Smrt je jediný spolujezdec, kterého si vozíme s sebou. (Ayrton Senna)
Martin Lang se stal pražským strážníkem před 18 lety, z toho šestnáct let slouží na Praze 1. Povídal si se mnou o své celoživotní vášni i o tom, že tradici pomalu ale jistě přebírá jeho syn.
Číst dál: Smrt je jediný spolujezdec, kterého si vozíme s sebou. (Ayrton Senna)
Z Jeseníku do Prahy aneb Když se chce, jde všechno
Na podzim loňského roku dostali strážníci z Prahy 6 novou posilu. Do české metropole Iveta Kolaříková přesídlila až z dalekého Jeseníku a jejím novým působištěm se stala MČ Praha-Suchdol. Většina lidí ztrácí s přibývajícími životními zkušenostmi chuť k zásadním změnám, a tak často zatnou zuby a raději zůstanou v zajetých kolejích. Iveta je ale výjimka, která potvrzuje pravidlo. Jsme téměř stejně zralé, proto si dovedu představit, že rozhodnutí nebylo úplně snadné. A tu odvahu ji závidím.
Číst dál: Z Jeseníku do Prahy aneb Když se chce, jde všechno
Slavnostní stužkování
V Brožíkově síni Staroměstské radnice opět zazněly slavnostní fanfáry, které zahájily slavnostní stužkování strážníků. Celkem převzalo ocenění 104 našich kolegyň a kolegů, kteří pro metropoli pracují 20, 25 a 30 let. Strážníci a civilní zaměstnanci přijali stužky za svou věrnou službu hlavnímu městu z rukou primátora Bohuslava Svobody a vrcholných představitelů organizace.
Anna Urbanová – jediná žena v Taxi týmu
Když ke mně doputovala informace, že v našem Taxi týmu aktuálně slouží jako jediná žena, požádala jsem Annu Urbanovou o rozhovor do Pražského strážníka. Ochotně souhlasila a jednoho dne do mé kanceláře dorazila pohledná sympatická blondýnka s úsměvem na tváři. Mate svou štíhlou postavou, ale přesto mi bylo po chvíli jasné, že místo řečí má raději akci a jen tak něčeho se nezalekne.
Srdeční záležitost
Moje první setkání s Marcelou Kilarskou? Tak to bylo přesně před třinácti lety, kdy jsem seděl na Útvaru vzdělávání jako čekatel a věděl jsem, že paralelní třída má na přestupky takovou menší a dost náročnou paní. Měli ji i za třídní, ale mě se její výuka nedotkla. Na nejdůležitější oblast vědomostí strážníka, tedy přestupkový zákon, jsme ji neměli. V minulosti jsem toho trochu litoval, protože jestli něco Marcela umí, tak je to být náročný a snažit se z lidí „vytřískat“ to nejlepší, a také toho co nejvíce naučit. Ona ovšem není taková jen na ostatní, ale i na sebe a to se mi na ni líbí asi nejvíce.
ASTRA 30, jsme na příjmu…
Centrum města, Praha 1. Kdy jste byli v centru Prahy naposledy? Kdy jste se prošli po Václaváku, abyste viděli, jaký je tu cvrkot?
Když jsem nedávno mluvil s mimopražským známým, který mi barvitě popisoval, jakže vypadá Václavské a Staroměstské náměstí a jak to vypadá Na Příkopech a co viděl na Národní, musel jsem se přiznat, že jsem v centru už nebyl drahně let. Vždycky ho jen podjíždím metrem, a co se děje několik desítek metrů nad mojí hlavou, je mně celkem jedno.
Nejvyšší čas to napravit. A nejlépe s kolegy z Opletalovy ulice!
Přes Balaton s maďarskou prezidentkou
Kolegu strážníka Mirka Charváta můžete potkávat v roli okrskáře v ulicích Michle. Ale tentokrát jsme se nesešli, abychom si povídali o každodenním šlapání po téhle čtvrti. Mirek se totiž v červenci zúčastnil akce, kdy se jeho sportovní soupeřkou stala i maďarská prezidentka. Akce se jmenovala Lidl Balaton atúszas, což internet přeloží jako Balatonské plavání. Překlad je trochu nepřesný, nejde totiž o jen tak ledajaké plavání. Jedná se o plavecký maratón v délce přes pět kilometrů.
Byly doby, kdy jsem měl doma i třicet zbraní
Sběratelství patří k lidem. Sbírá se skoro všechno. Jakmile máte od něčeho dva kousky, už se tomu dá říkat malá sbírka. A mnohým z nás se líbí zbraně. Sbírky zbraní jsou vždycky a v každé době ohroženy nepřízní režimu nebo obyčejnou zlodějnou. Od devadesátých let se na našem trhu objevují zbraně do té doby nevídané. Začaly se k nám dovážet zbraně historické i moderní. Je potěšující, že našim lidem hraje do karet legislativa.
Někdo své miláčky ukáže ostatním, jiný váhá. Kvůli bezpečnosti, kvůli předpisům.
Vážím si každého běžce
Před pár lety běhal Tomáš Kašpar desítku za hodinu pět, teď ji uběhne za 46 minut. Je mu 42 let, za rok a půl zhubnul 20 kilo a svůj den si dnes bez běhu nedokáže představit. Byli bychom rádi, kdyby byl náš rozhovor motivací pro všechny, kteří cítí, že by měli změnit způsob života, ale dosud nenašli vůli a odvahu.
Jsem takový chodící blázen na svobodě
Frantu Škvrnu jsem poprvé potkal na kynologické soutěži O pohár ředitele MP Praha zhruba před deseti lety. To ještě nekopal za náš tým, ale spadal pod jinou městkou policii. Nyní je již devátým rokem psovodem pražské metropole a je to jedině dobře. Na oněch závodech, myslím, byl první a ostatní kolegové říkali, že by mohl přejít k nám. Trochu mi to připomnělo fotbalové přestupy, jen se tady nejednalo o nesmyslných sumách a nemělo to mediální dohru.
Nyní jedu autem po lesní cestě v Klánovicích a polykám nadávky nad stavem místních cest. Cílem je základna našeho Útvaru psovodů, kde na mě čeká Franta a další kolegové, kteří zde mají dnes naplánovaný celodenní výcvik hlídkové služby. K té nepatří jen každodenní činnost v ulicích města, ale občas i nějaký závod a memoriál. A právě o jednom z nich jsem si přijel popovídat s vítězem toho posledního.
V zimě zachraňuju manželství
Velkou láskou kolegy Pavla Maška z Útvaru informačních a komunikačních technologií jsou letadla. Sám létá s kluzáky i s motorovými letadly. Zajímavé povídání o tom, kdy jeho vášeň propukla a co všechno obnáší, si můžete přečíst na následujících stránkách.
Den s kolegyněmi a bílým psem
Čas od času spolu někteří kolegové a kolegyně vytvoří stálé dvojky. Z kolegů se stanou parťáci. Parťáci, kteří o sobě časem vědí víc než jejich vlastní partnerky nebo partneři. Parťáci, kteří vědí, co jeden od druhého očekávat. Parťáci, kteří vědí, co znamená, když ten druhý neznatelně pozvedne levé obočí, poškrábe se na nose nebo jeden na druhého lehce hodí pohled. Někdy je z toho po pár letech ponorková nemoc, kdy se bývalí parťáci do konce života nemusí vidět. A jindy je z toho přátelství na celý život. To je na začátku vždy těžké odhadnout…
Stodesetkrát za minutu
Březen. Obyčejné všední pondělní odpoledne. Krátce po jedné hodině. Počasí žádná sláva. Pošmourno, zataženo. Docela zima. Občas prší.
Když se sport stane vášní
Radek Vojvodík je sympatický usměvavý kolega, který na dvou kolech procestoval téměř celou Evropu. Jako pražský strážník pracuje už 15 let, po sedmi letech u Hlídkového útvaru přešel do autohlídky na Prahu 8. Na svých cestách pořizuje nejen zajímavá videa a fotky, ale umí o nich i poutavě vyprávět. Tady je malá ochutnávka.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka