Zimní rekreace pro děti zaměstnanců – víc než jen „lyžák“

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: neděle 1. březen 2026 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Až při návštěvě dětí v Jeseníkách mi to došlo. Lyžáky jsou magické! Ale vážně. Zeptejte se kohokoliv. Rodičů, kamarádů, babičky, dědy, dětí nebo týpka, co vám přišel spravit pračku. Každý si minimálně svůj první kurz bude pamatovat a každý bude mít jen ty nejlepší vzpomínky. Má to jednoduše svoje kouzlo. Navléknout lyžařskou zbroj, vyrazit na zasněžený kopec, zažít pády, pokroky, další pády, další pokroky, a to vše s partou kamarádů. Večer pak vymýšlet na pokoji „bejkárny“ a navazovat přátelství mnohdy na celý život. Jinde než na lyžovačce se nic podobného zažít nedá. Na lyžovačce, která je finančně stále náročnější. Proto je skvělé, že městská policie už dlouhé roky nabízí bonus v podobě cenově dostupné horské magie pro děti a nově i vnoučata zaměstnanců. A jak už jsem zmínil, je to víc než jen lyžák.

Je šest hodin ráno. Do Jeseníků nám navigace ukazuje necelé čtyři hodiny cesty a já moc netuším, co od reportáže očekávat. Z místa konání je hlášen déšť, v kufru máme spacáky a v batohu tousty, protože o režii našeho pobytu nic moc nevíme. Díky zkušenostem z vlastních podobných zájezdů tuším lehce bojové podmínky, a tak preventivně jedu v termoprádle už z Prahy. Všechny obavy však byly zbytečné. Na parkovišti moderního lyžařského střediska nás vítá nejen sluníčko, ale hlavně vedoucí oddělení prevence, která tuhle show pořádá, Tomáš Řezník. Zrovna hasí jednu závažnou krizi. Dvě děti si nevědomky prohodily lyžáky. Vypadají stejně, ale velikostí se liší. Po desítkách minut, kdy měla jedna mladá slečna chodidla v pěst, se na problém přišlo a on řešil logisticky nápravu. Drobné eskapády podobného ražení jsou na denním pořádku.

Jen co se vyřešily lyžáky, vyrážíme na svah a rovnou za těmi nejmenšími a začátečníky. Okupují lehce svažitý plácek nalevo od lanovky. Mají vlastní pojízdný pás, který je vozí nahoru a hromadu instruktorů, aby byl pokrok co nejrychlejší. Všichni už chtějí na pořádný kopec, tak není čas ztrácet čas. Zatímco sledujeme zápas děti vs. sníh, chytáme další zajímavosti od vedoucího. Tak velký zájezd, jakým naše ratolesti jsou, pojme pouze osm zařízení v celé České republice a bohužel o nás moc nestojí. Je to prostě nával party energických svišťů, který nevoní stálým hostům a pro samotný hotel se jedná o solidní nápor. Na jednu stranu hoteliéry chápu, na druhou stranu kšeft je kšeft.

Necháme malé začátečníky v klidu pilovat svoje první obloučky a přejíždíme o pár set metrů dále k druhé lanovce, kde válí už zkušenější oddíly. Nevím, jakou skupinku jsme zrovna chytili, ale ti už to sekali pěkně. Rozhodně tu nebudou poprvé.

Jak už jsem zmínil, vezeme s sebou i spacáky a hlavně vzpomínky na vlastní dětské zájezdy v chatách, kde myši dávaly dobrou noc. O to větší bylo překvapení, když jsme se šli o polední pauze ubytovat. Moc pěkný hotel, výběr z několika druhů obědů, zdarma káva i limča. Pořádný skok od časů, kdy ti chlupatý týpek kydnul na talíř něco mezi jídlem a zateplovací vatou. Jsem opravdu velmi, a hlavně mile, překvapen. Na druhou stranu děti přijdou o noční lov švábů, ale člověk nemůže mít všechno.

Na odpolední lyžování jsme se nechali vyvézt do půlky jednoho z kopců, abychom mohli lépe zachytávat ty pravé momentky. Vedle si rozložili tábor začínající snowboardisté. Učí se, jak nosit prkno, zapínat vázání nebo chodit s jednou nohou zapnutou a nesmí chybět ani rozcvička. Pak už je na řadě opatrné klouzání dolů. Je to boj, ale cvik dělá mistra.

Před naše objektivy postupně doklouže několik skupinek pod vlajkou městské policie. Někde se jedou hranolky a pizza, jinde už se piluje kvalitní carvingový oblouk. Přijíždějí i zkušenější snowboardisté. Sem tam si někdo kecne na pozadí, nebo sebou lehce plácne, ale evidentně se všichni dobře baví, a to je hlavní.

Po večeři, o které se mi díky žebírkům bude zdát, jsme ulovili na rozhovor jednu ze zkušených vedoucích, Lenku Hofmanovou. Nejdříve se trochu ostýchala, ale brzy bylo vidět, že přednášet je její řemeslo.

 

Na jaké akci se právě nacházíme?

V současné době se nacházíme v Jeseníkách, v hotelu Kamzík, v části Jeseníků, která se nazývá Karlov pod Pradědem. Přijeli jsme na zimní dětskou rekreaci pořádanou pro děti zaměstnanců Městské policie hlavního města Prahy. O jarních prázdninách se realizují dva běhy, které má Praha 1 až 5 a dále 6 až 10. První turnus zaplnilo skoro padesát dětí, druhý běh je o 87 dětech a vedoucí na zimní dětské rekreaci dělají dětem pracovníci oddělení prevence městské policie.

Z velkého množství účastníků čtu, že je akce mezi zaměstnanci oblíbená.

Musím říci, že ano, ale vzhledem k tomu, že naši strážníci už čelí také té seniorské hranici, tak už se setkáváme s tím, že s námi jezdí nejen děti zaměstnanců, ale i jejich vnoučata. Posunulo se to poměrně hodně, ale jsme za to rádi, že využívají tuhle možnost. Je to výhodné nejen pro zaměstnance, kteří nemusejí čerpat žádnou dovolenou a být s dětmi o jarních prázdninách doma nebo realizovat nějaký individuální program, ale také pro děti, které mohou s námi ve své partě, kterou znají i třeba z letních dětských rekreací, jet právě na hory o jarních prázdninách. Myslím si, že ještě ne úplně všichni strážníci u městské policie vědí, že tato možnost vůbec existuje.

Už jste se setkali se situací, že byste od zmiňovaných vnoučat měli předtím na kurzu i jejich rodiče?

Ano. Ale už nevím, jak se jmenují. Jak už jsem zmínila, jezdí s námi nejen děti, ale už i vnoučata zaměstnanců. Takže od dcery jednoho zaměstnance tady máme zase dceru a syna.

Mluvila jste o tom, že prevence pořádá pro děti zaměstnanců ještě letní tábory. Kde a jak probíhají?

Letní tábory probíhají v Poustkách u Žihle. Většina strážníků zná školící zařízení v Poustkách, a právě tam probíhají většinou tři turnusy táborů o letních prázdninách.

Zpátky na svahy. Tušíte, kolikátý je letos ročník?

Tak to netuším, protože mně to totálně splývá. Já vám přiblížím trošku tu historii. My jsme začali jezdit úplně první tábory pro děti z Klokánků, a to pro týrané a zneužívané děti. Byl to projekt prevence kriminality, který měl těm dětem ukázat lepší stránku světa a využití volného času, smysluplné trávení volného času především sportem. Pak se vymyslelo, že budou letní tábory pro děti našich zaměstnanců. Pamatuju si, že první turnus byl ve Stožci na Šumavě, kde proběhl úplně ten první pobyt a tuším, že to bylo v roce 2002 po velkých povodních, aby se ulevilo strážníkům, kteří byli ve službě permanentně anebo se střídali ve zkrácených službách, a bylo potřeba jejich využití v rámci protipovodňových opatření. Tam se zrodila ta zmíněná myšlenka letních táborů. Když jsme byli později s dětmi z Klokánků, tak jsme vymysleli, že bychom mohli jezdit i v zimě lyžovat a ukazovat dětem, že i lyžování nebo zimní sporty jsou fajn a že se jimi dá trávit smysluplně volný čas. Když jsme zrealizovali první turnus právě pro Klokánky, tak jsme si řekli a proč to neudělat i pro děti našich zaměstnanců, a tím se to všechno rozjelo. Mělo to však jednu velikou podmínku. Všichni zaměstnanci oddělení prevence, kteří se podíleli na zimních táborech, museli absolvovat kurz lyžařského výcviku a získat licenci instruktora lyžování. Nejen sjezdového lyžování, ale i běžeckého a snowboardového a zvlášť ještě kurz carvingu, který je dneska moderním stylem lyžování.

Kolik vyškolených instruktorů v rámci kurzu působí a jak jsou rozděleni k dětem?

Systém oddílů máme nastavený tak, že každý oddíl má dva vedoucí a podle výkonnosti a věku lyžařů jsou děti rozděleny do týmů nebo do oddílů. Většinou nejstarší oddíly bývají nejpočetnější, tam bývá až patnáct dětí. Naopak ti, kteří ještě neumí lyžovat, jsou tady poprvé a poprvé stojí na lyžích, tak pro ty je to velice omezené, protože dva instruktoři mohou mít pouze čtyři děti. Je to omezené i podmínkami lyžařských areálů, kde s malým dítětem musí být vždycky jeden dospělý. Pokud má licenci instruktora lyžování, může mít děti dvě. Je to omezené i výškově, takže děti do 125 cm nesmějí jezdit samy na lanovce.

Jaký udělají děti, které neumí vůbec lyžovat, za týden s vámi pokrok?

Je to naprosto úžasné, a proto to asi většina z nás dělá, protože dítě, které nestálo nikdy na lyžích, tady po dvou dnech lyžuje.

Tak to je paráda. To vás na té práci baví asi nejvíc, že?

Určitě a člověka to neskutečně nabíjí. Mě tyhle věci nabíjí na celý rok práce na prevenci, protože já teda mívám většinou děti, které už alespoň částečně lyžují, jezdí třeba v pluhu, ale neumí bezpečně a na určeném místě zastavit, a po týdnu jezdí smýkaný oblouk, umí bezpečně zastavit a mají radost z lyžování.

Jak hodnotíte letošek oproti minulým ročníkům?

Nejhorší je, když není sníh. Letos se nám první turnus vyvedl parádně, to se vždycky říct nedá. To byl ukázkový týden. Sněžilo celý týden, zažili jsme teploty mínus 12 stupňů i plus 5 během dvanácti hodin, přes noc se prostě oteplilo, ale sněhu byl dostatek, podmínky naprosto ideální. Tento druhý týden je trošičku nešťastný. Začalo nám pršet, teploty jsou nad nulou, takže sníh je mokrý a těžký a je to náročnější jak pro děti, tak i pro nás. My se nejvíc potýkáme s vybavením dětí na lyžování, protože nejsou dostatečně vybavené, co se týká kvalitního oblečení. Po propršeném dopoledni je občas složité obléknout děti na odpolední lyžovačku. Chápu některé rodiče, že nemají finanční prostředky na to, aby dítě mělo super výbavu, to ani nikdo nežádá, ale je fajn, když mají alespoň tu základní. Prostě dvoje termo prádlo, dvě zimní bundy a dvoje oteplováky, aby si mohly věci střídat. Vybavenost dětí je velký problém, který nás trápí. Rozumím tomu, že třeba rodiče nejsou lyžaři, ale proto jsme na prevenci k dispozici všem, kdo mají zájem a chtějí se na cokoliv zeptat předem, poradit i se zapůjčením lyží. Všechno dokážeme s předstihem zařídit v Praze.

Jak máte rozložený týdenní program?

Náš vedoucí tým vždycky všechno v Praze do detailu naplánuje, jak časový harmonogram, tak plán každého dne. Přijedeme a odjíždíme v sobotu. Každý den je v plánu dopolední i odpolední lyžování. Večer nějaký večerní program nebo i noční lyžování. Pro většinu malých dětí je to poprvé v životě, kdy lyžují v noci na osvětlené sjezdovce. Je to pro ně zážitek. Nicméně nelyžujeme každý den. Třetí den musí být povinně lyžařské volno, aby si děti odpočinuly. Ne všechny děti jsou zvyklé každý den vyvíjet nějakou fyzickou aktivitu. Někdo sportuje, věnuje se aktivně různým sportům, ale většina dětí jde jednou za týden na nějaký sportovní kroužek a tady mají fyzickou zátěž dopoledne, odpoledne a někdy i večer. Takže je potřeba i s tímhle počítat a zvažovat míru únavy, aby nebyly příliš utahané, protože na tom lyžování se to projeví velice rychle. Stačí polevit v jednom obloučku a může se stát nepříjemná věc, a to nikdo nechce. Naším hlavním cílem je, aby si děti užily jarní prázdniny, byly s kamarády, zalyžovaly si a hlavně, aby se nikomu nic nestalo.

Co podnikáte ve volných dnech?

V rámci volného dne můžeme využít hotelový bazén, což je perfektní, protože dětem se uvolní právě to namožené svalstvo. Mohou využít i vířivku, takže príma záležitost. Všechny děti si to dokážou náramně užít. Děláme tam pro ně různé soutěže. Závody v plavání a tak dále, takže se vyřádí dosyta a ještě k tomu máme odpoledne nějaké výlety. Je tady blízko Praděd, takže větší oddíly vyrazí většinou pěšmo hezky na Praděd, záleží, jaké je počasí. Zatím se nám za všechny ty roky nepovedlo, že by bylo krásně a bylo tam vidět. Takže někdy se vrátily opravdu zasněžené a zmrzlé jako Amundseni. Nicméně, realizujeme i nějaké výlety do blízkého okolí.

Jaké destinace jste s kurzem navštívili v předchozích letech?

V rámci zimní dětské rekreace jsme v podstatě vyjeli na všechny české hory. Jezdili jsme několik let na Šumavu, jezdili jsme do Krkonoš, ve Špindlerově mlýně a Herlíkovicích jsme si užili největší lyžování a nejlepší, protože tam jsou největší kopce. Musím říct, že děti, které s námi pravidelně jezdí, jsou v tom vyšším věku prostě perfektní lyžaři a že na sjezdovkách vynikají. Umí jezdit, umí se chovat, umí dodržovat pravidla na sjezdovkách a všude, kde jsme se vyskytli, tak nás místní obsluha lyžařských areálů, vždycky chválila, jak jsou děti perfektně zorganizované, poslušné, jak si dokážou pomáhat a že si to dokážou užít.

Pokud strážníci městské policie ještě neobjevili kouzlo zimních a letních táborů městské policie, tak doporučuji pro jejich děti nebo vnoučata využít benefit, který nabízíme. Určitě doporučuju všem, alespoň jednou děti poslat a vyzkoušet, jaké to je. Myslím si, že je to velice výhodné, protože v současné době komerční ceny pro lyžování dětských skupin jsou velice vysoké a městská policie v tomto směru dělá pro strážníky hodně. Částka, kterou strážníci zaplatí je velice přijatelná.

Po Lence, které tímto děkujeme, jsme ulovili na pár otázek ještě kolegu Pavla Šorka, kterého všichni určitě znáte z působení v naší firemní kapele. Na svahu mimochodem řádí „v sedle“ snow scootu, a je tak dost nepřehlédnutelný.

Učí se děti v rámci rekreace také na snowboardu?

V rámci zimní dětské rekreace se děti mohou naučit nejen lyžovat, ale i jezdit na snowboardu a mohou zažít další zimní aktivity. Konkrétně snowboardy učíme ale děti, které se naučily základy lyžování, abychom jim nepletli hlavu. Zhruba od třetího nejnižšího oddílu učíme zájemce základy snowboardingu. Půjčíme jim vybavení, snowboardy a v odpoledních hodinách s nimi chodí instruktoři na sjezdovky.

A jak se děti na snowboardu zlepšují? Kolegyně říkala, že na lyžích je po týdnu znát veliký skok. Co na prkně? Jak jim to jde?

Ve většině případů, zhruba v těch 95 procentech, jsou děti schopné druhé odpoledne výuky sjet sjezdovku obloučkem a neustále se zlepšují. Většina dětí po týdnu našeho snowboardového výcviku je schopna snowboard zvládnout.

A je zájem o snowboard?

Hodně se teď zvýšil. V minulosti zájem upadal. Objevily se aktivity jako třeba snowblady, to jsou takové krátké metrové lyže, ale poslední tři roky je zájem o snowboarding enormní.

Zmínil jste se o snowbladech. Také jste je učili?

Přesně tak. Máme k dispozici třicet párů snowbladů, které zlepšují carvingové postavení a práci s hranou. Maličko to upadlo do zapomnění a děti se chtějí, zhruba v počtu 25 nadšenců, učit na prkně.

Po snídani, která předčila i snídaně v poměrně drahém hotelu v centru Špindlerova Mlýna, který jsem nedávno navštívil, ještě uděláme pár záběrů a vyrážíme domů. Jsem nadšený z toho, kam se podobné akce posunuly a mohu všem kolegům tuto akci jedině doporučit. Je to zkrátka víc než jen „lyžák“.

Zobrazení: 372