Krev legionáře
Jako malá jsem chodívala s rodiči na hřbitov – nejraději o „Dušičkách“, protože před hřbitovem stával stánek s cukrovinkami. Když jsme šli zapálit svíčku na hrobě dědy Františka, pokaždé jsem se dívala na podobenku jeho bratra Václava, pod jehož jménem bylo napsáno Ruský legionář. Slovo legionář jsem znala, ale jeho význam ne. Není divu, v Československu se v době komunistické totality nesmělo o legiích a ČsOL vůbec mluvit.
Toxická časovaná bomba?
Je toho plný internet. Někdo je nenávidí, někdo je bezmezně obdivuje a objektivní pozorovatel nestačí žasnout nad tím, co jsou jednotlivé skupiny schopny vypustit za bláboly v domnění obhajoby svých jednostranně zaměřených názorů. Ano, řeč je o elektromobilech – pro jednoho představují jasnou zelenou budoucnost ozářenou sluncem, pro druhého peklo vnucované Evropskou unií a pro automobilky pomyslný nůž na krku v podobě emisních norem. Jeden bude vyzdvihovat jejich nesporné klady, jiný bude dokola omílat jejich nevýhody a neustále je bude srovnávat s konvenčními motory.
Je libo erzetu?
V našich končinách se v poslední době a stále častěji objevují všelijaké stroje, u kterých si člověk není jistý, co to vlastně je. To, co někdy předjíždíme na silnici nebo nás jindy málem srazí jako chodce na chodníku, je koloběžka, kolo, skútr, motorka? Nebo něco úplně jiného? Jak tohle může jezdit po silnici? Jak tohle může jezdit po chodníku? A vůbec, jak bychom se v případě nehody dopátrali majitele? Vždyť to ani registrační značku nemá! A vůbec, jak to, že to nemá registrační značku?!? Jak to tedy vlastně je s těmi registračními značkami? Je nutné, aby skoro všechno, co má dvě, tři, čtyři kola, mělo registrační značku? A jaká jsou oprávnění strážníků, pokud zjistí porušení některých zákonů, které tuto problematiku upravují?
Jednička
Dny sevřené do lockdownových kleští odnesl čas. Liduprázdné ulice Prahy zůstávají už jen na fotografiích. Život se na Prahu 1 ještě nestačil vrátit v plné síle, ale strážníci už tak mají o „zábavu“ postaráno. Přestupky v dopravě a snaha řidičů zaparkovat na všech možných i nemožných místech jsou nikdy nekončícím příběhem. Stejným ukusováním pomyslného denního chleba je pro strážníky z Prahy 1 kontrola nepřizpůsobivých občanů, sběr infekčního materiálu do speciálních kontejnerů, nebo navigování zmatených turistů. Po setmění naservírují místní bary strážníkům rušení nočního klidu, alkohol za volantem a ničení veřejného majetku.
Odkud je nejkrásnější pohled na svět?
Kůň je zvíře, které naprosto zásadním způsobem ovlivnilo lidskou civilizaci. Žádné jiné zvíře neprospělo lidstvu tolik, jako kůň. S rozvojem techniky došlo k transformaci vztahů mezi koněm a člověkem. Role koně se posunula do roviny sportovní, terapeutické a společenské. Koně nám obohacují život a mají pro nás větší význam, než si myslíme.
Aero Vodochody – Přes sto let v oblacích
Co si představíte, když se řekne Aero Vodochody? Dozajista továrnu na výrobu letadel. A co si představíte pod pojmem továrna na výrobu letadel? Váháte? Nedivím se. Já, jako člověk neznalý prostředí, si okamžitě vybavím černobílé válečné dokumenty. Haly plné sedřených dělníků snažících se nasytit válečnou mašinérii. Kanárkové dívky ručně plnící letecké pumy směsí trinitrotoluenu a neustálý řev sirén, který už stejně nikdo neřeší. Realita je dnes samozřejmě úplně jiná. Už jen podle fotografií vypadají hangáry čistší než operační sály a bezpečnostní standardy dnešní doby snad není třeba zmiňovat. Ucelený obrázek si však člověk udělá, až když továrnu opravdu navštíví. Mně se ta příležitost naskytla, a to díky panu Tomáši Holubovi, který mě závodem jako dlouholetý zaměstnanec nejen provedl, ale také neváhal povyprávět o svých zahraničních pracovních misích. Bezpečnostní prověrkou na vrátnici jsem prošel. Tak jdeme na to.
S okrskářem v michelských ulicích
Proticovidová opatření se zase trochu uvolnila, po docela dlouhé době nastává ten správný čas opět vyrazit s kolegou strážníkem do terénu. Člověk si tak nějak matně pamatuje, že dva cizí lidé by snad měli mít při setkání respirátor - ale jednak kdo ví, jestli to stále ještě platí, protože situace se mění každým dnem, a jednak jsme oba, kolega Mirek i já, po druhém očkování. Dolů s respirátorem, vzhůru na ulici!
Patnáctka
Letní sezóna je v plném proudu, teploty trhají rekordy. S tím souvisí možnost různých venkovních aktivit, ať už sportování, nebo jen obyčejný relax někde v parku. Ale také popíjení alkoholu na místech, která vyhláška hl. m. Prahy zakazuje, nebo rušení nočního klidu na venkovních zahrádkách nebo při tolik oblíbených grilovačkách.
Praha 15 je městská část na jihovýchodě hlavního města Prahy, kterou tvoří území Horní Měcholup a Hostivaře. Jako okrajová část se potýká se zvýšeným výskytem osob bez přístřeší, které přespávají v místních lesoparcích. Autohlídka, která především zajišťuje řešení případů, nahlášených na tísňovou linku 156 občas řeší i situace na hornoměcholupském nádraží.
Ve znaku "Fleur de lys"
„Vím, že jsme se na to připravovali a pak jsme před klubovnou vztyčili vlajku, zpívali jsme hymnu skautskou i státní a potom někdo z těch činovníků, ale to už nevím tak přesně. (…) Vím, že to byl pro nás zážitek. Vím, že tu byl někdo z těch činovníků, myslím, že někdo z Prahy. Slibovali jsme. Bohužel jsme to brzy potom museli opustit. Říkám, celej život to ve mně zůstalo. Třeba taková maličkost, že má skaut udělat každej den dobrej skutek. Já nevím, jestli to tak dneska ještě je. Tak jsem si kolikrát tak vzpomněla, když zrovna nebyla nějaká příležitost, alespoň se na někoho usmát nebo vlídně promluvit. Tak nějak celej život mně připadalo, že dodržuju to, co jsem tenkrát slíbila při skautským slibu.“ (Paměť národa, Marie Adlerová, Skautský slib)
O probouzení velkého obvodu šestého
Už z toho začínají být střípky, že? Ze vzpomínek na dobu před příchodem té střapaté neviditelné kuličky. Vzpomínám si na přeplněnou městskou dopravu, a to v jakoukoliv hodinu. Na snahu ulovit místo k sezení při obědové pauze. Na nespočet kulturních akcí, při jejichž výčtu člověk mohl jen zoufat nad svojí smrtelností. Ani v práci to nebylo jiné. Kolegové, kteří se uvolili přizvat mě do auta, často nevěděli, kam dřív skočit. Obzvláště při hlídce na Praze 1 se mohl člověk cítit jako roková hvězda razící si cestu davem. A pak najednou klid. Jako by titán Thanos lusknul rukavicí nekonečna, a téměř všichni zmizeli. Z obrázků vylidněné metropole až mrazilo. Uplynulo několik dlouhých měsíců a život se začíná pozvolna vracet do „normálu“. Lidí a automobilů v ulicích přibývá a mě zajímá, jak se město v průběhu jednotlivých etap měnilo. A kdo to může vědět lépe než strážníci, kteří i přes různé zákazy vycházení hlídkovali nepřetržitě v ulicích, a měli tak město jako na stokrát vydesinfikované dlani. Poprosil jsem tedy kolegu Davida Tichého, aby mě vzal na jedno ze svých natáčení. Několik telefonátů, a už si balím svačinu, noční hlídka na Praze 6 volá a nepočká.
Normalizace
Titulku se nemusíte bát. Opravdu se stav naší společnosti po roce 1968 vracet nebude (tedy snad, člověk v současné době se nemůže divit téměř ničemu). Normalizací myslím stav postupného uklidnění a návrat do kolejí před březnem 2020 a to i v rámci práce Městské policie hl. m. Prahy.
Když samota bolí
V české populaci tvořili senioři nad pětašedesát let v roce 2000 třináct procent populace. Před třemi lety to už bylo devatenáct procent. Tato čísla znamenají víceméně evropský průměr. V Praze před třemi lety bydlelo téměř čtvrt milionu seniorů nad pětašedesát let. Mnoho seniorů si dokáže tzv. „podzim života“ pořádně užít, kdy se věnuje svým koníčkům, cestování a všemu tomu, co nestihli v produktivním věku. Jenže časem přijdou nemoci, přátelé odcházejí, děti mizí ve světě. Člověk zůstává sám. Není s kým si povídat. A samota někdy pořádně bolí. Současná doba a situace jsou těžké pro každého, ale pro seniory zvlášť.
O fyzické přípravě (nejen) pro strážníky
Plavková sezóna se blíží. Kde mám číslo na Horsta, aby mi poslal ten nový elektrický posilovač břišních svalů? Přidám k němu tu super dietu jen z koktejlů, a v létě všichni na plovárně puknou závistí. I Libuna bude čumět. Díky značné osvětě, které se za poslední desetiletí oblasti sportu, tělesné kondice a obecně zdraví dostalo, už skoro každý ví, že nejde jen o to ohromit Libunu na plovárně. Jde o radost z pohybu, zdraví, funkčnost, duševní hygienu a snahu své tělo prostřednictvím sportu kultivovat či posouvat jeho hranice. Ale jak se tedy dostat do formy, aby člověk nenaletěl jen nějaké módní vlně nebo špatným postupem nenadělal víc škody než užitku? Na tuto otázku se bude hledat odpověď jen těžko. Každý preferuje něco jiného, každý je jiný somatotyp nebo temperament. Nejlepší bude navštívit odborníky a zeptat se na jejich názory a postupy. Zde se však opět dostáváme k onomu dilematu. Jaké odborníky? V jakém směru? Jak jsem již psal. Je to individuální a mně v současnosti dává největší smysl průsečík běhu, funkčního posilování a strečinkových jednotek. Vypravil jsem se proto do FabiClubu za kondičním trenérem Michalem Fabiánem a do Kinesiologické laboratoře na FTVS za Pavlem Hráským. Jsem moc zvědavý, jak vidí sportovní přípravu nejen strážníků oni, co by nám doporučili a co nikoliv. Hádám, že hubnoucí náplasti ani Horstovi vychytávky v seznamu figurovat nebudou.
Mikeš na baterky
Když se píše o výchově domácích zvířat, tak většinou narazíme na články o psech. Češi bezpochyby patří mezi rekordmany v počtu psů na metr čtvereční a vidět rodinný dům bez čtyřnohého štěkajícího miláčka je téměř, s nadsázkou řečeno, nemožné. I v našem časopise najdeme články o výchově psů, práci s nimi, neboť i Městská policie hl. m. Prahy má své psovody, kteří pracují jak ve výkonu služby, tak ve specializovaném útvaru USAR, který slouží k vyhledávání osob, například pod sutinami spadlých budov. Dalším obrovským motivem pro psy v našich řadách je nesporný fakt, že pod městskou policii patří výborný útulek v Troji, který můžeme řadit mezi nejlepší v celé střední Evropě. Ale právě i náš útulek nemá jen jednu jedinou část – ta druhá je v Dolních Měcholupech a je specializovaná na další skupinu čtyřnožců – na kočky. A ano, jsou to právě ony, kterým se budeme věnovat.
Nejen Akce Jehla
Situace ve společnosti se naštěstí lepší a tak se strážníci naší městské policie opět vydali na přechody pro chodce, aby dohlédli na bezpečnost, alespoň části školáků, kteří mohli opět usednout do školních lavic. Pravidelné hlídání přechodů v blízkosti škol patří asi mezi nejvíce pozitivně hodnocená opatření, která mají za cíl zvýšit bezpečnost na pozemních komunikacích a zároveň působit i preventivně a výchovně na samotné děti i řidiče. Bohužel není pravidlem, aby se chodec řádně rozhlédl a mnoho, nejen dětí, spíše věnuje pozornost mobilnímu telefonu než situaci v dopravě. Ostatně nemusí mít děti v ruce telefon, aby byla jejich pozornost soustředěna na úplně jiné věci.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka