First responder

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pondělí 30. březen 2026 Autor Vojtěch Gabriel

Začátek tohoto textu bych uvedl asi jednoduchým příběhem, na kterém lze snadno demonstrovat to, jak důležitá je prvotní reakce a zkušenosti. Příběh je fiktivní v mém pojetí, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou se stal a téměř stejně probíhal. Není podstatné, zda se jedná o fantazii, nebo skutečnost.

„Bylo chladné ráno a lidé spěchali do práce. Na chodníku u tramvajové zastávky náhle zkolaboval asi šedesátiletý muž. Nejprve si toho téměř nikdo nevšiml, ve shonu jej ostatní přehlíželi a jiní považovali za opilého, či jen nocujícího bezdomovce. Když se kolem něj začali lidé zastavovat, bylo už jasné, že něco není v pořádku. Muž ležel nehybně na zemi a nereagoval.

Jedna z kolemjdoucích žen vytočila linku 155. Operátor se snažil zjistit, co se stalo, a vyzval přítomné, aby zkontrolovali dýchání a zahájili resuscitaci. Lidé kolem ale váhali. Nikdo si nebyl jistý, jak přesně postupovat, a nikdo se neodvážil začít.

Minuty ubíhaly. Někdo jen přihlížel, jiný nervózně chodil kolem a čekal na sanitku. Když záchranáři konečně dorazili, okamžitě zahájili resuscitaci a použili defibrilátor. Boj o život muže byl ale mnohem těžší, komplikovanější a výsledek nebyl vůbec jistý. Tělo bez kyslíku rychle umírá!“

Podívejme se na příběh druhý: „Bylo chladné ráno a lidé spěchali do práce. Na chodníku u tramvajové zastávky náhle zkolaboval asi šedesátiletý muž. Nejprve si toho téměř nikdo nevšiml, ve shonu jej ostatní přehlíželi a jiní považovali za opilého, či jen nocujícího bezdomovce. Když se kolem něj začali lidé zastavovat, bylo už jasné, že něco není v pořádku. Muž ležel nehybně na zemi a nereagoval.

Jedna z kolemjdoucích žen okamžitě zavolala na linku 155. V tu chvíli přistoupil k muži další svědek – mladý muž, který absolvoval kurz první pomoci. Rychle zkontroloval dýchání. Nic. Bez váhání začal s resuscitací. Rytmicky stlačoval hrudník a řídil se pokyny operátora na telefonu. Další lidé kolem vytvořili prostor, někdo běžel pro automatický defibrilátor z nedaleké budovy.

Když po několika minutách přijela sanitka, záchranáři převzali rozběhnutou resuscitaci. Díky tomu, že první pomoc začala okamžitě, měli mnohem větší šanci muže zachránit!“

Uvádí se, že mozek vydrží bez kyslíku jen několik minut.  Přesněji cca 5 minut, poté začnou odumírat neurony a dochází k jeho nezvratnému poškození. Pět minut berme jako určitý střed, záleží na konkrétní osobě i klimatických podmínkách. Například nízká teplota vše zpomalí. V rámci Prahy je dojezdový čas záchranky v řádu několika málo minut, ovšem co když nejsme v Praze, ale někde „mimo civilizaci“? Zde se záchranáři opravdu nemusí objevit tak rychle a je na nás, zda poskytneme pomoc kvalitní, rychlou a efektivní. Je však jasné, že ne každý dokáže dobře a správně resuscitovat, dobře a správně zastavit tepenné krvácení či poznat epileptický záchvat. Lidově řečeno, někdo na to má a jiný ne. Někomu se dělá špatně při pohledu na krev a někdo nemá takovou sílu, aby byl schopen stlačit hrudník stokilovému muži. Proto vznikla myšlenka tzv. First Responderů.

Řešení akutních stavů, které bezprostředně ohrožují zdraví či život člověka, vyžaduje rychlou, účelnou a dobře koordinovanou pomoc. Ta je podmíněna spolehlivým fungováním všech článků tzv. řetězce přežití – tedy co nejrychlejší aktivací zdravotnické záchranné služby, okamžitým zahájením první pomoci na místě události a plynulou návazností profesionální zdravotnické péče.

Ovlivnit kvalitu první pomoci poskytované náhodnými svědky však není jednoduché. Systematické vzdělávání a osvěta široké veřejnosti jsou časově i ekonomicky velmi náročné. Jednou z racionálních cest, jak úroveň první pomoci zlepšit, je proto cílené školení a výcvik menších skupin osob, které jsou připraveny zasáhnout na vyžádání – tzv. first responderů – a jejich systematické zapojení v případě potřeby.

Tento model se v posledních letech stále častěji uplatňuje v řadě evropských zemí. Jeho hlavním cílem je zlepšit výsledky léčby u život ohrožujících stavů, například při srdeční zástavě nebo masivním krvácení. Především v situacích, kdy nelze spoléhat na pomoc náhodných svědků, nebo kdy je první pomoc poskytována méně efektivně – například nevyškolenými laiky či bez potřebných pomůcek.

Dlouholeté zkušenosti s využíváním first responderů pocházejí především z oblastí, kde je zdravotnická záchranná služba hůře dostupná – typicky z horských regionů nebo venkova. Publikované studie však opakovaně prokázaly, že rychlá první pomoc poskytnutá vyškolenými zachránci výrazně zvyšuje šanci pacientů na kvalitní přežití. Zásadní roli přitom hraje zejména včasná defibrilace pomocí automatizovaného externího defibrilátoru (AED).

Na základě těchto poznatků se systém zapojování vyškolených dobrovolníků postupně rozšířil i do řady vyspělých zemí s dobře dostupnou zdravotnickou záchrannou službou, včetně velkých městských aglomerací. Odborné organizace ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation) a ERC (European Resuscitation Council) proto na základě dostupných vědeckých důkazů doporučují aktivovat vyškolené osoby ochotné pomoci prostřednictvím textové zprávy nebo mobilní aplikace, pokud se nacházejí v blízkosti předpokládané srdeční zástavy.

Způsob organizace i rozsah zapojení first responderů se však na regionální úrovni výrazně liší. Tyto rozdíly odrážejí především místní podmínky – dostupnost zdravotnické záchranné služby v jednotlivých krajích, demografické a geografické charakteristiky území, ale také historický vývoj vzdělávání a dosavadní spolupráci zdravotnických záchranných služeb s různými poskytovateli první pomoci.

Jak vypadá situace v Praze, popsala Bc. Jana Poštová, vedoucí Zdravotnického operačního střediska ZZS HMP: „V hlavním městě využíváme v rámci programu first responder (FR) pouze příslušníky PČR a strážníky MP – nikoliv laickou veřejnost. Je to zejména z toho důvodu, že s MP Praha a kolegy od PČR máme dlouhodobě skvělé zkušenosti, naše spolupráce je prakticky na denní bázi, vzájemně známe své postupy, společně se školíme… Jeden z největších benefitů je, že jsou hlídky již v autech a jejich přesun na místo události – pokud jsou poblíž – je pak velmi rychlý. V uplynulém roce MP Praha společně s PČR u náhlých zástav oběhu pomohly  téměř v 200 případech, v letošním roce je to už necelých 30 (přičemž náhlých zástav oběhu je za jeden rok cca 700 – to je tedy za rok ve čtvrtině případů společný zásah).

Aktivace v rámci této spolupráce probíhá vždy přes naše zdravotnické operační středisko, které žádá COS MP Praha, případně operační PČR. V tuto chvíli ani v nejbližší budoucnosti neplánujeme zavádět systém FR tak, jak jej lidé znají například z Hradce Králové, kde jsou zapojeni laici (musí být proškoleni a pak mají „svolávací“ aplikaci). Současný systém je využívaný, osvědčený a plně funkční.“

Tato slova potvrzují jen to, co bylo napsáno. Projekt FR není jednotný a každý kraj má své vlastní provedení. Praha je unikátní v dojezdovém čase pomoci v rámci několika minut. A pokud ZZS HMP zapojila do first respondera i strážníky (ti jsou zapojeni již od roku 2016) a policisty, je jasné, že dostupnost se ještě zvýšila. To však neznamená, že by laici v metropoli měli jakkoliv rezignovat na první pomoc, vše nechat na složkách IZS a po zavolání linky 155 jen nečinně přihlížet s mobilním telefonem v ruce.   

A kdo tedy může být first responderem? Vlastně kdokoliv, kdo je ochotný pomoci a kdo má patřičné znalosti a dovednosti. Může jít například o zdravotníky nebo záchranáře mimo službu, hasiče či policisty a strážníky, vyškolené dobrovolníky. A jak funguje zmíněná aplikace pro FR?

Princip je poměrně jednoduchý:

Ti dostanou:

Podle konkrétní platformy může obsahovat například:

Některé aplikace navíc umožňují sdílet video z místa zásahu nebo komunikovat s dispečerem. Samozřejmě záleží na FR, zda událost přijme, či nikoliv. Můžete být zrovna v takové situaci, kdy okamžitě vyběhnout ven a poskytnout první pomoc prostě nejde.

Závěrem

Článek v časopisu nemůže nahradit živé školení s instruktory a modelové situace. Přesto se vám pokusíme v následujících číslech přinést několik důležitých informací a postupů, a to ve spolupráci s naším Útvarem vzdělávání, kde výcvik pro strážníky (kteří jsou zařazeni mezi FR) probíhá. Rozebereme pravidla resuscitace či zástavy masivního krvácení. Čím více lidí bude mít povědomí o kvalitní první pomoci, tím méně lidí přijde zbytečně o to nejcennější.

Zobrazení: 80