Základy první pomoci
„Nic nevyváží hodnotu lidského života, leda větší počet lidských životů.“ Gabriel Laub
Z platné legislativy ČR vyplývá obecná povinnost poskytnout první pomoc tomu, kdo je ohrožen na životě, jeví známky vážné poruchy zdraví či jiného vážného onemocnění. Abych byla naprosto přesná, uvádím citaci trestního zákona (§150): 1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Samozřejmě je velmi důležitá věta: „…bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.“ Je asi jasné, že neplavec nebude skákat pro tonoucího a matka s dítětem nebude zachraňovat uvízlého horolezce. V praxi se zpravidla za minimální přijatelnou pomoc považuje přivolání záchranné služby. Ovšem §150 trestního zákona má i druhou část, která se týká právě strážníků obecních policií a dalších složek IZS. 2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Zákonodárce při poskytování pomoci myslel i na velmi časté případy dopravních nehod, kdy řidičům ukládá jasnou povinnost poskytnutí pomoci (§151 trestního zákona): Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.
Představme si situaci, kdy jdeme parkem, kocháme se přírodou a najednou naši pozornost upoutá podivně zkroucený muž na jedné z laviček. Většině čtenářů ochotných pomoci určitě okamžitě naskočí, co dělat. Těm, kteří si tak úplně jisti nejsou, nabízím opakování a osvěžení paměti. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit…
Správné poskytnutí první pomoci závisí na stanovení priorit, jednotlivé kroky by měly probíhat v tomto pořadí:
- Zjistím stav základních životních funkcí (stav vědomí, dýchání, krvácení). Pokud nejsou zachovány je život bezprostředně ohrožen a je nutné pokusit se o jejich obnovení.
- Pokud jsou životní funkce zachovány, život bezprostředně ohrožen není a je tedy čas na zjištění podrobností, poskytnutí další pomoci a zlepšení komfortu postiženého.
- V této situaci někdy platí, že méně může být více. Maximální snaha o ošetření může mít za následek zbytečnou manipulaci s postiženým a zbytečnou bolest. Účinější je poskytnout psychickou podporu, zajistiti teplo a čekat na přivolanou sanitku.
Při zjišťování základních životních funkcí platí tato pravidla:
- Člověk, který nereaguje na oslovení, dotek, bolestivý podnět je v bezvědomí.
- Člověk, který nedýchá zcela zřetelně a tak rychle jako my, má poruchu dechu.
- Pokud je člověk v bezvědomí a nedýchá nebo dýchá divně (lapavě jako kapr), jde o zástavu oběhu.
- Pokud člověk masivně krvácí, znamená to, že oběh zatím funguje, ale pokud krvácení nezastavíme, brzy fungovat přestane. Je proto důležité nejprve zastavit tepenné krvácení a až pak zahájit resuscitaci.
Způsoby zastavení tepenného krvácení:
Nouzovým řešením, než si připravíme pomůcky pro definitivní ošetření, je stlačení rány. Místo odkud krev vystřikuje, stlačíme čímkoliv, co máme po ruce, v nouzi i přímo prsty. Dobrým pomocníkem je tlakový obvaz, kdy sací polštářek přiložíme na ránu a obvazem ji pevně utáhneme. Pokud krev dále prosakuje, přiložíme další 2-3 vrstvy. Jeho zastavení má u větších krvácení přednost před sterilitou užívaného materiálu.
❞ Končetiny lze zaškrtit v oblasti paže nebo stehna, nikdy ne v předloktí nebo bérci, kde jsou tepny skryté mezi dvěmi kostmi...
Při poranění končetiny, kdy nelze použít tlakový obvaz, zatáhneme končetinu velmi pevně škrtidlem. Použít můžeme pruh látky, opasek, hadici (nikdy ne ostrý drát nebo provázek). Končetiny lze zaškrtit v oblasti paže nebo stehna, nikdy ne v předloktí nebo bérci, kde jsou tepny skryté mezi dvěmi kostmi, takže zaškrtíme pouze povrchové žíly a rána bude krvácet ještě víc.
Kontrola stavu vědomí a dýchání
Pokud postižený nereaguje na oslovení ani na bolestivý podnět (štípnutí do tváře, ramene), je v bezvědomí. Kontrola stavu vědomí by neměla trvat déle než 10 sekund. Dotyčného položíme do vodorovné polohy, zkontrolujeme průchodnost dýchacích cest – tahem za čelo a bradu zakloníme hlavu a z úst odstraníme případnou překážku (zvratky, krev, zuby, jídlo). Pozor: hlavu nikdy ničím nepodkládáme!! Podložením bychom dýchací cesty uzavřeli.
Pohledem, poslechem nebo položením ruky na hrudník zjistíme, zda dotyčný dýchá normálně – to znamená, že se nadechuje stejně často jako my (normální dechová frekvence je 14 –16 nádechů za minutu). Pokud máme pochyby, postupujeme tak, jako kdyby nedýchal. Pozor: lapavé dechy nejsou dýcháním!! Ani kontrola dýchání by neměla trvat déle než 10 sekund.
V případě, že má postižený křeče, vyčkáme s hodnocením jeho stavu až křeče odezní.
Častou chybou je hmatání pulsu u postiženého, které obvykle jen zdržuje a laikům se většinou nepodaří puls nahmatat nebo jej cítí, i když není, protože cítí vlastní puls v prstech. Šetříme čas a hodnotíme pouze vědomí a dýchání.
A ještě jedno důležité upozornění: stabilizovaná poloha je vhodná například u opilých osob, ale pro zraněné s nestabilním dýcháním může vést až k udušení..
Při BEZVĚDOMÍ postiženého se nejprve snažíme zastavit případné masivní krvácení a teprve pak přistupujeme k nepřímé masáži srdce spočívající v pravidelném stlačování hrudníku (ideálně v kleku vedle postiženého propneme obě paže a překříženými dlaněmi v místě mezi prsními bradavkami stlačujeme hrudník do hloubky 5–6 centimetrů ve frekvenci 100/minuta). K resuscitaci se ještě vrátíme v některém z dalších čísel tohoto časopisu.
Pokud je postižený při vědomí a dýchá pravidelně, snažíme se následným vyšetřením zjistit co nejpřesnější údaje, které pak předáme záchranářům. Postupujeme systematicky od hlavy k patě, dotazy zjišťujeme, co se stalo, pohmatem místo bolesti, pohledem barvu kůže, pohyby, místo krvácení a zjevné poranění. Krvácení se snažíme zastavit, případně zajistit protišoková opatření. .
Nezapomeňte, že během každé záchranné akce je důležité myslet na své vlastní zdraví (například rukavice jako ochrana před infekcí) a bezpečí (např. reflexní vesta u dopravní nehody) a také na to, že bychom neměli ohrozit sami sebe ani jiné osoby.
Vážné zranění nebo zhoršení zdravotního stavu je důvodem k přivolání odborné pomoci. Náš zachraňovaný je při vědomí, ale stěžuje si na zhoršené dýchání a bolest na hrudi. Vytočíme tedy tísňovou linku 155 a požádáme o pomoc operátorku zdravotnické záchranné služby. O všem, co s telefonátem souvisí, si povíme příště.
Zobrazení: 1545