Konec mlčících klaunů
Jistě to znáte. Někdy stačí jen jedna jediná věta, která dá vše do pořádku. Osobně nesnáším dlouhosáhlé projevy, které jsou ve své podstatě o ničem a nic neřeší. Takové promluvy pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven, ideálně pak po krátké době odcházím nebo vypínám. Mám rád jednání na rovinu. Nemyslím si, že 90 % problémů potřebuje stohy papírů v podobě svého legislativního řešení. Ostatně české právní prostředí je ve světě známo jako malá džungle, ve které se zorientovat není vůbec jednoduché. Ti co to dovedou, jsou poté velmi dobře placeni, protože dokáží najít správnou kličku a ten pomyslný Matrix si trochu narovnat.
Vidět a být viděn
Tak takový slogan měla a možná ještě má jedna japonská firma vyrábějící osvětlení na kola a cyklistické computery. Je pravda, že doby, kdy patřila mezi dominantní na našem trhu, již dávno minuly a nahradily ji jiné, ale slogan a jeho význam bude platit neustále, tedy pokud pomineme situaci, kdy si na jízdním kole budete hrát na špiona, nebo nebudete chtít svým pohybem plašit chráněnou zvěř v národním parku. Ovšem i za takových situací bych doporučil alespoň zadní světlo červené barvy… člověk nikdy neví, kdy se například jelen rozhodne přeběhnout cyklostezku.
Masivní krvácení? Zastavit teď hned!
Druhý prosinec 1805, vrch Santos nedaleko Slavkova. Pod Napoleonovým vedením společně s dalšími asi pětasedmdesáti tisíci francouzských vojáků bojuje i generál Jean-Marie Mellon Roger-Valhubert. V bitevní vřavě přichází o nohu, kterou mu utrhne ruský dělostřelecký granát. Několik mužů se mu vrhá na pomoc, Ale generál už něco zažil, není žádný strašpytel, umí si poradit a zachová chladnou hlavu. Na vojáky jen vyštěkne: „Zůstaňte na místech, umím umřít sám! Netřeba pro jednoho člověka ztratit šest dalších!“
Pahýl si stáhne řemenem a ránu posype střelným prachem, který pak zapálí, aby zastavil krvácení. Povedlo se.
První pomoc za napoleonských válek.
DIP není jen omáčka aneb další možnost lepšího důchodu?
Když je člověku dvacet, tak vidí před sebou něco úplně jiného, než člověk ve čtyřiceti či padesáti letech. Žije přítomností a otázky daleké budoucnosti zase tak moc neřeší. Ovšem s přibývajícími křížky na hřbetu se lidský pohled trochu mění. Priority již nejsou v podobě dobytí všech osmitisícových vrcholů, ale spíše zajištění klidného života s tím, že by člověk rád zajistil i své děti, pokud tedy nějaké má. Tato poznámka v současné době není od věci, neboť každý, průměrně informovaný člověk ví, že rodina a děti nejsou zrovna tím, co v současné době úplně letí.
Číst dál: DIP není jen omáčka aneb další možnost lepšího důchodu?
Trocha zajímavých čísel aneb Co jste možná nevěděli
Za 32 let se toho změnilo hodně. Jisté věci, ale zůstávají stále stejné. Třeba kvalitní práce věrných zaměstnanců, kterých si vedení městské policie a města váží. Jsou totiž srdcem každé organizace a celé společnosti. Dvaatřicet let je z pohledu lidského života mládí. Je to věk, kdy se člověk snaží zajistit si existenci, uplatnit se ve své profesi. Když ale na trhu dosáhne tohoto věku firma nebo organizace, má už něco hmatatelného za sebou. A právě to dokazuje historie i současnost pražské městské policie, která se stala pro bezproblémový chod metropole nezastupitelnou složkou. Zájemci si mohou její historii rok po roce připomenout třeba na našich webových stránkách, ta není obsahem tohoto článku. Jednu tradiční akci ale připomenu, protože si myslím, že na práci zaměstnanců má pozitivní vliv správná motivace a ocenění dobrých výsledků a věrnosti.
Číst dál: Trocha zajímavých čísel aneb Co jste možná nevěděli
Zbraně neletální aneb Zbraně nesmrtící III
Jak titulek napovídá, věnujeme se tomuto druhu zbraní již potřetí. Zbraním neletálním neboli nesmrtícím. Tzn. zbraním, které by jen měly na určitou dobu vyřadit z činnosti buď jednotlivou osobu, popřípadě skupinu osob, aniž by kohokoliv ohrozily na životě. Je však faktem, že zvláště v anglosaském prostředí se v poslední době prosazuje termín „less lethal weapons“ neboli „méně letální zbraně“. Přiznává se tím, že i zbraně doposud považované za nesmrtící můžou za určitých okolností smrt přivodit. Neletálním zbraním jsme se věnovali v dubnovém a červnovém čísle našeho časopisu, najdete je v našem digitálním archivu na adrese: ps.mppraha.info/archiv.
Měcholupský útulek se otvírá světu
Dvě bezesporu nejzáhadnější místa v České republice nesou název Velký Blaník a Útulek Měcholupy. Zatímco Blaník je hora, ve které se údajně skrývají blaničtí rytíři připravení vyjet na zteč, až bude zemi nejhůře, tak v Měcholupech je to přesně naopak. Očekávaný příjezd jezdců apokalypsy začne právě tam. Zatím však nenabrali dost síly z prolité kočičí krve, kterou zaměstnanci usilovně sváží z celé Prahy. Až se tak stane, portál v hektagonové výdejní místnosti pukne a svět se ponoří do nekonečné temnoty. Teď samozřejmě přeháním, ale některé útoky na sociálních sítích nemají svou absurditou k popsané legendě daleko. V prvním případě jsou příběhy a legendy vítané. Prospívají turistickému ruchu a obohacují celý region. V našem případě však tajemno nahrává internetovým haterům, kteří kazí nejen mediální obraz, ale také dobrý pocit z kvalitně odváděné práce. A jak jinak rozptýlit mlhu pochybností vznášející se nad praktikami v našem útulku?. Nejlépe nechat veřejnost, ať se přesvědčí na vlastní oči. Dámy a pánové, dny otevřených dveří v měcholupském útulku právě odstartovaly.
Útulek Měcholupy – 20 let kočičkám oporou
Toho slunečného dne jsem se šla jako obvykle projít. Cesta mi krásně ubíhala, když v tom najednou rána. Nevím, jestli jsem se zamyslela a nerozhlédla, nebo to auto jelo moc rychle. To asi není důležité. Každopádně jsem zůstala ležet v příkopu se zlomenou nohou. Bolest, strach, beznaděj. To všechno se ve mně mísilo. Už jsem pomalu začínala propadat zoufalství, když se najednou objevila záchrana. Uniformovaný pán mě zvedl, naložildo klimatizovaného auta a odvezl na místo, kde mi pomůžou. Bylo tam čisto, pan doktor i sestřička byli moc laskaví. Prý budu potřebovat náročnou operaci, ta noha je skoro rozdrcená. Následoval rentgen, odběry krve a další vyšetření, než jsme se do toho pustili. Celé jsem to prospala, ale zřejmě se dílo podařilo. Jinak bych už pár týdnů po operaci nepajdala kolem, a i když se o mě pěkně starají, doufám, že půjdu brzy domů. Zní vám to jako vyprávění mladé dívky o její nehodě a následném pobytu v nemocničním zařízení? Omyl. Díky tvrdě budovaným standardům může dnes takto „mluvit“ každá kočička, která se dostane do našeho měcholupského útulku. Cesta k současnému stavu nebyla lehká, ale v rámci dvacátého výročí založení útulku můžeme s čistým svědomím konstatovat, že to stálo za to a každý zaměstnanec může být právem hrdý. Ale nepředbíhejme.
Dluhové poradenství Člověk v tísni aneb Nejste na to sami
Stačí jeden nerozvážný podpis, nezodpovědní rodiče, kteří vám v dětství nedali na tramvaj nebo jen snaha udělat ratolestem bohaté Vánoce i přes absenci vlastních finančních prostředků. Cesta na dno exekučního černého pytle má mnoho podob a rozhodně se netýká pouze nevzdělaných nebo nízkopříjmových občanů. Ano, peníze nejsou všechno, ale spirála exekucí a dluhů dokáže zničit vše – od rodinných vztahů až po psychické a navazující fyzické zdraví. O to horší je zjištění, že mnoho ze zmíněných exekucí vzniká na základě drobností a do obludných výšin bobtná jen díky špatně nastavenému systému a nenažranosti „šmejdů“. Situace se však v posledních letech pomalu zlepšuje a nemalý podíl na tom má tým Člověka v tísni pod vedením pana Daniela Hůleho. Pan Hůle a jeho kolegové navrhují systémové změny, vytváří tlak v mediálním prostoru, a v neposlední řadě pomáhají přímo zasaženým občanům. Takže ať už je vaše situace jakkoliv špatná, neváhejte zvednout „červené sluchátko“, protože na to nejste sami.
Číst dál: Dluhové poradenství Člověk v tísni aneb Nejste na to sami
Zákeřní medvídci
Další případy otrav HHC na Karlovarsku. Tak zněl jeden z titulků na informačním serveru Novinky.cz dne 5. února 2024. Asi se najde jen málo lidí, kteří by tuto informaci přeslechli a kterým by byla lhostejná. Nejedná se o předávkování pervitinem či heroinem u drogově závislých dospělých, ale jedná se o mladé lidi a někdy také o děti mladší patnácti let (několik případů školáků). Abych ocitoval uvedený zdroj přesně, tak zde je citace části článku: Informaci Novinkám potvrdil mluvčí karlovarské záchranky Radek Hes.„Šlo opravdu o neobvyklý víkend. Tolik výjezdů jsme dosud kvůli HHC neevidovali. Je na čase o situaci více mluvit,“ zdůraznil. Zdravotníci řešili hned sedm případů napříč Karlovarským krajem. Sanitky směřovaly na Boží Dar, do Sokolova, Karlových Varů, Žlutic i Ostrova. Podle zjištění Novinek šlo většinou o partu nebo kamarády, kteří vyzkoušeli HHC ve formě bonbonů, sušenek nebo náplně do elektronické cigarety. Někteří se však předávkovali. „Jednalo se o pacienty ve věku od osmnácti do jednadvaceti let. Dvě osoby jsme ponechali v péči rodiny. Ostatní jsme převezli vždy do nejbližší nemocnice,“ nastínil Hes. Doplnil, že mladí lidé zvraceli, měli poruchy vědomí a byli zmatení. Mluvčí karlovarské nemocnice Markéta Singerová upřesnila, že přijali tři pacienty. „Všichni skončili na jednotkách intenzivní péče,“ přiblížila. Hospitalizovaní později lékařům sdělili, že si každý vzal pouze dva bonbony s obsahem látky HHC.
Kostičkovaný lev
V dnešní době asi málokoho překvapí fakt, že se vše zjednodušuje a dává pod jednu hlavičku. Digitalizace došla tak daleko, že bez některých technických zařízení a dovedností již není možné podstatě plnohodnotně existovat. Asi se najde jen málo jedinců, kteří nemají zřízený účet u banky či zcela nepoužívají mobilní telefon či internet. Před několika desítkami let však byl mobilní telefon i připojení k webu poměrně výjimečné a například telefony uměly jen to, k čemu byly roku 1876 Grahamem Bellem sestrojeny. Možná k tomu navíc uměli posílat Short message service, a to zcela na onu dobu postačovalo. Dnes by takový telefon nemohl ani na rýsovací tablet techniků, protože by jej pro absolutní neschopnost splnit očekávání zákazníků nikdo nechtěl. Tabulky čokolády s dotykovým displejem a vestavěnou baterií jsou součástí identity mnoha z nás a někteří bez nich ani nemohou existovat. Ovšem všeho s mírou – na toaletu bych si jej osobně nebral… a co si budeme nalhávat – současná mladší generace nevyjde bez telefonu, aby náhodou nepřišla o jednu nutnou informaci ze sociálních sítí, která by mohla náhodou zcela změnit jejich pohled na svět a jejich společenské postavení…
Tři sta šedesát jednička v novém aneb Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích a její dopady na činnost MP
Byla toho plná média. Nejprve novelu schvalovala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, poté ji přijal bez výhrad Senát ČR a posléze ji předposlední srpnový den podepsal i prezident republiky. Novela silničního zákona, tedy zákona 361/2000 Sb. Ta přináší od prvního ledna roku 2024 celou řadu změn, které se dotknou snad všech účastníků provozu, především však řidičů samotných. Nemalé změny ovšem nastaly i z pohledu strážníků městských a obecních policií, kteří budou mít více práce a také budou moci pokutovat řadu přestupků, jež museli v současné době posílat správnímu orgánu a nemohli je řešit na místě. Než se však dostaneme ke konkrétním věcem z pohledu MP, tak se podívejme na důležité změny, které mají obecnou platnost pro všechny.
17. listopad slavíme dvakrát a svoboda není samozřejmost
Státní svátky Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva se vztahují ke dvěma historickým událostem naší země, které od sebe dělí půl století. Po 34 letech od sametové revoluce dorostla nová generace nezatížená totalitní minulostí, která za podstatné považuje už úplně jiné problémy než mladí lidé v devadesátých letech a život v demokracii bere jako samozřejmost. Je důležité připomínat, že to bylo a znovu může být jinak.
Číst dál: 17. listopad slavíme dvakrát a svoboda není samozřejmost
Stockholmský syndrom, záhada naší psychiky?
Pojem Stockholmský syndrom bude znát většina našich čtenářů. Možná mladší generace bude zprvu tápat, ale po zapojení internetového vyhledávače si udělá ten správný obraz. Letos je tomu totiž právě padesát let, co se stala událost, která tomuto psychickému stavu dala jméno. Ne, že by takový stav neexistoval, byl zde již dávno a také dávno byl pojmenovaný, ale chyběla mu taková pomyslná třešinka na dortu, která jej učinila notoricky známým a lidově řečeno „profláknutým“.
32 medvědů bez Cibulky
Dámy a pánové, dovolte nám, abychom vám představili ne medvědy hnědé z populárního československého filmu, ale nový technický přírůstek z řad Městské policie hl. m. Prahy. Jedná se o zbrusu nové vozy mladoboleslavské automobilky Škoda – Kodiaq. Představovat toto auto českým čtenářům asi nemá moc velký smysl. Kodiaq se stal v průběhu mnoha let etalonem vozů typu SUV v tuzemských podmínkách, kde mu konkurují i jiné automobilky, ale co naplat, Škoda má pořád dominantní postavení a tohoto modelu se to týká rovněž. Neznám přesná čísla prodeje, ale rozhodně nebudou malá. Stačí se kolem sebe podívat a určitě za krátkou chvilku jednoho medvěda uvidíte. Na co bych si ale vsadil s naprostou jistotou, je tvrzení, že dominovat budou méďové, co rádi naftu a co běhají po všech čtyřech.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka