Srdeční záležitost
Moje první setkání s Marcelou Kilarskou? Tak to bylo přesně před třinácti lety, kdy jsem seděl na Útvaru vzdělávání jako čekatel a věděl jsem, že paralelní třída má na přestupky takovou menší a dost náročnou paní. Měli ji i za třídní, ale mě se její výuka nedotkla. Na nejdůležitější oblast vědomostí strážníka, tedy přestupkový zákon, jsme ji neměli. V minulosti jsem toho trochu litoval, protože jestli něco Marcela umí, tak je to být náročný a snažit se z lidí „vytřískat“ to nejlepší, a také toho co nejvíce naučit. Ona ovšem není taková jen na ostatní, ale i na sebe a to se mi na ni líbí asi nejvíce.
ASTRA 30, jsme na příjmu…
Centrum města, Praha 1. Kdy jste byli v centru Prahy naposledy? Kdy jste se prošli po Václaváku, abyste viděli, jaký je tu cvrkot?
Když jsem nedávno mluvil s mimopražským známým, který mi barvitě popisoval, jakže vypadá Václavské a Staroměstské náměstí a jak to vypadá Na Příkopech a co viděl na Národní, musel jsem se přiznat, že jsem v centru už nebyl drahně let. Vždycky ho jen podjíždím metrem, a co se děje několik desítek metrů nad mojí hlavou, je mně celkem jedno.
Nejvyšší čas to napravit. A nejlépe s kolegy z Opletalovy ulice!
Přes Balaton s maďarskou prezidentkou
Kolegu strážníka Mirka Charváta můžete potkávat v roli okrskáře v ulicích Michle. Ale tentokrát jsme se nesešli, abychom si povídali o každodenním šlapání po téhle čtvrti. Mirek se totiž v červenci zúčastnil akce, kdy se jeho sportovní soupeřkou stala i maďarská prezidentka. Akce se jmenovala Lidl Balaton atúszas, což internet přeloží jako Balatonské plavání. Překlad je trochu nepřesný, nejde totiž o jen tak ledajaké plavání. Jedná se o plavecký maratón v délce přes pět kilometrů.
Byly doby, kdy jsem měl doma i třicet zbraní
Sběratelství patří k lidem. Sbírá se skoro všechno. Jakmile máte od něčeho dva kousky, už se tomu dá říkat malá sbírka. A mnohým z nás se líbí zbraně. Sbírky zbraní jsou vždycky a v každé době ohroženy nepřízní režimu nebo obyčejnou zlodějnou. Od devadesátých let se na našem trhu objevují zbraně do té doby nevídané. Začaly se k nám dovážet zbraně historické i moderní. Je potěšující, že našim lidem hraje do karet legislativa.
Někdo své miláčky ukáže ostatním, jiný váhá. Kvůli bezpečnosti, kvůli předpisům.
Vážím si každého běžce
Před pár lety běhal Tomáš Kašpar desítku za hodinu pět, teď ji uběhne za 46 minut. Je mu 42 let, za rok a půl zhubnul 20 kilo a svůj den si dnes bez běhu nedokáže představit. Byli bychom rádi, kdyby byl náš rozhovor motivací pro všechny, kteří cítí, že by měli změnit způsob života, ale dosud nenašli vůli a odvahu.
Jsem takový chodící blázen na svobodě
Frantu Škvrnu jsem poprvé potkal na kynologické soutěži O pohár ředitele MP Praha zhruba před deseti lety. To ještě nekopal za náš tým, ale spadal pod jinou městkou policii. Nyní je již devátým rokem psovodem pražské metropole a je to jedině dobře. Na oněch závodech, myslím, byl první a ostatní kolegové říkali, že by mohl přejít k nám. Trochu mi to připomnělo fotbalové přestupy, jen se tady nejednalo o nesmyslných sumách a nemělo to mediální dohru.
Nyní jedu autem po lesní cestě v Klánovicích a polykám nadávky nad stavem místních cest. Cílem je základna našeho Útvaru psovodů, kde na mě čeká Franta a další kolegové, kteří zde mají dnes naplánovaný celodenní výcvik hlídkové služby. K té nepatří jen každodenní činnost v ulicích města, ale občas i nějaký závod a memoriál. A právě o jednom z nich jsem si přijel popovídat s vítězem toho posledního.
V zimě zachraňuju manželství
Velkou láskou kolegy Pavla Maška z Útvaru informačních a komunikačních technologií jsou letadla. Sám létá s kluzáky i s motorovými letadly. Zajímavé povídání o tom, kdy jeho vášeň propukla a co všechno obnáší, si můžete přečíst na následujících stránkách.
Den s kolegyněmi a bílým psem
Čas od času spolu někteří kolegové a kolegyně vytvoří stálé dvojky. Z kolegů se stanou parťáci. Parťáci, kteří o sobě časem vědí víc než jejich vlastní partnerky nebo partneři. Parťáci, kteří vědí, co jeden od druhého očekávat. Parťáci, kteří vědí, co znamená, když ten druhý neznatelně pozvedne levé obočí, poškrábe se na nose nebo jeden na druhého lehce hodí pohled. Někdy je z toho po pár letech ponorková nemoc, kdy se bývalí parťáci do konce života nemusí vidět. A jindy je z toho přátelství na celý život. To je na začátku vždy těžké odhadnout…
Stodesetkrát za minutu
Březen. Obyčejné všední pondělní odpoledne. Krátce po jedné hodině. Počasí žádná sláva. Pošmourno, zataženo. Docela zima. Občas prší.
Když se sport stane vášní
Radek Vojvodík je sympatický usměvavý kolega, který na dvou kolech procestoval téměř celou Evropu. Jako pražský strážník pracuje už 15 let, po sedmi letech u Hlídkového útvaru přešel do autohlídky na Prahu 8. Na svých cestách pořizuje nejen zajímavá videa a fotky, ale umí o nich i poutavě vyprávět. Tady je malá ochutnávka.
Jak to chodí u Hradní stráže
Kdo někdy navštívil Pražský hrad, nemohl je minout. Vysocí, pečlivě upravení, v dokonale padnoucí uniformě. Hlídají všechny vchody do areálu Pražského hradu i objekty kolem něj. V létě do nich pere sluníčko, v krutých zimách musí snést mráz a sníh. Nesmí se ani hnout. Vděčný objekt fotoaparátů téměř všech návštěvníků Hradu. Takhle je známe – Hradní stráž.
Vojáci Hradní stráže jsou prostě nepřehlédnutelní.
Dva dny člověk vůbec nejí a nepije
Kolegyně Anička Rosenová pracuje jako strážnice v hlídkové službě na čtvrtém pražském obvodě. Její práci však tentokrát necháme stranou, na tu snad bude příležitost při nějaké reportáži. Důvodem pro naše setkání byly její tři tituly mistryně světa v kickboxu. Tři tituly mistryně světa… Takové tituly se nevyhrávají každý den. Ale každý den je na ně potřeba tvrdě trénovat. Původně jsem si myslel, že s Aničkou nejdříve zajdu na tatami do naší tělocvičny, kde si v rámci výcviku sebeobrany „tak trochu“ ověřím její (ale i svoje) bojové schopnosti. Ale když na mě její kolega překvapeně vyvalil oči a zeptal se, zda to myslím vážně a zda opravdu chci mít modřiny, koňary, vyvrácené klouby a pošramocené sebevědomí, změnil jsem názor. Tatami jsme vynechali, povídali jsme si u stolu.
Pistole, revolvery, střelivo - Něco málo o zbraních u naší městské policie
V našem časopise se snažíme informovat o práci našich strážníků z různých obvodů a útvarů v tzv. přímém výkonu. Zkrátka a dobře – o práci těch, kteří slouží přímo v pražských ulicích. Ale jen málokdy věnujeme pozornost těm kolegům, kteří nejsou tolik na očích a jejich mravenčí práci možná ani nevnímáme a považujeme za samozřejmé, když nám v pracovním prostředí všechno kolem funguje a klape, jak má. Leckdy pak máme o působení těchto „neviditelných“ spolupracovníků neúplné nebo zkreslené představy.
Pojďme tento dluh vůči nim a jejich práci alespoň částečně odčinit. Dnes vás zvu na malé povídání s hlavním zbrojířem naší městské policie, kolegou Jakubem Mösnerem.
Číst dál: Pistole, revolvery, střelivo - Něco málo o zbraních u naší městské policie
Převzali medaile Za záchranu života a Za statečnost
Michal Čákora, Daniela Kořánová, Vojtěch Dombai, Roman Čejka, Miroslav Čeněk – to jsou jména dalších kolegů, kteří byli ve správnou chvíli na správném místě a svou pohotovou reakcí přispěli k záchraně lidských životů. I letošní příběhy si zaslouží připomenutí.
Číst dál: Převzali medaile Za záchranu života a Za statečnost
Někdy to není dobrý! aneb TAXI tým v praxi metropole
Všimli jste si, že zatímco ještě relativně nedávno jsme v pražských ulicích mohli zaregistrovat spoustu žlutých taxíků se střešními svítilnami, teď je vzácností a velkou náhodou takové auto zahlédnout? Ještě relativně nedávno jste v širším centru mohli zdvihnout ruku a zastavit si taxíka „z ulice“ bez objednání. Typických střešních svítilen však ubývá a je jich poskrovnu… Jako kdyby taxíky tak nějak „splynuly s davem“. Jen se ve velkém objevují vozidla s označením zahraničního zprostředkovatele na obou bocích. Oblast rychle zareagovala na rozvoj digitalizace, mobilů, rychlých dat a během několika málo let se neuvěřitelně změnila.
Taxislužba na území hlavního města Prahy samozřejmě patří tu problematiku, kterou také můžeme řešit. Jenže vždycky byla tak komplikovaná a složitá, že hlídkoví strážníci a okrskáři se jí vyhýbali jako čert kříži. Také proto kdysi v naší organizaci vznikla specializovaná skupina, která teď působí v rámci Hlídkového útvaru a jejíž prioritou jsou právě taxíky a taxikáři. O jejím renomé svědčí mimo jiné, že školí naše profesní kolegy v jiných městech nebo že si je volá na konzultace a řešení i Policie ČR.
Číst dál: Někdy to není dobrý! aneb TAXI tým v praxi metropole
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka