Mezi meandry Sázavy
Jen malý kousek za Prahou se občas skrývají přírodní scenérie, až se tají dech. Na jedno takové místo přijměte, prosím, pozvání. Alespoň na pár hodin opustíme Prahu a vyrazíme na malý výlet podél dolního toku Vltavy. Čeká nás nádherná krajina s nezapomenutelnými a dech beroucími vyhlídkami na meandry řeky.
Hopsa hejsa do….
Kdo by neznal pokračování téhle věty?!?
Onu větu dokonce pronesl už císař Rudolf II. Pravda, jen v půvabném dialogu Jana Wericha a Václava Trégla ve filmu Císařův pekař, když spolu debatují u obrazu poloodhalené mlynářky: „Hezká! A mladá! S takovou se brouzdat po loukách a poslouchat, jak hvízdají drozdi!“ – „Pojďte, Milosti, nechme to tu, jak to stojí a leží! A pojedeme jako za starých časů jen sami dva!“ – „A kam?“ – „No, do Brandejsa!“ – „Ja, richtig! To je ta mladá hezká z Brandejsa! Za ní! Hopsa hejsa do Brandejsa!“
Výlety pro nejmenší
Zabavit je, utahat, nezbláznit se, přežít další den, nebo také vidět a zažít společně něco nového. Důvodů, proč se vydat s vaší malou ratolestí na výlet, je celá řada. Je pravda, že někdy to není úplně jednoduché, protože potomek ne vždy plně spolupracuje, ale když nepodceníte přípravu, vše do sebe zapadne a je z toho zážitek na celý život.
Stráně vonící, révou zrající
Město Mělník leží jen 30 km na sever od Prahy. Voní to tady a réva zraje, tok řeky Labe s Vltavou se tu opravdu stýká, vidět je v daleké kraje. Pohodlně sem dorazíte třeba autobusem z Ládví. Z autobusového nádraží je přímá a jednoduchá cesta na náměstí Míru. Pokud přijdete sem, pak jste v centru dění. Když nebudete vědět kudy kam, což se asi nestane, tak zaskočte do Turistického informačního centra a všechno se dovíte.
Nejen o pivu je návštěva Plzně
Každý si Plzeň spojuje s něčím jiným. Někteří s Portou, na které se v letech 1981– 2002 rozeznívaly struny kytar i hlasivky všech příznivců folku a country; jiní se Škodovými závody, založenými hrabětem Valdštejnem v roce 1859, později zakoupené ing. Emilem Škodou; mnozí samozřejmě se zlatavým mokem, jenž dobývá svět od roku 1842; nemálo z nás s generálem Pattonem a americkou armádou a třeba také se světoznámým architektem Adolfem Loosem, jehož interiéry jsou cílem milovníků architektury a designu. Plzeň může mít přídomek Skupova, podle „otce“ Spejbla a Hurvínka, kteří tady přišli na svět, nebo také Tylova, neb dramatik tady prožil poslední roky života, je zde pochován a jeho jméno nese i tamní divadlo. Město leží na soutoku řek Radbuzy, Úhlavy, Úslavy a Mže, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije tady něco málo přes 170 tisíc obyvatel a díky tomu je naším čtvrtým největším městem.
Pánové, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru
"Přátelé, já vám vopravdu nevim, já bych vám to neradil. Já totiž všechno sežeru. Já když jdu z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby - ty já strašně rád. A já jak už to vidím za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že z toho až zeslábnu. A tak rychle nakoupím a jdu domů. Ale to nejdu - to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi a já pak šahám a šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. Tak jsem to sežral, povidám, a jdem spát. Ale o půlnoci se hlady probudím a zápasím se svým svědomím. A pak si řeknu: hovno! Jdu do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: jen ať mi neumastíš peřiny, a spí dál. A já taky usnu, ale za hodinu se zase probudím a už to nevydržím, vstanu a jdu sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to jde až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé: nevím, nevím..."
Číst dál: Pánové, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru
Cesta do podzemí, výstup na komín nebo plavba na prámu
Za záchranu některých památek vděčíme náhodě nebo ochotné partě nadšenců. Technický unikát, do kterého vás chci pozvat, na začátku paradoxně zachránil nedostatek peněz.
Bubenečská čistírna odpadních vod vznikala v letech 1901 až 1905 jako součást pražského kanalizačního systému odvádějícího z města odpadní i dešťovou vodu. Celá kanalizace se stavěla podle projektu Angličana Williama Lindleyho a na svou dobu představovala vrchol technologie, na který se jezdili dívat odborníci z celého světa a jehož stoky slouží bez výraznějších problémů až do dneška.
Číst dál: Cesta do podzemí, výstup na komín nebo plavba na prámu
Státní zámek Sychrov
Možná si na „první dobrou“ zámek Sychrov nevybavíte, ale když si vzpomenete na pohádky Zlatovláska, Nesmrtelná teta či Nejkrásnější hádanka, jste „doma“. Pokud zrovna nejste milovníky pohádek, zámek Sychrov se objevil i v nahořklé komedii Sedm hladových či v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, konkrétně v dílu Střela. Jsem si vědoma, že nám Pražákům je občas vyčítán egocentrismus, tak snad mi to protentokrát odpustíte. Cesta z Prahy po dálnici D10 trvá necelou hodinku, takže můžete na zámek Sychrov vyrazit i jen v rámci víkendového výletu.
Muzeum v oblacích aneb Letecké muzeum Metoděje Vlacha
Asi první otázka, kterou bych čekal od obyčejného smrtelníka (a tedy ne znalce letecké československé historie) je: „Kdo byl, nebo je Metoděj Vlach?“ Tak za prvé to byl letec, konstruktér a technik. Má u nás zajímavé prvenství, neboť to byl právě on, kdo se v roce 1912 v Mladé Boleslavi vznesl se svým letounem (jednoplošníkem) do nebe. Stal se tak prvním Čechem, který sestrojil své letadlo, poháněné automobilovým motorem (v Mladé Boleslavi také čím jiným) a sám jej pilotoval. Nebyl tedy prvním „nebeplavcem“ s rodným listem pod Řípem, ale své prvenství a zápis v letecké historii rozhodně má.
Číst dál: Muzeum v oblacích aneb Letecké muzeum Metoděje Vlacha
Místa, kde voda hraje prim
Pražský hrad – bývalé sídlo českých králů a největší hradní komplex na světě. Karlův most – nejstarší dochovaný most v metropoli. Malostranský ostrov Kampa – jedno z nejromantičtějších pražských míst. Vyšehrad, Petřín, Královská cesta, architektonické skvosty téměř na každém kroku. Nejen hlavní město, ale celá naše země je plná významných kulturních památek a řada z nich patří k světovému dědictví UNESCO. Protože mám pocit, že na ně Pražané i turisté zapomínají, pozvu vás tentokrát na dvě místa, která jsou skutečnými technickými unikáty. A protože k létu patří voda, bude tam hrát tento živel hlavní roli.
Místo, kde vládne Flóra
Když vstoupím, praští mne do obličeje těžký a velmi vlhký teplý vzduch. Nasávám do plic neuvěřitelný objem vody, který mne až nutí kašlat. Utírám si najednou orosené čelo a chci ze sebe sundat téměř veškeré oblečení, abych se tolik nepotil. Vzduch je cítit nejen těžkou vlhkostí, ale také tlejícím dřevem a nám velmi vzdálenou exotikou. Pomalu si můj zrak zvyká na nové prostředí a začínám pohledem plout na vodní hladině jezírka s vodopádem, na velkých listech stromů a lián, po kterých se koulí drobné kapičky vody. Kromě té však neslyším téměř nic. Jako by se zde zastavil čas a v klidu se posadil na tělo padlého velikána. Prohlížím si nebe přes prosklenou střechu, poté pozoruji nejrůznější zákoutí a začínám si uvědomovat, že na tomto místě člověk pánem tvorstva opravdu není. Zde nevládne fauna, ale ta druhá – flóra. Ta, co zde byla, je a bude i dlouho po nás.
Státní zámek Kynžvart
Jeho druhé jméno by možná mohlo být „zámek kuriozit“. Zkusím tedy začít jimi, protože co si budeme, nás turisty nejvíce zajímají právě ony rarity. Čtenářům, kteří milují historii, se omlouvám, osobně miluji návštěvy zámků, ale vyjma osobností, které zásadním způsobem ovlivnili historii, si po skončení prohlídky většinu jmen nepamatuji (byť to je můj problém i v běžném životě). Proto jimi budu šetřit i zde, kdybyste na tom byli podobně. J Mezi kuriozity, které na kynžvartském zámku můžete vidět, patří třeba obrovský kulečník z mahagonového dřeva, zlatý jídelní servis, který „si zahrál “ ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, anebo Slavnostní kočár. Součástí kabinetu kuriozit jsou i dvě mumie a řada dalších staroegyptských artefaktů. Sarkofágy ale většinou uvidíte zavřené, pro turisty je otevírají jen výjimečně. Kabinet pak čítá na čtyři tisíce exponátů z celého světa a každý předmět je unikátem s vlastním příběhem.
Velká cestování nejen po malých pivovarech
Abychom se malinko odklonili od výletních stereotypů, na následujících stránkách se dočtete o zajímavých místech, jejichž pomyslnou metou bude ochutnávka výborných druhů piv. V posledních letech se rozmohla obnova malých pivovarů a pro náš národ, který je typický svou pivní kulturou, to je jen dobře. Jestli jste dosud netušili, kolik druhů piva se dá vyrábět a jakými styly, nic se nebojte. Na nová poznání není nikdy pozdě. Gurmánská turistika, to jsou výlety nejen za dobrým pivem. Ale protože je to cíl příliš jednoduchý, společně s tipy na pivovary se dočtete i o zajímavostech v okolí, které by jistě stály za vidění.
Pohřebiště betonových mamutů - Industriální cesta Vojtěšskou hutí
Je-li někdo vyznavačem trochu netradičních výletů a zároveň se nebojí temnějších míst jak jejich vzezřením, tak i minulostí, doporučuji určitě navštívit místo nedaleko Prahy. Je to poměrně rozsáhlé území ležící na začátku Kladna, které v socialistickém režimu znamenalo symbol totalitní moci. Dnes mrtvá zarostlá krajina, plná polorozpadlých betonových monumentů, připomíná pohřebiště mocenského režimu, až z toho běhá mráz po zádech.
Číst dál: Pohřebiště betonových mamutů - Industriální cesta Vojtěšskou hutí
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka