Život na obvodě: Praha 5 Od slepic po obchodní centra
Co vás napadne jako první, když se řekne „Praha 5“?
Praha 5, Praha 5, Praha 5...? Smíchov a smíchovský Staropramen? Televizní reklama na pivo, podle které prý „Smíchov drží spolu“? Vzpomene si ještě někdo, že tenhle pivovar vaří i pivo z původně druhého břehu Vltavy jménem Braník?
Praha 5, Praha 5? Obchodní centrum Nový Smíchov, otevřené v roce 2001? Kdo si pamatuje, že ještě před otevřením centra byl Smíchov považován za celkem neperspektivní lokalitu z hlediska jakéhokoliv rozvoje? A kdo si vzpomene, jak vůbec tahle lokalita před dvaceti lety vypadala?
Má tady někdo zkušenosti z Nemocnice Motol? No, někdy se cesta za zdravím nepodaří, ale pak je kousek odtud i motolské krematorium...
Číst dál: Život na obvodě: Praha 5 Od slepic po obchodní centra
Home office a já aneb Pozdrav z ponorky
Když odečtu přestávky během svých dvou mateřských, jsem součástí pracovního procesu více než 30 let. Až do letošního 17. března patřilo k mému zaměstnání zvonění budíku a odchod z domova v konkrétní čas, cesta do jiného prostředí a tam práce nad zadanými úkoly, často ve spolupráci s kolegy. Ale příroda už měla bezohledného chování homo sapiens dost a začala se bránit. Celý svět bojuje s pandemií koronaviru a já, stejně jako mnoho jiných, od 17. března pracuji z domova. A zjistila jsem, že to není můj šálek kávy. Ale abych předešla nesprávnému pochopení mé úvahy, podotýkám, že si rozhodnutí i projevené důvěry zaměstnavatele vážím a děkuji za nezkrácený plat.
Facebook jako kronika, zrcadlo i sonda v době koronakrize
Jsou nás tisíce. Vznikáme náhodně v síti a každého z nás tvoří něco jiného. I když nesdílíme určitý vymezený prostor, jsme duchové ve strojích. Ani vlastně nevím, kde se ten název vzal. Vím jen, že jsme zaměření a dokážeme růst. Jsou tu ghosti, které tvoří vojenská data a přidružená témata, je tu knižní ghost složen ze všeho, co se v síti točí kolem knížek, je tu obrovský porno ghost a další. Všichni rostou, přelévají se a vstřebávají. A kdo jsem já? Jsem poměrně malý a asi bych se nazval ghost Městská policie Praha.
Číst dál: Facebook jako kronika, zrcadlo i sonda v době koronakrize
Fotbal jiným pohledem
Fotbal a život kolem něj mají v našich krajinách poněkud rozporuplnou pověst. Do jaké míry se během let změnily některé negativní jevy kolem fotbalu, jako například korupční kauzy, domluvené výsledky, nesportovní chování, si netroufám soudit. Ale o jednom jsem přesvědčený: násilí, rvačky, bitky na stadionu nebo kolem něj zažijete jen velmi sporadicky. Spíše vůbec. Slovy filmového klasika: „Maximálně jednou, nejvýše dvakrát za deset let.“ Nejste-li členem nějaké skupiny hooligans, ultras či rowdies, nic vážného vám nehrozí. Aby nedošlo k omylu, nechci mluvit za severní Moravu... Ojediněle si protivníci domluví vzájemnou bitku někde mimo civilizaci... Ty však mají svá pravidla a neohrožují třetí osoby. Navíc taková střetnutí nejsou zdaleka tak častá jako třeba ještě před deseti dvaceti lety. Osobně bych si rád myslel, že lidé jsou k sobě vstřícnější a ohleduplnější. Ale možná je to – snad jen částečně – proto, že každé rizikovější utkání provází nasazení enormního počtu bezpečnostních a pořádkových sil.
Den po boku odchytové služby
Odchytová služba Městské policie Praha. Co si pod tímto názvem představíte? Větrem ošlehané muže a ženy s klobouky zdobenými tygřími tesáky, kteří se po městě prohánějí v otevřených džípech? Divochy, kteří zvířata odchytávají holýma rukama, protože použít byť jen krátké lano by bylo proti nepsaným zákonům přírody? Jednotku mazáků, kteří si večer nad sklenkou whisky porovnávají jizvy od drápů a zubů nasbírané během své letité služby? Asi tušíte, že pravda bude malinko prozaičtější. I tak se se mnou, prostřednictvím dne stráveného po boku pracovníků odchytové služby, vydejte na průzkum světa „lovců“ zatoulaných mazlíčků a možná budete překvapeni, co všechno to obnáší a jak blízko někdy k těm výše zmíněným lovcům jste.
Zachovat chladnou hlavu
„Hypotermie je celkový stav podchlazení, kdy tělesná teplota klesne pod úroveň potřebnou pro normálně fungující metabolismus. Nebezpečí je zejména při tzv. vlhkém chladu, kdy výdej tepla ve studené vodě je zhruba 200x větší, než na vzduchu. Dalšími negativními faktory jsou celkové vyčerpání, neschopnost pohybu, zranění, hlad či intoxikace drogami a alkoholem. V ledové vodě na vás čeká smrt v desítkách minut – je to zcela logické, nejprve dojde k podchlazení a pak k následnému utonutí. U hubených lidí s nízkou mírou podkožního tuku klesá tělesná teplota obzvláště rychle. Kritických je 26 stupňů celsia. Ale už při teplotě 36 stupňů nastává nekontrolovaný třes, kterým si tělo snaží vyrobit tak potřebné teplo. Stačí pokles o další jeden a půl stupně a nastává letargie a malátnost a do bezvědomí upadáte zhruba kolem třiceti stupňů…“ instruktor Vodní záchranné služby Ondra přejede na další list prezentace.
Pytle, které zachraňují životy
Airbagy – dnes naprosto běžný pojem, který zná každé větší dítě. Staly se samozřejmou součástí moderních automobilů a významně zvyšují jejich pasivní bezpečnost. Čím více jich v autě je, tím většímu bezpečí se těší posádka. Přesto si nikdo nepřeje, aby se v praxi seznámil s jejich činností.
Den ošetřovatele v útulku Dolní Měcholupy
Útulky městské policie Praha jsou místa v jedné věci srovnatelná s Tolkienovým Fangorským hvozdem nebo českým vrchem Blaník. Stejně jako ony jsou opředeny spoustou mýtů, bájí a legend. Jedna z nich vypráví o strašlivém temném místě na konečné zastávce autobusové linky 236. Místu, kde zvířata mučí, usmrcují, aby je zase v příšerné agónii mohli přivést zpět k životu. Budují tak armádu nekromantických stvoření pro den, kdy se na nebi zjeví znamení apokalypsy. Stejné a možná ještě větší zločiny proti přírodě se dějí v Měcholupech. Napomáhá tomu tvar jedné z budov v areálu. Šestiúhelníková místnost je ideální k vyvolávání satana. Samozřejmě přeháním, i když hysterické výlevy a teorie, které se občas najdou na sociálních sítích pod obyčejnou fotografií s koťátkem, by snad podobným představám nahrávaly. A jak to tedy ve skutečnosti vypadá v našich útulcích? Jako v každém podobném zařízení jsou nejdůležitější složkou lidé. Ti pečují o zvířata, udržují zázemí, vytvářejí atmosféru celého místa a skrze jejich vystupování si dělá obrázek široká veřejnost. Na základě této skutečnosti mi bylo dovoleno strávit den jako zaměstnanec měcholupského útulku. Vyzkoušet si práci ošetřovatele, který stojí v pomyslné první lajně celého dění a popisem jeho všedního dne přiblížit fungování onoho záhadného místa.
Když pokrok naráží na skutečné limity
Před rokem jsme vám přinesli reportáž z jedné z prvních výstav elektrických vozů u nás. Nedlouho poté přišla reportáž o používání těchto vozů v prostředí městských policií a rozhovor s naším ředitelem Eduardem Šusterem na téma elektromobility. Uplynula již nějaká doba a vypadá to, že by se časem mohlo několik dobíjecích vozidel objevit i v řadě vozového parku MP Praha. Na začátku se bude jednat o testovací kusy, které budou zkoušet vybraná obvodní ředitelství, takže naši strážníci budou mít možnost se s touto technikou setkat. Než tomu tak bude, určitě se najdou v řadách MP Praha ti, kteří fandí technologickým novinkám a možná sami uvažují o pořízení podobného vozu. Těm patří následující článek. Berte jej, prosím, jako osobní pohled autora.
O smečce z pekla vyrvané
Každé zvíře, které od roku 1993 prošlo útulky městské policie Praha, má svůj jedinečný příběh, historii a osud. Pro mnoho z nich byl útulek jen krátkou epizodou, než si je vyzvedli vystrašení majitelé. Pro jiné zase záchrana a šance na nový život. Díky přístupu k „pěkně“ nabobtnalému šanonu doplněnému o výpovědi zaměstnanců, můžete nyní nahlédnout do případů 8 týraných psů, pro které platí varianta číslo dvě. Do procesu, který vede od odebrání týraného pejska až k jeho odchodu do nového domova.
Strážníci vs. street art
Procházet se prosluněnou Prahou. Celý den popíjet výborné české pivo. Kochat se památkami a pozvolna nahlížet pod pokličku tradiční lokální kuchyně. Na závěr dne si koupit barevné spreje a zanechat svůj odkaz na jedné z nejstarších pražských památek. Pro dvojici cizinců ideální dovolená, až do chvíle, než zahlédli uniformu městských strážníků. Mediální vlně, která následovala prakticky ihned po zadržení, nemohla uniknout živá duše. Celá země sledovala proces dvou sprejerů, různá vyjádření expertů, památkářů, zahraničních diplomatů a čekala, jak to celé dopadne. Nemluvě o přidružené kauze samozvaného čističe, který bezchybně graffiti odstranil a to s minimální časovou a finanční náročností, oproti plánu, který vyhlásil pražský magistrát. Bratři ve spreji nakonec „vyvázli“ s roční podmínkou, sto tisícovou pokutou a vyhoštěním ze země. A ač je posprejování stovky let staré památky do nebe volající čin, v rámci Prahy se jedná jen o špičku ledovce.
PŘEDSTAVUJEME: Útvar řešení přestupků
V našem časopise se snažíme informovat o práci strážníků z různých obvodů a útvarů v tzv. přímém výkonu. Možná je naší chybou, že jen málokdy se věnujeme těm oddělením a skupinám, které nejsou tolik na očích. Leckdy pak máme o práci spolupracovníků neúplné nebo zkreslené představy. Pojďme tento dluh vůči jejich práci alespoň částečně odčinit, protože i oni jsou pevnou součástí Městské policie Praha. Zatímco nedávno jsme si povídali s pracovníky Oddělení veřejných zakázek, tentokrát jsme zašli na návštěvu ke kolegyním a kolegům na Útvar řešení přestupků.
První pomoc aneb Opakování je matka moudrosti
Každá dovednost se po čase začne z naší mysli vytrácet a je nutné si ji zopakovat. Stejné je to se znalostmi a postupy v poskytování první pomoci. Navíc se časem některé trendy a doporučení mění a je důležité je znát. Znalost těch aktuálních a základních pravidel by měla být samozřejmostí pro každého z nás. Zajímavou pozvánku na toto téma jsem v lednu dostala od kolegy Honzy Bláhy.
Pražský strážník je tu už dvacet let
Když začínáte něco nového, nějaký projekt, zakládáte firmu nebo jen malou drobnou živnost, máte před sebou určité vize, představy, ale i obavy. Obavy o naplnění a dosažení cílů, úspěchu, o budoucnosti. Naprosto přirozené věci. Pokud se dílo podaří a rozjede se ve svých kolejích, které zatím nekončí, nestíháte ani počítat roky. Až když se jednou ohlédnete, kolik času za Vámi už zůstalo, pak až tehdy se tomu podivíte. To už je tak dlouho? Jestli teď právě čtete tyto řádky, tak držíte v ruce časopis Pražského strážníka, nebo listujete jeho elektronickou podobou. Toto periodikum je naprosto běžnou součástí pražské městské policie už úctyhodná dvě desetiletí. Celých dlouhých dvacet let, dvě stě čtyřicet měsíců, během kterých se vystřídaly dvacatery Vánoce, proběhly čtvery volby prezidenta České republiky, ve vedení pražské městské policie se vystřídali tři ředitelé a na světě stihla odrůst celá jedna generace lidstva.
Nová verze nás
Milovník historie bezpečnostních složek České republiky má dnes opravdu rozsáhlé možnosti, jak čerpat nové a nové informace. Stačí zasednout ke klávesnici a internet na Vás vychrlí tolik materiálu, že ho ani za celý život nejste schopni „prolistovat“. V televizi běží nepřeberné množství pořadů, tematických knih jsou plné regály a v neposlední řadě jsou tu muzea a výstavy, které uspokojí i toho největšího zvědavce. Každý si tak může udělat obrázek, co trápilo četníky před sto lety, co před padesáti a co se řešilo loni. Pár klinutí a historický průřez kvalitou služebního vybavení odhalí i nošené spodní prádlo. Ale co budoucnost? Nikdo zatím (díky bohu) stroj času nesestrojil a tak můžeme jen hádat na základě dostupných predikcí a trendů. A přesně o to jsme se v redakci pokusili.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka