Není motýl jako motýl aneb Pes mého života
Když jsme si v prosinci 2017 povídaly o zooterapii, tak se jí Eva Křemenová z OŘ Praha 9 věnovala už 11. rokem. Její psi, kočky, hlodavci, ježci hladili nemocné a hendikepované obrazně po duši a dokázali jim přičarovat úsměvy a pocity radosti. Jorkšírka Denny dokázala neskutečné věci s kvadruplegikem, vzniklo těžko uvěřitelné přátelství … Pak přišel covid a Eva se vrátila ke sportovní kynologii. Se svým téměř osmiletým papillonem Kingem Killianem z Krve Orthosovy stáli během posledních tří let často na stupních vítězů a úspěšně skládají jednu zkoušku za druhou.
Od Mexika do Kanady... part No.2
V lednovém čísle našeho časopisu jsme si povídali s kolegyní Terezou Ošmykovou, strážnicí z Prahy 4, o cestě, na kterou se dlouho připravovala a několik měsíců na ní pak strávila. Byla to cesta z jihu Spojených států na sever. Cesta zvaná „Pacific Crest Trail“ neboli Pacifická hřebenovka. Od mexické hranice po Kanadu.
Mexiko, San Diego, Kalifornie, Mohavská poušť, Oregon, Sequoia, Sierra Nevada, Yosemite, Washington, Kanada.
Cesta dlouhá 4.286 kilometrů. Pro představu: pěšky z Prahy do portugalského Lisabonu je to „jen“ 3.300 kilometrů. Vyrazili byste? Troufli byste si?
Vymezená doba na cestu? Pět měsíců, 152 dnů. Zdržíš se? Můžeš. Ale propadne ti letenka, propadne ti vízum, budeš mít trable s imigračními úřady. Takže vstaň a jdi!
This way and go, go, go! od Mexika do Kanady
Kdo z nás někdy nesnil o překonání všech možných limitů? Kdo z nás aspoň jednou nesnil o tom, že udělá něco, co se naprosto vymyká představám o běžném životě? Udělat něco, co třeba na první pohled postrádá jakýkoliv smysl? Kdo z nás to dokázal? Zvednout se z křesla, vypnout počítač, sbalit věci, hodit batoh na záda, vyrazit za hranice všedních dnů… Hezky se o tom sní, málokdo to dokáže. A čím jsme starší, tím je to horší.
Remembrance Sunday 2024 v uniformě strážníka
Podle § 3 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, je válečným veteránem občan ČR, který nepřetržitě alespoň po dobu 30 kalendářních dnů jako příslušník armády konal službu v místě ozbrojeného konfliktu nebo službu v mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je ČR členem.
O českých válečných veteránech bylo u nás v 90. letech tzv. ticho po pěšině. První nesmělé pokusy začaly obecné povědomí rozšiřovat až kolem roku 2005. Pak se začal postupně objevovat symbol vlčího máku, a v letošním roce to bylo poosmé, kdy mezi pochodujícími veterány v Londýně byli i naši. Mezi nimi i strážník Martin Havránek, který v Praze 6 pracuje v autohlídce od roku 2003. V roce 1997 se zúčastnil vojenské mise v Bosně, a jak sám říká, jako voják ve službě funguje i dnes. Je zvyklý neřešit, proč něco nejde, ale vymyslet jak to udělat, aby to šlo. Je to usměvavý sympatický muž a já měla velkou radost, když přijal pozvání k rozhovoru o svých zážitcích z Remenbrance Sunday v Londýně. Setkali jsme se na služebně v Českomalínské, symbolicky nedaleko od restaurace Na Slamníku, kde v roce 1992 proběhla zakládající schůze spolku Sdružení válečných veteránů České republiky. Podle dostupných informací se od roku 1991 zúčastnilo zahraničních misí dosud 19 tisíc vojáků AČR.
Věrnost není samozřejmost
Pochod čestné jednotky za doprovodu husitského chorálu, působivé prostředí Brožíkovy síně, v řadách vyrovnaní strážníci, v jejich čele zástupci vedení organizace i města, připravené věrnostní stužky a pamětní listy. Zhruba takový bývá scénář slavnostních stužkování, která se konají pravidelně dvakrát ročně, v červnu a prosinci. Aktuálně jsou v Brožíkově síni oceňováni strážníci po 20, 25 a 30 letech pracovního poměru. Ti, kteří pracují pro své město 5, 10 a 15 let získávají stužku za věrnost a pamětní list na svých obvodních ředitelstvích nebo odděleních. Strážníka Leoše Pechánka, který pro Prahu pracuje už čtvrtstoletí, jsem požádala o rozhovor a měla jsem štěstí, protože souhlasil. Povídali jsme si nejen o stužkování.
Penězi děti nevychováš
Kamkoli se vrtnu a zmíním jeho jméno, slyším jen samé superlativy. Pozorný, vstřícný, ochotný, rád pomůže, poradí, rozdává úsměvy, inspiruje, svou práci má rád a dělá ji dobře… Ano, takový je Lukáš Kačerovský. Když se rozpovídá o tom, co dělá, vydrželi byste ho poslouchat hodně dlouho. Čiší z něho neuvěřitelný zápal a nadšení, ale také klid, lidský přístup a racionalita. Pracuje na Obvodním ředitelství Městské policie Praha 2 jako odborný referent prevence kriminality.
Jednou jsi dole, jednou nahoře – takový je sport
Jiří Orság je náš nový kolega a trojnásobný olympionik ve vzpírání, držitel mnoha rekordů. Není to žádný drobeček, zvedá činky od svých jedenácti let a na svém kontě má pěknou řádku medailí z domova i ze světa. Na olympiádě v Londýně byl šestý, v Riu osmý. Zažil úspěchy i pády, ale jak sám říká, takový je sport.
Lípa 50 na příjmu - S autohlídkou na Praze 12
Důvod proč někdy vyrazit na jih Prahy, na „dvanáctku?“ Jako kdyby na první i druhý pohled nebyl důvod... Snad navštívit proslulou vietnamskou tržnici SAPA? Projít se Modřanskou roklí? Zdolat divočinu směrem k letišti Točná? Navštívit přírodní koupaliště na Lhotce? Na kole zdolat pár kilometrů podél Vltavy?
Praha 12, to jsou Cholupice, Kamýk, Komořany, Lhotka, Libuš, Modřany, Písnice a Točná. Praha 12, to je čtyřiapadesát tisíc obyvatel.
David Kotlaba, lidská vlajka v řadách Městské policie Praha
Přidal se k nám mistr světa. Začínám takhle zostra, i když vím, že by si to kolega David se skromností jemu vlastní nepřál. Po zhlédnutí videí z jeho soutěžních vystoupení však nemohu jinak. Jeho výkony jsou neuvěřitelné a je velká škoda, že sportovci jako on nemají ani zdaleka takovou mediální pozornost, jako každá druhá kopačka, co to umí jen solidně odmáznout. Ale to bychom zabruslili někam, kam nechceme. Důležité je, že si David vybral Městskou policii Praha a svolil k rozhovoru, kde nám popíše cestu nejen k jeho medailím, ale také ke krásné modré uniformě. Přeji příjemné čtení.
Číst dál: David Kotlaba, lidská vlajka v řadách Městské policie Praha
Rozhodnutí padlo u piva
Kolegyně Jindra Hybnerová má u naší městské policie na starosti vyřizování dotazů, které dorazí v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím. A že takových všelijakých dotazů – někdy prapodivných a nepochopitelných – opravdu je! To by se jeden až divil…
Jenže tentokrát jsme se sešli, abychom si povídali na trochu jiné téma. Jindra se totiž začátkem července zúčastnila XVII. všesokolského sletu v pražském Edenu a cvičila ve skupině „Ženy a dorostenky“ skladbu „V rytmu srdce.“
Záchrana lidského života – co je víc?
Když hlídka z Prahy 11 projížděla 31. října 2023 Türkovou ulicí, uviděla u mostního pilíře polonahého muže s krvácejícími ranami na rukou a krku, který byl zjevně pod vlivem alkoholu nebo drog. Zmateně pobíhal, křičel a kusem plechu v ruce máchal proti hlídce. Strážníci přivolali další hlídku i záchrannou službu a snažili se muže uklidnit. V okamžiku, kdy se začal znovu sebepoškozovat, ho pomocí slzotvorného prostředku hlídky zpacifikovaly a přiložily pouta. Po zastavení krvácení skončil 37letý muž v péči záchranářů, a následně za asistence strážníků v nemocnici. Za svůj čin, kterým obě hlídky významně přispěly k záchraně muže, převzali strážníci Jakub Šebek, Petr Jančík a Lukáš Kronus z rukou ředitele Eduarda Šustera dne 12. ledna 2024 medaile Za záchranu lidského života. U Petra a Lukáše se jedná již o druhý podobný čin. Petr v roce 2012 nepřímou masáží srdce obnovil životní funkce muže ležícího u metra Háje a Lukáš před sedmi lety zachraňoval starší ženu, která zkolabovala ve svém bytě. U říjnového případu zasahoval ještě strážník Matouš Beránek, který z důvodu nemoci obdržel medaili později.
Chybět mi budou lidi
Rozhovorů jsme za těch více jak 11 let spolu už pár udělali. Přiznám se, že tento byl za mě nejuvolněnější a nejvíce od srdce. Možná mu z něho spadl onen pověstný kámen, který beze sporu musel pociťovat při řízení tak velké organizace, jakou pražská městská policie je. Protože není mnoho lidí, kteří by měli na starosti zodpovědnost za téměř 2 300 zaměstnanců, a to se vším všudy. Poslední rozhovor s odcházejícím ředitelem Eduardem Šusterem …
Mám štěstí na fajn lidi aneb Moje největší bohatství
Záchrana lidského života je úctyhodný čin. Příběhy strážníků, kterým se taková věc podařila, rádi na tiskovém prezentujeme. Ve chvílích neodkladné první pomoci jde o hodně a času je málo. Pocit jistoty dodává zachráncům vědomí, že vědí, co dělat. Na Hlídkovém útvaru školí své kolegy v první pomoci Stanislav Šnek. S tímhle neskutečně aktivním životním optimistou jsem měla možnost pohovořit a pozitivní energie byla všude kolem nás.
Číst dál: Mám štěstí na fajn lidi aneb Moje největší bohatství
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka