Neustále balancuji

Když se ptali dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl: „Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili.“

Dalajláma má jistojistě pravdu, ale co si budeme nalhávat, peníze jsou důležité a s nimi jde mnoho věcí snáz. Nejsou však všelék na všechno, o tom žádná. Pro každou organizaci jsou finance klíčové. Je rozdíl, jestli strážníci jezdí v nových moderních vozech, než když neustále mají auta v servisu. Je rozdíl být na ulici v kvalitním oblečení než v recyklovaném plastu. Je rozdíl mít na výplatní pásce základní mzdu, nebo odměny a benefity navíc. Ovšem hospodařit s penězi není věcí jednoduchou. Právě o tom jsem si povídal s osobou u Městské policie hl. m. Prahy nejpovolanější, s Mgr. Vendulou Kožíškovou, náměstkyní pro ekonomiku. S paní náměstkyní jsme probrali rozpočet, veřejné zakázky i to, že nejlepší relax je pozorovat bruslaře ze studené vody.  

Mohla bys nám představit všechny útvary a skupiny, které jsou v tvé gesci? Aby lidé měli představu…

Tak je to hodně...  To, co nikdo nechtěl a to, co není výkon. (smích) Ale vážně, takže mám pod sebou Útvar ekonomických analýz a účetnictví, které se skládá z financí nebo respektive z rozpočtu. V rámci tohoto útvaru je to finanční účtárna, to znamená veškeré faktury a veškeré účetnictví městské policie. Pak je tam mzdová účtárna, to znamená vyplácení mezd a dále skupiny pokladna a majetek. Ty mají na starosti pokutové bloky a s nimi související finanční prostředky, benefitní karty, peněžní hotovost,  evidenci veškerého majetku, který je v rámci městské policie a kterého je už v současné době za miliardu. Pak je to Útvar informačních a komunikačních technologií, ty já mám nejradši, tak jim říkám ET. (smích) Pak je to Útvar logistického a provozního zabezpečení, a ten se skládá ze skladu výstroje a výzbroje, dále z provozního zajištění, to znamená zabezpečení všech budov z hlediska zajištění elektřiny, plynu, odpočtu, oprav, údržby a tak dále. A pak je tam ještě skupina zásobovačů, a to je zase skupina, která má na starosti právě objednávky rychlovarných konvic, mikrovlnek a dalších věcí, které jsou v souhrnu do  500 tisíc. A třešničkou na dortu tu jsou dva útulky, nebo respektive jeden útulek, skládající se ze dvou provozoven.

Ještě v rámci mého sekretariátu mám pod sebou tři skupiny. Jedna skupina je autoprovoz, to znamená veškerý vozový park, opravy, údržba, CCS karty, obnova vozového parku. Dále veřejné zakázky, což je skupina, která má na starosti veškeré soutěžení nad 500 tisíc, ale když se mi zlíbí, resp. to má smysl pro úsporu, tak jim samozřejmě dám soutěžit i od 100 tisíc, nebo od 50 tisíc Kč. Dále skupina BOZP a PO, což je zajištění bezpečnosti práce a požární ochrany.

Čekal jsem kratší odpověď.

Vždyť říkám, že mám skoro všechno. (smích)

Jaké jsou v současnosti největší ekonomické výzvy pro městskou policii?

Největší ekonomická výzva pro mě v tuto chvíli je udržení fondu zaměstnavatele tak, abychom mohli vyplácet benefity, které máme nastavené. To je největší ekonomická výzva, protože v rámci rozpočtu  nedostaneme vše, co bychom potřebovali. To znamená, někde musíme začít shánět peníze a vymýšlet různé věci, abychom přežili s novým rozpočtem.

Takže úsporná opatření.

Ani to nejsou úsporná opatření. Právě, co se týká toho fondu zaměstnavatele, nechceme jít do úsporných opatření, chceme lidem zachovat benefity tak, jak jsou nastavené. Takže samozřejmě je to vymýšlení variant, jak si vypomoci s provozním rozpočtem, abychom vše pokryli. Někde na to budeme muset vzít z provozu, ale nevezmeme peníze lidem. Vezmu peníze v uvozovkách na organizaci. V průběhu roku se ukáže, že dokážeme v některých „kapitolách“ ušetřit, například hodně dolů šla cena energií, vysoutěžíme něco za méně, než je současný předpoklad… Takové výzvy jsou celoroční kolorit a více méně musíme neustále balancovat…

Takže z jednoho koše přehazuješ do druhého?

Z jednoho koše do druhého, a navíc ještě musíme být na konci roku na nule. Protože když ušetříme, tak to bude bráno tak, že jsme špatně plánovali a vlastně ty peníze do příštího roku nepotřebujeme. Pak o ně přijdeme.

Každý měsíc sedíme všichni nad rozpočtem a říkáme si, jak jsme na tom, jaká je predikce a jak se můžeme pohybovat a co můžeme vymýšlet. Takže my plánujeme za pochodu, protože to nemůžeme vymýšlet rok dopředu, to nejde. Stejně dostaneme totožný provozní rozpočet, jako jsme dostali x let zpátky. Jestliže jsme v minulém roce dostali 250 milionů, tak v dalším roce dostaneme na chlup stejně. I když přijdeme s tím, že bychom chtěli něco vytvářet, někam se posunout…

Ale z logiky věci existuje nějaká inflace, která hodnotu peněz neustále snižuje… s tím se nepočítá?

Ne, s tím se opravdu nepočítá a musím říci, že už deset let máme stejný provozní rozpočet!

Máte nějaký priority? Nebo bude setrvalý udržovací stav?

Úplně si nemůžeme vyskakovat. Je to naplánované na setrvalý stav, ale zase pokračujeme v tom, co jsme započali, a to je obměna vozového parku. U nás ani nejde s tímto procesem skončit již jen z podstaty naší činnosti městské policie. Budeme nakupovat několik elektromobilů. Dva půjdou do přímého výkonu, dva budou v nepřímém, a pak ještě soutěžíme jednu elektrickou dodávku, která by mohla být v budoucnu, při splnění požadavků, dána také do výkonu na přepravu „botiček“. Nejdříve jsme je testovali, teď jsme vypsali veřejnou zakázku.

Dále budou kladeny vyšší nároky na finance i kvůli novému výcviku strážníků, kteří budou střílet více nábojů při střelbách, na to navazuje otázka, zda nebude nutné nakoupit nové zbraně, protože pistole nepatří k těm nejmladším a nevíme, zda vydrží výraznější zatížení …

No a já bych se hrozně ráda dostala k tomu, že bychom opravdu rozjeli minimálně analýzu, jakým způsobem udělat elektronickou knihu jízd, co je pro nás nejvýhodnější a jak to uchopit.

Mění se nějak finanční požadavky v souvislosti s náborovou kampaní?

Velmi zjednodušeně, tak ne. Pokud by došlo k navýšení například náborového příspěvku, musela by jej schválit Rada hl. m. Prahy, a o tu částku by nám pak musel být navýšen rozpočet. Takové peníze jdou totiž z fondu zaměstnavatele.

Nicméně my pořád jednáme o tom, aby se peníze dostaly ke strážníkům jinak než fondem zaměstnavatele formou benefitů, a to například zvýšením osobního hodnocení. Což je pro zaměstnance větší jistota než samotný benefit, který může z měsíce na měsíc zaniknout. Je mnohem lepší, když máte větší objem peněz v základním platu.

Teď celou dobu mluvíme o rozpočtu, kolik tedy činí rozpočet MP Praha. To je veřejně dohledatelné?

To není žádné tajemství. (úsměv) Úplně přesné číslo ti neřeknu, ale pro hrubou představu činí náš rozpočet cca 3 miliardy korun. 250 milionů máme na provoz, 26 milionů jsme měli v letošním roce na pořízení techniky a 3,5 milionů jsme měli na technické zhodnocení majetku. 406 milionů tvoří fond zaměstnavatele a zbytek jsou mzdy.

Takže převážná část rozpočtu jsou mzdy.

Ano, je to ta největší položka…

Když musíte mít návrh rozpočtu již v červenci a víte, že již dlouhou dobu dostáváte pořád stejný, zkoušíte prosadit jeho navýšení?

My to samozřejmě zkusíme vždycky. Neřešíme to, že nám řeknou, rozpočet má být v té samé výši, jako byl rok předtím a vlastně x let předtím. Letos jsme navrhli do rozpočtu mzdy zhruba o tři a půl tisíce Kč na hlavu vyšší, abychom mohli navýšit osobní ohodnocení.

Chceme takovou částku jako motivaci do mzdy. Ale pozor, byla bych nerada, aby to bylo pochopeno mylně, jako minulý rok, když došlo k průměrnému navýšení o tisíc pět set korun. Téměř každý si to pak vykládal tak, že dostane automaticky onu částku, ale ta byla počítána jako průměr. Někdo dostal více, jiný méně, to záleželo na daném konkrétním vedoucím zaměstnanci.

Stejným způsobem jsme zkusili i navýšení rozpočtu na provoz. Nejprve jsme byli u pana primátora, pak u gesčního radního pro finance. Bohužel jsme skončili na tom samém, co bylo letos. Podle reakcí se však dá soudit, že příští rok by to mohlo vyjít, ale nic nechci touto cestou slibovat.

Nedávno zveřejněný rozpočet Prahy je však silně proinvestiční?

Ano, to souhlasí. Byla jsem mile překvapena, protože na investice jsme vloni dostali jen půlku požadované částky, kdežto teď  je návrh rozpočtu jen o dva miliony méně, než byl požadavek. A to je 55 milionů.

A teď veřejné zakázky. Mohla bys nám objasnit ve stručnosti, jak taková veřejná zakázka v prostředí městské policie vypadá?

Tak na začátek bych ráda řekla, že veřejná zakázka je všechno od koruny. Jakýkoliv výdaj! Od listu papíru po nákup auta, koně, uniformy, třeba i budovy. A zákon samozřejmě rozlišuje, jak máš postupovat v jednotlivých fázích nebo v jednotlivých finančních objemech.

Můžeme obecně?

Dobře, takže do půl milionu. Ve své podstatě je to nějaký průzkum trhu. Oslovení minimálně tří potenciálních dodavatelů. Získání nabídek, vyhodnocení nabídek, výběr té nejlevnější a samotná realizace objednávky. Co se týká nad půl milionu, tak jsme přísnější než daný zákon, který nám říká, že toto máme dělat až nad tři miliony korun, ale my už to děláme od půl milionu. Protože jednak těch nabídek získáme více a jednak máme větší šanci na to, abychom ušetřili. A to je základ.

Na druhou stranu nám tento postup přidělává práci. A já říkám, že to není o tom procesu samotném, ale je to o tom, jak dobře nastavíš onu zadávací dokumentaci, co zrovna chceš a potřebuješ. Protože ono se strašně lehce vysoutěží něco, co nechceš, sice za málo peněz, ale je ti to k ničemu.

Uděláme záměr na veřejnou zakázku, ten musí projít schválením přes rozpočet, který nám řekne, jestli na to máme nebo ne. Pak schválení řídící kontroly dle zákona o finanční kontrole. Tou kontrolou jsem v některých případech já sama, někdy je to pan ředitel a správce rozpočtu. Pokud vše dopadne dobře, uveřejníme zakázku na profilu zadavatele. My využíváme tzv. Tender arénu, kam umístíme dokumenty a samotná aréna se postará o zveřejnění a firmy, které jsou zaregistrované a jsou z daného oboru, rovnou napřímo informuje o veřejné zakázce. Je nastaven termín podání nabídky a teprve poté se v daném termínu nabídky otevřou a my vidíme, kdo se vlastně přihlásil. Do té doby my o ničem nesmíme vědět!

V tu chvíli se nám odemknou nabídky a my můžeme začít hodnotit a posuzovat podle zákona a podle zadávací dokumentace. Všechno je to  zaznamenáno v systému tak, aby nedocházelo k případné manipulaci. Pak se sejde komise, která hodnotí a posuzuje, popřípadě nastává testování.

Rozhoduje vždy jenom cena?

Ne, to opravdu ne. Někdy má cena váhu skutečně 100 %, to je u věcí, které jsou standardní a nemusíme posuzovat nějakou kvalitu nebo efektivnost (například kancelářský papír, pozn. redakce). Anebo právě naopak máme 60 % cena a 40 % subjektivní hodnocení, což je například u výstroje.  Subjektivní hodnocení musí být velmi podrobně popsáno, tj. jak  budeme hodnotit. Třeba budu upřednostňovat vyšší komfort na úkor tvrdosti kupříkladu podrážky. To může být příklad taktických bot pro strážníky. Musí odpovídat kvalita, materiály, provedení, ale i to pohodlí, protože chodit dvanáct hodin v kuse v tvrdých pohorkách není nic příjemného. A proto provádíme testy se strážníky ve výkonu, a pak vše zhodnotíme a podle toho vybereme. To znamená, že cena vůbec nemusí rozhodovat!

Dochází k tomu, že se některý z účastníků odvolá?

Musím zaklepat, že se nám už hodně dlouho nikdo neodvolal, nepodal námitky. To je pro mě důkaz, že to děláme dobře. A zároveň se nám hlásí do nabídek čím dál tím více uchazečů. Dříve nebylo výjimkou, že podal nabídku jen jeden, maximálně dva dodavatelé. Teď je běžných pět i více nabídek.

• Category Title

©2026 OrdaSoft.com All rights reserved.

Stala se některá zakázka pro tebe noční můrou?

Všechny! (smích) Ne, dělám si legraci. Ale jedna zakázka tam byla, ale už to je delší doba, a to je kamerový systém. Myslím kamerové systémy na budovy. Nedej bože, kdybychom to chtěli začlenit do městského kamerového systému. Takže to byla černá můra, a to se nám pořád nedaří.

Problém byl i se soutěží na osobní PDA pro strážníky. Ty však soutěžilo město a trvalo to skoro tři roky, než k nám dorazily první kusy. Osobně se domnívám, že kdybychom si to soutěžili sami, tak do půl roku máme hotovo. Mohu tedy odpovědně říci, že postupem času známe přesně postupy a je lepší, když my sami máme nad výběrovým řízením kontrolu.

Jak se specifikuje taková veřejná nabídka? Asi těžko můžu říct, že chci auto této značky.

Přesně tak, to opravdu není možné. V tu chvíli bychom byli u UOHS (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) poměrně velmi rychle. Musíš popsat, co od toho produktu očekáváš.

Ale nesmíš ho popsat tak do detailu, aby to sedělo jen na jeden?

Můžeš ho popsat do detailu, ale mělo by to splňovat více výrobků a zároveň by nemělo dojít k účelové diskriminaci nějakého výrobku, který v uvozovkách nechceš. Tak například u aut máme stanovené minimální parametry, které požadujeme. Například světlou výšku nebo objem zavazadlového prostoru. Pokud vezmu aktuálně elektromobily, tak jsme jako parametr uvedli baterii typu LFP. Tu můžou strážníci nabíjet v klidu do sta procent, nehoří a má delší výdrž. My si musíme být 100% jistí, proč to chceme a také si to zdůvodnit. Jedná se o vozy na linku 156, a tam jsou bezpečnost a kapacita baterie velmi podstatné. 

Můžou podat námitky?

Samozřejmě, můžou. Ty pak zhodnotíme my a také je můžeme odmítnout. Pak by se museli odvolat k UOHS. To by zastavilo celou veřejnou zakázku, ale ne na tak dlouho. Úřad musí rozhodnout do třiceti maximálně šedesáti dnů. Ale nějak se toho neobávám, myslím, že naše argumenty jsou jasné a pevné!

I přesto, stane se, že soutěž vyhraje něco, co jste nechtěli?

Ne, už ne. Dříve ano, to když se soutěžila například výstroj jako jeden balík. To se pak našlo několik položek, které nebyly úplně v pořádku. Proto soutěžíme každou položku zvlášť. Bundy samostatně, ponožky, boty, trička, kalhoty… Nám to dost přidělává práci, ale výsledky jsou rozhodně znát. Nejen na kvalitě, ale i na ceně soutěženého zboží.

Třeba již zmiňované boty. Je tady 2000 lidí, každý nebude mít stejnou nohu, každý má jiné problémy. Takže jsme absolvovali poměrně dosti rozsáhlé kolečko v Technickém zkušebním ústavu v Brně, na Univerzitě Tomáše Baťy ve Zlíně, ve zkušebně obuvi ve Zlíně, v Ústavu pro bezpečnost práce. A ptali jsme se, co máme udělat pro to, abychom strážníkům vybrali správné boty. Tam nám mimo jiné doporučili, abychom soutěžili dvě šířky bot. To dávalo smysl.  

Ale pak ti nastane další problém, a to s logistikou. Kolik těch bot nakoupit, jaké velikosti, kolik jich mít skladem… Nemůžeš to přehnat, protože ty boty stárnou, a když leží dlouho skladem, tak se po určité době musí odepsat, zpuchří jim podrážka…

Kdo vykonává kontrolu nad hospodařením městské policie?

Máme interní audit a také dělá pravidelně kontrolu  Magistrát hl. m. Prahy.

Ještě k tomu rozpočtu. Jaký by byl podle tebe ideální rozpočet, abys mohla říct, teď jsem spokojená?

To není asi o penězích nebo o určité částce několika miliard. Ideální rozpočet by byl takový, který by byl interaktivní. Na začátku by se stanovily cíle, smysluplné cíle, vypracoval by se projekt, a ten by byl poté schválený a proplacený. Ty cíle by měly být reálné a nemělo by se jednat o vzdušné zámky. Nemůžu si na rok naplánovat 120 projektů, protože je nestihnu. Stačí pár, co mají smysl a organizaci posunou o kus dál.

Můžeš ze své pozice, když přijde požadavek, říci: tohle je blbost, to nekoupím?

Můžu. (smích) Já se snažím požadavky vidět reálně a vyjít jim vstříc…

A dostáváš se někdy do konfliktu se zbytkem vedení městské policie?

Ne, to ne. Pokud vedení něco chce a má vizi, tak já přemýšlím nad finanční stránkou. Sedím nad rozpočtem a plánuji, aby to mělo smysl, abychom to dokázali ufinancovat. Popřípadě je na mě zajít na magistrát a pokusit se vyjednat finance navíc. Oni buď záměr odsouhlasí, nebo ne… to je život. (úsměv)

Stalo se někdy, že jsi v druhé polovině roku zjistila, že chybí peníze na mzdy, nebo na běžný provoz?

Stalo… bylo to minulý rok, kdy se zvyšoval osobní příplatek a odměny… Nakonec jsme to vyřešili.

Chtělo se ti někdy prásknout dveřmi?

Ne, musím říct, že ne. Tato práce mě pořád baví. Hlavně vymýšlení projektů, které nás posunou dál. Třeba v digitalizaci. To narážím na elektronickou knihu jízd, kterou bych moc ráda zavedla. Ušetřilo by se mnoho práce a v neposlední řadě i finance. Musím zodpovědně říci, že se v poslední době výrazně proměnil vztah vedení k inovacím, a to je pro mě další impuls. (úsměv)

Konec roku je pro vás asi dost hektický…

Ano, abychom všechno doladili do té nuly.

A vychází nula?

Vyjde nula. Vyjde… (smích)

A teď pár otázek na odlehčení, konec s penězi. Jak relaxuješ?

Naučila jsem se relaxovat jednak poslechem audioknih. Ty poslouchám v autě, a protože dojíždím do práce hodinu, tak mám dost času, úplně u toho vypínám. A pak sportem…

Jaký druh sportu tě zaujal, vím o volejbalu.  

Ten mi zůstal, ale přidala jsem ještě box a otužování. Box ne formou sparingu, že bych snad boxovala s někým, ale jako kondiční boxování do pytlů. A s otužováním jsem začala před třemi lety. Můj kamarád je předseda místního otužovacího klubu, tak jsem se do toho postupně dala.

Do jak ledové vody vstoupíš?

Pod nulu… (smích) V loni jsme na Nový rok museli prořezávat led. Bylo to fajn, my jsme se koupali a poblíž jezdili lidi na bruslích. (smích)

Moc děkuji za rozhovor a přeji na konci každého roku tu čistou nulu. Mimochodem jsem se ještě dozvěděl, že při testování uniforem přišel požadavek ze strany jednoho kolegy, aby trika byla elastická na rukávech, aby byly vidět vypracované bicepsy… v jiném případě byl požadavek ze strany strážnice na to, aby byl výběr minimálně z deseti modelů brýlí, protože ne každému ty vybrané prostě sluší… Někdy je to holt těžké…  

• Předchozí
• Následující