostatním na pohled druhý.

Ale abych se vrátil na začátek a ke kolegyni: Co vlastně vozíme v našich služebních autech? Opravdu bychom v autě našli deku a polštářek, kdybychom si chtěli zdřímnout?

Trochu překvapivé zjištění: ačkoliv nám v ulicích v každý okamžik jezdí několik desítek služebních vozidel, na rozdíl od výbavy strážníka neexistuje v rámci naší organizace předpis či nařízení, které by upravovalo jejich vybavení. Je to dáno i tím, že vývoj jde neustále dopředu a vybavení se proto doplňuje na základě nových událostí. A také s přihlédnutím k místním podmínkám. Takže na stranu jednu dochází k výměně poznatků a zkušeností na různých setkáních, na stranu druhou si ten který obvod uzpůsobuje obsah zavazadlového prostoru svým potřebám.

Každé auto by asi mělo mít defibrilátor, ale každé auto naproti tomu nemusí mít vybavení pro záchranu tonoucího na divoké vodě, když jediná vodní plocha široko daleko v okolí je bahnité plivátko s několika kachnami.

Některé věci jsou nakupovány hromadně v rámci veřejné zakázky, například ony defibrilátory. Jiné si pořizuje přímo obvodní ředitelství ze svých financí. A pak jsou tady věci, které naše městská policie převezme jako dar od úřadu příslušné městské části. 

Materiál by se dal rozdělit i podle účelu a využití.

Takže v jedné množině bychom našli věci vysloveně služební, potřebné pro naši práci. To by byly například přístroje na zjištění alkoholu v dechu, vybavení na zjištění drog v těle, svítilny, výbava na sběr infekčního materiálu. A také TPZOV, neboli technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla, hezky česky zvané „botičky.“

Pro případnou ochranu nás samotných – neprůstřelné vesty.

Jiný materiál by se dal definovat jako zdravotnický. A někdy i život zachraňující. Například záchranářské soupravy, turnikety k zastavení masivního krvácení, defibrilátory AED (přístroje k obnovení normálního srdečního rytmu u osob s náhlou srdeční zástavou) apod.

Další? Pro příležitostné použití – megafon, helmy s ochranným hledím.

A konečně vybavení, které občas jen „obyčejně“ někomu pomůže. Například startovací kabely, kanystr s vodou na hašení hořících odpadkových košů, čtečka čipů ztracených pejsků, vodítko na nějakého chlupatého huňatého nalezence… 

Jenže seznam věcí v bedničce, kterou si ráno autohlídka přebírá, podepisuje a zodpovídá za ni, je mnohem delší.

Takže pojďme na to: dalekohled, vysunovací metr, alkohol tester Dräger (v ceně cca 37 tisíc Kč), čtečka čipů OMNI MAX (10 tisíc Kč), pořádná svítilna Lenser x21 (5000 lumenů za devět tisíc Kč), platební terminál, dvě neprůstřelné vesty (2x 14 tisíc Kč), zastavovací terče a startovací kabely. Dále souprava na sběr biologického materiálu (v našem případě nejčastěji pro sběr použitých injekčních stříkaček).

Ještě něco? Ano, záchranařina. Defibrilátor AED LifePoint (50 tisíc Kč), respirátory, batoh se zdravotnickým materiálem pro poskytnutí první pomoci, s ochrannou helmou a házecím pytlíkem tonoucímu.

Samozřejmě nesmí chybět sprej s reflexní barvou pro označení nehod nebo nebezpečných míst a modro-bílá ohraničovací páska „Městská policie – vstup zakázán“.

A nakonec – tablet! Jak jinak bychom se dostali do nejrůznějších databází pro všemožné lustrace a ověřování? Ve směně autohlídky stejně důležité jako výše zmíněné PDA Panasonic pro pěší hlídku či okrskáře.

Když už byla zmínka o PDA nebo tabletu, pak je třeba v téhle souvislosti uvést jednu důležitou věc. Každý strážník si sice může sám provádět lustrace osob, vozidel... Ale nikoli bezdůvodně! V každé databázi zůstane údaj, kdo kdy do ní vstoupil a za jakým účelem. Každá lustrace je systémem zaznamenaná a zůstává po ní tzv. „digitální stopa“ – vždy se může dohledat, koho ten který strážník lustroval a z jakého důvodu. Přihlašovací údaje a přístup se vážně nedají ošidit. Ochrana osobních údajů je vážně na vysoké úrovni.

Jak jsou na tom v jiných městech?

Zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku je víceméně všude stejné, určitě bude mnohé vybavení společné, ale porozhlédnout se můžeme.

V každém autě má strážník platební terminál, testy na drogy (tzv. „lízátka“), startovací kabely, a protože se jedná takřka o venkovské prostředí, pak bychom v každém autě našli vodítka a klece na drobná zvířata.

Například Obecní policie Nehvizdy disponuje čtyřmi vozidly, ale jen jedna Octavia má v sobě zabudovaný radar na měření rychlosti Ramer 10C a za zadním oknem LED panel s 16 pokyny pro řidiče. Dále mají k dispozici dva defibrilátory AED a dva alkohol testery. V každém autě má strážník platební terminál, testy na drogy (tzv. „lízátka“), startovací kabely, a protože se jedná takřka o venkovské prostředí, pak bychom v každém autě našli vodítka a klece na drobná zvířata. Podle potřeby si pak strážníci předávají laserový měřič rychlosti TrueCam. Součástí výbavy jsou kladívka na rozbíjení oken, box na injekční stříkačky, zdravotnický materiál, světelné puky a další věci, které bychom našli asi ve většině služebních vozidel, včetně tabletů.

Každý strážník dostal od zaměstnavatele svítilnu Fenix, osobní kameru a nůž s hrotem a řezačem pásů.

Co je určitou zajímavostí – v Nehvizdech mají v autě i měnič napětí z 12 Voltů na plnohodnotných 220 V na připojení výkonné svítilny pro noční události.   

Plány do budoucna? Pořízení balistických vest a nových vysílaček, které budou mít společný kanál se složkami IZS a místními sbory dobrovolných hasičů.   

Jak je na tom Městská policie Brno?

Během směny se v moravské metropoli prohání kolem dvaceti aut. V rámci MP Brno je ustanovená i dopravní skupina. Vybavení aut se tedy liší.

Kromě obvyklého vybavení (balistické vesty a helmy, zdravotnický batoh, dezinfekční sprej, nádoba na infekční odpad, hasicí přístroj, jednorázová deka, dalekohled a mnoho dalšího…) trochu překvapí textilní nosítka. A překvapí příjemně, když si určitě každý strážník vzpomene na zvedání imobilních (a občas inkontinentních) osob.

Další odlišné vybavení? Reflexní pláštěnky, 2x stahovací řetěz na psa. A jako bonus každé vozidlo z dopravní skupiny vozí jednu „botičku.“

Samozřejmě i tady užívají zdravotnický batoh nebo záchranářskou vestu (zn. Hiko Sport Extreme) s dalším příslušenstvím, jako lano a vrhací pytlík.

Tomu odpovídá i vozový park, kdy v mimořádných případech a bezpečnostních opatřeních bratislavští kolegové jezdí například s Toyotou Hilux.

Co se podívat za hranice, je to někde jiné? Městská policie hlavního města Bratislavy má kromě klasických obvodů i speciální útvar Zásahové jednotky a kynologie. Tato skupina se v Bratislavě vůbec nevěnuje dopravě. Je skutečně určena jen k udržování veřejného pořádku a řešení případných mimořádných událostí. Tomu odpovídá i vozový park, kdy v mimořádných případech a bezpečnostních opatřeních bratislavští kolegové jezdí například s Toyotou Hilux. V běžném režimu staví dvě až tři auta.

V každém z nich je zdravotnický batoh, AED, alkohol tester zn. Dräger, testy na omamné a psychotropní látky, platební terminál. A také vybavení na otevírání dveří a překonávání překážek.

Vozidlo Hilux má i další vybavení: věci pro záchranu tonoucích, teleskopický žebřík, speciální nástroje pro vniknutí do různých uzavřených prostor, dopravní kužely a noktovizory pro noční vidění.

Každý strážník Útvaru má balistickou vestu a balistickou helmu jako povinnou výbavu do služby.

Plány do budoucna? Noční vidění do každého vozidla, plynové masky. A nakonec malý dron v barvách Městské policie Bratislava jako rychlou pomůcku v případě mimořádné události.

Vybavení Útvaru Zásahovej jednotky a Kynológie MP Bratislava se trochu přibližuje výbava Pořádkové jednotky MP Brno. I ona vozí oproti standardu beranidlo, páčidlo, balistický štít a sadu na nouzové otevírání dveří.

Zdaleka nebylo možné v článku zmínit všechny užívané položky a materiál. Součástí naší městské policie a třeba i té brněnské je Poříční útvar, jehož práci a vybavení se budeme určitě věnovat někdy v budoucnu.

Poznámka: ceny materiálu byly převzaty z otevřených zdrojů.

Poděkování:

OPES Praha 4, OPES Praha 14, Jakub Ghanem z MP Brno, Michal Dudla z OP Nehvizdy, Marek Schürger z Mestskej polície Bratislava

Zobrazení: 430