Od malička jsem věděl, co budu dělat

Rubrika: Rozhovory Zveřejněno: pondělí 1. prosinec 2025 Autor Irena Seifertová Vytisknout E-mail

Dělat rozhovor s někým, koho i po 28 letech práce baví, je radost. A to náměstek pro výkon služby Dušan Machoň rozhodně je. Od svého nástupu až do března letošního roku pracoval na Praze 3, kde začínal jako strážník pochůzkář, následoval post velitele směny, velitele stanice a 25 let pak pracoval na pozici ředitele obvodu. V březnu letošního roku se stal náměstkem ředitele pro výkon služby. Povídali jsme si o tom, jak vnímá změnu, jaké jsou priority i největší úskalí výkonu, jak chybí respekt a prestiž, ale také o tom, co má rád.

Dušane, známe se 25 let, proto jsem ráda, že si i v rámci rozhovoru můžeme tykat. Moje první otázka samozřejmě směřuje k té velké pracovní změně – z pozice ředitele obvodu na post náměstka pro výkon služby. Bylo něco, co Tě překvapilo v pozitivním i negativním slova smyslu?

Tak samozřejmě změna to je velká. Jako náměstek mám na starosti daleko širší agendu, než jsem měl jako ředitel v rámci obvodu. Podstata té práce je stejná, pořád mluvíme o výkonu, ale je právě spousta oblastí, s kterými jsem jako ředitel obvodu nikdy nepřišel do styku. Zejména se jedná o koncepční věci. Jako ředitel jsem řešil konkrétní problémy spojené s městskou částí. Ta náměstkovská agenda se týká hlavně těch koncepčních věcí a koordinačních záležitostí, a to nejen v rámci organizace, ale samozřejmě také s dalšími složkami Integrovaného záchranného systému, magistrátem a podobně.

Obrovská změna to pro Tebe musela být i z pohledu spolupracovníků – léta jsi byl zvyklý na ustálený známý kolektiv, od kterého jsi věděl, co čekat. Teď jsi přišel do sehraného prostředí nových kolegů, které jsi sice znal, ale přeci jen …

Na Praze 3 jsem měl skvělý kolektiv, ale se současnými kolegy, jak jsi sama zmínila, jsem se znal, protože jsme spolu v rámci různých opatření spolupracovali. Kolektiv je tady opravdu výborný a zaběhnutý, takže mi po mém nástupu velmi pomohl s pro mě neznámými problematikami. Konktrétně třeba ve spolupráci s magistrátem. Na obvodě jsem téměř výhradně spolupracoval se zástupci městské části nebo policie a hasičů na úrovni toho středního managementu.

Bylo něco na pozici ředitele obvodu, co Tě štvalo stejně jako ostatní kolegy, ale nebyla možnost, vůle to změnit, a teď bys to ze své pozici mohl udělat nebo naopak zjišťuješ, že to není tak jednoduché, jak se vám to, coby ředitelům obvodů, jevilo?

Jako ředitele obvodu mě nejvíce trápil personální deficit. A samozřejmě jsem žádal vedení, aby mi ho maximálně pomohli doplnit. I z pozice náměstka personální podstavy vnímám jako nejzásadnější problém, ale v kontextu toho, že podstavy máme na všech obvodech, vidím, že to není tak jednoduché.  Každý obvod má svůj zájem, svá specifika, každý ředitel chce mít co největší naplněnost, aby mohl zajistit celou škálu úkolů, kterou má a musí plnit, a to je bez dostatečného počtu lidí samozřejmě velmi náročné, ale zajistit se to nějak musí. Nyní vidím ten obrovský tlak, kdy každý z těch patnácti ředitelů a vedoucích útvarů a má nějaké personální požadavky. Vyřešení personální situace, byť alespoň částečně, považuji v současné době za alfu a omegu toho, co musíme řešit..

Naopak třeba technické vybavení se zlepšuje rok od roku. Klíčová je skutečně personální oblast.

Co tedy vedle nedostatku strážníků vnímáš jako hlavní problém? Je to legislativa, financování …

Obecně to je problém městské policie jako takové, a to se bavíme nejen o hlavním městě Praze, ale opravdu mám na mysli obecní a městské policie napříč republikou, je to postoj veřejnosti ke strážníkům.  Vnímám, a pozoruju to dlouhodobě – že nám chybí společenská prestiž a uznání. a . Úplně stejně to vidí kolegové, známí a přátelé. Byť se situace rok od roku lepší, co se týká pohledu na strážníky a městskou policii, stále není takový,, jaký by si naše práce zasloužila. Chybí prestiž a respekt k  práci. Přestože jsme jednou z bezpečnostních složek, stále v očích   veřejnosti nemáme takovou úroveň jako třeba policie, armáda a ostatní složky. Bohužel.

S tím velmi úzce souvisí fakt, že městské a obecní policie nejsou z pohledu zákona základní složkou Integrovaného záchranného systému …

Tohle jsou koncepční věci, které ale nejsme schopni sami ovlivnit. Ale souhlasím s tím, že kreditu městské policie by tato legislativní změna mohla výrazně pomoci. A to nejen ve vztahu k veřejnosti, ale mělo by to velký dopad i na výkon služby jako takové a spolupráci s ostatními složkami. Na druhou stranu třeba městské části se nás snaží maximálně podporovat. Nejen materiálním vybavením. Každá městská část pravidelně oceňuje strážníky, policisty, hasiče i záchranáře a vím, že si těchto poděkování kolegové velmi cení, je pro ně důležité, že  samospráva vnímá jejich nezastupitelnou roli v rámci té konkrétní městské části.

Co se týká finančního ohodnocení práce strážníků …

Aktuálně jsme na trhu práce stále konkurence schopná organizace, co se týká mzdových prostředků, ale ta situace se může velmi rychle změnit. Stačí sledovat média. Naší nevýhodou je, že nemůžeme konkurovat ostatním bezpečnostním sborům z hlediska kariérního růstu, výsluh a té prestiže, kterou musím opět zmínit. Což může být zásadní při rozhodování mladých uchazečů. Možná můžeme být zajímaví třeba pro policisty s výsluhou, kteří z nějakého důvodu jsou třeba nespokojení ve sboru, ale tu práci chtějí vykonávat, Pokud dostanou výsluhu, jsme pro ně určitou alternativou. Ale z mého pohledu to systémové řešení není. Je to jenom vytloukání klínu klínem. My bychom si měli vychovávat novou vlastní generaci strážníků. V dnešní době je opravdu těžké zaujmout a být atraktivním zaměstnavatelem právě pro mladé lidi.

Jasně, nenabízíme žádný home office a podobně …

Přesně, a to při tom rozhodování mladého člověka v kontextu dnešní doby může být také zásadní. Náplň naší práce je jasná. Naším úkolem je především je  práce na  ulici. Ať už  ve formě pěších hlídek nebo autohlídek. A my bychom právě potřebovali lidi kolem pětadvaceti, třiceti let. Nejpočetnější skupinou jsou u nás aktuálně lidi s patnáctiletou a delší praxí, tedy lidé mezi čtyřiceti a padesáti lety. Možná jsem ze staré školy, ale já pořád zastávám názor, že k nám by měli nastupovat lidi, kteří primárně tu práci chtějí dělat. Ne, že si nástupem k nám řeší nějakou svoji aktuální životní situaci, že třeba přišli o zaměstnání a myslí si, že než si najdou jiné, tak v mezičase nastoupí k městské policii a vykryjí tím jakoby to hluché místo. To je prostě špatně. Ale vím, že je utopie si myslet, že všichni, kteří k nám nastoupí, tu práci chtějí dělat. V minulosti se jasně ukázalo, že takoví lidé u nás byli třeba rok a pak zjistili, že jim ta práce nevyhovuje a odcházeli pryč. Protože prostě k tomu nemají ten tolik potřebný vztah. Takže my bychom potřebovali ty srdcaře. Ale to je opravdu  jen utopie. Dalšími ideálními adepty jsou členové rodin, kde se práce dědí z generace na generaci. Na druhou stranu u nás v rodině nemáme nikoho u bezpečnostních sborů, ale já jsem tu práci chtěl dělat od dětství.  

Teď úplně odskočím … máš dva syny. Co Tvoji kluci, mají k naší práci nějaký vztah?

Ne, ne, ne. Jsou zaměření úplně jinak. To tak prostě je. Já jsem mluvil už na základní škole, že bych chtěl pracovat u policie, ale u svých kluků jsem to nezaznamenal.

Prostě nemůžeme srovnávat dnešní generaci s generací našich rodičů a naší, protože za nás ty možnosti nebyly takové. Mladí lidé dnes vědí, že se dá pracovat a vydělávat jinak.

A to nám bohužel opět nehraje do karet.

Chystá se rozsáhlá úprava parkování v metropoli.

Pokud se na to podívám z pohledu dlouhodobého rezidenta, na Praze 3 bydlím skoro třicet let a Praha 3 je jednou z centrálních městských částí, tak můžu říct, že regulace parkování jako taková, svůj smysl má. Zažil jsem dobu, kdy ta regulace nebyla a auta stála všude bez jakýchkoliv pravidel, v křižovatkách, nebylo možné projet kočárkem a podobně. Po zavedení se stav opravdu  zlepšil. Neříkám, že je ideální, pořád je co zlepšovat, to každopádně. Z pohledu městské policie pozitivně vnímám monitorovací auta, byť i ta mají svá omezení a limity. Nevidím ale důvod, proč by měl draze vyškolený strážník kontrolovat parkování.  Naše práce je někde úplně jinde, a tím je veřejný pořádek tak, jak to neustále deklarujeme, drobná kriminalita na té ulici a nikoli parkování.

Od ledna 2026 vstoupí v platnost nová legislativa o zbraních a střelivu. Jaký bude mít konkrétní dopad na každodenní činnost strážníků?

Na změnu zbraňové legislativy se zatím připravujeme (rozhovor jsme dělali 18. listopadu pozn. redakce), protože stále nejsou vyjasněné některé postupy.  Čeká nás on-line školení pořádané ministerstvem vnitra, kde doufáme, že se dozvíme poslední věci, abychom mohli na změny reagovat, jak nám zákon bude ukládat. Je jasné, že nebudou zbrojní průkazy jako takové, mám na mysli v podobě papírových kartiček, a každý držitel zbrojního oprávnění bude veden v centrálním registru zbraní. Samotného výkonu služby . by se ale změny neměly týkat. Pokud se nebudeme bavit o dlouhých zbraních. Což je pro městské a obecné policie zásadní změna. .  Aktuálně  několik dlouhých zbraní pořizujeme , ale pouze pro účely výcviku.  

V současnosti se vypisuje výběrové řízení na dodávku prvních elektromobilů. Jaký je Tvůj osobní postoj k těmto vozům?

Primárně nejsem velkým zastáncem elektromobility, stejně jako regulace, nařizování a podobně. Beru to ale jako nevyhnutelný vývoj v automobilismu. Pokud se na to podívám z pohledu městské policie, tak na Praze 11 jsme několik elektromobilů testovali a mile mě překvapilo, že to, z čeho jsme měli největší obavy, co by mohlo komplikovat výkon služby, jako dobíjení a kapacita, se nepotvrdilo a ukázalo se, že by tato vozidla mohla být alternativou do přímého výkonu. Takže případné nasazení do výkonu nevidím tak dramaticky, jak jsem zpočátku viděl. Ale jinak nějaký radikální zastánce elektromobility nejsem. A až čas ukáže, jestli se tento typ vozidel osvědčí nebo ne.

Je něco v rámci pravomocí, co nám fakt chybí?

Pro spoustu déle sloužících kolegů je demotivující práce s problematickými lidmi jako jsou drogově závislí či bez domova. Ano, bezdomovectví je v podstatě neřešitelný sociální problém, se kterým se potýkají všechna velká města. Ale prostě když denně opakovaně na jednom místě řešíte stále stejné lidi, kdy ale uložení pokuty nic neřeší, a oni se po nějaké době na stejné místo vrátí nebo se přesunou o kousek dál … cítíte při té práci marnost. Přesto ji musíme dělat stále do kola. 

Co je podle Tebe nejpalčivější problém metropole?

Přehuštěná doprava. Problematika osob bez přístřeší.

Nestálo by za to sjednotit pracovní dobu okrskářů v celém městě?

Dle mého to není možné. Každá městská část má svá specifika a tomu je nutné službu jako takovou přizpůsobit.

Jako náměstek pro výkon služby máš pod svým velením útvary se specifickou činností – Útvar řešení přestupků, psovody, Poříční útvar, Centrální operační středisko, Hlídkový útvar a Útvar vzdělávání …

Po nástupu do funkce náměstka jsem se musel s činností těchto útvarů podrobně seznámit. Tyto útvary jsou skutečně specifické, pomáhají na jednotlivých obvodech, a jestli něco opravdu dobře funguje, tak tato spolupráce.  Za mě byla letos velmi úspěšná spolupráce Poříčního útvaru, který školil strážníky z obvodů, kde je voda, na záchranu tonoucího, jak správně používat záchranářské sety a podobně. Takový typ spolupráce budu nadále podporovat.

Musím zmínit událost z dnešní noci, kdy kolegové z Hlídkového útvaru ve spolupráci s operátorem kamer zadrželi mladistvou, která v metru pobodala postaršího muže. Tohle je přesně důkaz perfektní a profesionální spolupráce obvodu s celoměstským útvarem.

Ano, tady je vidět, jak to skvěle zafungovalo. Je pravda, že spolupráci obvodu a celoměstského útvaru nyní z pozice náměstka vnímám jinak než jako ředitel obvodu. Personální kapacity jsou omezené a opravdu není možné vyhovět všem požadavkům ze strany obvodů. Přesto se kolegové snaží, aby tomu tak bylo. A dělají to opravdu dobře! .

Děkuji za rozhovor.

Malý dotazník ze soukromí:

Koncert nebo divadlo?

Obojí.

Kniha nebo film?

Obojí.

Oblíbený spisovatel nebo režisér?

Tarantino a Sidney Sheldon.

Nějaký mimořádný kulturní zážitek z poslední doby?

Představení Jesus Christ Superstar v O2 Areně.

Co Ty a sporty?

Pohyb mě baví obecně – jinak kolo, posilovna, lyžování a plavání.

Dovolená odpočinková nebo aktivní?

S rodinou je vždycky odpočinková i aktivní.

Zobrazení: 767