NePornu

Rubrika: Vzdělání Zveřejněno: pondělí 1. září 2025 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Pamatuji si, jak na prvním stupni základní školy přinesl můj spolužák do třídy hambatý časopis. Všichni jsme se na něj ihned sesypali. Moc jsme sice nerozuměli tomu, co vidíme, ale nemohli jsme se odtrhnout, smáli jsme se a nemálo se červenali. Počtení to bylo sice krátké, protože relativně brzy začaly lítat facky a to vzácné čtivo zmizelo v nedalekém kabinetu, ale i tak nás to hodně ovlivnilo. Na dlouhé měsíce se výjevy z obrázků staly tématem konverzací nebo čmáranic v sešitech. Proběhla i snaha opět podobný klenot získat, ale bez výsledku. Jednalo se o jeden, jediný časopis a taková mela. Teď se přenesme zpět do současnosti, uvědomme si to obrovské množství pornografického materiálu, jeho snadnou dostupnost a sami si odpovězme na otázku. Nemůže to náhodou nás nebo naše děti nějak negativně ovlivnit? Jak zapůsobil jeden časopis, víme, a co dlouhodobě nestřežený tablet? Pornografie má mnoho tváří a proti jedné z těch odvrácených bojuje organizace NePornu v čele se zakladatelem a výkonným ředitelem panem Petem Luptonem, který svolil, abychom mu položili několik otázek.

Organizaci jste zakládal v roce 2017?

V tom roce byla taková přípravná fáze a 2018 jsme to spustili.

Jaké byly důvody k vytvoření takové organizace? Jak se ten nápad zrodil?

Hlavní důvody byly asi dva. V první řadě nějaké osobní důvody, protože sám jsem měl v minulosti nějaký problém s touto tématikou. Druhý rozměr byla zároveň potřeba, protože v té době v České republice neexistovala a do dneška vlastně neexistuje žádná jiná organizace, která se tomuto tématu nějak systematicky věnuje. Povědomí o tomto tématu je tady nedostatečné a myslím si, že pro spoustu lidí je problematické se s tím svěřit. Je to stále velmi tabuizované téma. V tom slova smyslu, že spousta lidí se baví sledováním pornografie a podobně, ale o tom, že by s tím měl někdo problém, o tom se nemluví. Lidé mají na základě toho pocit, že když s něčím zápasí, tak na to jsou sami a zároveň návštěva odborníka je pro spoustu lidí příliš velký krok. Proto jsem chtěl vytvořit organizaci, která by rozšiřovala povědomí a vytvářela bezpečný prostor, v rámci kterého můžeme klientům nabídnout podporu. Takže to byl hlavní důvod k založení.

Jak velký je o vaše služby zájem?

My jsme stále pořád relativně nová organizace, ale za rok se na nás obrátí s žádostí o pomoc přes 900 klientů, a počet narůstá. Do toho jsme začali dělat preventivní programy na školách, spousta škol si už uvědomila důležitost tohoto tématu. První setkání s pornografií je podle průzkumů v 11 letech. V pubertě se pak k tomu děti poměrně často vrací. Ukázalo se, že i průzkumy, které v poslední době dělal Czechsex, v podstatě hodně odpovídají i těm normám, které máme my. Oni zvolili přísnější diagnostická pravidla, kdy jim vyšlo, že přibližně 8 % populace je ohroženo závislostí. Ale kdybychom si vzali definici kompulzivní poruchy podle MKN-11, tak se tam můžeme pohybovat najednou kolem 30 – 40 %, hlavně u mužů je to procento mnohonásobně vyšší než u žen. To téma je velké, jen zatím neexistuje dostatečné povědomí a tím pádem ani ochota to víc řešit.

Jak poznám, že bych měl vyhledat pomoc?

V zásadě říkáme, že když člověk bojuje se závislostí nebo kompulzivní poruchou, tak jde o chování, kdy má potřebu řešit nějaké svoje negativní emocionální stavy tím, že uniká. Může to být stres, nuda, pocit osamělosti, ale můžou to být i nějaké úzkostné depresivní stavy. Tam je většinou velká tendence k tomu, vyhledávat nějaké silnější úniky, jako je například pornografie. A jak se potom pozná problematické chování? Nejen, že to slouží jako nějaký copingový mechanismus, ale zároveň, když se s tím chováním snažím přestat, tak se mi to nedaří. To je jeden aspekt a druhý aspekt je, že to nějakým negativním způsobem zasahuje do mého života. Může to být v rámci partnerského života, může to být v rámci školy nebo práce. Může to být i v sexuálním životě, kdy narážíme na různé sexuální dysfunkce. U mužů se často projevuje erektilní disfunkce. Nějakým způsobem to sledování pornografie zasahuje do mého života. U dětí se to později projevuje tak, že mají špatný sebeobraz o svém těle a začínají si velmi rychle vytvářet sexuální scénáře, mají problémy spolu komunikovat navzájem, protože všechno příliš rychle sexualizují.

Jaké věkové skupiny jsou nejohroženější a jaké se na vás obrací nejčastěji?

Kdo se na nás nejvíce obrací je skupina převážně mužů ve věku 18-35 let. Nicméně píší nám také teenageři i lidé v pozdním věku. Hodně se na nás obrací také ženy, které samy mají problém, nebo partnerky, jimž partnerův návyk zasahuje do společného života. 

V čem vidíte rizika dlouhodobé závislosti?

Ta rizika tam nejsou tak život ohrožující, jako to může být například u drog, ale zasahuje to do partnerských vztahů, zasahujete do sebeobrazu a může to vést k prohloubení psychických problémů. Člověk má tendence se více izolovat a vzdalovat se ostatním, mít povrchní vztahy a zároveň inklinovat k dalším problémům jako jsou úzkosti či deprese. V některých výjimečných případech to může vést k sebepoškozování.

Jaké formy pomoci u vás klienti nejčastěji vyhledávají?

Kromě online kurzů, které si člověk může projít sám, máme poradnu, kde napíše obecný dotaz a my mu odpovíme. Ve chvíli, kdy vysloveně žádá o podporu, tak nejčastěji stojí o podporu ve formě ecoachingu, což je e-mailové doprovázení, kdy mu přiřadíme proškoleného dobrovolníka, který s ním dokáže dané téma rozebrat. Dokáže ho nasměrovat a nastavit nějaké zdravé cíle a způsob, jak je dosáhnout. Druhá taková systematická pomoc je podpůrná skupina, kde se snažíme klienty učit o tom tématu více komunikovat, zároveň se vzdělávají a povzbuzují v tom, jak překonat to problematické užívání, s kterým zápasí. Dále máme tu méně formální rovinu, což je budování komunity online. Kde se uživatelé mohou podporovat, jak už na discordu, tak v online fóru.

Jak dlouho může ozdravný proces trvat?

Je to velmi individuální. Pokud je tam už opravdu nějaká ta kompulzivní porucha nebo závislost, tak se můžeme bavit o tom, že nějaký proces může trvat v průměru 6 – 12 měsíců. To je nějaký průměr. U někoho to může být rychlejší, u někoho pomalejší, ale když už je to v té problematické fázi, tak to zabere delší čas. Pokud má člověk pouze špatný návyk, řeší se to mnohem jednodušeji. Neoslovují nás jen lidé, kteří mají diagnózu, ale také ti, kteří sami vnímají, že mají nějaký problém. Tam se je snažíme povzbuzovat a u této skupiny je řešení samozřejmě jednodušší a může být řádově v týdnech, kdy si „pouze“ vyměníme několik e-mailů.

Sledujete v poslední době nějaký zajímavý trend?

Žádný významný nebo unifikovaný trend nevidíme. Setkáváme se se širokým spektrem problémů, ale že by tam byl nějaký jednotný trend, se kterým bychom se setkávali, to ne. Samozřejmě zároveň pozorujeme neskutečný nástup umělé inteligence. Do nedávné doby porno, v určitém slova smyslu, začalo přebíjet Onlyfans, kdy tam byl prohloubený aspekt nějaké iluze intimity s druhým člověkem. Pocit, že mi ten druhý člověk reálně odpovídá. Tak teď je to o to dál, kdy UI v některých průzkumech dokonce dokáže být empatičtější než druhý člověk a dokáže se na toho druhého ještě lépe naladit. Takže i v tomhle budování nějakého parasociálního vztahu s UI je obrovský nárůst. Používání UI přítelkyň je rozsáhlý aspekt, se kterým se zatím nesetkáváme často, ale je to na vzestupu.

Popsal byste klasický případ klienta, který se na vás obrací?

Klasický příběh, který kopíruje, řekněme největší část, je, že se člověk setkal s pornografií opravdu v útlém věku. V průměru kolem 11 let a postupně se k němu dostával stále častěji a v některých těch svých momentech se naučil do toho unikat. Ať už to bylo v době, kdy neměl partnerku nebo se cítil osaměle, prožíval stres ve škole nebo později v práci. Zároveň to bylo normalizované v jeho okolí. Spousta lidí zmiňuje důležitý aspekt, že ve svém okolí nikdy neslyšeli, že by to mohl být problém. Tím pádem i díky té normalizaci, je to nějak vedlo dále do objevování a postupně, skrz vypěstování si návyku, to přerostlo v problémové užívání, kdy si najednou začali uvědomovat, že se jim kvůli tomu rozpadá vztah, nebo že díky tomu nezvládli dokončit školu. Tak to začali řešit a zjišťovali, že to sami nedokáží. Tak v tu chvíli přichází moment, kdy hledají pomoc a začínají se obracet na nás.

Jaký by byl podle vás ideální stav? Jak by se měla společnost k tomuto problému postavit?

Myslím si, že cesta je větší informovanost a nutnost dostat do obecného povědomí společnosti myšlenku, že užívání pornografie není bezrizikové a že může vést k závislosti. Zároveň nezakazovat pornografii, ale regulovat ji tak, aby se k ní nedostaly děti v tak útlém věku. To se momentálně řeší hlavně na evropské úrovni, ale snad se to bude řešit i v rámci České republiky. Aby přístup k pornografii nebylo jen kliknutí ano, bylo mi osmnáct, ale byla tam i nějaká verifikace věku, která je důkladná. Momentálně se na evropské úrovni připravuje aplikace, přes kterou by mohlo toto ověření věku probíhat. Takže to vnímám jako jeden způsob, ale samozřejmě je to také komplexní v tom, že tato právní ochrana by se posléze měla dotýkat právě také využívání sociálních sítí, a to jakým způsobem se na sítích mohou pohybovat děti. Zároveň zmíněným zvyšováním povědomí na školách, zvyšování povědomí u rodičů, aby věděli, jak s tím tématem pracovat už od útlého věku, kdy mají děti poprvé přístup na internet. Samozřejmě je utopie říci, že se děti k pornografii nedostanou, ale měly by být na to první setkání připravené.

Ve vašem podcastu mluvíte dokonce o dětech z mateřské školky. Už i tato skupina je ohrožena?

My jsme vydali knížku s názvem Špatné obrázky, dobré obrázky. Máme mladší školní věk a máme školkový věk. A tam je vlastně ta pointa, že jakmile má dítě jakýkoliv přístup na internet, mělo by být vzděláváno o možných rizicích. Ať už je to na mobilu rodičů, na tabletu prarodičů, u staršího sourozence atd. Tak by si mělo být vědomo nějakých rizik. Co se týče knížky pro ty nejmenší, tam opravdu pracujeme s tím příměrem dobré, špatné obrázky. Slovíčko pornografie je tam až v poznámce jako možnost rozšíření rozhovoru. Je to takový neexplicitní nástroj, jak prevenci nenásilně provést včas. Je to i nástroj, jak budovat důvěru předtím, než v budoucnu nastane opravdový problém.

Jaké máte plány do budoucna?

Aktuálně nejvíce pracujeme na prevenci ve školách. Snažíme se tam rozšířit co nejvíce povědomí o našem tématu. Máme to pokryté od čtvrté do deváté třídy. Zároveň připravujeme preventivní program pro střední školy a vize do budoucna je navázat na další témata. Takže určitě rozvoj lektorské činnosti a dále také práce na dalším rozšiřování aktuální pomoci.

Závěrem

Pornografie se někdy právem označuje jako "tichá závislost", jelikož spousta lidí s tímto problémem zápasí pouze soukromě. Jelikož se o tomto problému také málo mluví, mnohdy pak lidé tápají, na koho se obrátit. Ve výsledku není důležité, jestli se jedná o alkohol, drogy, hazard, nebo právě pornografii. Důležité je vědět, že nikdy není pozdě a nikdy na to nejste sami. V případě závislosti na pornografii se můžete obrátit na NePornu, s jejich podporou zapracovat také na této oblasti a snad také jednou provždy říct ne pornu.

Zobrazení: 154