Semín a okolí
Je o mně známo, že jsem milovnicí české kinematografie. Když jsem přemýšlela, čím zajímavým bych mohla přispět do letošního letního čísla, vzpomněla jsem si na film „Jak dostat tatínka do polepšovny“. Kromě jiných dnes již zlidovělých hlášek miluji tu od tatínka Luboše v podání Františka Němce … „každej člověk si myslí, že nejhezčí místo je tam, kde se narodil“. Ze Semína a Pardubicka nepocházím přímo já, ale jedna část mojí rodiny. (Ta druhá je z Liberce, ale o tom už jsme psali. J) V Semíně jsem tak strávila krásnou část dětství a pořád se tam vracím. Nejčastěji na hřbitov, kde odpočívají moji nejbližší. Pro spoustu z nás je hřbitov mimo jiné místem, kde může rozjímat, zklidnit mysl a utřídit si myšlenky, nebo se jen tak v klidu projít. Proto bych Vás ráda pozvala na maličký hřbitov v obci Semín, která se nachází asi 6 kilometrů od Přelouče a 15 kilometrů od Pardubic. Kromě toho, že je toto místo odpočinku skutečně malebné, jsou zde dvě zajímavosti. Hned u vchodu na hřbitov je překrásná renesanční dřevěná zvonice z 16. století, ve které jsou dva starobylé zvony. Ten menší je z roku 1542 a jmenuje se Poledník, ten větší byl odlit v roce 1604 a nese název Ježíš, nebo Jan, lidově pak Hranáč. Kostel svatého Jana Křtitele je zapsán na seznamu kulturních památek a pochází z 1. poloviny 13. století. Některé prameny o jeho založení ale odkazují na 12. století. Kostel nejprve zřejmě prošel renesanční a posléze barokní přestavbou. Jedná se o jednolodní stavbu s polokruhovou apsidou, s velmi jednoduchým členěním fasády a malou štíhlou věžičkou na hřebeni střechy, které se říká anktusník.
Glamping – dokonalé spojení přírody a luxusu
Ze sterilního pokoje bez kouzla do ranní tlačenice k rautovým snídaním. Přes den výlety na „profláknutá“ místa a večer hotelová sauna se starším párem, který wellness absolvuje jedině v úplné nahotě a nebojí se svůj postoj náležitě prodat. U večerní sklenky vína, kterou narušují podnapilí spoluúčastníci zájezdu, začne vaše srdce toužit po samotě, klidu a přírodě. Pak si ale vzpomenete na nepohodlný stan, společné umývárny, hmyz, zimu a nadšení vás přejde. Chtělo by to zkrátka něco mezi tím. Nějaký hybrid, který by skloubil to nejlepší z obou pobytových světů. A protože stejné touhy má stále více lidí, rozmáhá se v posledních letech takzvaný Glamping.
Zoo Tábor
Je krásný slunečný den, ale není vedro k zalknutí. Máte volno a vaše ratolest se už dlouho domáhá výletu „za zvířátky“? Pražskou zoologickou zahradu však už znáte i poslepu a k výletu do jiné jste díky Trojou nastavenému měřítku značně skeptičtí? Po exkurzi do Zoo Tábor, můžeme s klidným srdcem konstatovat, že nemusíte. Ale nepředbíhejme. Nasaďte pohodlné boty, vyzenujte hlavu a pojďte s námi.
DinoPark
Jste už dlouho fanoušky dinosaurů? S oblibou hltáte všechny díly Jurského světa, navštěvujete muzea, čtete odbornou literaturu, sbíráte figurky a jiné dinorelikvie, nebo chcete jen strávit zábavné odpoledne s vaší ratolestí? Máme pro vás dobrou zprávu. Dnes už není potřeba, aby se zlá korporace zmocnila komára nasosaného dinosauří krví, nebo byla objevena jeskyně vedoucí do historie. Stačí dorazit do jednoho z pěti DinoParků rozesetých po naší krásně vlasti a ta pravá výprava může začít.
Dračí hrad aneb Kunětická hora v novém
Píše se rok 1420, na našem území probíhají války pod praporem kalichu a ve jménu husitů. Nejen, že se píše historie bojem, ale také písmem. Totiž z roku 1420 máme první písemnou zmínku o Kunětické hoře. Dle nepřímých důkazů existuje hradní stavba obehnána hradbami, které se stávají důležitým strategickým bodem stoupenců pod obojí (Během bohoslužeb Jan Hus podával věřícím nejen hostii jako tělo Páně, ale i víno jako krev Páně. Víno ovšem podle katolíků smějí přijímat pouze kněží, věřící mohou jen hostii. Přijímání pod obojí se stalo jedním ze základních požadavků stoupenců Jana Husa). Místo obsazuje husitský hejtman Diviš Bořek, později známý jako vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Podoba hradu samozřejmě odpovídá svým účelům – výrazné opevnění, hradby, žádné velké pohodlí, zkrátka vojenská pevnost.
Severská dvojkombinace
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na mnoho rodinných výletů jezdí část rodiny z donucení, zatímco ta druhá si to užívá. Někdo by rád vytáhl manželku či manžela na kola a jel by desítky kilometrů. To se ovšem nemusí setkat s patřičně náležitou kladnou reakcí, kterou by člověk čekal za svoji dobrotu a ochotu udělat ostatním radost. Na druhou stranu známe otrávené pohledy při prohlídce zámků, hradů a jiných pamětihodností, které si lze zpříjemnit snad jen pobytem v místní krčmě. To se pak rodinný výlet stává spíše utrpením a na jeho konci jsou jen poražení. Co ovšem vymyslet něco, co by zaujalo všechny do posledního i nejmenšího člena rodiny? Ano, to jde a nebude to žádný problém. Pokusím se vám nabídnout alternativu na jeden jednodenní rodinný výlet, a to v dostupné vzdálenosti od metropole. V dostupné? Ano, v dnešní době dálnic a automobilů nepovažuji cestu kolem jedné a půl hodinky za tak dlouhou, aby se vzdálenost stala nepřekonatelnou překážkou.
Házmburk – společenství Bílé a Černé věže
Pro samotný nadpis tohoto krátkého textu jsem si tak trochu vypůjčil kombinaci názvů knih od Tolkiena. Ovšem ne náhodou. Musím napsat, že Společenství dvou věží mne napadlo hned při prvním pohledu na tuto dominantní zříceninu téměř tisíc let starého hradu. Častěji se však v dostupné literatuře a zdrojích setkáme s označením král Českého středohoří. S tím nelze než souhlasit. Vzdálená Milešovka je královnou a proč by zrovna Házmburk nemohl být králem. Je vidět na desítky kilometrů daleko a jeho majestátnost a aura nedobytného gotického hradu celému označení jen nahrává. Čedičový vrch, na kterém stavba stojí, dosahuje výšky 418 m a dle potvrzených archeologických nálezů zde bylo lidské osídlení již před sedmi tisíci lety!
Frýdštějn, hrad skutečných čarodějnic
Asi málokdo nebude znát pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Ostatně donedávna byla mou nejoblíbenější, než ji překonal Anděl Páně. Ale pryč z časů vánočních, je léto a na sněhové vločky člověk nemá sebemenší pomyšlení. Je to právě tato klasická pohádka, která vám přiblíží hrad Frýdštejn asi nejlépe a je to zároveň i vysvětlení pocitu vnímavého čtenáře: „Já tu zříceninu už někde viděl.“ Ano, právě v hlubinách tohoto hradu vyvolávala Helena Růžičková zloducha Řimbucha z nástroje pro manažerky úklidu. Právě zde Yvetta Blanarovičová nabírala kašičku a mazlila se s potkanem. A ano, je to místo, kde Sluneční paní nakonec tyto dvě představitelky Miss středověk pohltila slunečním plamenem.
Veltrusy - Barokní perla dolního Povltaví
V Praze máme Chotkovy sady, Chotkovu ulici či Chotkův palác. Jméno Chotek je však nejvíce svázáno s městem Veltrusy. Městem, které je pouhých třicet kilometrů severně od Prahy.
Rod Chotků z Chotkova a Vojnína patřil ke staré protestantské, ale bezvýznamné, nižší šlechtě. Do českých dějin rodina Chotkova nijak výrazněji nezasáhla. Po bělohorských konfiskacích přišla o velkou část majetku. Aby zabránili nejhoršímu a neskončili „o žebrácké holi,“ přestoupili Chotkové raději ke katolíkům.
Léta Páně šestnáctistého devadesátého osmého, neboli v roce 1698, si Václav Antonín Chotek bere Marii Terezii ze Scheidlernu (von Scheidlern). Nevěsta na Václava Antonína následně dává přepsat polovinu svého věna. A do manželství přináší mimo jiné i pozemky na okraji města Veltrusy.
Průhonice - Ráj všech romantiků
Když se řeknou Průhonice, každému hned v hlavě vyskočí „průhonický park,“ popřípadě „průhonická zahrada.“
Ale tady si dovolím malý krok stranou. Nejstarší a z hlediska historické hodnoty i nejvýznamnější stavbou v obci je zdejší románský kostel Narození Panny Marie. Dochovala se z něho loď a věž, presbytář z doby kolem roku 1300 a klenba z 19. století. Nástěnné malby jsou z období kolem roku 1325.
Z Corfu přes Jemen do Jindřichova Hradce, aneb cesta může být cíl
Tento výlet začal vloni dovolenou na Corfu. S tou nám pomáhala Pavla. Pavla má kamarádku Sabinu, která žije v Jemenu.Sabina organizuje aukci na podporu jídelny v Jemenu – pro spolek Pomůžu, jak můžu. V rámci této aukce jsem vydražila víkendový pobyt v Jindřichově Hradci a tak jsme jeli. Výlet jsem si nějak naplánovala, ale nakonec bylo všechno jinak a bylo to skvělé. Chcete-li, můžete jít v našich stopách, nebo si trasu přizpůsobit vlastním zájmům. Každému dle jeho chuti. Dovolím si nabídnout pár tipů.
Číst dál: Z Corfu přes Jemen do Jindřichova Hradce, aneb cesta může být cíl
Mezi meandry Sázavy
Jen malý kousek za Prahou se občas skrývají přírodní scenérie, až se tají dech. Na jedno takové místo přijměte, prosím, pozvání. Alespoň na pár hodin opustíme Prahu a vyrazíme na malý výlet podél dolního toku Vltavy. Čeká nás nádherná krajina s nezapomenutelnými a dech beroucími vyhlídkami na meandry řeky.
Hopsa hejsa do….
Kdo by neznal pokračování téhle věty?!?
Onu větu dokonce pronesl už císař Rudolf II. Pravda, jen v půvabném dialogu Jana Wericha a Václava Trégla ve filmu Císařův pekař, když spolu debatují u obrazu poloodhalené mlynářky: „Hezká! A mladá! S takovou se brouzdat po loukách a poslouchat, jak hvízdají drozdi!“ – „Pojďte, Milosti, nechme to tu, jak to stojí a leží! A pojedeme jako za starých časů jen sami dva!“ – „A kam?“ – „No, do Brandejsa!“ – „Ja, richtig! To je ta mladá hezká z Brandejsa! Za ní! Hopsa hejsa do Brandejsa!“
Výlety pro nejmenší
Zabavit je, utahat, nezbláznit se, přežít další den, nebo také vidět a zažít společně něco nového. Důvodů, proč se vydat s vaší malou ratolestí na výlet, je celá řada. Je pravda, že někdy to není úplně jednoduché, protože potomek ne vždy plně spolupracuje, ale když nepodceníte přípravu, vše do sebe zapadne a je z toho zážitek na celý život.
Stráně vonící, révou zrající
Město Mělník leží jen 30 km na sever od Prahy. Voní to tady a réva zraje, tok řeky Labe s Vltavou se tu opravdu stýká, vidět je v daleké kraje. Pohodlně sem dorazíte třeba autobusem z Ládví. Z autobusového nádraží je přímá a jednoduchá cesta na náměstí Míru. Pokud přijdete sem, pak jste v centru dění. Když nebudete vědět kudy kam, což se asi nestane, tak zaskočte do Turistického informačního centra a všechno se dovíte.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka