Telefon jako první pomoc
Uniforma u většiny lidí vzbuzuje důvěru. Své o tom vědí třeba i strážníci, kteří nastoupí na místo okrskáře. Jen se ve svém novém okrsku trochu rozkoukají, zastavují je místní lidé a – světe, div se! – velmi často je neupozorňují na špatně zaparkovaná auta nebo problematická místa. Kdepak, mnoho lidí si chce prostě a obyčejně popovídat. A i když okrskáře někdo místní zastaví a upozorní ho na nesprávné parkování ve vedlejší ulici, je to často jen záminka pro navázání hovoru. Přiznejme, že se s námi dávají do řeči „jen tak mimochodem“ většinou lidé důchodového věku. Z napohled nevinného dotazu se vyklube postěžování si, že dotyčný senior už dlouho neviděl vnoučata, že mu děti bydlí kdesi za oceánem, že nevyšel s penzí, že potraviny opět podražily.
Taxi v novém
Oblast taxislužby byla velmi spletitá. A rovnou přiznejme, že byla tak spletitá, že většina strážníků řešila s řidičem taxíku nanejvýš zákaz parkování. Jakmile jsme nabyli podezření, že řidič porušuje nějaké předpisy v oblasti přepravy osob, konzultovali jsme záležitost s našimi kolegy ze skupiny TAXI. Telefonní číslo na velitele směny je uvedené na našem intranetu. Před několika lety do oblasti taxislužby vstoupily firmy, které provozovaly dopravu na základě mobilních aplikací. Najednou bylo zase všechno jinak a nějakou dobu trvalo než zákonodárci na změny a novou situaci zareagovali.
Až dosloužím, chci na vrakoviště
O odstavených vozidlech, která vykazují známky nepojízdnosti, a která zabírají tolik potřebná parkovací místa, toho bylo napsáno už mnoho. Až doposud všechny strany, na které se obracela veřejnost s prosbami o odstranění těchto vraků, „polovraků“ a pomalu chátrajících budoucích vraků, narážely na legislativní problémy. Ty umožňovaly odstranit jen malou část vozidel. Resp. jen malá část z těchto vozidel se podle zákona dala technicky označit jako vrak. Nyní se zablýsklo na lepší časy. Novelizace zákona o pozemních komunikacích slibuje snazší odstraňování odstavených automobilů z pozemních komunikací.
Nenechme se oškubat
Také jste si všimli, že když jdete do autobazaru či do autorizovaného prodeje vozů jedné či více značek, všude na vás vyskakuje informace o tom, že nepřijímá do prodeje či komise vozy po dopravních nehodách a tudíž si můžete být jisti, že se s nimi u nich nesetkáte? Před nedávnem mi byl doporučen jeden nejmenovaný dovozce vozů z Německa, který prý dodá auto v nejlepším stavu jen od spolehlivých dealerů a s jasnou servisní historií. Okamžitě mi pán po telefonu sděloval jasné a základní pravidlo: vozy, které měly větší nehodu a kde se musela dělat plechařina, prostě nebereme a dáváme od nich ruce pryč! Samozřejmě, to zní velmi lákavě a pro klienta pozitivně, ale co když se stane, že zrovna vy jste tím poškozeným, koho někdo svou neopatrnou jízdou naboural?
Chceš moje parkovací místo? A chceš i moje postižení?
Vyhrazená parkoviště pro handicapované od A (téměř) do Z
Kolem parkovacích míst pro naše handicapované spoluobčany se občas strhne bouřlivá diskuse. Jak mají být označena, jak mají být vymezena, jak se na nich může parkovat, jak je to s místy pro invalidy u obchodních center, jak s místy pro invalidy v podzemních garážích, co místa pro invalidy na jiných soukromých pozemcích, jaké jsou sankce, proč se strážníci a policisté vždycky pletou... Jak můžou strážníci a policisté zasahovat na soukromých komunikacích... Zkrátka a dobře, mezi řidiči panuje mnoho mýtů a nejasností i na tohle téma.
Číst dál: Chceš moje parkovací místo? A chceš i moje postižení?
Děkujeme...
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
dovolte mi, abych i stránky našeho časopisu využil k poděkování Vám všem. Probíhající pandemie klade na Vaši náročnou a zároveň nepostradatelnou práci mimořádné nároky. Velké pracovní nasazení je vyčerpávající nejen pro Vás, ale i pro Vaše rodiny a blízké. Společně s ostatními složkami IZS pomáháte Pražanům všude tam, kde je to zapotřebí. A za to všechno Vám patří můj veliký dík. Vašeho zodpovědného přístupu i nezištné pomoci si velmi vážím.
S úctou
Ing. Eduard Šuster
Ředitel MP Praha
Mnoho let stojíme téměř na stejném místě aneb Novelizace zákona o silničním provozu
Novelizace – toto slovo ve mně vyvolává pocit jisté nedůvěry. Nedůvěry v to, že v poslední době se mění řada věcí jen proto, aby se něco dělo. Výkazy se plnit musí, neúprosná statistika pohltí další tabulky a možná i ten úřední šiml zařehtá zase o trochu více. Mnoho věcí funguje, tak proč je měnit. Jsou ovšem oblasti, kde jsou změny skutečně potřeba a kde naše republika a její zákony pokulhávají za evropským standardem, který bychom měli, ať již z pohledu historického či geografického, prostě plnit. Možná bychom je mohli i zlepšit. Zde budeme hovořit o dopravě – jednom z témat, kterému rozumí každý občan této země nejlépe.
Číst dál: Mnoho let stojíme téměř na stejném místě aneb Novelizace zákona o silničním provozu
V Praze doma bez domova
Během roku bývají kontroly lidí bez přístřeší nebo celých skupin bezdomovců ze strany strážníků spojené spíše s řešením situací, jako je znečišťování veřejného prostranství, žebrání, užívání alkoholu na zakázaných místech či obtěžování ostatních občanů.
Listopadová hrdost
17. listopad je dnem spojeným se dvěma režimy, které v našich dějinách zanechaly hlubokou stopu a ve většině obyvatelstva hluboké rány. Režimy, o kterých by se mělo stále mluvit, připomínat a udržovat tak paměť národa živou. Tento den došlo ke dvěma událostem spojeným se studenty českých vysokých škol. V roce 1939 byly v tehdejším protektorátu Čechy a Morava uzavřeny české vysoké školy a vůdci studentů popraveni, uvězněni a deportováni do koncentračních táborů. O padesát let později přinesl 17. listopad změnu politického systému a my se ocitli na cestě k demokracii. Na den před třiceti lety jsme zavzpomínali společně s našimi kolegy...
V uniformě předsudků
Být strážníkem neznamená pouze vykonávat činnost, kterou nám předepisuje zákon o obecní a městské policii. Stěžejní součástí naší práce je především komunikace. Bez ní bychom ten výčet činností z paragrafu dva jen těžko uskutečňovali. V práci totiž mluví každý. Naše práce je ale v několika věcech odlišná, ne-li výjimečná. Na to si každý strážník přijde sám až ve své praxi, kde se setká s realitou, na kterou se nelze v žádných kurzech dobře připravit. Nedá se ani dost dobře nasimulovat při praktických cvičení. A proč? Každá situace je jiná, stejně tak, jak je jiný každý člověk...
Divoká Roudnice
Ano, je to přesně tak, jak se píše v předchozím článku "Mezi nebem a zemí". My, jako strážníci, jsme opravdu na první pomoc proškoleni a bez váhání bychom ji byli schopni poskytnout snad v jakékoli situaci.
Mezi nebem a zemí
Po nemocniční chodbě načichlé dezinfekcí jde pomalým krokem manželský pár, který nedávno oslavil diamantovou svatbu. Před vstupem do pokoje, na konci dlouhé chodby, je zastaví zdravotní sestra. „Dobrý den, počkejte ještě chviličku, jen Davida napolohujeme.“ Stařenka o holi se usadí na lavici pro návštěvy, manžel čeká vestoje. V pokoji, kde ticho ruší pravidelný zvuk podpůrného plicního ventilátoru, zatím sestra společně s ošetřovatelem dokončí svou práci. „Tak, Davide, hotovo. Máš tady návštěvu, přišla za tebou maminka s tatínkem.“ Pětapadesátiletý muž netečně leží s rukama podél těla, koutky úst svěšené, nepřítomně se dívá kamsi do stropu a… nereaguje.
Budoucnost do zásuvky
Někdo je nesnáší, někdo je považuje spíše za vtip pro technologické nadšence, někdo je bezmezně obdivuje a někdo je přijímá jako spásu klimatických změn. Někdo v nich vidí alternativu, někdo slepou vývojovou uličku a někdo spíše technologický výstřelek, který je jen pro bohaté. Mají své mouchy, mají své výhody a ještě před několika lety o nich téměř nikdo neslyšel. Ano, řeč je o elektromobilech. Můžete patřit do jakékoliv výše uvedené skupiny, ale každý musí uznat, že technologický pokrok nezastavíte. Možná je v něm v současné době až moc politiky a jiných tlaků, které kurz vývoje korigují svým chtěným směrem, ale asi málokdo nebude souhlasit, když řeknu, že jsme svědky automobilové revoluce, která se snaží opustit současná fosilní paliva a nastavit kormidlo vývoje směrem elektrickým.
Zaměřeno na kola aneb Zimáky
Já to mám jednoduchý, na celý rok si koupím jednu sadu pneumatik, zimní, a ty pak po roce vyměním. Nemusím nic řešit, dávat pozor na termíny a jenom si je občas zkontroluju. V létě mi to ani nevadí, když mají malý vzorek, to by mělo být v pohodě. Dělám to tak už řadu let a je to bez problému. Kdo by se s tím pořád zdržoval, musím vydělávat a hlavně jezdit!
Když se chce, tak to jde aneb Dva návody na zhubnutí
Za kolegou Františkem Sovou jsme se rozjeli do Klánovického lesa, kde pracuje jako psovod. Chtěli jsme napsat příběh, který by byl motivací pro všechny nepřátele osobních vah. Na pět let staré fotce není k poznání. Viníky své proměny označil jasně: pohyb a pravidelná strava. Díky jim přišel o 40 kg čisté váhy. Ale přečtěte si sami…
Číst dál: Když se chce, tak to jde aneb Dva návody na zhubnutí
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka