Co najdeme v autech městské policie, část druhá
Na téma „vybavení služebních aut MPP“ jsme už vydali článek v červnovém čísle našeho časopisu. Článek najdete v našem digitálním archivu na adrese www.ps.mppraha.info.
Nejdříve několik slov pro připomenutí…
Zaobírali jsme se v něm nejen tím, co všechno vozíme v hlídkových autech naší městské policie, ale nahlédli jsme i „pod kapotu“ jiných městských, ale i obecních policií. A také jsme se pomyslně podívali k sousedům za hranice na Útvar zásahovej jednotky a kynológie Mestskej polície Bratislava.
V článku jsme se zevrubně zabývali vybavením na opascích pěších strážníků nebo strážníků na kole, ale i tím, co bychom nejspíš našli v jejich kapsách.
Revír, zadržení i kontrolní výkon
Poslední pátek v červnu proběhl již osmý ročník tradiční kynologické soutěže psovodů a služebních psů ozbrojených složek, pořádaný Útvarem psovodů MP Praha. Soutěžit „O pohár ředitele MP Praha“ přijeli účastníci nejen ze všech koutů naší republiky, ale i kolegové ze Slovenska. Celkem bylo na startovní listině šestnáct psovodů se svými čtyřnohými parťáky.
Motorky a křídla?
Když se řekne „motorkář“, představím si vousatého chlapíka v kůži oděného, na nohou těžké boty, po těle tetování, tmavé brýle na očích. Vyznává svobodu, bratrství a loajalitu. Všechno sedí. Jen ještě přidám modrá andělská křídla a srdce na správném místě a jsou tu. Ano, řeč je o MODRÝCH ANDĚLECH.
Městská policie Trutnov – zákon a pořádek v krajině draka
Drak usurpující věž radnice, Dračí ulička, Galerie draka, Dračí slavnosti, legenda o drakovi. Při načítání materiálů před další reportáží mám pocit, že tentokrát vyrážíme do světa George R. R. Martina a našimi respondenty budou členové Noční hlídky. Ve skutečnosti nás však čeká cesta za kolegy z malebného Trutnova. Ti sice nebrání Zeď, ale všichni víme, že někteří opilci nebo neukáznění řidiči jsou stejně zdatní soupeři jako kdejaký Bílý chodec. Noc se sice blíží a je plná hrůz, ale než dorazí, tuhle reportáž ještě stihneme, a tak si vás dovolujeme pozvat za strážníky se saní ve znaku.
Číst dál: Městská policie Trutnov – zákon a pořádek v krajině draka
Co vozíme v našich autech?
„Deku a polštářek? Kdyby si chtěli trochu zdřímnout...“ To mi po chvíli váhání odpověděla kolegyně z tzv. nepřímého výkonu, když jsem se jí zeptal, co podle jejího názoru vozí strážníci v kufru služebního auta. Ne, nebyl to vtip. Myslela to vážně. Opravdu. Zeptal jsem se více lidí. A většina tápala. Někteří z dotázaných si nevzpomněli ani na povinnou výbavu motorového vozidla. Většina oslovených odpověděla pokrčením ramen a slůvkem „nevím.“
Pink Bubble nadační fond
Nevím, kdy se ke mně informace o existenci „Bublinek“ dostala poprvé, ale pár let to bude. Navázali jsme kontakt a já jsem vděčná, že jsme ho dosud nepřerušili. Je to takové moje růžové potěšení, a to se, řekla bych, ke květnu hodí.
Nadační fond Pink Bubble, který v roce 2012 založila modelka Martina Šmuková, poskytuje všestrannou pomoc mladým lidem ve věku od 11 do 30 let v celé České republice, kteří mají onkologické či hemato-onkologické onemocnění. Svým klientům, respektive příjemcům pomoci říkají jednoduše „Bubliny“. Já tak říkám i děvčatům, které zde pracují. Jsou úžasné. Pomáhají náctiletým v jejich nelehké situaci při léčbě nebo po ní.
Stromovka pod tlakem doby
Stačí jen několik zastávek tramvají nebo pár minut chůze z blízkého metra a najednou se ocitnete v úplně jiném světě. Beton, prach a hluk jsou pryč. Stojíte uprostřed zelených ploch, nad vámi se tyčí majestátní stromy, kvetou rostliny a urážky taxikářů supluje zpěv rozličného ptactva. Nacházíte se v pražské Stromovce, která je od nepaměti místem odpočinku a relaxace. Stromy a rostliny tady rostou stejným tempem už tisíce let. Svět kolem se však neustále zrychluje a bohužel také hrubne, proto se i takové kouzelné místo neobejde bez důkladné péče. Jak náročná tato činnost je a kolik úsilí stojí za tím, aby se každý z návštěvníků mohl projít v čistém a upraveném parku, nám během prohlídky povypráví paní Bára Berecová. Park má z pozice vedoucí údržby Stromovky a obory Hvězda - Lesy hl. m. Prahy na starosti a hlavně v něm zná každé stéblo, ale nepředbíhejme.
6800 živočichů za rok
Stojím v lese, jen malý kousek od Ďáblického hřbitova. Pravou ruku mám nataženou před sebou, na dlani rozlousknutý vlašský ořech.
Na střeše vedle stojící stavební buňky poskakuje sojka. Jen několik málo metrů ode mě. Zvědavě si mě prohlíží. Ale oříšek je silné lákadlo. Sojka nevydrží a přistává mi na dlani. A zůstává na ní, dokud nevysbírá všechny drobky.
Bětka. Sojka, odchovaná pracovníky Záchranné stanice pro volně žijící zvířata. Ačkoliv ti jí už dávno dali volnost, Bětka se stále drží poblíž a občas zalétne až do kanceláře. Nejen ze zvědavosti, ale má prý neomylný šestý smysl, když na stole leží něčí svačina.
Když Bětce nabízím druhý ořech, zachová se jako správný hospodář. Odletí s ním na střechu buňky a ořech si schová do jakési škvíry. Šikulka, myslí na horší časy.
Podpora přívětivého prostoru
Z tiskové zprávy zveřejněné na portálu hlavního města Prahy jsem se dověděla, že radní schválili poskytnutí podpory pro organizaci Místní místním, z.ú. Dotace v hodnotě 410 800 korun má být použita na projekt Podpora přívětivého veřejného prostoru. Chtěla jsem zjistit, o co jde, a kdo jsou ti „Místní“.
„Praha dlouhodobě podporuje aktivity, které pomáhají lidem v nouzi a přispívají ke zlepšení kvality života v našem městě. Podpora podobných projektů je důležitá pro všechny Pražany, kteří se mohou ocitnout v obtížné životní situaci. Díky těmto iniciativám mohou lidé znovu najít oporu, důstojnost nebo se dozvědět důležité informace, které jim mohou usnadnit život.“ (Alexandra Udženija)
Probační a mediační služba – dohlíží na pachatele a pomáhá obětem
Pojmy jako probace, mediace, alternativní tresty, dohled, obecně prospěšné práce a mnoho dalších najdete v pomyslném slovníku Probační a mediační služby, která vznikla 1. ledna 2001 a její zřízení, organizaci a činnost upravuje zákon č. 257/2000 Sb. Za svoji poměrně krátkou historii si Služba upevnila svoje důležité postavení v české justici, rozrostla se do všech regionů republiky a bez její práce bychom se dnes těžko obešli.
Číst dál: Probační a mediační služba – dohlíží na pachatele a pomáhá obětem
Jak to chodí u kolegů… za kopcem u Městské policie Jablonec
Každé město má nějaký symbol, který se vám vybaví, jakmile se vysloví název města. Ale co se člověku vybaví, řekne-li se „Jablonec nad Nisou“? Ještě před několika lety by každému automaticky naskočilo „bižuterie“. Ale dnes?
Při prvním příjezdu do kopcovitého města zaregistruji dvě velikánské plachty na domovních štítech, kde jsou fotky fotbalistů místního klubu FK Jablonec v zelenobílých dresech a s nápisem „Naše město, naše barvy“.
Během několikahodinového pobytu v Jablonci jsme narazili na bižuterii jen dvakrát. S kolegy z autohlídky jsme projížděli kolem Muzea skla a bižuterie, podruhé kolem velkého reklamního banneru jedné pojišťovny, na kterém mimo jiné stálo, že: „Zloděj měl vkus, kradl jen bižuterii z Jablonce.“ Ze strany oné pojišťovny možná jen marketingové brnknutí na sentimentální strunu místních obyvatel. Ale třeba se pletu...
Číst dál: Jak to chodí u kolegů… za kopcem u Městské policie Jablonec
Pořádek musí být
Pozornému čtenáři našeho časopisu jistě neušlo, že jsme se v minulém čísle věnovali obvodnímu ředitelství pro Prahu 8. Nejen textem, ale i obrazem. Věnovali jsme mu i titulní stranu, kde dva strážníci procházejí sněhem v místech, které připomíná skládku komunálního odpadu. Ovšem nejedná se o skládku, ale o prostor, ve kterém přebývá, dnes již přebývalo, několik lidí bez domova. Dle vyjádření kolegů zde bylo až 15 lidí, kteří si toto místo, hned vedle hřbitova a zahradnictví, vybrali pro své dočasné nocležiště.
Plní přání lidem, kteří si je sami splnit nemohou
Na počátku celého příběhu nebylo tentokrát slovo, ale jeden Holanďan, který vůbec nebyl bludný. Kees Veldboer pracoval jako řidič sanitky. Jednou převážel umírajícího námořníka, který si naposledy přál vidět moře. Díky malé zajížďce mu toto přání splnil a už za dva měsíce (26. února 2007) založil spolu se svou ženou Ineke, zdravotní sestrou, Nadaci Sanitka přání (Stichting Ambulance Wens). V roce 2016 byl Kees jmenován společností BBC nejinspirativnějším mužem roku. Nečekaně zemřel v roce 2021 ve věku 62 let. V poslání svého otce nadále pokračuje jeho syn. Keesova myšlenka se rozšířila do celého světa a dorazila i k nám. Ještě předtím ale do Izraele. Kvalitní lékařské zázemí, komfortní odpružené lůžko a televize přenášející záběry okolní krajiny. To všechno obsahuje luxusní sanitka, kterou má v Izraeli od podzimu 2009 k dispozici Červená Davidova hvězda, tedy židovská obdoba Červeného kříže. Tamní zdravotníci celý projekt nazvali "Ambulance splněných přání". Vozidlo za šest miliónů korun zaplatili dárci ve Švédsku a i tady má jediný účel – pomoci umírajícím pacientům splnit poslední přání.
Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?
John McClane, sympatický polda, postrach všech teroristů od New Yorku po Los Angeles... Vzpomínáte?
Ve druhém pokračování série Smrtonosná past (1990) se Bruce Willis po rvačce s jedním teroristou dělí naléhavým tónem o získané poznatky s přihlouplým a nechápavým velitelem letištní ochranky: „Je to Glock 7! Porcelánová zbraň, vyrobená v Německu, nezachytitelná rentgenem, nezachytitelná detektorem kovů! Rozumíte?!? A stojí víc, než vy si vyděláte za měsíc!“
Číst dál: Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?
Situace na Praze 8? Stabilní!
Ježíš, ti bezdomovci. Proč s nimi městská policie něco nedělá? Co to parkování? Kde je měšťák, když ho potřebuješ? Ten hluk z ulice je šílený. Městská by taky mohla dělat svoji práci, ne? Manželka je na mě zlá, ale strážníka se nedovoláš. Fakt votřesný, tahle firma. Tlak na strážníky se každým rokem stupňuje. Občané, ať už oprávněně či nikoliv, mají pocit, že městská policie by měla řešit každý problém v metropoli a nikoho nezajímá, zda na to má strážník zákonné oprávnění či samotná organizace potřebné kapacity. Pro radnici jsou muži a ženy v našich barvách často jedinou pákou na řešení podnětů vlastních voličů, a tak také neváhají přiložit pod přetížený strážnický kotel. Každý obvod se s popsanou situací musí vypořádat a my jsme vyrazili na Prahu 8, abychom vám přinesli svědectví, jak to zvládají právě tam.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka