S Honzou Hřebejkem o detektivkách i policii (městské)

Rubrika: Rozhovory Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

S Honzou jsme se potkali na jeho hausbótu na Smíchově, kde s rodinou už rok spokojeně žije. Je zde nádherný klid, přestože nad námi – na Strakonické - přejíždí nepřetržitě desítky aut. Tohle místo má své kouzlo, kterému propadl nejeden z herců z jeho filmů. Setkání bylo milé a nutno podotknout, že většinou nebylo třeba klást otázky, protože jakmile se pan režisér rozpovídá, je velmi těžké ho zastavit. Jeden se až nestačí divit a připravené otázky upadají v zapomnění…

Co Ty a Městská policie?

Já se přiznám, že úplně nevím, kde začínají a kde končí pravomoci MP, takže bych asi měl dělat rozhovor já s tebou… Film o MP v Čechách ještě nevznikl, ne?

Já jsem spíš chtěla vědět, zda máš Ty osobně s MP nějakou zkušenost?

Řeknu ti, co mě, jako občana, dráždí, i když vlastně nevím, zda je to věc měšťáků. Vždycky se v Praze najde nějaký problematický zákaz vjezdu, zákaz odbočení či zakázaný průjezd. Třeba na Karlově náměstí před nemocnicí mnohdy ani Pražák neví, kudy odjet, natož řidič z jiného města. No a tam často stávali měšťáci a vybírali pokuty. To mě štvalo. Tam jsem se vždycky hádal.

Další příklad: jednou do roka – když se pořádá Maraton - nastane u autobusového nádraží Na Knížecí učiněná pohroma. Například sem do přístavu není možné přijet ani odsud odjet. Dokonce jsme jednou museli odplout lodí. V okolí Anděla, kde je to už tak dost komplikované, vznikne šíleně nepřehledná situace. Auta vůbec neví, kam mají jet, nikde policie, která by poradila. A na místě, kde se dá odbočit, a kam každý v zoufalství nakonec zahne, stojí dva strážníci – já vím, že si to asi nevymysleli sami, že je tam někdo poslal – a pokutují. Tak to jsem se opravdu rozčílil a křičel jsem na ně, že jestli takhle opravdu chtějí pomáhat a chránit (upozorňuji mistra, že slogan MP je zcela jiný)…

Někdy mi taky přijde, že se přehání okázalost některých zásahů. Nemluvím o prchajícím vrahovi. Ale třeba zadržení nějaké úřednice se asi může obejít bez „kukláčů“. Kdyby za ní na úřad někdo přišel a řekl: „Paní, jste zatčená,“ tak ona asi neproskočí oknem, neudělá kotoul a nezmizí neznámo kam. Ale to není věc městské policie, že?

Povědomí lidí o práci a pravomocech MP je dost bídné. Ani Ty se zcela neorientuješ, jak je vidět.

Počkej, mám jednu takovou příhodu, i když ona vlastně taky není s měšťáky a nestala se ani v Praze. (smích)

Asi před 25 lety, na festivalu v Karlových Varech, jsem popíjel až do rána v nějaké noční hospodě pod hotelem Thermal. Já, když se opiju, a to je o mně známo, tak nevyvádím, neperu se, ale usnu. A to se také stalo. Najednou na mne někdo chrstl kýbl vody a já jsem se probral celý mokrý. Někdo říká: „Vypadněte, tady nemáte co dělat“. Začal jsem se tam trochu dohadovat a oni na mne zavolali policajty.  Ti mne svalili na zem a nasadili mi pouta. Naštěstí jsem měl v té době už celkem slušnou akreditaci, nedělal jsem nic moc zlého, takže se to obešlo jen s malou pokutou, ale i tak jsem se tenkrát cítil dotčenej. (smích)

V kterém roce to asi bylo?

Myslím rok 1997. Na to přijdeme, počkej, to má ještě důležitou dohru. Na závěrečném večírku festivalu v hotelu Pupp jsem někomu z herců tuhle příhodu vyprávěl, vlastně jsem se trochu vychloubal, že mi policajti dali pouta a jeden kamarád mě potom vodil jako medvěda od skupinky ke skupince a říkal: „Představ si, co se mu stalo, jeho zmlátili policajti!“ Došli jsme až do kuchyně, kde se se svou cenou za Zapomenuté světlo schovával Bolek Polívka (tak to vidíš, je to rok 1997). Seděl tam mezi kuchtíky a ten kamarád mu celou historku začal také vyprávět. Já v té době Bolka osobně neznal. On ale vůbec nereagoval a mně už to bylo trapný, tak jsem řekl: „Ale to by asi neměli člověka budit v hospodě chrstnutím kýblu vody do obličeje, ne?“ A on pronesl takové zvláštní moudro: „Tak to asi jinak nešlo!“  To bylo poprvé, kdy jsem mluvil s hercem, který mi potom natočil 4 hlavní role (za jednu z nich získal Českého lva – Musíme si pomáhat).

❞ Kamarád mě potom vodil jako medvěda od skupinky ke skupince a říkal: „Představ si, co se mu stalo, jeho zmlátili policajti!“...

Když jsme přišli, mluvila jsem o tom, že tady v přístavišti u Císařské louky je služebna Poříčního útvaru MP. Za tu dobu, co hausbótu máš, jsi s nimi ještě neměl co dočinění?

To je samostatná kapitola ti říční policajti. Nevěděl jsem, že to pod městkou policii spadá. Často si říkám, že by mě to asi bavilo. To mi přijde až romantické. Komunita lidí u vody je tak malá, že si většinou pomůžou sami mezi sebou. Nemluvím samozřejmě o centru Prahy v sezóně, tam je to teda hustý. A ano, v zimě také ty zamrzlé labutě…

 (U našich nohou se objeví pejsek)

Tak mne napadá, když máte pejska, máte ho čipovaného?

Člověče nevím, asi jó, asi bych řekl, že jó, počkej, to jsi mne zaskočila, to se musím … Lenčó? Je čipovaná?

Manželka Lenka odpovídá: Je!

To je praktické, kdyby se něco stalo, kdyby se ztratila, tyhle praktický věci jsou dobrý!

Jak ses vlastně dostal k natáčení kriminálek?

Začal jsem to dělat díky Petru Jarchovskému. Když se kdysi o post producenta pořadů a TV seriálů v České televizi ucházel Jan Štern, bylo jedním z požadavků natočit detektivku. Petr s Jenem už v té době spolupracoval a od někoho dostal tip na Michala Sýkoru, který si pro svoje potěšení napsal Případ pro exorcistu. Petr to v ČT prosadil a vznikla série, kde jsem režíroval já a Viktor Tauš. Já jsem dělal Exorcistu, Pět mrtvých psů a Živé terče, Viktor Modré stíny a Vodníka.

S Michalem Sýkorou jsem spolupracoval i při posledním natáčení (Pozadí událostí), ale to není klasická detektivka, je to spíš vztahový příběh, trochu komedie s vraždou. Je to taková zvláštní detektivka, ambicióznější, ve které jde o postavy víc než o příběh. O Velikonocích jsme dotočili, teď stříháme a o termínu vysílání rozhodne ČT.

Na nedávno uvedených Božích mlýnech jsi pro změnu spolupracoval s Jankem Kroupou.

Janka jsem chtěl moc poznat, jeho práce si vážím. Mlýny jsou hodně o nadsázce, ale vždy se vychází z reálných případů. Máme tam spoustu převleků i divných scén. Třeba pohřeb, který je vedený v latině.  Nechtěli jsme detektivku tipu Případy prvního oddělení nebo jiných, až autentických, detektivek. Celé je to postavené na hlavu, protože se od začátku ví, kdo je vinen, ale divák se baví tím, jak bude pachatel dopaden. Do jaké pasti se nechá lapit.

V rozhovorech s Jiřím Lábusem nebo Vincentem Navrátilem, kteří v Mlýnech hrají otce a syna, si oba pochvalovali místa natáčení. Nabízí se otázka – lokace si vybíráš sám?

Ano, lokace si vybírám sám, tedy pokud není ve scénáři jasně dáno, kde se scéna odehrává. Například záběr z Colors of Ostrava natočit nikde jinde nemůžeš. Nebo pokud má šéf policie odjet do lázní Karlova Studánka, tak to tak být musí, alespoň co se exteriérů týče. Díky tomu se třeba podíváš někam, kde jsi do té doby nikdy nebyla.

Pokud nějaký policista viděl, kde je v Božích mlýnech sídlo policie, tak se musel smát. Ani v knihově Kongresu ve Washingtonu to nevypadá tak luxusně, jako v Schebkově paláci v ulici Politických vězňů. S architektem jsme si řekli, že budeme záměrně vyhledávat exkluzivní lokace a schválně jsme ještě točili širokými objektivy, aby ty místnosti vypadaly větší.

V reálném prostoru se točit nedá. Když jsme natáčeli Horem pádem, tak to bylo na policejní stanici mimo Prahu, kde zároveň probíhala částečná rekonstrukce. My jsme to místo vybrali proto, že tam byla i cela předběžného zadržení, ve které se odehrávala zásadní scéna s Pavlem Liškou a Markem Danielem. Jenže za provozu je natáčení nepříjemné. Může se stát, že točíš a pak někdo vleze do záběru s tím, že jde nahlásit krádež auta. (smích)

Někdy prostě člověk musí od autentičnosti ustoupit. Já nedělám pravdivé detektivky, nechci seznámit lidi s tím, jak probíhá vyšetřování, i když to už od filmu Nevinnost vím. Tenkrát mi totiž dělal poradce Josef Mareš, bývalý šéf pražské kriminálky a hodně jsem se naučil o postupech a podobně. Jenže já chci diváka pobavit, ne poučovat. Samozřejmě se někdy dostanu za určitou hranici. Lidi si řeknou: „Co je to za blbost, že ten Krobot jezdí nějakým starým žigulíkem z 80. let?“

To už mluvíš spíš o rekvizitách, ne?

No, ona je to také zábava. V jeden čas bylo v ČT takové vypjaté období. Třeba nám sdělili: „Značku auta musíte přelepit“. A já na to: „Počkej, oni pojednou Škodovkou a my budeme přelepovat to Škoda, jo? No, tak to ne.“ Tak jsme vybrali nějakého Opela nebo co a oni, že to je zase reklama na Opel. Proto ten Žigulík. Ten už se v té době nevyráběl, tak to nikoho netrápilo.

Nebo mi ve fundusu pro nahrávání policejních výslechů nabídli starý kotoučák – přesně ten, který jsem si vždycky v dětství přál. Tak jsem si říkal, no, tak budou prostě výslechy nahrávat na tohle. Někdy se tím diváci pobaví. Ale víš, co tenkrát lidi nejvíc pobouřilo? Že vyšetřovatelé vozili vyšetřovací spisy v těch nákupních vozíčcích, což je ale skutečně pravdivé a autentické.

A co třeba natáčení s dronem? Myslím, že jsi to už někde dost chválil.

Možnost použít při natáčení dron je velká paráda. Toho jsme hodně využili například v Rédlovi. Nebo na Borech, kam by ses normálně nemohla dostat a my se tam, díky plk. Fialovi, dostali a s dronem točili (Návrat staré lásky). Bory jsou velmi architektonicky zajímavé, z toho jsem měl opravdu radost. Dřív se na letecké záběry používala helikoptéra, ale to je bohužel strašně drahé a navíc se nedostaneš všude tam, kam potřebuješ. Třeba tady – v přístavu – by mě s helikoptérou točit nenechali, ale s dronem je to úplná pohoda. Letecké záběry jsou hodně efektní.

Casting děláš téměř vždy s Mirkou Hyžíkovou. Vždycky máš ve filmu některého z dobrých kamarádů, třeba Dalibora Vinkláta (hrál kromě jiného i obecního policistu ze Štěpánova), nebo Andreje Toadera (např. policista v Horem pádem), což ale nejsou profi herci. Bazíruješ na tom, že je tam chceš mít?

Oni si sami často o roli řeknou. (smích) Ano, s Mirkou dělám už 25 let. Zná mě a ví, že mám pár svých oblíbenců, které si rád obsadím do menších rolí. Někdy se stane, že tyhle malé role se nakonec dostanou až na úroveň rolí hlavních, a to právě díky lidem, které jsem si vybral. Třeba Vašek Veselý měl v Místě zločinu Plzeň hrát jen v prvním díle a nakonec je ve všech jako zásadní spojující postava. Já obsazuju takhle i muzikanty. Teď je mým velkým oblíbencem Martin Kyšperský (sk. Květy). Další je třeba Robert Nebřenský (Vltava), Honza Kalina (Sto zvířat), nebo Matěj Ruppert (Monkey bussines). A Bořek Slezáček je skvělý, jednou bych mu chtěl dát velkou roli.

Občas, a to nesmím říct naplno, občas obsadím i někoho z těch pachatelů – do jiné role samozřejmě. I šéf kriminálky, plk. Mgr. Bc. Luděk Fiala, mi hrál (Místo zločinu Plzeň).

U příchodu k vraždě, u té pásky, tam dost často stojí měšťák, že jo? Jednou mi při natáčení říkala castingová agentka: „Je tady Michal Dymek (to byl idol mého dětství z Páni kluci) a čistě pro srandu by si chtěl zahrát.“ Tak jsem ho do takové malé role měšťáka v jednom díle obsadil (Nehoda paní učitelky).

❞ Občas, a to nesmím říct naplno, občas obsadím i někoho z těch pachatelů – do jiné role samozřejmě. I šéf kriminálky, plk. Mgr. Bc. Luděk Fiala, mi hrál...

Před naším rozhovorem jsem si připomněla všechny detektivní série, které jsi točil, a zaujalo mne, že v posledním díle Pěti mrtvých psů zazní věta: “Ale zrovna tady máme koronavirovou infekci!“ To už jsi tenkrát byl takhle nadčasový?

To jsem netušil, co je koronavirus. (smích)

Ale mohu napsat, že jsi osvícený člověk, že? (S úsměvem přikyvuje.)

Na závěr se zeptám, co máš teď před sebou?

Jakmile odejdeš, začnu se věnovat přípravě jednoho projektu. Točit budeme na Slovensku. Nejdřív ale musím dodělat ty Události.  V Divadle na Jezerce jsme měli začít zkoušet představení After life podle seriálu Rickyho Gervaise – toho mám hodně rád, ale muselo se to samozřejmě odsunout, takže premiéru teď plánujeme až na jaro 2022.

Přejeme, ať se všechno daří a někdy zase – třeba při natáčení – na viděnou!

V červnu oslaví 54. Určitě v přístavu. Kromě režírování má rád dobré víno – s několika přáteli otevřeli v roce 2005 vinárnu a obchod s vínem „Bokovka“, pro letošní rok se stal ambasadorem kolekce ovocných pálenek Martenz. Je držitelem tří Českých lvů i jiných oceněních. Coby režisér je podepsán pod téměř dvacítkou filmů, několika televizních sérií a zatím devíti divadelních her. S jednou ženou má dvě děti a psa. Bez „jeho“ Pelíšků si dnes už málokdo umí představit pohodu vánočních svátků. Hlášky z tohoto filmu jsou nezaměnitelné a mnohé zlidověly. Velký podíl na tom má i přítel z nejvěrnějších, Petr Jarchovský.

V průběhu rozhovoru vymyslel zcela nový idiom „Čert vem´ pes“. Třeba se tenhle přeřek stane populárním tak, jako jeho autor.

Na spolupráci s Honzou jsem se zeptala plk. Mgr. Bc. Luďka Fialy, ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR (v době natáčení pracoval na Krajském ředitelství policie Plzeňského kraje).

„Na natáčení seriálu Místo zločinu Plzeň vzpomínám dodnes. KŘ policie v Plzni bylo požádáno o dohled nad scénářem – jednalo se o jakousi revizi a pomoc při definování postupů policie v obecné podobě, zajištění, aby např. na obvodním oddělení neřešili policisté v hodnostech plukovníků vraždy. No a tuto funkci jsem „vyfasoval“ já, a jsem za to vděčný. Dohlížel jsem i při natáčení. Hned první nebo druhý natáčecí den jsem konstatoval, že je v dané sekvenci hluché místo, že by tam měl někdo něco říct. Na to konto přišel Honza a povídal: „Tak si tady stoupni a řekni něco jako normálně při práci.“ Trochu jsem se rozklepal, ale šel jsem do toho. Pak už to bylo pravidlem a já se vlastně stal hercem. Jednou jsem si zahrál i vraha, respektive moje ruka a záda. Víc v záběru vidět není. Víte, co bylo nejhorší? Když jsem v jednom díle (Smrt na biofarmě) měl odněkud vynášet exotické plazy. Mám z nich totiž ukrutnou fobii a jediný plaz, kterého se nebojím, je žížala.

Honza Hřebejk je profík ve svém oboru a vytváří díla, respektive mění myšlenky na papíru v umělecké dílo. Prostě je schopen vyprodukovat z něčeho surového skvost. Přirovnal bych to k procesu, který se stane od zasazení rostlinky až po výsledek, tedy kvalitní a bezkonkurenční červené víno. Asi jsem se i trefil do metafory, neboť Honza, pokud si pamatuji, si červené vždy rád dá.“

Jedním z velmi často obsazovaných „herců malých rolí“, které ale nikdy nejsou až tak malé, je Václav Veselý. Kutnohorák, jenž už před lety propadl divadlu, a coby městský zastupitel působící i jako oddávající, mi na adresu Honzy Hřebejka řekl:

Jsou nabídky, které se neodmítají. A mezi ně patří točit s Janem Hřebejkem. Pochybuji totiž, že by režíroval třeba Nebezpečné vztahy nebo Soudkyně Barbary. Takže s přijetím nabídky hrát v Hřebejkově snímku jsem nikdy neotálel. Jeho humor je možná drsnější a sarkastický, ale při natáčení vládne vždycky pohoda a velká legrace. Žádný stres. Poprvé jsem se pod jeho režijní taktovkou herecky snažil v Krásce v nesnázích. Následovalo U mě dobrý, seriál Místo zločinu Plzeň a naposledy v Božích mlýnech.

Zobrazení: 1524