V zimě zachraňuju manželství
Velkou láskou kolegy Pavla Maška z Útvaru informačních a komunikačních technologií jsou letadla. Sám létá s kluzáky i s motorovými letadly. Zajímavé povídání o tom, kdy jeho vášeň propukla a co všechno obnáší, si můžete přečíst na následujících stránkách.
Den s kolegyněmi a bílým psem
Čas od času spolu někteří kolegové a kolegyně vytvoří stálé dvojky. Z kolegů se stanou parťáci. Parťáci, kteří o sobě časem vědí víc než jejich vlastní partnerky nebo partneři. Parťáci, kteří vědí, co jeden od druhého očekávat. Parťáci, kteří vědí, co znamená, když ten druhý neznatelně pozvedne levé obočí, poškrábe se na nose nebo jeden na druhého lehce hodí pohled. Někdy je z toho po pár letech ponorková nemoc, kdy se bývalí parťáci do konce života nemusí vidět. A jindy je z toho přátelství na celý život. To je na začátku vždy těžké odhadnout…
Stodesetkrát za minutu
Březen. Obyčejné všední pondělní odpoledne. Krátce po jedné hodině. Počasí žádná sláva. Pošmourno, zataženo. Docela zima. Občas prší.
Když se sport stane vášní
Radek Vojvodík je sympatický usměvavý kolega, který na dvou kolech procestoval téměř celou Evropu. Jako pražský strážník pracuje už 15 let, po sedmi letech u Hlídkového útvaru přešel do autohlídky na Prahu 8. Na svých cestách pořizuje nejen zajímavá videa a fotky, ale umí o nich i poutavě vyprávět. Tady je malá ochutnávka.
Jak to chodí u Hradní stráže
Kdo někdy navštívil Pražský hrad, nemohl je minout. Vysocí, pečlivě upravení, v dokonale padnoucí uniformě. Hlídají všechny vchody do areálu Pražského hradu i objekty kolem něj. V létě do nich pere sluníčko, v krutých zimách musí snést mráz a sníh. Nesmí se ani hnout. Vděčný objekt fotoaparátů téměř všech návštěvníků Hradu. Takhle je známe – Hradní stráž.
Vojáci Hradní stráže jsou prostě nepřehlédnutelní.
Dva dny člověk vůbec nejí a nepije
Kolegyně Anička Rosenová pracuje jako strážnice v hlídkové službě na čtvrtém pražském obvodě. Její práci však tentokrát necháme stranou, na tu snad bude příležitost při nějaké reportáži. Důvodem pro naše setkání byly její tři tituly mistryně světa v kickboxu. Tři tituly mistryně světa… Takové tituly se nevyhrávají každý den. Ale každý den je na ně potřeba tvrdě trénovat. Původně jsem si myslel, že s Aničkou nejdříve zajdu na tatami do naší tělocvičny, kde si v rámci výcviku sebeobrany „tak trochu“ ověřím její (ale i svoje) bojové schopnosti. Ale když na mě její kolega překvapeně vyvalil oči a zeptal se, zda to myslím vážně a zda opravdu chci mít modřiny, koňary, vyvrácené klouby a pošramocené sebevědomí, změnil jsem názor. Tatami jsme vynechali, povídali jsme si u stolu.
Pistole, revolvery, střelivo - Něco málo o zbraních u naší městské policie
V našem časopise se snažíme informovat o práci našich strážníků z různých obvodů a útvarů v tzv. přímém výkonu. Zkrátka a dobře – o práci těch, kteří slouží přímo v pražských ulicích. Ale jen málokdy věnujeme pozornost těm kolegům, kteří nejsou tolik na očích a jejich mravenčí práci možná ani nevnímáme a považujeme za samozřejmé, když nám v pracovním prostředí všechno kolem funguje a klape, jak má. Leckdy pak máme o působení těchto „neviditelných“ spolupracovníků neúplné nebo zkreslené představy.
Pojďme tento dluh vůči nim a jejich práci alespoň částečně odčinit. Dnes vás zvu na malé povídání s hlavním zbrojířem naší městské policie, kolegou Jakubem Mösnerem.
Číst dál: Pistole, revolvery, střelivo - Něco málo o zbraních u naší městské policie
Převzali medaile Za záchranu života a Za statečnost
Michal Čákora, Daniela Kořánová, Vojtěch Dombai, Roman Čejka, Miroslav Čeněk – to jsou jména dalších kolegů, kteří byli ve správnou chvíli na správném místě a svou pohotovou reakcí přispěli k záchraně lidských životů. I letošní příběhy si zaslouží připomenutí.
Číst dál: Převzali medaile Za záchranu života a Za statečnost
Někdy to není dobrý! aneb TAXI tým v praxi metropole
Všimli jste si, že zatímco ještě relativně nedávno jsme v pražských ulicích mohli zaregistrovat spoustu žlutých taxíků se střešními svítilnami, teď je vzácností a velkou náhodou takové auto zahlédnout? Ještě relativně nedávno jste v širším centru mohli zdvihnout ruku a zastavit si taxíka „z ulice“ bez objednání. Typických střešních svítilen však ubývá a je jich poskrovnu… Jako kdyby taxíky tak nějak „splynuly s davem“. Jen se ve velkém objevují vozidla s označením zahraničního zprostředkovatele na obou bocích. Oblast rychle zareagovala na rozvoj digitalizace, mobilů, rychlých dat a během několika málo let se neuvěřitelně změnila.
Taxislužba na území hlavního města Prahy samozřejmě patří tu problematiku, kterou také můžeme řešit. Jenže vždycky byla tak komplikovaná a složitá, že hlídkoví strážníci a okrskáři se jí vyhýbali jako čert kříži. Také proto kdysi v naší organizaci vznikla specializovaná skupina, která teď působí v rámci Hlídkového útvaru a jejíž prioritou jsou právě taxíky a taxikáři. O jejím renomé svědčí mimo jiné, že školí naše profesní kolegy v jiných městech nebo že si je volá na konzultace a řešení i Policie ČR.
Číst dál: Někdy to není dobrý! aneb TAXI tým v praxi metropole
Můj dres s číslem 8
V norském Trondheimu se od 13. do 20. června letošního roku konal další ročník fotbalového Mistrovství Evropy ženských policejních sborů. Možnost reprezentovat republiku, nastupovat v dresu se lvíčkem na prsou a zastupovat naši městskou policii se dostalo i našim dvěma kolegyním. Jednou z nich je Mgr. Romana Melcherová. Ve svém strážnickém životě nyní pracuje jako vedoucí na Centrálním operačním středisku, v tom soukromém by na výčet jejích koníčků a zálib možná nestačilo číslo našeho časopisu. Ale sešli jsme se, abychom si popovídali především o fotbalu.
Píšu hlavně pro vnoučata
Kolegu Františka Drože jsem s prosbou o rozhovor do rubriky Naši lidé oslovila už před časem, když se ke mně doneslo, že maluje obrázky. Tehdy se omluvil s tím, že jeho výtvarná dílka nestojí ani za řeč. Nedávno se na mě obrátil se žádostí o korekturu vlastních básniček a pohádek. Jeho literární tvorba se mi zalíbila, a tak jsem zkusila štěstí podruhé. Rozhodování pro něho nebylo jednoduché, ale nakonec souhlasil.
Když se z práce strážníka stane rodinná tradice
Jiný věk a jiné služební číslo, ale stejná příjmení a stejné uniformy. Vilém a Lukáš Stočesovi. Otec Vilém slouží u MP Praha už 23 let. V přímém výkonu prošel od samostatné pěší hlídky přes TPZO, okrskáře, odtahy až po klasickou autohlídku, kterou na OŘ Praha 1 jezdí dodnes. Jeho syn Lukáš nastoupil před 13 lety a pracuje jako strážník - okrskář na Praze 5.
Vedu vlastně dva životy
Kolega Augustin Tarabáš patří po 25 letech služby mezi zkušené strážníky-okrskáře. Je to usměvavý čiperný muž, který toho zvládne víc než kdejaký mladík. Jednadvacet let střeží svůj okrsek v Praze 3, kam dojíždí z vesničky na Bruntálsku, ve volném čase třeba pěstuje ovocné stromy nebo maluje obrazy. Požadovanou maturitu složil v 54 letech. Kdo studoval v pozdějším věku a při práci, ví, jak náročné to je. Jeho odchod do důchodu se zatím odkládá, na OŘ 3 by chyběl.
Děkujeme za věrnost
S Městskou policií hl. m. Prahy spojili velkou část svého života, a koncem roku odchází do důchodu. Třicet a jednadvacet let služby je obdivuhodně dlouhá doba, která si zaslouží poděkování a pozornost. Pavel Kolský a Jaroslav Bláha si se mnou zavzpomínali a prozradili nejbližší plány.
Bude tu, nebude tu?
Kolega Jaroslav Mraček slouží už 20 let jako okrskář v Praze 6. Jak sám říká, okrskářem se už narodil. Je to sympatický usměvavý muž, který má rád recesi a baví ho výjimečné věci. Sešli jsme se spolu v Lenešicích na Lounsku, u domku, kde bydlí s maminkou, a povídali si o cihlách, které byly všude kolem. On je totiž dva roky sbírá a umí o nich poutavě vyprávět. Posuďte sami.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka