Profesní sebeobrana aneb kdo je připraven, není překvapen
Stále hojnější užívání drog, nadměrná konzumace alkoholu, rostoucí sociální nerovnost, pandemie a na ní navázané psychické problémy. To je jen malý vzorek z mixu, díky kterému se stává společnost stále více agresivní. Už z povahy svojí práce jsou právě strážníci ti, kteří tomuto problému čelí v první linii. Prakticky na denním pořádku je použití donucovacích prostředků proti agresorovi, kterému jako záminka k útoku stačila pouhá kontrola dokladů. Zda se ptáte, jak se nejlépe na tento stupňující se trend připravit, odpoví vám Jan Bláha, který se tématu sebeobrany intenzivně věnuje a neváhal nám poskytnout zajímavý rozhovor.
U Městské policie Praha jsi už poměrně známou tváří. Můžeš na začátek říci něco o sobě pro neznalého čtenáře?
Jsem tu od roku 2008 a od roku 2017 mám na starosti výcvik na OŘ-1. Koho ta problematika zajímá, tak mě asi zná. Koho ne, tak mě ani chtít znát nebude. Tím bych to asi uzavřel. 😊
Ve volném čase se věnuješ pořádáním výcvikových kurzů. O jaké kurzy se jedná?
Ano. Jedná se o kurzy profesní sebeobrany. Jde o kurzy, které jsou určeny především pro strážníky městských a obecních policií. Ale nejen pro ně. Pro kohokoliv, koho zajímá profesní sebeobrana a je z oboru. Jedná se o několik kurzů, které na sebe navazují, ale dají se absolvovat i samostatně a pokrývají ty, dle mého, nejzásadnější témata z profesní sebeobrany. Je to především pro ty obecní policie, které nemají možnost vlastního výcviku. Nebo pro ty, kteří si chtějí rozšířit obzory. Dá se domluvit i kurz na míru na jakékoliv téma, které znám. Původně jsem nabízel jen obecně profesní sebeobranu, ale moc to nefungovalo. Měl jsem pocit, že městské policie nebo strážníci přesně vlastně nevědí, co by chtěli a co by měli umět. A ti vedoucí to nechtějí moc řešit. Nechtějí s tím mít moc práce. Což je logické. Ani to není jejich obor. Došlo mi, že je třeba nabídnout něco konkrétního, už hotového.
Zaujal mě kurz zaměřený na pepřový sprej. To je dost neobvyklé, že?
Zda je to neobvyklé, nevím. O nějakých kurzech jsem slyšel. Ale máš pravdu, není to úplně časté. A myslím, že je to škoda. Je to podle mě skvělý sebeobranný i donucovací prostředek, s velkým potenciálem a vratnými účinky.
Jak tě tato myšlenka napadla?
Došel jsem k tomu tak nějak postupně časem, během výcviku. Přes dotazy kolegů, přes videa ze zákroků atd. Každému je jasné, co to asi obranný sprej je a jak ho asi použít. Že to někomu máš prostě nastříkat do očí. Zní to velmi jednoduše a je. Ale v reálu to někdy selhává. Co tím chci říct? Já jsem přesvědčený o tom, že o sebeobraně a donucovacích prostředcích je třeba přemýšlet komplexně. Jakoby to zasazovat do konkrétních situací. A k tomu se ptát a řešit a co když… Samozřejmě nevymyslíš všechno, ale alespoň na ty nejběžnější scénáře se připravit. Abych byl konkrétnější např. u toho spreje. Přijde mi hodně důležité, vědět co od spreje můžu očekávat. Jaký asi bude mít reálný účinek. To se dá nakoukat z videí. A tady zjistíš, že nemusí mít okamžitý účinek a stop efekt. A už víš, že je třeba se u toho hýbat a přidat třeba úder slabší rukou, abys případně odrazil útok, než sprej zabere. A další věc, je jeho nošení a tasení. Jak rychle jsem schopný ho vyndat. A co když ho nestíhám tasit a útočník je už u mě? A jak vlastně daleko stříká? Co s ním dokážu trefit? Jak se s ním míří a jak se správně drží…? Plus samozřejmě komunikace u toho, výzvy… A co s ním, když je tedy zasažený sprejem, jak ho dostat na zem. Jak a kdy rychle přejít na jiný DP. Takhle jedeš dál a zjistíš, že to je na samostatný kurz. Ale i na samostatný článek. 😊 A ten mám na webu, i video na tohle téma. Přijde mi hodně důležité si to vyzkoušet s cvičným sprejem. K tomu ti studenti přinesou třeba svoje zkušenosti. A to je taky hodně důležité. Tak rosteš.
❞ K tomu ti studenti přinesou třeba svoje zkušenosti. A to je taky hodně důležité. Tak rosteš...
Můžu se přihlásit i jako jednotlivec? S jakými dovednostmi budu po absolvování kurzu odcházet?
Ano, můžeš se přihlásit i jako jednotlivec, ale těch moc není. Když se někdo přihlásí, přiřadím ho někam do nějakého kurzu pro MP, pokud všichni souhlasí. Chtěl bych dělat i kurzy pro jednotlivce. Aby třeba strážnici, které to zajímá, mohli přijet a trénovat. Ale jsem omezený časem. A s organizací takto veřejných kurzů je mnohem více práce. Je jednoduší, když máš už skupinu. Když si to objedná konkrétní MP pro svoje lidi.
Co se týče profesní sebeobrany. Jaké druhy nabízíš?
Nejedná se o druh nebo název. Převážně vycházím z izraelské sebeobrany KALAH. Ale ne všechno se dá použít. Kalah je velmi tvrdý. Abych to vysvětlil, s nadsázkou a zjednodušeně. V profesní sebeobraně potřebujete v principu převážně dvě dovednosti. Umět reagovat na brutální napadení, ať už je to útok se zbraní nebo bez. A umět si poradit s někým, kdo je opilý, přebral, ruší noční klid a pak se chce prát. Ale není nijak nebezpečný. A dokázat se nějak správně pohybovat mezi těmito dvěma naprosto odlišnými póly. Většinou reaguješ a přizpůsobuješ se tomu jaký odpor (agresivitu) dostáváš, tak aby to bylo v mezích zákona a pokud možno se nikdo nezranil. To je těžké. Protože potřebuješ vyhrát. Ale tak, aby se nikomu nic nestalo. A vždycky je to síla proti síle. I při fotbale se občas stanou opravdu vážné úrazy. A to se tam snaží jen dostat balón do brány a ne někoho do pout. Takže hodně je to Kalah. Pak nějaké techniky a principy, které mám vyzkoušené a vím, že fungují. Mám na to dobrou zpětnou vazbu i od kolegů. Pro mě je profesní sebeobrana hlavně o spolupráci. Učit lidi, jak při tom případném zákroku spolupracovat. Jak si pomoct. Využít té „přesily“. Když to není jeden proti jednomu, nemusíš použít takovou sílu a je menší pravděpodobnost zranění a škody. Tím pádem menší pravděpodobnost problémů. A větší pravděpodobnost, že máš práci i druhý den. 😊A to se myslím učí málokde. Málokdo o tom takhle přemýšlí.
Pak samozřejmě ty specifické věci. Jako je třeba ten sprej, obušek, poutání. Musí to být jednoduché a rychle naučitelné. Snažím se učit to, co nikde moc není. Prostě tu profesní sebeobranu. Boxovat nebo kopat se můžeš naučit jinde. A takhle nějak jsou i postavené ty kurzy.
Jaký je o kurzy zájem? Na Instagramu jsem tě viděl cvičit MP Tábor nebo studenty policejní akademie. Hlásí se další?
Jak jsem říkal, jsem hodně omezený časem. Do Tábora jezdím pravidelně. A myslím, že je to vidět. Hodně se tam posunuli. Samozřejmě je lepší dlouhodobá spolupráce. Ti kluci z policejní akademie si mě našli sami. Byli to už budoucí policisté, kteří dokončovali studium a zajímali se o profesní sebeobranu. Byli skvělí, mladí, tvrdí a nadšení. Přesně to, co potřebuješ. 😊 Prošli se mnou všechny kurzy. A to bylo super. Jelikož byl vidět ten obrovský posun. Díky tomu jsem si ověřil, že je to dobře postavené. Že ta témata na sebe dobře navazují a navzájem se doplňují. Ale zároveň, že každý kurz dává smysl i samostatně. Učil jsem třeba ještě MP Řevnice a Přílepy. Ale ozval se mi třeba i kolega ze zásahové jednotky PČR a s kamarádem Martinem Sládkem (hlavní instruktor KALAH ČR) jsme pro ně dělali seminář. Dělali jsme spolu i seminář pro instruktory Policie ČR. Ale víc o tom nemůžu mluvit.
Co pražští kolegové? Mají o tvoje know how zájem?
Ano. Myslím, že ti, co ke mně chodí, ano. Soudím podle toho, že se o zákrocích se mnou chtějí bavit. Ptají se na rady atd. Dávají zpětnou vazbu. Ale je to oboustranná záležitost. Já mám i zájem o jejich know how a o to, co si myslí. To je podle mého velmi důležité! Především oni nosí ty zkušenosti z ulice. Oni to dělají a jim to musí fungovat a musí s tím být v pohodě. Ale v momentě, kdy jde o povinnou záležitost, musíš počítat s tím, že se nezavděčíš nikdy úplně všem. Mě přijde skvělé, když si třeba můžeme pustit zákrok v tělocvičně a bez ega to rozebrat. Říct si, co bylo dobře, co se dalo udělat líp. Ukázat si to. To mi přijde taky hrozně důležité! Je to něco, co nás všechny pak hodně posouvá dál. No, ale je to otázka spíš na moje kolegy. A myslím, že odpovědi se dozvíme pak v komentářích na soc. sítích. 😊A myslím, že je rozdíl, když učíš třeba úplné nováčky nebo zkušené strážníky z výkonu. U nových lidí nemáš moc s čím pracovat. Nemají tu reálnou zkušenost. Tam jim prostě musíš říct co a jak dělat, a oni si názor vytvoří až časem. Tady jsou, myslím, hodně důležité modelové situace, abys je dobře připravil na to, co je čeká. Aby pro ně ta první zkušenost s DP, nebo vůbec nějaký první konflikt na ulici nebyl takový šok. U lidí z výkonu je to jiné. Musíš si uvědomit, že už mají svoje zkušenosti a mají k tomu co říct. Někteří možná víc než ty, protože slouží déle. Zažili třeba devadesátky u jiných útvarů nebo složek. Tady to chce úplně jiný přístup. Tyhle lidi už jsou pro mě jako partneři. Nikdy jim neříkám, co mají dělat. Spíš jak to vidím já. Jak si myslím, že by bylo dobré to udělat. A proč si to myslím. A nakonec je to stejně na nich. Na ulici jsi sám za sebe. Je to vždycky tvoje rozhodnutí a tvoje zodpovědnost.
Když vezmeš průřez toho, co jsi při výcviku viděl, jsou strážníci napříč republikou dobře připraveni?
Tak já toho zas tolik neviděl. V porovnání s tím, kolik obecních policií máme. Ale osobně si myslím, že jsou v tom velké rozdíly. Někde se tomu opravdu věnují systematicky. Mají svoje instruktory a jsou fakt skvěle vycvičeni. Někde to tak nějak nechají na těch strážnících. Poskytnou jim třeba prostor a čas. A když je tam někdo, kdo něco umí, tak se prostě nějak cvičí. Někde zas možná občas zaplatí někomu ze soukromého sektoru. Někde možná vůbec nic. No a kde to chtějí mít fakt dobré, zavolají mě. 😊😊😊 (smích)
Já tady v tom vidím dva takové hlavní problémy. A to je u většiny složek, myslím. Kromě nějakých speciálních útvarů. Jednak čas a nedostatek lidí. Pokud máš už tak málo strážníků, ale ještě bys je musel poslat někam na výcvik, je to problém. Jelikož místo na ulici, budou někde cvičit. Překvapivě nebývají problém peníze. Druhá věc je, myslím, že v tohle trochu platíme za to, že jsme hodně bezpečná země. Když se někde dlouho nic neděje, vytratí se potřeba trénovat. Ta mentalita bývá v tomto případě asi taková: na co, proč, vždyť se nic neděje. Pak když to ale přijde, je už pozdě. A jednou za čas se v mediích objeví nějaký případ a fiasko. Ale zase, tím, že jsme bezpečná země, to většinou skončí jen ostudou, ne něčí smrtí. Mně to ale vadí, a přijde mi to velmi nefér, hlavně vůči těm samotným lidem na ulici. Dnes jsou na nás kladeny obrovské požadavky na znalosti, profesionalitu. Všechno se nahrává. Tomu se musí přizpůsobit i to vzdělávaní a výcvik. Také myslím, že lidi (strážníci) budou takoví, jaký si je uděláme. Lidi ti vrátí to, co se do nich vloží. A když do nich nic nevložíš, co myslíš, že přijde zpět.
Všechno se vyvíjí. Prošly způsoby sebeobrany v posledních letech proměnou? Jsou nějaké dříve běžné techniky už řekněme nevhodné nebo za zenitem?
Ano. Myslím, že sebeobrana se vyvíjí a že se to zlepšuje. Nedá se mluvit moc konkrétně a ani nechci. Ale ti uvědomělejší se snaží respektovat realitu. Ale pořád jsou vidět různé šílenosti. Já vidím problém jednak v tom, že je to něco, co se dá jen velmi těžko ověřit. Nějak objektivně porovnat nebo změřit. Každý bude tvrdit, že dělá to nejlepší, že to funguje. A potom v tom, že je to byznys. V momentě, kdy se tím někdo začne živit, stává se, že na prvním místě je pro něho potom zisk, ne kvalita toho co dělá. Reálná sebeobrana je něco, co se nedá brát jen jako koníček. Jako že si zasportujete a přidaná hodnota bude, že se možná něco naučíte. Možná i bránit. Ale takhle to spoustu lidí prodává. Pokud třeba učíte lidi boxovat, může to mít několik úrovní. Můžeš mít lidi, co to dělají, jak se říká jen kondičně. Chtějí sportovat a baví je zrovna box. Budou tam třeba běhat, skákat přes švihadlo a boxovat jen do pytle. Pak budeš mít lidi, co to mají stejně, ale chtějí si u toho i zaboxovat mezi s sebou. A můžou se domluvit s jakou intenzitou, zda budou mít helmy atd. A když někdo nemůže, řekne prostě, že potřebuje pauzu. Pak můžeš mít lidi, co budou mít závodní ambice a budou směřovat k nějaké řekněme profesionálnější úrovni. Ti tomu budou dávat mnohem víc. A všechno je to úplně v pohodě. Tví klienti si prostě můžou vybrat, a to kdykoliv, na jakou úroveň půjdou. Ale sebeobrana takhle dělat nejde. Spoustu instruktorů a systémů to takhle nabízí a dělá. Když k něčemu náhodou dojde, co potom chceš říct někomu, kdo tě začne mlátit, nebo na tebe vytáhne nůž? Ať zvolní, že jsi to dělal jen jako na kondiční úrovni? Takže pokud to chceš dělat dobře, reálná sebeobrana bolí. Je náročná fyzicky i psychicky. A stane se, že hodně lidí ti odejde. Každý instruktor by si měl uvědomit, že má určitou míru zodpovědnosti za svoje studenty. A že se může stát, že (i u nás v ČR) jeho student nebo studentka budou bojovat o život.
❞ Každý instruktor by si měl uvědomit, že má určitou míru zodpovědnosti za svoje studenty. A že se může stát, že (i u nás v ČR) jeho student nebo studentka budou bojovat o život...
Někdy se stačí u nějakého systému jen podívat na pár videí a už vidíš, že to je jen na efekt. Dělají to tak, aby to hezky vypadalo. Vůbec si nedávají reálný odpor atd. A ne vždy je záruka kvality, že nějaký instruktor sloužil v nějaké speciální jednotce a podobně. Jeden z jednoduchých, ale dobrých způsobů, jak to hodnotit, je podívat se na CCTV reálná videa napadení a položit si otázku. Je to, co trénuju podobné situaci, co vidím na videu? Má to, co dělám, šanci na úspěch ve srovnání s tím, co vidím na videu?
Jak často nějakou techniku při výkonu použiješ?
Přiznám se, že už moc ne. Kvůli výcviku pracuju jen denní od pondělí do pátku. A to se k tomu zas tak často nedostaneš. Člověk trochu jakoby vyměkne. Přijdeš o takovou tu ostrost. Proto je pro mě tak důležitá ta zpětná vazba od kolegů, videa ze zákroku atd. Když to jde a zbyde mi čas, snažím se vzít si nějakou službu navíc. Noční. Třeba v opilecké hlídce Astra 150. Tam je toho dost. Zůstat v kontaktu s tou ulicí a realitou trochu. Bojím se, aby ze mě jednou nebyl jen takový ten teoretik, ještě k tomu starej. 😊 Ale nejde prostě dělat všechno. Já to mám nastavené tak, že DP jsou pro mě až ta poslední možnost. To poslední možné řešení a tak se to snažím i předávat dál. Ne proto, že bych se bál. Nebo chtěl nějak ostatní od toho odrazovat, ale pro mě je důležité vědět, že když už k tomu dojde, byla to ta poslední možnost. Pokud si to takto nastavíš, zdá se mi, že se to potom mnohem lépe někde obhajuje a vysvětluje, pokud je to třeba.
❞ Já to mám nastavené tak, že DP jsou pro mě až ta poslední možnost. To poslední možné řešení a tak se to snažím i předávat dál...
Máš v hlavě nějaký nový projekt nebo rozšíření do budoucna?
Já mám v hlavě spoustu nápadů a projektů. Ale otázka je, zda je na ně zvědavý ještě někdo jiný než já. 😊Přál bych si být mladší. Začít se vším dřív. Mít víc času na trénování a vzdělávání. Umět toho víc. Být lepší. A hlavně, mít víc volnou ruku v tom, předávat ty znalosti tady dál. Ne vážně, nového asi nic. Doufám, že se povede rozjet naplno Be ready be safe. Už tak toho bude dost. Chci se dál vzdělávat v sebeobraně a první pomoci. Držet krok. Jedinou novinkou je snad na příští rok kurz krizové intervence, na který se chystám. Vlastně mám v hlavě ještě jeden nápad. Dlouho. Pohrávám si s myšlenkou uspořádat, třeba jednou ročně, takové setkání, společný trénink instruktorů městských policií. Vzájemně si vyměnit zkušenosti atd. Myslím, že by bylo fajn, kdyby tohle šlo od MP Praha, jakožto největší městské policie u nás. Ale je to zatím jen nápad v mé hlavě, bez podrobností. A možná tam i zůstane…
Honzo, děkujeme a hodně štěstí do budoucna.
Zobrazení: 1105