Úvodník září 2025

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí čtenáři,

vítejte u zářijového čísla našeho časopisu. Čísla, které by mělo vonět odkvétajícími květinami, barevnými stromy, pozdním sluníčkem, ranními mlhami, babím létem a… A školou.

Ne, netěšila jsem se do školy. Do žádné, do které jsem kdy chodila. Otázku „Jakpak se těšíš do školy, Irenko?“ jsem z duše nesnášela. Přihlouple jsem se usmívala a brebentila něco ve smyslu, že moc nééé… Během druhé poloviny prázdnin jsem se děsila každého setkání s příbuznými, sousedkami a sousedy, kteří se v konverzaci se mnou, malou školačkou, nezmohli na nic jiného. Proč se mě raději nezeptali, zda nechci něco dobrého k jídlu?

Ve svém životě jsem skutečně narazila na jednu výjimku, malou vzdálenou příbuznou, která se mi přiznala, že se do školy opravdu těší. Tu jedenáctiletou dívčinu obdivuji. Jednak se do školy těší a jednak se nestydí to přiznat. Nejde s davem. A ruku na srdce, kdo z nás umí říci něco, s čím nikdo jiný nesouhlasí a za náš názor se na nás pak leckdo dívá jak na exoty?

Letos jsem se prvního září díky rodičům prvňáčka Matěje fakt zasmála. Přišla mi sms: „Ahoj, hlásíme první školní den za námi. Matěj to absolvoval naprosto nezúčastněně, jediné, kdy zvedl ruku, bylo, když se paní učitelka zeptala, komu od ní nechodí e-maily.“  Moje odpověď: „Prosím tě zařiď, ať ten kluk dostává ty e-maily“.

Když už je řeč o škole, pak samozřejmě pro nás, strážníky, začíná každodenní kolorit dohledu u přechodů. Není to nic dramatického, nic dobrodružného, nic akčního. Prostě dohled, kdy se na první pohled nic neděje. Odměnou snad může být pozdrav školáků a jejich rodičů, úsměv, jejich poděkování, několik úsměvných konverzací. Někdy milé obrázky. Ale my víme, že naše práce smysl.

Jiný soudek vína: na facebooku máme 90.000 sledujících! Bomba! Kde jsou ty časy, kdy jsme začínali na pár tisících, kdy jsme počítali skoro každého sledujícího, kdy jsme považovali za úspěch dvouciferný, natož trojciferný počet „lajků“ u příspěvku?!? Pro někoho bezcenný údaj, ale – bohužel – sociální sítě dneska hýbou společností. A my se tomu chtě nechtě musíme přizpůsobit, bez ohledu na osobní názor.

V té souvislosti děkuji Vám všem, milé kolegyně, milí kolegové, jejichž dobré zákroky můžeme prezentovat. Děkuji Vám za dobré skutky, díky kterým pak můžeme zveřejňovat děkovné dopisy. Děkuji Vám za Vaši práci, díky které můžeme dále vylepšovat dobré jméno naší organizace.

Už jen letem světem, co vás čeká a nemine v čísle, které držíte v rukou. Koho z hlídkových strážníků by nezajímalo, v čem budeme jezdit v dalších měsících a letech? Přečtěte si článek o vozidlech naší městské policie a budete vědět. Nebo si přečtěte trochu netradiční povídání nejen o našem „poříčáku“, ale i o řece Vltavě. A protože nejen prací živ je člověk, přečtěte si také něco o sportu v rámci naší organizace. A samozřejmě nechybí pravidelné rubriky… Zalistujte, určitě si něco vyberete! Třeba ten článek o pornu.

Na čtenou zase za měsíc

Irena Seifertová

• Předchozí
• Následující