Čtyřkolka četnická

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: neděle 1. březen 2026 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Masopust, fašank, karneval, nebo jak chcete. Já mám rád masopust a fašank, při tomto slově si totiž vzpomenu na krásný text Hradišťanu. Nejsme však na Moravě, takže budeme používat masopust a protože jsme v Praze, tak se podíváme na malostranský a hradčanský masopust, který se již tradičně konal v první polovině února tohoto roku. Začínal u Loretánského náměstí, přesněji před hostincem U Černého vola. Zde se hodinu po poledni začali scházet masky, zvědavci, turisti, muzikanti a další. A proč vám o tom vlastně píšu v rámci našeho časopisu? Protože již tradičně, více než 25 let, se tohoto průvodu zúčastnila čtyřkolka četnická, o kterou se starají naši strážníci z Obvodního ředitelství pro Prahu 1, pod vedením pana ředitele Stejskala. Ostatně to je ten „historický“ četník, který čtyřkolku, chcete-li trakař, vozík, táhne a usměrňuje (ostatně jako celé obvodní ředitelství).

Když přicházím na místo, je U Černého vola již plno. Prodírám se davem nejrůznějších masek. Díky bohu, jsou to převážně masky tradiční, ne americké či jiné provenience. Narážím tak do kněze, „Pardon Padre“, míjím muzikanty s čepicemi plnými papírových růží, obcházím tlustého pašu a snažím se vyhnout pohledu vodnice, která si mne ruce se zelenými bambulkami a cinká hrnečky na dušičky, „Ještě je čas a Vltava je daleko, aby ti náhodou nevyschnul šos.“ Po chvilce narážím na skupinku četníků a jejich dopravního prostředku. Když to tak počítám, má jejich povoz sílu šesti četnických sil, i když vlastně jedna četnická síla se po celou dobu jen veze jako závaží. A co se vlastně v onom vozíku skrývá za dobroty?

„Tradičním občerstvením na vozíku je 50 litrů svařeného vína s rumem, aby to mělo „říz“, a 20 litrů horké medoviny, aby to mělo ,,šmak“. Klobásky, jitrnice, buchty a koláče, káva, čaj a brambůrky, pravé české mastňačky. Vše je zadarmo, tak je u vozíku pěkná tlačenice, i když je občerstvení původně určeno jen pro masky. Cpou se i všichni ostatní, včetně turistů, kteří to okoukají od místních a hned se ke konzumaci připojí. Je mnohdy zajímavé sledovat, s jakou vervou se na občerstvení někteří jednotlivci vrhají a co všechno splácají dohromady. Kousky tlačenky zajídané koláčem se šlehačkou, nejsou žádný problém. Na Kampě pak vaříme tradiční uzenou polévku, tento rok z 5,5 kila uzeného masa a žebírek a zase nastane tlačenice. A my máme radost, že se to povedlo a lidi se mají dobře. Je to holt veselý svátek,“ popisuje situaci pan Stejskal. Tato slova mohu jen potvrdit, jakmile se na malou chvilku zastavilo, tak se stal vozík bonbónem a kolem poletoval roj nenechavých včeliček.

Jak jsem se dozvěděl, tak na začátku stačil vozík mnohem menší, protože se průvodu účastnilo daleko méně masek a také zvědavců nebylo tolik. Ovšem čas si vyžádal své. Dnes je masek více než sto a ostatních účastníků kolem dvou tisíc. To je potom nějaká spotřeba pitiva a drobného občerstvení. A jak se říká, s jídlem roste chuť.

Malostranský masopust začíná u Černínského paláce a pak pomalu směřuje dolů k Vltavě. Zastávek je povícero. Mně se nejvíce líbila ta u Pražského hradu. To si masky vlezly k soše tatíčka Masaryka a začaly zpívat tu jeho nejoblíbenější. Asi víte jakou. Pak se chvíli stálo a tancovalo. Mě osobně zaujaly pohyby masky, která připomínala skupinu Nightwork v jejich slavném klipu Tepláky. Ostatně i pohyby jedince onen klip napodobovaly téměř dokonale. Atmosféra byla uvolněná a krásná. Cizinci nestačili vyvalovat kukadla a mačkat spouště mobilů. V čele průvodu šel již tradičně starosta s medvědem a před ním hezky do pochodu bubnovali bubeníci.

A co masky našich strážníků? „Uniformy jsme si nechali ušít, ale zaplatil je Malostranský spolek. Helma a opasek jsou vždy zapůjčeny z Barrandovských filmových ateliérů. Skupina strážníků pak čítá cca 6 lidí, podle toho, jak má kdo volno a chuť,“ uvádí pan ředitel. Kromě samotných kostýmů mají naši strážníci ještě krásný dobový make-up.

Nálada a atmosféra byla na jedničku. Je zajímavé, jak masky dokáží lidi zbavit jejich vlastní masky, jak se dokáží uvolnit. Možná je to pod tíhou okamžiku, možná pod tíhou zvýšené konzumace lihovin. Nejspíše to bude obojí. Jsem rád, že jsem na tuto akci šel a kdo zde nebyl, tak si bude muset jeden rok počkat. To ovšem nevadí, udělejte si do kalendáře značku, že v únoru, ještě přesně nevím kdy, bude zase malostranský masopust a pokud budete mít masku a chuť, tak si počkejte na čtyřkolku četnickou, zde najdete určitě něco dobrého na zub.

Poděkování patří všem, kdo se na celé akci alespoň trochu podíleli. Je dobré držet české tradice a za to jim patří velký dík.

Zobrazení: 352