Městská policie Břeclav – malá policie s velkými nápady

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: středa 1. říjen 2025 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Dvě stě třicet kilometrů, tři hodiny jízdy a nekonečný proud podivných „songů“ z rádia, které nešlo přeladit. To vše jsme podstoupili, abychom mohli s Davidem navštívit Břeclav a přinést vám další reportáž z cyklu „Kolegové z jiných měst“. A proč zrovna předaleká Břeclav? Město vybombardované a znovu postavené? Spouštěcím motorem našeho zájmu byly historky místní tiskové mluvčí, kterou potkáváme na pravidelných školeních. Tato energická dáma se uvolila, že nás celou návštěvou provede, a proto jsem od začátku neměl strach, že by ujeté kilometry byly zbytečné, ale raději posuďte sami. Městská policie Břeclav otevírá svoje brány.

Ve chvíli, kdy kníže Břetislav I. založil na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad, jistě netušil, že spustil řetězec událostí, který zavede toto místo až do časopisu Pražský strážník. Jestli by si to popřípadě rozmyslel, je spíše otázka na filozofy, pro nás je důležité, že jsme tady. Před služebnou zdejších strážníků se vítáme s již zmíněnou Lenkou Rigó. Kromě pozice tiskové mluvčí má pod palcem také dopravní výchovu a není jí cizí ani služba v hlídce. Je to člověk na svém místě, proto na nic nečeká a už sedíme v zasedačce s kávou a briefujeme dnešní program. Než vyrazíme do ulic, dostaneme příležitost položit několik otázek panu řediteli Ing. Bc. Stanislavovi Hrdličkovi, který naši dnešní návštěvu ochotně posvětil.

Řekl byste na úvod něco o sobě?

Mé jméno je Stanislav Hrdlička. V problematice bezpečnosti a policie, ať už republikové nebo městské, se pohybuji od svých dvaceti let. U Policie České republiky jsem pracoval na různých úrovních a v rámci městských policií mám čtyřiadvacetiletou praxi.

Představil byste Městskou policii Břeclav?

Městskou policii Břeclav řídím od roku 2010, kdy jsem byl ustanoven do funkce velitele. Předtím jsem pracoval u Městské policie v Brně. Co se týče personálních stavů obsazenosti, tak disponujeme 52 zaměstnanci, z toho 34 je čistě strážníků. Ti ostatní jsou civilní zaměstnanci ať už na kamerách, kdy jsme se snažili vyřešit spíše takovou tu sociální otázku strážníků, kteří z důvodů zdravotních, osobních nebo kvůli věku už nemohli působit v přímém výkonu služby. Takto jsme vytvořili pracovní místa, abychom byli schopni je tady nechat v uvozovkách dožít. Oni jsou stále těmi strážníky, stále stejně přemýšlí, mají místní a osobní znalost, ale bohužel ta zdravotní způsobilost je nekompromisní a věk se na nich podepsal. Myslím si, že to je určitá forma kultury organizace, umět se o vlastní lidi postarat. Přece nebudeme člověka ždímat v produktivním věku a pak ho po 30 letech služby pošleme na pracák. Proto tady máme ta civilní místa. Samozřejmě vykonávají mimo činnost policie také další hospodářskou činnost, která je spojena s provozem parkovacích automatů. Dále vykonávají činnost v oblasti prevence nebo IT.

Co je nejčastější náplní práce zdejších strážníků?

Práce je zde velice pestrá, asi jako u všech městských policií napříč republikou. Když to vezmu podle oblastí, je tu statická doprava, dynamická doprava, přestupky, prevence, dopravní výchova, senioři, samozřejmě oblasti v součinnosti s orgány státní správy jako jsou probační a mediační služba, OSPOD a další. Takže velice pestré.

Máte nějaké veřejnoprávní smlouvy?

Máme dvě veřejnoprávní smlouvy, ať už je to město Lanžhot nebo město Podivín, ve vzdálenosti zhruba 10 kilometrů od Břeclavi. Naši činnost tam vykonáváme v plném rozsahu.

Jak se vám daří nábor?

Bohužel nemáme zrovna přetlak lidí, kteří by splňovali požadavky na zákonné přijetí k městské policii. Doplácíme i na to, že v rámci Břeclavi, která je okresním městem, je těch složek spousty. Vězeňská služba, celní správa, cizinecká policie, je to i otázka okresního ředitelství státní policie, které tu sídlí, a další. Jsou to v podstatě instituce, které vysávají kapacitu, kterou tato oblast nabízí.

Jak byste zhodnotil spolupráci s místní státní policií?

Musím říci, že tu tady máme na velice dobré úrovni. Samozřejmě se v ní odráží skutečnost, kdy republiková policie omladila svoje stavy a samozřejmě se trochu vytratily zkušenosti, které jsou k nezaplacení. Obecně však musím říci, že spolupracujeme na velmi vysoké úrovni. Společně se doplňujeme.

Jaký máte kamerový systém?

V rámci městského kamerového dohledu máme našich vlastních 56 kamerových bodů a dalších 32 bodů jsou kamery třetích stran, které máme nasdílené. Jedná se o objekty příspěvkových organizací města. Pro Břeclav je to dostatečné. Samozřejmě bychom si dokázali představit, že jich bude více, ale všechno je to závislé na financích. 

Jaké máte preventivní programy?

Kdysi dávno jsme pilotně začínali s ochranou seniorů. Vnímali jsme je jako nejzranitelnější skupinu. Byli snadným terčem ať už kriminálních deliktů, domácího násilí nebo různých podvodů. Proto jsme vytvořili senior akademii, kam nám ti senioři docházeli pravidelně každý týden. Najímali jsme si zkušené lektory z různých oblastí a zaměřovali se na aktuální témata. V jednu dobu jsme tu měli několik případů, kdy doma přede dveřmi ležel senior, a mnohdy kvůli banálním situacím, ale vše skončilo fatálně. Tak jsme se rozhodli, že se to pokusíme nějakým způsobem změnit. Dnes je trend takový, že lidé chtějí dožít doma. Oni se tady narodili, oni tu chtějí dožít, v tom svém bytě nebo domečku. Ne trávit důchod v  sociálním zařízení. Tak jsme pro ně zajistili SOS hodinky. Ten projekt byl tenkrát v rámci republiky pilotní. Zmíněné hodinky neukazují jen čas, ale hlavně monitorují životní funkce a obsahují tlačítko, pomocí kterého nám mohou odeslat informaci o poloze, navázat komunikaci s daným člověkem a případně vyslat signál, co se tam na pozadí děje. Dnes máme nějakých 115 klientů. Abychom u těchto lidí zkrátili čas vstupu do objektu, nastavili jsme systém generálního klíče. Takže se s jedním klíčem dostaneme do všech těch 115 objektů, kde žijí, a musím říci, že se to velice osvědčilo. Poptávka převyšuje nabídku, ale policie tady není od toho, aby suplovala rodiny a jejich děti. Spíše řešíme klienty, kteří mají zdravotní handicap, žijí sami a jsou mentálně schopni systém používat.

Jako v jiných městech používáme asistenty prevence kriminality. Provádíme označení jízdních kol, protože jižní Moravě se říká, že je to taková malá Šanghaj. Pracujeme s mládeží, jak v dopravní výchově, tak skrz tematické přednášky na základních a středních školách. Je toho opravdu hodně.

Břeclav je město bez graffiti. Jak jste toho docílili?

Netvrdím, že je úplně bez graffiti, ale někdy v roce 2014 jsem byl pracovně v Holandsku, kde měl můj předchozí zaměstnavatel navázanou družbu. Řešili jsme tam s místními policisty různé otázky a bylo zde jasně vidět, že všem situacím je lepší předcházet a ne hasit až případný následek. Stejným problémům jako tam jsme čelili i tady v Břeclavi. Společnost tady rezignovala na škodlivost například graffiti. Proto jsem tenkrát navštívil ČVUT, moji alma mater, a společně s vedením univerzity a doktorandy se podařilo vytvořit analytický nástroj na rozpoznávání a identifikaci graffiti. Do zmíněného projektu jsme zapojili i veřejnost, protože jsme potřebovali nasbírat data. Takže jsme vytvořili aplikaci pro jejich sběr.  Nashromáždilo se nám asi 18000 snímků a pak následovala ta analytická část, kdy jsme porovnávali různé referenční snímky pachatelů, kteří byli zadrženi na místě, s databází těch neobjasněných, a pak se začalo dařit. V dnešní době máme přibližně 2500 objasněných skutků. Pravomocně odsouzených máme 17 pachatelů. Myslím si, že je to dobrý výsledek a také společnost, když viděla, že se to nenechává ležet ladem a že s tím něco děláme, tak upustila od rezignace a začala být aktivnější.

Využíváte asistenty prevence kriminality, a jak jste s nimi spokojeni?

My jsme jedno z měst, kde se pilotně tento projekt rozjížděl. V dnešní době jich máme šest. Pracují sedm dní v týdnu a využíváme je nejen v rámci vyloučených lokalit, ale všude tam, kam se naši obyvatelé přesouvají. V letních měsících je to například koupaliště. Dále je nasazujeme kolem parku, nádraží, a v dalších exponovaných místech.

Jaké máte plány do budoucna?

Plány jsou vždycky závislé na rozpočtu a výdajích, které si město může dovolit. Myslím, že kolegové napříč republikou vnímají, že rozvoj dopravy, ať už dynamické nebo statické, jde neskutečně nahoru a obávám se, že to, čemu jsme se dřív smáli, oblastem, kde vjezd povolí dle data nebo podle sudých či lichých čísel na registračce, brzy nastane i u nás. Hlavně ta sídliště nejsou nafukovací. Nějaká regulace bude muset nastat.

Křížem krážem služebnou

Panu řediteli poděkujeme za trpělivé odpovědi a vyrážíme na exkurzi. Po seznámení s mentorem asistentů prevence kriminality, který se může pochlubit stoprocentní docházkou jeho svěřenců, přicházíme do místnosti plné elektroniky. „Tady je pult centralizované ochrany. Zde jsou napojeny všechny SOS hodinky, které máme v rámci našeho projektu. Když přijde signál, tak se to hlásí přítomnému operačnímu. Operační s nimi může okamžitě mluvit. Pokud se nikdo na druhé straně neozve nebo řekne, že má nějaký problém, vyráží hlídka. Je tam napojené i moje dopravní hřiště. Kdyby se mi někdo dobýval do objektu, hned o tom víme. Dále tady máme kamerový systém městské policie a jsou zde napojeny také mobilní kamery, které jsou umístěny na stromech či sloupech. Jsou to víceméně fotopasti, které se přesouvají podle potřeby. Využíváme je například při boji s černými skládkami. Policie České republiky kamerový systém nemá, takže sem dochází pro záznamy. Dalších 6 kamer máme v Lanžhotě, kde máme veřejnoprávní smlouvu,“ vypráví naše dnešní průvodkyně.

„Toto je oddělení ztrát a nálezů a správa parkovacích karet,“ je nám představena další místnost s usměvavou dámou za stolem. „Máme pod sebou městský parkovací systém, který má na starosti tady kolegyňka a další dva technici. Veškerý servis, výběr a podobně. Další naše činnost je oblast ztrát a nálezů. Když někdo něco ztratí, donese to sem. My to zveřejníme na webovkách a lidé si mohou svoje věci dohledat. Co nám tady zůstane, to prodáme. Mobily, kola, ipady. Nosí nám i nalezené věci z nádraží a vlaků. Kolegyně to zaregistruje a opět umístí na stránky. Spoustu věcí dohledáme. Například, když se najde peněženka, tak jsou to většinou cizinci z křižujících mezinárodních vlaků. Tady ten batoh, co vidíte, je nějakého pána z Brazílie. Nejzajímavější nálezy byly kostým vodníka, invalidní vozík, obrovský dřevěný kříž, kočárky, francouzské berle nebo pádlo.

Prodej věcí, o které se nikdo nepřihlásí, probíhá tak, že k nám přijde odhadce, který vše nacení. Dvakrát do roka pak pořádáme prodej. Jedná se opravdu o zlomkové ceny, takže je velký zájem. Hodně prodáváme kola. V Břeclavi je velká cyklověž, která nás dost zásobuje. Když se tam o kolo 30 dní nikdo nepřihlásí, svezeme ho k nám, vyhlásíme to na stránkách a po roce pak může do prodeje. Je o ně velký zájem. Jsou to kolikrát kola za stovku nebo za dvě. Měsíc před prodejem zveřejníme, co se všechno prodává a potom, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Máme tady lidi, co tu čekají od čtyř ráno. Jednou se tu lidé začali i pěkně dohadovat. Musela jsem zakročit,“ vzpomíná s úsměvem strážnice.

Na služebně je fajn, ale čas se krátí a nás čeká ještě terén.

Břeclav svižně

Jen co nasedneme do hlídkového vozu, už zase vystupujeme. „Tohle je moje dopravní hřiště. Od dvou odpoledne do pěti přechází systém do automatického režimu a hřiště je otevřené pro veřejnost, poté se systém vypne. A tady uvnitř je můj vozový park. Šedesát čtyři kol pro děti. O dopravní výchovu je opravdu velký zájem,“ představuje nám svoje království kolegyně Rigó. Škoda, že nemohu absolvovat hodinu. Být svědkem toho, jak Lenka staví do latě rozmazlené caparty, by byl balzám na moji unavenou rodičovskou duši.

Další cesta vede kolem místního zámku a klidové zóny, kde strážníci pořádají veškeré akce pro děti.

Bývalý pivovar, zimní stadión, kančí obora a cyklostezka až k Janovu hradu, který je vzdálený 7 kilometrů. Břeclav je město cyklistů a je propletena cyklostezkami. Ještě projedeme centrum, mrkneme na nádraží a do vyloučené lokality, která se však už hodně zlepšila. Bohužel nemůžeme zavítat do Břeclavského útulku. V nedalekých Ondrovicích odebrali veterináři 150 retrívrů z chovu, který média označila jako otřesný, a část z nich je v karanténě právě tam. Je to škoda, ale hlavní je, aby byli pejsci brzy v pořádku. No a my se budeme pomalu loučit, neboť staré čínské přísloví praví: „Když ujedeš 230 kilometrů tam, musíš je ujet i zpět.“

Závěrem

Software na rozpoznávání graffiti, SOS hodinky, mobilní fotopasti. Jak stojí v nadpisu, v Břeclavi nemají o nápady a inovace nouzi. Když přičteme přátelské zacházení, vychází nám návštěva, kterou si rádi v budoucnu zopakujeme. Už teď jsem zvědavý, co nového vymyslí.

Zobrazení: 417