Boháč je hříšníkem či dědicem hříšníka

Rubrika: Vzdělání Zveřejněno: pátek 1. leden 2021 Autor Vojtěch Gabriel

Téměř každý den jsme informování o tom, jak se vyvíjí kurz české měny, jak si česká koruna vede v porovnání s americkým dolarem či evropským eurem. Řidiče může z hlediska budoucích cen benzínu či nafty zajímat pohyb cen za barel severoamerické ropy či nečekaný útok na rafinérie v Saudské Arábii. Člověk znalý a movitý pak sleduje drobné i velké pohyby v indexu burz a na jejichž základě pak investuje nemalé peníze do nejrůznějších aktiv. Konzervativní investor pokukuje po grafech cen zlata a moderní finanční kamikadze syslí virtuální měny typu bitcoin, litecoin či ethereum. Asi by se v tuto chvíli zdálo, že se jedná o činnost člověka možnou jen v posledním období vývoji lidstva, kdy naprostý průlom znamenal internet a počítače, ale není tomu tak. Obdobné zájmy provází lidstvo již od nepaměti. Peníze lákali, lákají a budou lákat i nadále. A v době kdy nebyly? Tak lidi lákal druhého náramek, domácí zvíře či větší pozemek, na kterém hospodařil. Vždy se něco najde. A vždy se našel ten, kdo měl víc a ten, kdo měl míň, ale také chtěl víc…

Podle slovníku má slovo lichva slovanské kořeny a pochází z výrazu lichý, nesprávný, nerovný… lichva jako činnost je tudíž jazykově označena za jednání nesprávné a nemravné. Latinský termín usura označující lichvu původně znamenal jakýkoliv úrok získávaný za půjčku v penězích nebo ve věcech a neměl pejorativní význam. Až později, zejména pod vlivem církve, se pojem usura stal synonymem pro lichvu v dnešním významu, znamená tedy půjčování peněz nebo jiných věcí na přemrštěný úrok, na úrok vyšší, než povoluje zákon!      

Slyšel jsem zajímavý názor, že první náboženství vzniklo v tom okamžiku, kdy první chytrák, potkal prvního hlupáka. Asi pro věřícího člověka rouhání, pro ateistu pravda a pro člověka trochu přemýšlivého námět k zamyšlení. Pokud však opustíme duchovní rovinu a převedeme ji do světa peněz, tak se dostaneme k samotnému jádru tohoto textu – a to k lichvě.

Ve středověku byla lichva z pohledu křesťanské církve považována za společenský a morální nešvar. První křesťané odmítali hromadění bohatství a majetků. Jedním ze zdrojů hromadění bohatství byla právě lichva, která umožňovala více majetným lidem odsávat další, moderně řečeno, kapitál ze společnosti prostřednictvím nejrůznějších půjček. Hromadění bohatství pak bylo v rozporu se samotným výkladem evangelia! Boháč byl hříšníkem, či dědicem hříšníka. V této době vidíme právě největší pozitivní vliv církve na ekonomiku a ekonomické vztahy ve společnosti. To se však v průběhu času začalo měnit. Církev sama bohatla a to se stalo nejednou předmětem mnoha sporů a válek. Vzpomeňme jen na příklad Jana Husa, který kritizoval formu placení odpustků, kumulování funkcí duchovních, nadměrný majetek církve a snažil se o duchovní reformu (podoba v současné politické situaci nejen u nás je určitě dílem náhody). Církev tak svým chováním opravdu neměla daleko k samotnému principu lichvy.

❞ ...lichvář se tak dostává do konfliktu s Bohem usurpováním si času. Staví se tak logicky proti němu a může pak lichvář očekávat něco jiného než cestu peklem?...

Z pohledu „pravého křesťana“ byla posuzována lichva na stejné úrovni jako krádež. Dokonce se objevily hlasy, které ji považovaly společně s kacířstvím za největší zlo, a chtěly svolávat církevní koncil, který by stanovil pravidla na její potírání. Bylo to negativum, které se protivilo samotnému Bohu a odvádělo člověka od skutečné fyzické práce. Dokonce vysvětlení odpůrců bylo dovedeno do takového extrému, že jako důkaz uváděli to, že peníze a jejich úroky vydělávají i v neděli, kdy by měl správný křesťan odpočívat a nepracovat. Peníze neznají čas ani denní dobu a samotný lichvář se tak dostává do konfliktu s Bohem usurpováním si času. Staví se tak logicky proti němu a může pak lichvář očekávat něco jiného než cestu peklem? Středověké postavení lichvy je dosti zvláštní a komplikované – my jej můžeme ze současného pohledu považovat za předchůdce kapitalismu – systému, který i přes svou nedokonalost poskytl západní společnosti pokrok a prosperitu. Dá se tedy napsat, že za svůj dosavadní růst například Evropa vděčí i lichvě?

Ale pane Kohn

Možná by stálo za malou zmínku uvést stereotyp, který se v souvislosti s lichvou trochu vleče s Židy. Ve středověku byli skutečně těmi, kteří půjčovali na úrok. Ale proč tomu tak bylo? Židé byli a odjakživa jsou velmi zdatnými obchodníky. A pokud jste v něčem velmi dobří, ale žijete v menšině, tak je jen otázkou času, kdy se na vás ona méně schopná většina, lidově řečeno, naštve. Židy postupně světská i náboženská pravidla dostala mimo veřejný život. Byl jim zabaven jejich nejvýnosnější způsob obživy – dálkový obchod a nakonec jim zbylo v této oblasti jen samé paběrkování. A proto jim nezbývala jiná cesta, než ono nelichotivé podnikání v podobě lichvy. K tomu nahrávala ještě jedna skutečnost – křesťané si mohli mezi sebou půjčovat jen bezúročně a to nepřináší žádný zisk. Takže i velmi boha milovný občan si nakonec rozmyslel půjčku potřebnému, když mu z toho neplynuly žádné výhody!

❞ ...křesťané si mohli mezi sebou půjčovat jen bezúročně a to nepřináší žádný zisk. Takže i velmi bohamilovný občan si nakonec rozmyslel půjčku potřebnému...

Židé začali půjčovat peníze nejen bohatším občanům, ale rovněž světské i církevní elitě a dokonce i těm nejchudším. To se později stalo předmětem sváru. Postupem času se však začala židovská komunita svými půjčkami a vlivem dostávat do centra pozornosti. Zajímavostí zůstává, že například náš nejznámější panovník Karel IV. i jeho syn Václav IV. velmi rychle pochopili, že mohou politickou situaci ovlivnit a své protivníky uspokojit tím, že jednoduše zruší židovské úroky a dluhopisy, neboť Židé byli panovníkovým výlučným majetkem. Dnes by to byla velmi zajímavá představa, kdyby vláda či prezident jedním dekretem zrušili dluhy například v polovině bankovního sektoru.

Po živnostensku

Za vzniku našeho Československého státu se podle některých zdrojů považovaly za lichvu půjčky se sjednaným úrokem převyšujících již 12%. Obecně se vycházelo z práva, které v našich zemích začalo platit již počátkem 19. století a bylo stanoveno v tzv. Obecném zákoníku občanském - ABGB (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch). Lichvářské smlouvy jím byly popisovány takto: „Když někdo kořistě z lehkomyslnosti, tísně, slabosti rozumu, nezkušenosti nebo vzrušení mysli někoho jiného, dá sobě nebo třetímu, za plnění slíbiti nebo poskytnouti plnění vzájemné, jehož majetková hodnota je v patrném nepoměru k hodnotě plnění“. Osobně mě velmi zaujala lichva po živnostensku – toto zákonem pronásledované jednání se pro pachatele stalo způsobem života, obživy, jedná opětovně, za účelem dosažení zisku srovnatelného s výdělkem. Zvlášť závažný postih si zasluhuje jednání, jímž byl provozováním lichvy po živnostensku těžce postižen větší počet osob. Těžké poškození většího počtu osob samozřejmě předpokládá, že pachatel svoji „živnost“ provozuje již delší dobu, popřípadě kratší dobu, ale zvlášť intenzivně…

Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí

Obecný zákoník občanský z předcházejícího období byl v roce 1950 nahrazen tzv. Středním zákoníkem občanským. Ten lichvu řešil po svém. Již výslovně neobsahoval úpravu, zabývající se lichvářskými smlouvami. Ve svém ustanovení však vymezil, že neplatným právním úkonem je takový úkon, který se příčí zákonu nebo obecnému zájmu. A co byl obecný zájem? Pojem, jenž je do velké míry závislý na orgánech uplatňujících právo a jejich interpretaci v praxi. Po přijetí Středního zákoníku občanského, se však finanční a úvěrová lichva dostala na pole absolutní neplatnosti již z prvního z citovaných důvodů – pro rozpor se zákonem. Podle téhož předpisu se totiž příčilo zákonu, aby byly u půjčky sjednány úroky převyšující úroky vyplácené z vkladů ústavy lidového peněžnictví. U každého úkonu mohl soud na návrh prokurátora vyslovit, že všechno, co bylo plněno straně těžící ze závazku odporujícího zákonu, propadá ve prospěch státu.

Tak trochu nejistá současnost

Po přesnou představu uvádím vymezení tohoto trestného činu:

❞ Asi největším problémem současného práva je v oblasti lichvy nejasná definice výše úroků, která dává rozhodování značnou míru nejistoty...

Asi největším problémem současného práva je v oblasti lichvy nejasná definice výše úroků, která dává rozhodování značnou míru nejistoty. Pojem hrubý nepoměr se využívá v současném ustanovení záměrně proto, aby byl dán prostor k individuálnímu posouzení každého případu. Takže někde může jít o úrok 80%, jinde může vidět soud hranici na 60% ročně. A teď babo raď! Jako určité vodítko nám může sloužit výše úroků požadovaná bankami v jakémsi státním průměru. Dvojnásobné přesažení může být hrubý nepoměr, ale také nemusí. Pokud by však byl čtyřnásobný, dá se o lichvě mluvit, ale..!

Index odpovědného úvěrování

Rodiče i prarodiče mi řekli, že půjčovat si je ostuda a že cokoliv chci, musím pracovat a šetřit. Pracuji tedy 7 dní v týdnu, ale mám vše, aniž bych si kdy půjčil jedinou korunu. Pokud člověk bez jistého příjmu, úspor a podobně založí rodinu a vezme si hypotéku, úvěr, leasing a nutně musí k moři, na hory a do nóbl restaurace... Je u mne hlupák. (příspěvek pod článkem: Půjčí vám 50 tisíc, zpátky chtějí 145, www.penize.cz)

S tímto výše uvedeným příspěvkem můžeme i nemusíme souhlasit. Je mi jasné, že více bude přikyvovat starší generace, zatímco ta mladší si bude klepat na čelo s poznámkou, že bez půjček by to v současném světě prostě nešlo. Ano, do jisté míry mají oba tábory svou pravdu. Půjčky berme, ale jen od někoho a jen někdy. Současná krizová situace vyvolaná mikroskopickým prevítem dostala mnoho i stabilních domácností do finanční krize, kterou se někteří rozhodli vyřešit krátkodobým úvěrem. A pro takové z nás dělá pravidelně organizace Člověk v tísni index odpovědného úvěrování. Můžeme s ní souhlasit i si myslet své, že je proti někomu zaujatá, ale věřte mi, že v naprostém základu se ji nedá téměř nic vytknout.

❞ ...některé společnosti do dnešní doby nemají na svých webech kalkulačky úvěrů a některé vás nechají pročítat smlouvy až na 69 stranách...

Abych vás zaujal hned na začátek, tak uvedu jen pár čísel z tohoto průzkumu. Bylo porovnáváno 38 poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Jako modelový příklad byla vzata půjčka 50 tis. Kč na dobu jednoho roku. To je jistě částka, která může dnes mnoha domácnostem pomoci. Ovšem rozdíly jsou dosti „brutální“ – zaplatíte za ni od 2500 Kč do 95 tis. Kč, za půlroční nesplácení (simulace dnešních problémů) utratíte od deseti do sedmdesáti tří tisíc. Zajímavé je rovněž zjištění, že některé společnosti do dnešní doby nemají na svých webech kalkulačky úvěrů a některé vás nechají pročítat smlouvy až na 69 stranách (tady bych takového poskytovatele zcela jistě opustil).

Nemá cenu zde přesně citovat jednotlivé výsledky průzkumu, který si můžete sami najít na webových stránkách. Pro nás je však důležité zjištění, že pokud s půjčkou sáhnete mezi ověřené bankovní domy, tak neuděláte chybu. Ano, jsou zde rozdíly a nejlepší je jako první navštívit ústav, kde vás znají a mají s vámi dobré zkušenosti. Pokud odpadnout ti nejlepší poskytovatele s nejlepšími podmínkami, pak můžete po dobrém rozvážení rizikovosti oslovit i společnosti nebankovní, které například tolik nehledí na registr dlužníků. Ovšem vždy počítejme s tím, že si svou rizikovější investici pojistí vyšším úvěrem a tak trochu nestandardními podmínkami ve smlouvě.

A jaké jsou úroky? Tak běžné sazby se začínají pohybovat kolem 10% až 15%. Nebankovní sazby mezi 20 až 30%. Ovšem najdeme zde společnosti s úrokem 100% a dva nedražší poskytovatelé se dostaly na 200%.

Vzhůru do Jižní Ameriky

Asi se nenajde mnoho lidí, kteří budou názoru, že tuto lidskou neřest lze úplně vykořenit ze společnosti. Možná se ji daří ve své legální podobě utlumit a přejmenovat, aby tak nebyla na očích, ale úplně se ji asi nikdy nezbavíme. Naprosto jistě zůstane základním kamenem výdělku v nelegální vrstvě společnosti a rozhodně bude bujet v té nejzranitelnější skupině obyvatel – tedy těch, kteří mají jen velmi malé vzdělání. Ti pak snadno podlehnou lákavé nabídce rychle nabytých financí!

Pokud bychom se chtěli inspirovat v zahraničí, tak nám může být příkladem Brazílie. Ta lichvu upravuje dokonce ve své ústavě z roku 1988: „Reálné úroky, do kterých jsou zahrnuty poplatky a jakékoliv jiné přímé nebo nepřímé odměny, nesmí být vyšší než 12 % ročně, každý zisk nad tento limit bude trestán jako trestný čin lichvy způsobem, který zákon stanoví“. Myslím, že by se české právo mohlo poučit a stanovení maximální výše úroku by mohl napomoci v jednodušší práci soudů a orientaci nás běžných spotřebitelů.

„Příliš mnoho lidí utrácí peníze, které nevydělali za věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, které nemají rádi.“ (Will Smith)

použité zdroje: www.penize.cz / www.clovekvtisni.cz / www.bankovnipoplatky.cz / www.mesec.cz / http://plus.rozhlas.cz

Zobrazení: 959