Stromovka pod tlakem doby

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: čtvrtek 1. květen 2025 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Stačí jen několik zastávek tramvají nebo pár minut chůze z blízkého metra a najednou se ocitnete v úplně  jiném světě. Beton, prach a hluk jsou pryč. Stojíte uprostřed zelených ploch, nad vámi se tyčí majestátní stromy, kvetou rostliny a urážky taxikářů supluje zpěv rozličného ptactva. Nacházíte se v pražské Stromovce, která je od nepaměti místem odpočinku a relaxace. Stromy a rostliny tady rostou stejným tempem už tisíce let. Svět kolem se však neustále zrychluje a bohužel také hrubne, proto se i takové kouzelné místo neobejde bez důkladné péče. Jak náročná tato činnost je a kolik úsilí stojí za tím, aby se každý z návštěvníků mohl projít v čistém a upraveném parku, nám během prohlídky povypráví paní Bára Berecová. Park má z pozice vedoucí údržby Stromovky a obory Hvězda - Lesy hl. m. Prahy na starosti a hlavně v něm zná každé stéblo, ale nepředbíhejme.

Trocha historie nesmí chybět

Stromovka, oficiálně známá jako Královská obora, je jedním z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších parků v Praze, s bohatou historií sahající až do 13. století.​ V roce 1268 nechal český král Přemysl Otakar II. ohradit oblast jako loveckou oboru a postavit zde letohrádek. Během husitských válek v 15. století byla obora značně poškozena, ale za vlády Vladislava II. Jagellonského byla obnovena a rozšířena. V této době byl také postaven lovecký zámeček v pozdně gotickém stylu. ​Za vlády Ferdinanda I., v letech 1536–1548, byla obora rozšířena a propojena přímou cestou s Pražským hradem. Byl zde založen velký rybník a vysazeny stromy přivezené ze Šárky. Největšího rozkvětu dosáhla obora za Rudolfa II., kdy byl letohrádek přestavěn v renesančním stylu, obora rozšířena, rybník zvětšen a doprostřed navezen ostrůvek uprostřed. Pro zásobování rybníka vodou byla vybudována unikátní Rudolfova štola, která přiváděla vodu z Vltavy tunelem pod Letnou. V roce 1804 byl park zpřístupněn veřejnosti a začala jeho přeměna na anglický krajinářský park. Byly vytvořeny okrasné záhony, bazény a vodotrysky. Po roce 1850 byla založena ovocná zahrada, což pravděpodobně vedlo k názvu Stromovka. ​ V roce 1891 se v parku konala Jubilejní zemská výstava, která přilákala 2,5 milionu návštěvníků. Během 20. století se Stromovka stala oblíbeným místem pro setkávání Pražanů a pořádání kulturních a společenských akcí. V roce 2002 byl park značně poškozen povodněmi, ale následně prošel rozsáhlou rekonstrukcí a obnovou. ​Dnes je Stromovka oblíbeným místem pro rekreaci, sport a odpočinek, nabízející rozsáhlé travnaté plochy, vodní plochy a bohatou dendrologickou sbírku. Park je protkán sítí cest a stezek, které slouží k rekreačnímu využití. Jeho intenzivní využívání je spojené i s intenzivní péčí, která stojí nejen velké úsilí zahradníků, ale i značné prostředky hlavního města.

Návrat do přítomnosti

S mojí dnešní respondentkou se potkáváme v centru, odkud pojedeme do naší cílové destinace vozem, a tak bude čas na první otázky. Samozřejmě mě zajímá, jak údržba parku funguje. „Území, o které se se svými kolegy starám, je opravdu velké. Rozloha Stromovky je téměř 97 hektarů. Většinu prací děláme dopoledne, kdy tam chodí jenom pejskaři, maminky s dětmi, školy a školky. Snažíme se pro naše práce maximálně využít čas s menší návštěvností. Největší nápor návštěvníků je od dvou hodin odpoledne do večera. V tu dobu už tam skoro nejsme. Proto to vypadá, že park udržují nějací skřítci. Je to trochu nevděčné.  Běžná údržba parku se v průběhu vegetační sezony zaměřuje na trávníkové plochy, výsadby okrasných dřevin a rostlin či úklid komunikací, chodníků a všech zelených ploch. V zimním období pak zajišťujeme především údržbu komunikací a využíváme vegetační klid i pro zásahy u vzrostlých stromů. V péči máme také několik dětských hřišť a pečujeme i o vodní plochy v parku. Zahradníků mám k dispozici 14. Ty doplňují další dva lidi na zkrácený úvazek pro pomocné práce, kteří se věnují zejména sběru odpadků.  Těch ročně z parku odstraníme přes 200 tun.  Také uklízíme po bezdomovcích spacáky, peřiny, zásoby zavařovaček a lahve od alkoholu. Trvalo relativně dlouho, než je přestalo bavit, že jim dokola uklízíme ležení.“

„ Park má návštěvnost přes 3,5 milionů lidí za rok, což znamená velký nápor a jen s velkým úsilím se ho daří udržet čistý a upravený. Když jsem tu začínala, tak tu v lednu a únoru byli jen zarytí pejskaři. Teď už je tu i v těchto měsících narváno. Běžci jsou tady prakticky nonstop. I v jednu hodinu v noci tu běhají  s čelovkami. Velmi náročné bylo období covidu, kdy bylo vše zavřené, a zeleň byla jediné místo pro volný pohyb. V tu dobu jsme denně z trávníků sebrali i kubík odpadků, tedy odpad, který neskončil v odpadkovém koši.“

Ve chvíli, kdy dorazíme do parku, je tu relativně klid. Vzpomenu si na reportáž o naší jízdní skupině, která mě sem v hustém sněžení zavedla, a snažím se držet krok s dnešní průvodkyní. Očekával bych, že největším zdejším problémem budou vandalové a rádoby umělci se svým graffiti. Skutečnost je však trochu jinde. „Jako vedoucí údržby pracuji již jedenáctým rokem a za tu dobu jsme měli několik schůzek s ředitelem Městské policie Prahy 7 a jeho zástupcem. Pro nás, jako pro zahradníky, jsou největším úskalím pejskaři nedodržující pravidla parku. Za mě by mohla městská policie více uplatňovat svoje pravomoci na dodržování pravidel. Na jednu stranu se nedivím, protože to není úplně jednoduché a hlavně chápu, že personální stav není nikde dobrý, ale ti neukáznění pejskaři jsou opravdu problém. Minimálně na dvaceti procentech parku jsou označeny zóny, kde může pes pobíhat na volno. Je na to udělaná i interaktivní mapa, kde si naskenujete QR kód a vidíte přesně, kam váš pes může, kam nemůže, kde smí být jen na vodítku a kam nemůže vůbec. Nesmí na dětská hřiště a nesmí na letničkové a trvalkové záhony. Za mě jako zahradníka, je udivující, že lidi jsou schopní pustit psa do záhonu. Když pak takového člověka zastavím, dostanu ještě vynadáno. Přitom v tom záhoně třeba raší cibuloviny, které jsou v tomto období nejzranitelnější.“

Jak tak procházíme dál, narazíme na rozrytý trávník. Jako kluk z vesnice mám podezření na kance. Tahle lokalita této teorii však moc nenahrává.  Že by jezdci na čtyřkolkách? Těžko říci. Vše pečlivě zdokumentujeme a zašleme pro posouzení myslivcům. „Co se týče zvěře, tak tu dříve byla spousta zajíců a bažantů. Máme hodně druhů ptáků a sov. Jenže lidé jsou v poslední době odpojeni od přírody. Nemusí mít všichni přírodovědné vzdělání, ale stačilo by trochu více ohleduplnosti a vzájemného respektu k dalším obyvatelům a návštěvníkům parku. Zejména na jaře je u nás například spousta mladých zajíčků a dalších mláďat. Psi je nemusí ohrozit přímo zakousnutím, ale vyženou je z jejich bezpečného úkrytu, a v tu chvíli je může ohrozit jiný predátor. Dnes je moderní mít i ve městě lovecké psy. Kolikrát vidíte, jak běží za zajícem a uštve ho. Ten zajíc neumře na zakousnutí ale stresem. To lidem bohužel vůbec nedochází, což je velká škoda. Jednou jsme i zveřejnili fotku do krve potrhaného zajíce, abychom upozornili na rizikové chování majitelů psů. Reakce pod příspěvkem, které chování psa a především jeho majitele schvalovaly, nás však nemile překvapily. To je hrozně deprimující. Měli jsme tu i případ, kdy naše zahradnice plely trvalkové záhony. Paní tam šla vyvenčit svého psa, který vykonal potřebu holkám pomalu na ruce, a když jí řekli, ať si ho odvolá, tak zinscenovala, jak na ni najíždí autem. Normálně si lehla na kapotu auta, vyfotila se a zavolala policii.  Na základě toho jsme byli povoláni na úřad městské části podat vysvětlení, kam se měla dostavit i dotyčná majitelka psa. Ta se však vůbec nedostavila. Ale Stromovku navštěvují i ohleduplní pejskaři, kteří respektují nastavená pravidla parku a využívají pro volný pohyb psů jen k tomu určené plochy. Přála bych si, aby jich bylo co nejvíce.“

Naše další zastávka je u jednoho z nejvíce fotografovaných míst v Praze. Když dáte na Instagramu hashtag Stromovka, určitě se vám objeví záhon s růžemi před právě rekonstruovanou Šlechtovkou. Budova je už prakticky hotová, jen chybí nějaké kolaudace. Vedlejší zahradní restaurace Kaštánka však ještě hotová není. Očekávané datum otevření neví ani paní Berecová. Od Šlechtovky je vidět na vodní plochy. Rybníčky Zelený, Šestáček, Rudolfův a Rozínek doplnily v roce 2016 Srpeček a Slunečnice.

Parkem jsme se procházeli více jak hodinu a myslím, že každý musí uznat, jak vzácný klenot ve Stromovce máme. Čisto, klid a zelené lázně pro oči i mysl. Nic však není samozřejmostí a už vůbec ne zadarmo. Velký dík patří nejen týmu paní Berecové, ale také každému, kdo k příjemné atmosféře parku přispívá.  Jako návštěvníci můžeme pro zachování tohoto výjimečného místa udělat jediné, chovat se ohleduplně. Není to moc, a přesto to bohatě stačí.

Zobrazení: 237