Vážím si každého běžce

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 1. srpen 2023 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Před pár lety běhal Tomáš Kašpar desítku za hodinu pět, teď ji uběhne za 46 minut. Je mu 42 let, za rok a půl zhubnul 20 kilo a svůj den si dnes bez běhu nedokáže představit. Byli bychom rádi, kdyby byl náš rozhovor motivací pro všechny, kteří cítí, že by měli změnit způsob života, ale dosud nenašli vůli a odvahu.

 

Tomáši, jak dlouho pracujete v našem Hlídkovém útvaru?

Já pocházím ze severní Moravy a 1. února 2002 jsem nastoupil k Městské policii Ostrava. Byl jsem tam spokojený, ale všude jsem viděl náborové výzvy “Akce  Praha“, tak jsem v lednu 2006 přestoupil. Cítil jsem, že musím té Praze pomoci. Trochu si tím dobírám kolegy. (smích)

Tehdy už jste běhal?

Ano, ale jen sám pro sebe. Pak jsem tady zaregistroval běžecký oddíl, tak jsem se přihlásil. Časy pro mě nebyly důležité a nebyly tehdy nic moc.  Když na prvním běžeckém soustředění v Poustkách vedoucí oddílu Marcela Kilarská pronesla větu: Tomáši, tady není choďák, my jsme běžecký oddíl,“ řekl jsem si, že s tím zkusím něco udělat a začal jsem pracovat na zlepšení.

A jak to šlo?

Půlmaraton jsem dřív běhal za 2:07 – 2:28, teď 1:48. Takže progres byl opravdu obrovský. Vloni jsem běžel s kolegou a kamarádem Radkem Kohutem maratonskou štafetu – já půlku, on půlku – a moc jsem se tam necítil. Metou mezi běžci je maraton. Měl jsem obavy, ale chtěl jsem to aspoň jednou zkusit. Letos jsme se s Radkem nakonec hecli a běželi jsme spolu. Doběhl jsem za 4:08.

A jak to šlo?

Do 37. kilometru bylo všechno v pořádku, pak ale přišla únava a krize. Běžel jsem s vodičem na čtyři hodiny, což je dobrý čas. Kouknul jsem na hodinky, zbývalo 5 kilometrů. Říkal jsem si, že kdybych se zastavil, půjdu 10 minut na kilometr, to je 50 minut … to bude špatný. Ne, musím to dát! Kousl jsem se a doběhl, i když tempo kleslo.

❞ Běhám denně, průměrně udělám těch 300 kilometrů za měsíc...

Gratulace, nebylo to určitě zadarmo …

Ohledně tréninku platí, že kolik tomu obětujete, tolik získáte. Když budu chtít čas kolem 4 hodin, tak musím v přípravě měsíčně uběhnout minimálně 300 kilometrů a jednou týdně dát dlouhý běh 28–30 kilometrů, aby si tělo zvykalo. Pokud chci čas 3 – 3,5 h, musím natrénovat 500 – 600 kilometrů měsíčně. Běhám denně, průměrně udělám těch 300 kilometrů za měsíc. Běhám i do práce a z práce, okolo  15 kilometrů.

Ale časy nebyly to jediné, co se změnilo …

Když jsem dělal desítku za hodinu pět, vážil jsem kolem stovky. Vlastně jsem měl tuhle váhu ještě před rokem a půl. Od té doby jsem zhubnul 20 kilo. Díky pohybu, lepší životosprávě a omezení alkoholu. Jediná, komu moje váha dělá vrásky na čele, je moje maminka. Když za ní přijedu do Havířova, tak se hrozí. Byla zvyklá na urostlé chlapy. Tatínek byl havíř. Za dob jejího mládí běh nebyl tolik v kursu, fyzičku získávali těžkou prací. Teď má obavy, abych byl v pořádku.



A ještě jedna věc mě mrzí. Musel jsem vyměnit celý šatník a měl jsem tam tolik krásných kousků… Některých mi bylo hodně líto. Z velikost XL mám teď M, někdy dokonce S. Pořídil jsem si hodně obleků, rádi chodíme s manželkou do divadla. Teď jsme to museli omezit, protože mi padne jen jeden. Ale zatím je mám ještě všechny ve skříni. (smích)

Máte před sebou ještě nějaký vysněný cíl?

Já už jsem si cíle tak trochu splnil – mám za sebou půlmaraton, maraton a vloni jsem dal i Beskydskou sedmičku. Dá se říct, že je to nejtěžší a nejslavnější ultra-trailový závod v České republice. Běží se 101 kilometrů, převýšení 5500 metrů. Startuje se navečer ve 20.45 v Třinci, cíl ve Frenštátě pod Radhoštěm. Závod je i charitativní – stuhy k medailím šijí lidé s tělesným postižením.  Závod od roku 2010 pořádá známý český horolezec Libor Uher. Takže kruh je uzavřen – desítka, jednadvacítka, dvaačtyřicítka a stojednička. (úsměv)

Máte 17letého syna. Vaše vůle a úspěchy jsou určitě motivací i pro něho…

To ano. Syn se před dvěma lety nevěnoval sportu tak jako dnes, díky mé inspiraci dělá velké pokroky. Často se i spolu hecnem a vyběhnem si. Jinak mi chodí se ženou fandit skoro na všechny závody. Už si zvykli, že jsem v pohybu i na dovolené. V zimě přidám lyže, v létě kolo, plavání, žádné válení na pláži. Třeba na loňské letní dovolené jsem vyběhl v šest hodin ráno v rámci tréninku a po návratu jsem už  byl opět s nimi. Mám tolerantní ženu, která mě podporuje. Ale už prý stačí. (smích) Mě je taky jasné, že jsou ty mé dosažené časy na hraně, že už to asi dál snižovat těžko půjde, nemládnu. I když by bylo pěkné minutku dvě ještě ukrojit …

Co strava, hlídáte si kalorie?

Ohledně stravy si hlídám bílkoviny, maso jím hlavně kuřecí, ovoce, zeleninu, tmavé pečivo. Alkohol výjimečně, bílý rohlík jsem neměl minimálně 3 roky. Jinak nic neodvažuju, proteinové drinky si nemíchám. Dneska vám za 6 tisíc připraví celý plán tréninku včetně stravy. Já spoléhám jen sám na sebe a na rady zkušenějších z oddílu. Hodně běžců mělo na maratonu různé tyčinky, gely atd. Já jsem měl dvakrát banán. Do jídelníčku přidávám hořčík, béčko, riboflavin, domácí kysané zelí. Po tréninku si dám obvykle skleničku Coca Coly, abych doplnil  krátké cukry. Ale tu dvoulitrovku mám na týden. Otevřená lahvinka vína nám se ženou vydrží čtyři dny. Sousedi říkají, že už se mnou není žádná sranda.(úsměv)

Když běháte denně, jak se daří skloubit běh s nočními službami?

Není to někdy jednoduché. Na květnový maraton jsem začal trénovat vloni v září. Po denní jsem šel běhat, před noční taky. Ty kilometry člověk musí udělat bez ohledu na počasí. Když mám po noční a před sebou 15 kilometrů, taky se mi někdy nechce. Venku je třeba zima nebo prší. Začátek je těžký, ale na druhém třetím kilometru už je člověk rád, že je venku a už si to užívá. Organismus se otužuje a nachlazení se mi vyhýbá.

❞ Na květnový maraton jsem začal trénovat vloni v září. Po denní jsem šel běhat, před noční taky. Ty kilometry člověk musí udělat bez ohledu na počasí...

Jaký závod vás v nejbližších měsících čeká?

Prvního září se znovu chystám na Beskydskou sedmičku. A to jsem si vloni říkal, že jednou a stačí. Limit je 29 hodin, já jsem to dal za 26:50. Podmínky se zpřísňují. Na začátku měl závod 85 kilometrů v limitu do 31 hodin. Teď je na 101 kilometrů 29 hodin. Vloni běželo 3 tisíce běžců a dokončila polovina. Platil jsem si to sám, letos nám startovné zaplatí zaměstnavatel a budeme jej reprezentovat. Z naší MP to zatím běželi ještě Luboš Šuranský, Radek Kohut a Roman Korňa.

A máte nějaký motivační vzkaz pro ty, kteří zatím váhají?

Náš běžecký oddíl má asi 25 členů, ale řídneme. Věk, zranění, potřebovali bychom omladit a nabrat nové členy. Je to jen o vůli, nikdy není pozdě změnit svůj způsob života a vyměnit gauč za pohyb. Pokud zdraví dovolí. Náš oddíl stárne a nováčci se nehrnou. Vážím si každého běžce. I toho, který běží půlmaraton 3 hodiny. Důležité je, že to dokázal.

Díky za rozhovor, a ať se vám daří.

Zobrazení: 547