Úvodník září 2026

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
přírodní katastrofy mají jednu společnou vlastnost. Dokážou během pouhých několika vteřin smazat hranice mezi běžným životem a naprostou bezmocí. Zemětřesení, povodně či ničivé bouře nepřicházejí s varováním, neptají se na politické uspořádání, kulturu ani majetkové poměry. Zůstávají po nich jen trosky a lidé, kteří pod nimi čekají na pomoc. Ukazují nám, jak moc křehký je svět, který si kolem sebe stavíme, a jak moc jsme jako lidstvo odkázáni sami na sebe. V tu chvíli přichází na řadu to nejdůležitější - solidarita, odvaha a ochota podat pomocnou ruku napříč celým světem. Toto vydání je výjimečné tím, že opouští běžnou pestrost témat a zaměřuje se do hloubky na lidskou vytrvalost, profesionalitu a nelehkou záchranářskou práci v extrémních podmínkách. Zářijové číslo tak věnujeme jednomu tématu – českému USAR týmu (Urban Search and Rescue) a jeho nedávné náročné misi ve Venezuele.

Jednalo se o náročný výjezd. Jiné klima – vedro a vlhkost, se kterým se museli poprat nejen lidi, ale i záchranářští psi, u nichž psovod nikdy nesmí zkoušet, kam až sahá jejich hranice. Jiné prostředí – země s autoritářským režimem, kde se tým pohyboval pod stálým ozbrojeným doprovodem, byť místní obyvatelé k záchranářům žádnou nevraživost nechovali. Jiný i v tom nejtěžším ohledu - český tým nenašel žádného přeživšího. A přitom právě to je smysl, kvůli kterému se všichni vydávají tisíce kilometrů od svých domovů. Aby dali šanci těm, kteří by ji jinak neměli. Pravda je ale i taková, že ani nalezení živého člověka pod sutinami ještě neznamená, že se ho podaří zachránit. Do hry vstupuje mnoho faktorů a přežití člověka v troskách po zemětřesení je svým způsobem malý zázrak. A i jeho hledání má cenu, i když se nezdaří.
O tom všem podrobně vypráví náš kolega Michal Sitte, záchranář, který má za sebou také misi v Turecku po zemětřesení v roce 2023, a může tak obě zkušenosti porovnat. Do Venezuely s ním letěl jeho čtyřnohý parťák pes Lucky, pro kterého to byla vůbec první mise. Druhý rozhovor je s plk. Petrem Vodičkou, zástupcem Hasičského záchranného sboru ČR, a nahlíží do zákulisí toho, co taková obří zahraniční mise obnáší z pohledu logistiky, plánování a koordinace nejen před odletem, ale i na samotném místě katastrofy. Ukazuje, že za každým úspěšným zásahem stojí hodiny příprav, precizní řád a dokonalá souhra celého týmu.
Věřím, že oba rozhovory ukáží práci USAR týmu v celé její šíři – nejen jako hrdinský obraz z titulní strany, ale jako fyzicky i psychicky náročnou práci lidí a zvířat, kteří jsou ochotni vyjet pomoct i tam, kde není jisté, že se pomoc podaří a že právě to je na mezinárodní solidaritě to nejdůležitější.
Na čtenou zase za měsíc
Irena Seifertová

• Následující