Bude všechno mysig?

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: pondělí 1. prosinec 2025 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Prosincové číslo by mělo být trochu slavnostní, trochu vánoční a trochu „mazlivé“. A to byla výzva. Umělá inteligence měla jasno: prosinec je ideální měsíc pro hřejivá, laskavá a emotivně laděná témata, protože lidé mají tendenci zpomalit, bilancovat a hledat teplo – doslova i obrazně. Mně by jako ideální rozhovor připadal ten s průmyslníkem Meyerem (Vražda v salónním kupé, Jára Cimrman), který vyrábí vše, co zahřeje – od kožichů a rumu až po šamotové cihly – a jehož podnik se příhodně jmenuje Teplo. Bohužel jsem ho nikde nesehnala; zřejmě je právě před Vánoci příliš vytížen. A tak jsem musela zvolit jiný postup.

Co všechno nás může příjemně zahřát a navodit pocit blaženosti – na těle i na duchu? Hřejivé chvíle si dopřejeme při praskání ohně v kamnech, při pohledu na tančící plameny v otevřeném krbu, ale i díky zapáleným svíčkám, ideálně těm voňavým. A dál? Můžeme se zachumlat do teplé, měkoučké deky, obout si chlupaté bačkůrky a na stolek vedle pohodlného křesla, do kterého se uvelebíme, postavit čaj s medem a citronem, horkou čokoládu, svařené víno nebo grog. Čím intenzivněji to všechno voní sladkým kořením – skořicí, hřebíčkem či vanilkou – tím lépe. A můžeme třeba jen tak snít…

Zahřát nás však dokáže i milé slovo, pochvala či objetí blízkého člověka. Nebo předení kočky, která se nám usadí na klíně, či něžná náklonnost jiného domácího mazlíčka. Právě oni přinášejí do života klid, radost a onen vzácný kontakt, který v zimě vnímáme ještě silněji – hřejivý doslova i emočně. (Pokud tedy nejsme alergičtí na srst nebo nemáme ke zvířatům chladnější vztah.)

Švédské slovo mysig (/²m'yːsɪg/ – přiznejme si, bez předchozí znalosti by mnozí z nás asi tápali, jak ho správně vyslovit) vystihuje přesně to, o čem píšu. Označuje útulný, příjemný a harmonický pocit – teplo a bezpečí domova. Používá se pro místa a chvíle, které jsou pohodlné a vyvolávají klid a pohodu. Podle The World Happiness Report jsou druhým nejšťastnějším národem na světě Dánové (první místo si drží Finové), a to prý díky hygge. Meik Wiking, autor knihy Hygge – Prostě šťastný způsob života a ředitel The Happiness Research Institute, popisuje hygge jako pocit, který nás obejme během bouřky, kdy sedíme v pohodlných ponožkách, zachumlaní v měkké dece na pohovce. Je to okamžik, kdy sedíme kolem stolu osvětleného svíčkami, se svými nejbližšími jíme oblíbené jídlo a povídáme si. Je to pocit, který nás zaplaví, když s šálkem oblíbené kávy pozorujeme rudé ranní světlo na jasné modré obloze. Hygge je atmosféra. Prožitek. Sdílení s lidmi, které máme rádi. Pocit domova, bezpečí, vnitřního klidu a blaženosti.

Myslím, že se s panem ředitelem ve svém vnímání docela shodujeme. Jenže já osobně dávám přednost švédskému mysig před dánským hygge. (Moje děti si švédská slovíčka často počeštily, takže říkávaly: To je mísivý!) A anglické cozy, které má být ekvivalentem útulnosti, mě nijak neokouzluje. A co teprve okuwumulamu, což je výraz se stejným významem v gandštině – ten už mi nezní líbivě vůbec.

Na naši pohodu má vliv i vylučování endorfinů – nejdůležitějších z takzvaných hormonů štěstí (spolu s dopaminem a serotoninem). Co můžeme udělat pro to, abychom jejich hladinu zvýšili? Pokud chceme podpořit tvorbu endorfinů, měli bychom si pravidelně „dávat do těla“. Sport je jistota, ale nepřekvapí ani to, že i při dobrém sexu se endorfiny krásně uvolňují. A čím více se smějeme, tím lépe – i smích je jejich spolehlivým spouštěčem. Možná proto si přejeme „šťastné a veselé“, že? Endorfiny se vyplavují také tehdy, když někomu pomůžeme nebo uděláme něco ušlechtilého. Co si tedy pod stromeček nadělit třeba www.dobryskutek.cz nebo www.skutecnydarek.cz ? Možnosti existují a radost z pomoci druhým má navíc dlouhý dozvuk. Existují i „endorfinová afrodiziaka“. Mezi ta nejznámější patří kvalitní hořká čokoláda, kapsaicin v chilli papričkách, ženšen či vanilka. A jsme zase u Vánoc: vůně vanilky, chuť vanilkových rohlíčků, vanilkový krém uprostřed žloutkového věnečku… mňam! A pak je tu ještě oxytocin – hormon lásky. Bez něj by neexistovala vřelost, náklonnost, empatie, štědrost ani samotné lidské vazby. Hladinu oxytocinu zvýšíme prostřednictvím láskyplných vztahů, doteků, ale také cvičením jógy nebo poslechem hudby.

Nezapomínejme ani na sladké nicnedělání – i to je léčivé. Vyhýbejme se každoročnímu předvánočnímu shonu a nepřetržitému nakupování, pečení a uklízení. Lidé, kteří si dovolí lenošit, jsou totiž produktivnější, kreativnější a také zdravější. Z psychologického hlediska je odpočinek naprostou nezbytností. Nicnedělání či lenošení jako forma regenerace rozhodně není synonymem nedbalosti. Zdřímnutí na pohovce, čtení knížky, poslech oblíbené desky na starém gramofonu nebo vybarvování antistresových omalovánek – to jsou činnosti, které náš mozek potřebuje stejně jako tělo. I on si musí „dobít baterky“. Odpočinek je neocenitelný zejména ve chvílích, kdy se potýkáme s něčím, co je nad naše síly. Když tedy nebudeme vědět, jak dál, zkusme si prostě lehnout na kanape a nic nedělat. Odpočinek vrátí tělo do rovnováhy a dodá mu fyzickou i psychickou energii. Prostě, mějme se rádi.

A jeden tip na závěr. Z lásky k podzimu, Vánocům, útulnu a příjemné atmosféře vzniklo i studio MYSIG. Najdete ho kousek za Prahou a vyrábějí se tam voňavé svíčky ze sójového vosku. Na zimu a Vánoce mají hned několik „příchutí“: vánoční stromek, perníček, svařené víno, pečený pomeranč, vanilkový rohlíček… Už to také cítíte? Tak si udělejte pohodlí – bude to mysig. A přestaňte se o Vánocích nutit jíst jen zdravě: vánoční cukroví je přece zcela nepopiratelně hygge. Zkusme být nejen hřejiví, ale i laskaví – k sobě, k lidem kolem, k okamžikům, které žijeme. To je to pravé teplo, které vydrží i po Vánocích.

Zobrazení: 111