Správná poloha zachraňuje, nesprávná ubližuje

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: pondělí 1. březen 2021 Autor Jiřina Ernestová

Správná poloha může pomoci život postiženého zachránit a naopak – uvedení do nesprávné polohy může vést při některých náhlých onemocněních k přímému ohrožení života. Správnou polohou můžeme předejít komplikacím a částečně postiženého zbavit bolesti. Základní pravidlo zní: Pokud nemáme nějaký jasný důvod, proč polohu měnit, ponecháme postiženého v poloze, v jaké se nachází nebo jakou aktivně zaujímá. Důvod změny může ovšem být nejen léčebný, ale i preventivní – např. vynesení postiženého z místa, kde je dále ohrožen.

 Speciální polohy

Zotavovací (stabilizovaná) poloha = poloha na boku s hlavou otočenou k podložce. Je vhodná zejména u pacientů s poruchou vědomí a rizikem zvracení (typicky intoxikace alkoholem nebo léky), kteří spolehlivě a s jistotou dýchají. Je naopak zcela nevhodná u pacientů po náhlém kolapsu – hrozí nebezpečí nerozpoznané zástavy oběhu!

Poloha vsedě, polosedě (ortopnoická) je vhodná u pacientů při vědomí s namáhavým dýcháním – dušností.

Poloha s podloženýma nohama (protikolapsová, protišoková) je vhodná u pacientů po kolapsu bez úrazové příčíny (kolaps, přehřátí, alergie apod.). Přes svůj tradiční název paradoxně není vhodná pro pacienty po úrazech nebo pro pacienty, u kterých se šok rozvíjí na základě selhání srdce.Je život přímo ohrožující u pacientů se ztíženým dýcháním (astmatici, pacienti s chronickým zánětem plic) a u obézních.

Resuscitační poloha = poloha na zádech s mírně zakloněnou hlavou. Tato poloha je vhodná u pacientů s náhle a nečekaně vzniklým bezvědomím, bez ohledu na stav dýchání. Umožňuje nejlepší sledování dýchání a včasné zahájení neodkladné resuscitace, pokud by došlo k poruše nebo zástavě dechu.

Kritické stavy

První pomoc má význam vždy, ať už pomáhá bezprostředně zachránit život, zmírnit následky, ulevit od bolesti, nebo „jen“ psychicky podporuje postiženého do doby příjezdu záchranné služby. Logicky největší význam má ale její poskytnutí v kritických stavech, kdy se skutečně „hraje“ o život a zdraví. Je velmi důležité aktivně a rozhodně jednat zejména tehdy, pokus jste svědky těchto stituací:

Pokud jsme se dostali do situace, kdy je potřeba poskytnout první pomoc, je důležité zachovat klid, zhodnotit a eliminovat rizika postiženého i zachránců a rozmyslet si další postup, případně zorganizovat tým (rozdat úkoly). Nemělo by vám to trvat déle než 20 vteřín, pak je čas na přivolání pomoci (záchranka, sousedy, kolegy, kohokoliv) a ověření základních životních funkcí postiženého, to znamená provést prvotní vyšetření.

 Prvotní vyšetření

Druhotné vyšetření

Pokud není postižený bezprostředně ohrožen na životě, zaměříme se na další podrobnější vyšetření, s cílem  zjistit příznaky, které by bez odhalení mohly způsobit komplikace. Když postižený reaguje, představíme se a nabídneme pomoc. Zeptáme se na jeho pocity (zda ho něco bolí, jak se mu dýchá, co ho nejvíce obtěžuje), a také na to, kdy potíže nastaly, zda se s něčím neléčí. Pokud není možný rozhovor (např.při bezvědomí), pokusíme se získat informace od svědků události.Postiženého prohlédneme „od hlavy k patě“. Na co se soustředit:

Pokud není postižený bezprostředně ohrožen na životě, zaměříme se na další podrobnější vyšetření, s cílem zjistit příznaky, které by bez odhalení mohly způsobit komplikace...

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat malým dětem a seniorům. Obě tyto skupiny často nedokáží přesně popsat, co se děje. Proto je u nich vhodné zajistit odborné vyšetření vždy, když jde o nezvyklé příznaky jakékoliv intenzity.

Zdroj: O. FRANĚK, První pomoc nejsou žádné čáry, ale dokáže zázraky. Praha 2021. ISBN 978-80-905651-8-0. 

Zobrazení: 325