Zachovat chladnou hlavu

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: neděle 1. březen 2020 Autor Vojtěch Gabriel

„Hypotermie je celkový stav podchlazení, kdy tělesná teplota klesne pod úroveň potřebnou pro normálně fungující metabolismus. Nebezpečí je zejména při tzv. vlhkém chladu, kdy výdej tepla ve studené vodě je zhruba 200x větší, než na vzduchu. Dalšími negativními faktory jsou celkové vyčerpání, neschopnost pohybu, zranění, hlad či intoxikace drogami a alkoholem. V ledové vodě na vás čeká smrt v desítkách minut – je to zcela logické, nejprve dojde k podchlazení a pak k následnému utonutí. U hubených lidí s nízkou mírou podkožního tuku klesá tělesná teplota obzvláště rychle. Kritických je 26 stupňů celsia. Ale už při teplotě 36 stupňů nastává nekontrolovaný třes, kterým si tělo snaží vyrobit tak potřebné teplo. Stačí pokles o další jeden a půl stupně a nastává letargie a malátnost a do bezvědomí upadáte zhruba kolem třiceti stupňů…“ instruktor Vodní záchranné služby Ondra přejede na další list prezentace.

„Při pádu do ledové vody hraje nezanedbatelnou roli psychika. Je velký rozdíl v tom, když při výcviku už dopředu víte, že do té vody půjdete než situace, kdy do ní spadnete znenadání a bez příprav. Když vaše tělo obklopí ledová voda, je to pro vás  šok, který může mít výsledek i v zástavě srdce. Ledová voda vám doslova vyrazí vzduch z plic. Takový šok může trvat klidně třicet vteřin a to je ten čas, který rozhodne o dalším průběhu. V ledové vodě je důležité zachovat chladnou hlavu (úsměv).“

„Jen pro vaši informaci, předpokládaná doba přežití ve vodě, do které dnes půjdete je zhruba půl hodiny. Po patnácti až třiceti minutách nastává vyčerpání nebo bezvědomí. Berte tato čísla trochu s rezervou, jedná se o průměry a samozřejmě u každého to může být trochu jiné. Pokud půjdete do vody, je dobré, abyste ty objemné svršky dali stranou. Nasadili si vestu, přilbu a hlavně dbali své vlastní osobní bezpečnosti. Jak již jste asi tisíckrát slyšeli, tak mrtvý nikomu nepomůžete!“ Ondra usedá k počítači a na obrazovce naskakuje další slide s nutnou záchranářskou výbavou.



Celkem pravidelně vás informujeme o školení našich strážníků z Poříčního útvaru MP Praha nesoucí název Led. Další jejich pravidelné školení probíhá v Roudnici nad Labem a je zaměřené na divokou vodu a záchranu tonoucího z ní. Ovšem ne všude jako první mohou být tito strážníci a ne všude se také dostanou. Proto se došlo k návrhu, že by měly mít základní vodní záchrannou výbavu i některé hlídky linky 156 z jednotlivých obvodních ředitelství. Tato výbava se skládá z toho nejzákladnějšího, co je opravdu nutné – tedy záchranné vesty, nože, helmy, házecího pytlíku, karabin a lana. A právě naši strážníci z Poříčního útvaru společně s Vodní záchrannou službou Praha školili o druhém únorovém týdnu v Poustkách několik hlídek v záchraně osob z vodního prostředí.

„Pokud člověk ve vodě reaguje, tak na prvním místě s ním navažte kontakt. Snažte se upoutat jeho pozornost. Asi to bude znít trochu divně, ale člověk, který se topí, a vy jej zachraňujete, tak pro vás představuje obrovské riziko. Divili byste se, jakou má tonoucí sílu. Ne nadarmo se říká, že tonoucí se stébla chytá a vás se chytne strašně rád a hodně pevně. To mi věřte. Daleko lépe se manipuluje s člověkem, který již nemá tolik sil a je více odevzdaný. Ostatně si to vyzkoušíte na vodní ploše.“

Takové cvičení má pro strážníky neocenitelný význam. Je dobré vědět teoreticky, jak se mám chovat, ale praxe naučí daleko více. Nejprve sice chvíli sedíme v učebně společně s dalšími, ale to trvá zhruba necelé dvě hodiny. Pak následuje příprava na suchu v podobě správného házení a namotávání házecího pytlíku, rychlého a správného nasazení vesty a zajištění kolegou na břehu.

Teď již přichází samotná záchrana. První pokusy v zimních neoprenech, rukavicích a hodně opakovaně. Jako modely tonoucích slouží několik instruktorů Vodní záchranné služby a několik našich strážníků z Poříčního útvaru. Zvláště instruktoři dávají nováčků pořádně zabrat – visí na nich, koupou kolem sebe, snaží se je potopit a prát se s nimi. To pak vycházejí z vody zdrchaní strážníci se slovy, že pro toho už nikdy do vody nevlezou… „Ale vlezeš!“ Odplouvá potichu instruktor s úsměvem na zmrzlých rtech.



Když se podíváme na celou situaci z boku, tak to tak trochu vypadá jako jojo. Jen co jeden strážník někoho zachrání, do vody se vrhá další a další. Situace se násobí asi šesti a trvá desítky minut. Poté se strážníci vymění na stanovištích a celý mumraj pokračuje nanovo.

„Asi těžko budete mít na sobě zimní neopren, takže všichni do normálního oblečení a každý si dá jednu záchranu na ostro!“ Zavelí hlas Ondry. Musím říci, že do vody šel naprosto každý bez výjimky. Což jsem osobně obdivoval, protože u mne by to znamenalo minimálně týden na kapačkách. Dokonce bych řekl, že u některých by nezůstalo jen u jednoho pokusu, kdyby je hlavní instruktor neposlal okamžitě do suchého.

A co na to hlas školených strážníků?

„Byl to zvláštní zážitek. I když jsem na to byl psychicky připravený, tak mě to překvapilo.“

„Chtěl bych do té vody znovu, abych si tam vyzkoušel být delší dobu. Cítil jsem, jak se mi valí do těla ta zima, ale dalo se to v pohodě vydržet. Adrenalin (smích).“

„Docela brutální, fakt tam rozhodujou minuty…“

„Čekal jsem to horší, ale po druhé bych tam už nechtěl. Samozřejmě, kdyby nebylo zbytí, tak jo, ale teď už opravdu ne. Nějak si nedovedu představit, že bych tam měl vydržet delší dobu v zimní uniformě!“


Po absolvování poslední záchrany musíme jet zpátky. Kluci zůstávají přes noc a čeká je ještě jeden den výcviku. Myslím, že mají dobrou zkušenost na dlouhá léta dopředu. Toto školení i nákup vybavení dává opravdu smysl.

foto: DS MP Praha

Zobrazení: 1294