Opilec na vozovce, ztracený pes, králík a zraněný rorýs – dvanáctka Aleše a Petra
O kolegovi Aleši Horákovi jste už mohli číst na stránkách tohoto měsíčníku dvakrát. V říjnu 2017 jsme si spolu povídali o jeho vášni k rybaření a akvaristice. V dubnu 2019 zajímavě vyprávěl o své lásce k českému filmu, komparzních a epizodních rolích a vzal nás do malešických ateliérů. Tentokrát se ke mně dostalo jeho vyprávění o jedné službě v Horních Počernicích, původně sepsané do regionálního tisku. Napadlo nás, proč ho nevyužít i do Strážníka, třeba jako první vlaštovku od našich kolegů sloužících v pražských ulicích …
Číst dál: Opilec na vozovce, ztracený pes, králík a zraněný rorýs – dvanáctka Aleše a Petra
Jasmín 30 na příjmu aneb Den s autohlídkou na Praze 10
Když se řekne „Praha 10,“ co vám vyskočí v hlavě jako první? Slavia a stadion Eden, Bohemians a stadion Ďolíček, místa častých tzv. „bezpečnostních opatření?“ Aréna Skalka a badminton, místo našich firemních turnajů?
Sportovní areál Gutovka, místo našich strážnických setkání při kulatých narozeninách pražské městské policie? Nebo snad vinohradská nemocnice a vinohradský hřbitov? Všechno občas souvisí a navazuje na sebe, aniž bychom chtěli…
A dovolím si osobní vzpomínku. Před drahnými lety jsem chodil na střední školu v Přípotoční ulici (ne, nestudoval, opravdu jen chodil), tak mi v hlavě naskočí i podniky U tří soudků, U Pepíčka a Waldeska. Kdeže to kapesné od rodičů je...?!? Praha 10, obvod na jihovýchodním okraji Prahy. Vršovice, Strašnice a Malešice. A také část Záběhlic, Michle nebo kus vilové čtvrti Vinohrady. Praha 10, sto deset tisíc obyvatel. Páté místo v žebříčku nejlidnatějších měst Česka.
Číst dál: Jasmín 30 na příjmu aneb Den s autohlídkou na Praze 10
„AUDENTES FORTUNA IUVAT” („odvážným štěstí přeje”)
Jedno všední, lehce mlžné ráno. Chodník u tiché, opuštěné školní budovy. Z dostupných informací se lze dozvědět, že tady dříve sídlila soukromá střední škola.
Na onom chodníku zatím postává několik strážníků a několik policistů. I když se navzájem pozdravíme, je znát, že se navzájem neznáme, neozývá se žádný bujarý smích, žádný hlasitý hovor, žádné historky ze služby. Debata zatím zůstává tlumená, poznávací a oťukávací. „Ty jsi odkud?“ „Máš tu parťáka, nebo jsi single?“
Situace se mění v půl deváté. Přijíždí dvě neoznačené dodávky, kdosi odemyká bránu školního dvora a během chvíle na něj začnou najíždět další auta, ať už v provedení policejním nebo našem. Z nedaleko zaparkovaných policejních aut vyskakují další policisté a přidávají se k nám.
O několik minut později oficiálně začíná společný výcvik Policie ČR a Městské policie Praha pod vedením instruktorů z Krajského ředitelství PČR hl. m. Prahy. Začíná výcvik zaměřený na řešení krizových situací v uzavřené budově.
Číst dál: „AUDENTES FORTUNA IUVAT” („odvážným štěstí přeje”)
Městská policie Mladá Boleslav, s okřídleným šípem nad hlavou
Tady má Škodovka vývojové středisko, tady kanceláře, támhleta velká budova je jejich ubytovna, tohle je jedna z deseti bran do výroby, tam vzadu vidíte jejich střední školu a ukážu vám i vysokou. Ve chvíli, kdy jsme si s boleslavskými kolegy domlouvali další reportáž do našeho Pražského strážníka, věděli jsme, že město bude s místní automobilkou hodně spjaté. Netušili jsme však do jaké míry. S nadsázkou se dá dokonce říci, že v Boleslavi už nerozlišují všední den a víkend. Novou měrnou jednotkou, která opanovala kolorit zdejšího města, je střídání směn v závodě. Strážníci pak přirozeně na zmíněný stav reagují, a tak je i pro ně automobilka velkým tématem. Ale nepředbíhejme. Posaďte se pohodlně, jako do zbrusu nové „Oktávky“ a přejeme příjemné čtení.
Číst dál: Městská policie Mladá Boleslav, s okřídleným šípem nad hlavou
Smrtí to (u nás) teprve začíná
Začátek listopadu je pro mnohé z nás spojen s „Dušičkami“, tedy Památkou zesnulých. Naši strážníci rok co rok dohlížejí na klidný průběh návštěv pozůstalých na pražských hřbitovech během dne, ale kontrolují tato místa i v nočních hodinách, aby zabránili okrádání návštěvníků o osobní věci, odcizování vzpomínkových předmětů jako jsou věnce, kytice, svíčky a podobně a v neposlední řadě zamezili vandalismu. Každý máme hřbitov spojený s jiným pocitem. Někdo sem nechodí rád, protože vzpomínky na blízké zemřelé jsou hodně bolestivé, jiní mají návštěvy hřbitova rádi a chodí sem poměrně často. Třeba maminky s kočárky se tady rády procházejí, protože jejich spící miminka zde nic neruší, uniknou před hlukem velkoměsta a mohou si i v klidu posedět na lavičce. Přiznám se, že patřím ke skupině „hřbitovy mám ráda“. V dětství jsem měla dušičkový víkend spojený s možností koupit si třeba pražené mandle v cukru, žužu nebo turecký med, protože před hřbitovní zdí kutnohorského hřbitova stál stánek s cukrovinkami. Když ale pochováte kromě prarodičů i svoje rodiče, mnohé se změní. Na sladkosti už druhého listopadu nemyslíte.
Rybářská stráž Praha – s úctou k přírodě
S porybnými jsem se setkal za dobu svého dětského zápalu pro rybolov pouze jednou. Zhruba v deseti letech jsme s bratranci sbalili pruty a vydali se chytat na blízký chovný rybník. Věděli jsme, že to asi není úplně v pořádku, ale moc jsme to neřešili. Ryby celkem braly, z pole za zády jsme ujídali kukuřici, no prostě idylka. Tedy až do chvíle, kdy se ze zmíněného pole vynořil muž v maskáčích. Zabavil nám pruty a my šli ubrečení, bouřkou, která se mezitím přihnala, domů. Když jsme zhruba o 25 let později dostali s kolegou šanci doprovodit rybářkou stráž na její cestě revíry, zjistil jsem, že kromě nánosem času zaneseného zážitku nevím o její práci vůbec nic. Budeme se v hejkalech (pro ty, co netuší, jde o maskovací oděv) plazit podél vody a přepadávat potencionální pytláky ze zálohy nebo se mám připravit na honičku motorových člunů? Prozradím, že realita je trochu jiná, více edukativní a hodně o lásce k přírodě. Ale nepředbíhejme.
Hlavně nepotkat dlouhý dřevo
Když se řekne Šumava, tak si mnozí z nás představí lesy, pláně, ledovcová jezera, klidná údolí, Teplou a Studenou Vltavu, řeku Křemelnou a Vydru, borůvkové knedlíky, houby… Někteří pamětníci si pak vzpomenou na takové pojmy jako je Král Šumavy, výroba skla, železná opona, pohraničí či nápisy Pozor státní hranice. Já osobně mám k tomuto koutu naší země velmi kladný vztah, neboť jsem v jeho podhůří prožil nemalou část svého života. Šumava pro turistu znamená především Kvildu, Modravu, Prášily, Srní, Antýgl, Horní Planou a Lipno. Já ovšem mám blízký vztah k té západnější straně pohoří, takže pro mne Šumava znamená především Hamry, Brunst, Železnou Rudu, Zadní Chalupy či Svatou Kateřinu. Z přírodních artefaktů pak jsou to především naše ledovcová jezera – tedy Černé a Čertovo, vrcholy Ostrý či Špičák a hřebenovka na Prenet. Ale dost bylo seznamu turistických lokalit a vrhněme se na to, proč o tom vlastně píšu. Pražské prostředí městské policie zná dobře asi každý náš čtenář, ale podívat se jinam, pod úplně jinou pokličku je věc dobrá a jistě poučná. Proto jsem se vydal v rámci našich reportáží o jiných městských policiích právě do Železné Rudy, hned na hranice s Německem, přesněji se spolkovou zemí Bavorsko.
Nová generace
Ideální stav je takový stav, který nikdy nenastane. A ideální zaměstnanec je ten, který nikdy nepřijde. Možná znáte někoho, kdo ideálním zaměstnancem a člověkem je. Já ne. Každý máme své chyby a každý nějakou občas, ať již z nedbalosti či schválně, uděláme. Najít zaměstnance ideálního je snem každého náborového pracovníka a každé personální agentury. Možná je to taková meta nejednoho personalisty, co svou práci bere opravdu vážně a má z ní dobrý pocit.
Neletální zbraně aneb Zbraně nesmrtící, část druhá
V dubnovém čísle našeho časopisu Pražský strážník jsme se věnovali tématu tzv. „neletálních“ zbraní. Pro osvěžení paměti: neletální zbraň by měla být zbraň nesmrtící, měla by pouze na určitou dobu vyřadit z činnosti buď jednotlivou osobu, popřípadě skupinu osob, aniž by kohokoliv ohrozila na životě.
Číst dál: Neletální zbraně aneb Zbraně nesmrtící, část druhá
Vlček, Rybka, Cibulka
V březnovém čísle jsem psala o inspirativní ženě Lee Surovcové, která aktuálně začala pracovat na dokumentu o dětské paliativní péči. V listopadu 2021 jsem psala o paliativní péči dospělých a o filmu Jednotka intenzivního života. Bohužel i dětští pacienti umírají, potřebují specifickou péči a jejich blízcí podporu i průvodce nelehkým obdobím.
Městská policie Třebíč – obklopeni historií, pečující o přítomnost
O Třebíči jsem doposud nevěděl prakticky nic. Také samotný nápad vyrazit do těchto historických míst vznikl vlastně náhodou, a to neplánovaným setkáním kolegy Davida s ředitelkou třebíčské městské policie v budově jihlavského rozhlasu. Slovo dalo slovo a cesta k dalšímu pokračování našeho seriálu o jiných městských policiích byla volná. Nejdříve však řádná informační příprava. Trocha Facebooku, trocha Instagramu, hodně Googlu a nestačím se divit. Kromě klasických informací o počtu obyvatel a historii se dozvídám, že vyrážíme do města plného unikátních památek zařazených na seznam UNESCO, do města s jednou z nejnižších kriminalit a do jedné z ekologicky nejčistějších oblastí v České republice. Skoro to vypadá, že jedeme do ráje, kde slunce nikdy nezapadá. Samozřejmě přeháním, každé město má svoje problémy, a na problémy pak většinou městskou policii. Proto jsem moc zvědav, jak nám Třebíč představí strážníci, kteří o ni každý den láskyplně pečují.
Číst dál: Městská policie Třebíč – obklopeni historií, pečující o přítomnost
Habr 80 na příjmu...S autohlídkou na Praze 8
Důvod, proč někdy vyrazit na sever Prahy, na osmý pražský obvod? Zaplavat si v přírodním koupališti Stírka nebo Ládví? Vzít potomky do Aquacentra Šutka? Vyrazit za přírodou do Čimického nebo Ďáblického háje? Zajít s vaším malým vědátorem do ďáblického planetária? Za kulturou do Muzea hlavního města Prahy?
A když už nevíte kudy kam z kolegů, nadřízených a vůbec práce strážníka, pak můžete vždycky anonymně navštívit Centrum krizové intervence. Popřípadě se nechat rovnou hospitalizovat v Psychiatrické léčebně Bohnice. Třeba se nás tam potká víc... Zklidníme se, spolykáme trochu antidepresiv, vyměníme si zkušenosti...
Praha 8, to jsou Kobylisy, Čimice, Karlín a Bohnice, zčásti pak Troja, Střížkov, Nové Město, Žižkov a Libeň. Praha 8, to je dvaadvacet kilometrů čtverečních a 103 tisíc obyvatel.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka