Ve znaku "Fleur de lys"
„Vím, že jsme se na to připravovali a pak jsme před klubovnou vztyčili vlajku, zpívali jsme hymnu skautskou i státní a potom někdo z těch činovníků, ale to už nevím tak přesně. (…) Vím, že to byl pro nás zážitek. Vím, že tu byl někdo z těch činovníků, myslím, že někdo z Prahy. Slibovali jsme. Bohužel jsme to brzy potom museli opustit. Říkám, celej život to ve mně zůstalo. Třeba taková maličkost, že má skaut udělat každej den dobrej skutek. Já nevím, jestli to tak dneska ještě je. Tak jsem si kolikrát tak vzpomněla, když zrovna nebyla nějaká příležitost, alespoň se na někoho usmát nebo vlídně promluvit. Tak nějak celej život mně připadalo, že dodržuju to, co jsem tenkrát slíbila při skautským slibu.“ (Paměť národa, Marie Adlerová, Skautský slib)
O probouzení velkého obvodu šestého
Už z toho začínají být střípky, že? Ze vzpomínek na dobu před příchodem té střapaté neviditelné kuličky. Vzpomínám si na přeplněnou městskou dopravu, a to v jakoukoliv hodinu. Na snahu ulovit místo k sezení při obědové pauze. Na nespočet kulturních akcí, při jejichž výčtu člověk mohl jen zoufat nad svojí smrtelností. Ani v práci to nebylo jiné. Kolegové, kteří se uvolili přizvat mě do auta, často nevěděli, kam dřív skočit. Obzvláště při hlídce na Praze 1 se mohl člověk cítit jako roková hvězda razící si cestu davem. A pak najednou klid. Jako by titán Thanos lusknul rukavicí nekonečna, a téměř všichni zmizeli. Z obrázků vylidněné metropole až mrazilo. Uplynulo několik dlouhých měsíců a život se začíná pozvolna vracet do „normálu“. Lidí a automobilů v ulicích přibývá a mě zajímá, jak se město v průběhu jednotlivých etap měnilo. A kdo to může vědět lépe než strážníci, kteří i přes různé zákazy vycházení hlídkovali nepřetržitě v ulicích, a měli tak město jako na stokrát vydesinfikované dlani. Poprosil jsem tedy kolegu Davida Tichého, aby mě vzal na jedno ze svých natáčení. Několik telefonátů, a už si balím svačinu, noční hlídka na Praze 6 volá a nepočká.
Normalizace
Titulku se nemusíte bát. Opravdu se stav naší společnosti po roce 1968 vracet nebude (tedy snad, člověk v současné době se nemůže divit téměř ničemu). Normalizací myslím stav postupného uklidnění a návrat do kolejí před březnem 2020 a to i v rámci práce Městské policie hl. m. Prahy.
Když samota bolí
V české populaci tvořili senioři nad pětašedesát let v roce 2000 třináct procent populace. Před třemi lety to už bylo devatenáct procent. Tato čísla znamenají víceméně evropský průměr. V Praze před třemi lety bydlelo téměř čtvrt milionu seniorů nad pětašedesát let. Mnoho seniorů si dokáže tzv. „podzim života“ pořádně užít, kdy se věnuje svým koníčkům, cestování a všemu tomu, co nestihli v produktivním věku. Jenže časem přijdou nemoci, přátelé odcházejí, děti mizí ve světě. Člověk zůstává sám. Není s kým si povídat. A samota někdy pořádně bolí. Současná doba a situace jsou těžké pro každého, ale pro seniory zvlášť.
O fyzické přípravě (nejen) pro strážníky
Plavková sezóna se blíží. Kde mám číslo na Horsta, aby mi poslal ten nový elektrický posilovač břišních svalů? Přidám k němu tu super dietu jen z koktejlů, a v létě všichni na plovárně puknou závistí. I Libuna bude čumět. Díky značné osvětě, které se za poslední desetiletí oblasti sportu, tělesné kondice a obecně zdraví dostalo, už skoro každý ví, že nejde jen o to ohromit Libunu na plovárně. Jde o radost z pohybu, zdraví, funkčnost, duševní hygienu a snahu své tělo prostřednictvím sportu kultivovat či posouvat jeho hranice. Ale jak se tedy dostat do formy, aby člověk nenaletěl jen nějaké módní vlně nebo špatným postupem nenadělal víc škody než užitku? Na tuto otázku se bude hledat odpověď jen těžko. Každý preferuje něco jiného, každý je jiný somatotyp nebo temperament. Nejlepší bude navštívit odborníky a zeptat se na jejich názory a postupy. Zde se však opět dostáváme k onomu dilematu. Jaké odborníky? V jakém směru? Jak jsem již psal. Je to individuální a mně v současnosti dává největší smysl průsečík běhu, funkčního posilování a strečinkových jednotek. Vypravil jsem se proto do FabiClubu za kondičním trenérem Michalem Fabiánem a do Kinesiologické laboratoře na FTVS za Pavlem Hráským. Jsem moc zvědavý, jak vidí sportovní přípravu nejen strážníků oni, co by nám doporučili a co nikoliv. Hádám, že hubnoucí náplasti ani Horstovi vychytávky v seznamu figurovat nebudou.
Mikeš na baterky
Když se píše o výchově domácích zvířat, tak většinou narazíme na články o psech. Češi bezpochyby patří mezi rekordmany v počtu psů na metr čtvereční a vidět rodinný dům bez čtyřnohého štěkajícího miláčka je téměř, s nadsázkou řečeno, nemožné. I v našem časopise najdeme články o výchově psů, práci s nimi, neboť i Městská policie hl. m. Prahy má své psovody, kteří pracují jak ve výkonu služby, tak ve specializovaném útvaru USAR, který slouží k vyhledávání osob, například pod sutinami spadlých budov. Dalším obrovským motivem pro psy v našich řadách je nesporný fakt, že pod městskou policii patří výborný útulek v Troji, který můžeme řadit mezi nejlepší v celé střední Evropě. Ale právě i náš útulek nemá jen jednu jedinou část – ta druhá je v Dolních Měcholupech a je specializovaná na další skupinu čtyřnožců – na kočky. A ano, jsou to právě ony, kterým se budeme věnovat.
Nejen Akce Jehla
Situace ve společnosti se naštěstí lepší a tak se strážníci naší městské policie opět vydali na přechody pro chodce, aby dohlédli na bezpečnost, alespoň části školáků, kteří mohli opět usednout do školních lavic. Pravidelné hlídání přechodů v blízkosti škol patří asi mezi nejvíce pozitivně hodnocená opatření, která mají za cíl zvýšit bezpečnost na pozemních komunikacích a zároveň působit i preventivně a výchovně na samotné děti i řidiče. Bohužel není pravidlem, aby se chodec řádně rozhlédl a mnoho, nejen dětí, spíše věnuje pozornost mobilnímu telefonu než situaci v dopravě. Ostatně nemusí mít děti v ruce telefon, aby byla jejich pozornost soustředěna na úplně jiné věci.
MP3
Z úvodního titulku by se snad mohlo zdát, že budeme psát o novém hudebním klipu MP Praha ve formátu mp3. Opravdu tomu tak není - ona trojka na konci značí fakt, že výběr tentokrát padl rovnou na tři obvodníředitelství naší městské policie. Konkrétně na Prahu 4,5 a 7.
SANANIM, pomocná ruka natažená do tmy
„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si z***ě velkou televizi. Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. Na konci toho pěkně zplesnivět. P***t se v ubohym domku a být na obtíž sobeckejm spratkům, který si zplodil, aby tě nahradili. Vybrat si budoucnost. Vybrat si život. Ale proč bych měl něco takovýho udělat? Rozhodl jsem si nevybrat život, ale něco jinýho. A důvody? Žádné důvody nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin.“ Stejně jako Renton z kultovního Trainspottingu si nitrožilní užívání drog vybralo, jen na území Prahy, až 16 000 lidí. Další desetitisíce uvízly ve spárech jiných více či méně společensky diskutovaných závislostí. Avšak věřte, že je jedno, zda jste si zvolili život, heroin, pervitin, gaming, alkohol nebo Subotex. SANANIM si nevybírá. Každý má dveře otevřené a každý si může časem vybrat cestu za světlem.
Poblouzněna ve Vršovicích
Prahu 10 tvoří celé Vršovice a části katastrálních území Strašnice, Malešice, Záběhlice, Michle, Vinohrady, Hrdlořezy, Hloubětín a Žižkov. Sčítání lidu v roce 2011 potvrdilo cca 109 000 obyvatel.
Psovodi
Být psovodem je tak trochu výjimečné postavení v rámci výkonu služby. Pes budí respekt, pozornost a zájem. Je to podobné, jako když proti rozvášněným fotbalovým fanouškům nastoupí řada těžkooděnců na koních. Málokdo by se dobrovolně pustil do křížku s řádně vycvičeným německým ovčákem, který poslechne svého pána na slovo a který má tak trochu agresi v krvi. Mnozí lidé si myslí, že strážníci psům sundávají náhubky při každém zákroku, ale opak je pravdou. Když se zeptáte zkušeného psovoda, tak náhubek zůstává a počet zákroků, kdy bylo opravdu nutné použít takovýto donucovací prostředek (daný zákonem) lze spočítat na prstech jedné ruky za dlouhou řádku let. Ostatně asi málokdo pochybuje o devastujícím zranění způsobené řadou dlouhých zubů. Jakožto „donucovák“ bohatě stačí, když vás pes začne vytlačovat svoji vlastní vahou i s náhubkem.
Jsem profesionál a dokážu pracovat s každým ….
Strážník Vojtěch Dombai z OŘ Praha 11 navštívil koncem minulého roku Zásahovou jednotku Městské policie Bratislava a o své zážitky se s námi podělil.
Na našem instagramovém profilu si všiml, že mezi sledujícími je i Zásahová jednotka bratislavské městské policie, začal si s kolegou psát, slovo dalo slovo a v prosinci vyrazil na kolegiální návštěvu do slovenské metropole. Navštívil jejich zbrusu novou moderní služebnu v ulici Obchodná. Hned za vchodem ho upoutala modře podsvícená recepce s historickými obrázky Bratislavy. Novotou zářila i zasedací místnost určená k instruktážím, kde má svůj stůl i velitel směny. Dveře z této místnosti vedly do chodby, kde je umístěné zařízení k vybíjení zbraní. Nechyběla ani prostorná kuchyňka a kancelář velitele, v suterénu pak sociálky a šatny. Jednotce i nové služebně dal zelenou primátor Bratislavy Matúš Vallo.
Pražský Gotham
V současných zimních měsících je část pozornosti pražských strážníků soustředěna především na lidi bez domova a obyvatele z tzv. vyloučených lokalit. Špatné klimatické podmínky a někdy i konzumace alkoholu mohou být příčinou až život ohrožujících stavů těchto osob. Díky možnosti ubytování a stravování, které nabízí pražský magistrát a celá řada dalších organizací, se daří výrazným způsobem eliminovat takovéto případy. Najde se ovšem řada lidí bez domova, kteří svůj provizorní přístřešek vyměnit za postel v ubytovně prostě nechtějí a mají obavy z toho, že by mohli přijít i o to málo, co mají u sebe. Takové případy strážníci pravidelně denně kontrolují. Někdy se v odlehlých místech, polorozpadlých objektech továren či rodinných domech již nenacházejí lidé, ale své místo si zde najdou například netopýři, jako tomu bylo při kontrole s hlídkou linky 156 z Obvodního ředitelství Praha 13. Milovník komiksů by tak s nadsázkou řekl, že v pražském Gothamu vládne klid...
Dva dny po boku trojské kavalerie
Nechť se přihlásí ten, kdo nikdy prostřednictvím filmu, knihy nebo jen vlastní fantazie necválal po boku svých rohanských bratrů vstříc skřetům obléhajícím Helmův Žleb. Kdo nikdy neprojížděl s šerifskou hvězdou na prsou Red Rock, aby se postavil místním Gringos nebo kdo nikdy nezatoužil vybojovat přízeň urozené dámy na rytířském turnaji. Ti, kteří zvedli ruku, určitě alespoň někdy drželi palce svému favoritovi na závodním okruhu, s dětmi hladili koníky v ohradě nebo minimálně šlápli do kobylince. Koně jsou jednoduše všude. Od nepaměti představují sílu, hrdost, majestátnost a autoritu. To jsou vlastnosti, které si nemůže dovolit ignorovat žádná bezpečnostní složka. Naše městská policie si je toho moc dobře vědoma, a tak již od roku 2007 duní kopyta pod strážníky ze specializovaných Jízdních skupin. Jedna taková sídlí v pražské Troji a já dostal příležitost vidět víc než jen tradiční špičku ledovce v podobě jezdeckých přehlídek. Stetson do čela, nahazuji svého železného oře a vyrážím.
Pár metrů čtverečních
Stojím uprostřed rozlehlého pražského lesa a poslouchám příběh jednoho obyčejného lidského života. Ztraceného života. Příběh, ve kterém se občas ztrácím, příběh spletitý a zamotaný…Vypráví mi ho paní Tereza a je to příběh jejích několika posledních let. Objevují se v něm události převážně smutné a bolestné. Občas se jí v očích zalesknou slzy, každou chvíli se jí zadrhne hlas a neví, jak pokračovat. Nevadí, chvíli počkáme, vždyť nikam nespěcháme. Paní Tereza brzy navazuje na přetrženou nit svého vyprávění...
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka